Příběh

Pozorovala jsem ji celou dobu, dokud nedošla ke mě, zahleděla jsem se na svoje víno a následně na ní. "Jasně, ale napře si sedni." Ukázala jsem na židli naproti mě a kývla na ní. Pokusila jsem se i o milý úsměv a jen doufala že se mi povedl a nepřipomínal spíš škleb. Už aby se Accalia vrátila. Ať všechny tyhle věci nemusím řešit já, jen protože její vypečený bratříček je přecitlivělý ňouma. Hotinci jsem řekla ať přinese další víno a pak jsem se na dívku znovu zahleděla. "Tak? Povídej."

Jak mi ukázala na židli abych si sedla, tedy jsem se posadila, podívala jsem se kolem jestli někdo nás neodposlouchává, a začala povídat. "Hledám nějakou práci. Je tam nějaká práce ve hradu? Já jsem velmi dobrá učitelka kouzel a bojového umění. Pokud tam taková práce není, mohu být služka tvé královny?" Jak jsem dořekla, jemně jsem se na ní přátelsky usmála. Viděla jsem jak se na mě ta žena mile usmívá. Začala jsem si říkat, že asi přeci tenhle svět bude mírumilovný tak jako můj.

Zamrkala jsem. Tohle mě docela překvapilo. "Nooo." Začala jsem. Přemýšlela jsem. "Záleží co bys chtěla dělat, určitě by se pro tebe našla nějaká práce. Musela bychs e zeptat Accalii." Pokrčila jsem rameny a vstala. "Máš koně nebo jsi tu pěšky?" Můžu se tam zeptat hned, jediný problém, je ten. Že Accalia tu není, musela bych to domluvit s princem." Zamumlala jsem. Pomyšlení že ten ňouma je princ, bylo docela k popukání.

Vzhledem k tomu že mi ani jeden z nich neodpověděl, jsem se otočil a vydal se na druhou stranu, očividně mě budou ignorovat, takže proč bych nešel jinam? V duchu jsem přemýšlel, kdo by tu ještě tak mohl být a neignorovat mě. Povzdechl jsem si. Tohle bude ještě na dlouho. zahleděl jsem se k jednomu lesu a přemýšlel jestli to mám vzít tudy nebo ne.

Hostinec se blížil a já si rovnala v brašně zboží a přemýšlela. Tohle bude ještě chvíli trvat než tam dojdu. Jak bych si tak mohla zkrátit čas. Les působil příjemně. Listy byli krásné a les jakoby zářil. To se mi moc líbilo. Bylo to tak šíleně příjemné. Spokojeně jsem si to šinula Rheosem a rozhlížela se. Je zvláštní že ptáčky jsem slyšela jen zpívat. Ještě jsem žádného neviděla. Přece se nebojí elfů,  nebo jo?  Ne to asi ne. Prostě se jen chtějí starat o mladé. Pousmála jsem se. 

(Mohutné koruny stromů se kymáceli ze strany na stranu. Modrou oblohu občas zastínil mrak se zastíněním oné oblasti. Vysoký démon s dlouhými vlasy v odstínu černé, odděn do dlouhého černého kabátu, kráčel mezi kmeny samotných hájů Makari. Nenasytnost ho hnala kupředu, doprovázen mladíkem s černými krátkými vlasy. Modré blankytné oči vyzařovali prázdnotu. Obličej zdobila zašité koutky úst, táhnoucí se k lícním kostem. Oděv připomínal obyčejného válečníka s nasazeným kloboukem s peřím označující neznámého snad za vyšší hodnost, odhodlaného okamžitě vyrazit do války, samotné hrdlo zdobilo výrazný a podivný náhrdelník se stříbrným křížem obmotaný trny. Vysmíval se zkrátka víře. Vždy platilo, že si Laurent vyhlížel cosi neobyčejného co si zdokonalil. Časem i u Laurenta docházelo k odmítání. Chtěl absolutní dokonalost, která by zaplnila všechny doposud známé choutky a zároveň zastínila loutky. Veškeré kroky zastavil u malého jezírka, na jehož druhé straně si dopřávali osvěžení přítomná zvířata. Víčka zanechá klesnout o centimetr. Ve skutečností hledá ideální místo, kde by zakotvil. Cožpak si loutkář s velkým počtem loutek nezaslouží sídlo, které by zaplnily přítomností a dokonce by sbírku zvětšil? Není zvykem této bytosti sídlet v polorozpadlé chatrčí, obcházet hostince. Akorát tak sílu čerpá na hloupostí. Není tomu dávno, co zaslechl o vzdáleném ostrově Eurus, kam by bytost s rozumem těžko zamířila. Maximálně blázní, prahnoucí po smrti.) „Michaeli..“ (Osloví mladšího společníka. Věděl automatický, co má udělat. Mladík se ve vteřině ztrácí ve stínu stromů, jakoby ani neexistoval. Věci by ulehčil fakt, kdyby narazil na kteroukoliv temnou bytost, kterou by každopádně zneužil k osobním potřebám. Vlastně by si vystačil s padlým andělem. Co se zbavil řetězů má dojem, jakoby se změnil i samotný dýchající vzduch. Vyhlídne si výrůstek ke kterému zamíří, nezasedá-li na něho se zaostřením zvířat. Možná nastal čas, rozpoutat chaos a získat si tak pozornost většiny, u které by ze vzdáleností hledal to, co akutně hledá. Avšak, během cestování zaznamenal aktivitu zla, vycházející z konkrétní částí odsud. Myšlenka tam zavítat, nasbírat informace, objasnit si zda ono území má vládce nezavání špatností. A pokud by se dostal do křížku s vládnoucí osobou kterou by porazil.. Zorničky se mu rozšíří pomýšlením spáchat, co kdysi spáchal nenasadily-li mu řetězy.)

Nakonec jsem do oné části lesa vkročil. A skoro okamžitě se mi podařilo hodit držku o jeden kořen stromu. Otráveně jsem vstal, jestli to takhle půjde dál, budu tu pořád sám, nebudu si mít ani s kým povídat. Už mi z toho začínalo hrabat, ty na které jsem narazil mě totálně ignorovali. Takže to bylo něco...jiného? Už to bylo moc, potřeboval jsem prohodit pár slov. I kdyby to měla být  pitomá nestvůra. Aspoň bych měl jistotu že mě vidí a nebude mě ignorovat. Nakvašeně jsem kráčel lesem mezitím co se mi Lia pletla pod nohy a vypadala spokojeně, alespoň někdo je spokojený. Pak jsem se zastavil a nasál vzduch, něco je špatně, něco je hodně špatně. Něco co by tu být nemělo. Lia zastavila a pozorovala mou osobu. Pak se rozhlédla. Několik let u mojí tety se na mě dosti podepsalo, dokázal jsem to co normální lovkyně, i když jsem byl kluk. Takže jsem nestvůru určit dokázal, problém byl v tom, že tohle vůbec nebylo cítit jako nějaká nestvůra. Poamlu jsem se vydal tím směrem, aura temna jakoby se zvětšovala. Nelíbilo se mi to, neměl jsem rád temnotu. Za chvíli jsem dorazil k menšímu jezírku, osoba ke mě byla otočená zády. Zůstal jsem skryt mezi stromy, něco mi říkalo, že tuhle osobu hned tak nezabiju. Moje schopnosti by mi na ní nestačili. Lia mi sedla k nohám a začala vrčet. Přimhouřil jsem oči. Démon? Nejspíš.

"Já bych spíš chtěla sloužit jí jako služka." Odpověděla jsem jí. "A nemám žádného koně. Ale nemám problém jít pěšky." Pak mi řekla o Accalii a jejímu bratrovi. "Já bych raději na Accaliu počkala." Řekla jsem. "Tak půjdem? Jestli chceš o mě vědět víc, já ti klidně řeknu o mně všechno. Ale raději venku." Dořekla jsem to jí.

"Pokud tu Accalia není,  tak je jediná možnost domluvit si to s Akim a pokud bude Aki souhlasit,  není problém a pak si to jen domluvíš u princezny." Kývla jsem na ní. Hodila jsem hostinskému pár zlatek. Následně jsem se tedy s ní vydala ven ke svému koni. "Je to pár hodin na koni. Nevim jak dlouho ti to potrvá pěšky." Řekla jsem a pokrčila rameny. Následně jsem se jen pousmála a nasedla na něj. Blackie trhl hlavou a podíval se na dívku. "Jen si tě prohlíží,  to je v pořádku." Řekla jsem a pobídla ho ke kroku,  vydali jsme se pomalu zpět na zámek. Pohledem jsem pozorovala tu holku. "Tak mi o sobě tedy něco pověz."

(V zamyšleností hleděl kupředu. Naslouchající myšlenkám, které se hromadily v myslí démona. Neotevírá-li oči dokořán, pocítí-li za zády něčí přítomnost. I přítomná zvířata z instinktu se otáčí a mizí v dálce. Vůně, bodající sedícího démona ostrou bolesti naznačovala tu nezapomenutelnou vůní „mocných vládců i vládkyň“. Momentální vůně značila i odlišnost. Má snad dočínění s dítětem dávných vládců a dědic starodávné síly zkrotit běsnící bestii, která měla za následek málem v historii vymření žijících bytosti?) „Není moudré zdržovat se v přítomností temných bestii, zaváníš-li vůní která dráždí všechny smysly.“ (Objasní a zdůrazní že ví o přítomností mladíka, kterého z částí varoval o následcích, narazí-li například na dalšího démona, aniž by ovládal bestiální choutky a zkrátka zaútočil. V zapřeností dlaní si dopomůže tělo otočit do strany, čímž zasotří odlišným zbarvením očí místo kmene, u kterého mladík nalézl skrýš.) „Co sem přivádí mladíka a donutilo ho zastavit zde s pozorováním z povzdálí?“ (Částečně mladíkovy dokáže zaručit bezpečnost, kdyby sem zavítala temná bytost a usmyslela si zaplnit prázdný žaludek.) „Míníš tam zůstat i nadále?“ (Víčka zavírá o centimetr v jakém si pobízení a posměchu, zda si troufá vylézt z úkrytu nebo tam míní zůstat i dál. V lepším případě zbystřit cestu k útěku.)