Příběh

"Nikdo by mi neublížil." Namítl jsem. "kdo by o to stál?" Zeptal jsem se nechápavě. "Myslím...že bychom už měli pokračovat v cestě." Postavil jsem se a oprášil si kalhoty. Pak jsem se vydal podél jezera ohlédl se na svou sestru, vypadala že si opravdu dělá starosti, ale nechápal jsem proč. Nikdy se mi přece nic nestalo...no i když, ta liška...si vyžádala svoje. "Katy...pojď. Chci odsud pryč, chci  si s ěkým zase po delší době popovídat." Začal jsem přešlapovat na místě.

„Velmí zajímavé..“ (Vážně dokáže vycítit procenta hladiny samotného jádra nazývané magie nadpřirozených bytosti a dle toho soudit i procenta nebezpečí? Ohromné! Nízká řada cítí leda zápach odrudy rasy, která se nachází v blízkém okruhu. Má snad schopnost vidět i důvody, dle kterého se magie pohání?) „O dost se líším od ostatních démonů. Chtít si zaplnit prázdný žaludek, neztrácel bych čas odpovídaním ti.“ (Vlastní paži zvedá vzhůru, kdy z koruny stromů vzlétá bílá sova, usedající na zápěstí démona. Nepřemístí-li Amradlu na rameno s čelním otočením na mladíka, kterého nazpět zaostří ostrou chladností, vyzařující z očí kombinovaná lhostejností, aroganci i chtíčem, okusit alespoň špetku té chuti, vyvolavájící samotnou euforii i závislost s otupením smyslu.) „Nezajímám se o obyčejnost a podřadné bytosti, zavánějící slabosti. Avšak ty sám.. Vzešel si z lůna ženy, která byla snad bohyní?“ (Odlišnost mladíka byla velká. Čehož si byl každopádně vědom.) „Chystám se zavítát na vzdálený ostrov, naplněný nebezpečím i smrti.“ (V mírností naklání obličej do strany.) „Má cesta má ale i další zastávku. A to do skal, v jejiž útrobách žijí vyhoštění andělé z božího chrámu.“ (Opovrhoval touto rasou, která se členila i mezi démony a hledala útočiště i v pekle.) „Co zamýšlíš ty sám?“ 

Byla jsem překvapena, že ta holka má magii ohně. dlouho jsme šli až jsme nakonec přišli do hradu. Ta holka mi ukazovala pár obrazů. Až jsme přišli k Akimu, který pořád byl u fontány. Překvapil se jak mě uviděl. Holka, která mě sem zavedla, řekla moji žádost. Pak se Aki mě zeptal co bych chtěl dělat. "Chtěla bych vám dělat služkyni." Odpověděla jsem mu. Viděla jsem jak mu ta holka, co mě sem přivedla, mu začala masírovat záda. Aki se pak mně zeptal ohledně wonderfulu. "Ještě bych se chtěla zeptat, na princeznu Accalii, která tu vládne. Sice je to divný že se ptám na tohle, ale jakou moc má Accalia? Jakou magii?" Zeptala jsem se. Zírala jsem na Akiho křídla.

Většinu času trávím v Údolí Nox, jelikož jeho temná energie je hodně ovlivňující a působivá. Ale také čas od času se zatoulám například do Smaragdového háje a k Skále padlých andělů. Momentálně jsem ve Smaragdovém hájí a koukam jak si Oki hraje. 

Sestra s emoce k odchodu neměla,  což mě jaksi vytáčelo,  ale či jsem mohl dělat. Takže jsem rozhrnul roští a rozhlédl se. Nasál jsem vzduch,  ucítil jsem někoho dalšího a oči se mi rozzářili. "Půjdu napřed." Zavolal jsem a hupsl do roští,  za chvíli jsem už běžel po pachu té osoby a za chvíli vyběhl na malý palouček,  nezabrzdil to a skončil na zadku na zemi. Okamžitě jsem vstával a pozoroval osobu. "Ahoj!" Vyhrkl jsem možná až moc nadšeně. 

Otočil jsem se a uviděl menšího chlapce. Nejspíše elf předpokládám. "Ehm... Ahoj˝ řekl jsem trošku zmateně. Kde se tady vůbec vzal? Ani jsem si nevšiml, že tady kromě mě a Okiho někdo byl. ˝Oki pojď ke mně˝ zavolal jsem si ho a on mi skočil do naruče. Pak jsem se postavil a ve své lidské podobě, ve které jsem byl doposud, jsem přišel k němu. ˝Potřebuješ něco? Nebo provedl jsem něco?˝ optal jsem se nejistě. Opět. Spíše se sdržuju ve společnosti bytostí s temnou energií, takže nevím jak se chovat. Vlatně je první co se mnou za celou tu dobu co tu jsem promluvil.

Než jsem se nadála, ten zmetek malej mi zase zmizel z dohledu, tohle dělá celou dobu. Pořád někam zdrhá, okamžitě jsem ho následovala. "Kyle!" Zařvala jsem, zmizel mi z očí a to hodně rychle. Ale za chvíli jsem dorazila taky na tu louku, okamžitě jsem vytáhla nůž. "Ty kluku, kdo sakra jsi!" Zavrčela jsem a okamžitě si stoupla před Kyla a upírala na kluka vražedný pohled. jaká to náhoda, můj povedený bratříček si zmizí, a hned na někoho nazarí, tyhle náhody v jeho případě nikdy nedopadli dobře.

Chystal jsem se odpovědět, ale to už přede mnou přistála moje sestra a okamžitě mě strčila za sebe. "Hej! On mi nic nedělal!" Vykřikl jsem. Ale to ona úplně ignorovala, otráveně jsem ji odstrčil. "Ne, já nic nepotřebuju, jen jsem tě tu viděl a tak jsem přišel." Zašeptal jsem a sklonil hlavu. "Omlouvám se za...svou pitomou sestru. Není ráda když si sháním nové kamarády....ty, budeš můj kamarád?" Upřel jsem na něj v sekundě naprosto nadšený pohled. 

Najednou se tam objevila dívka a začala na mě ječet. "Já jsem Ryoichi, ale stáčí Ichi. Jsem Niphilim. " řekl jsem. (Nemusíš být tak nepříjemná) pomyslel jsem si a Oki se mi v rukou začal vrtět. "Šup... Běž si hrát, ale neutíkej daleko nerad bych tě zase hledal jako minule" dřepl jsem si a položil jej na zem. Pak jsem opět začal věnovat pozornost těm dvou předemnou "No vlastně jsi první kdo se tady se mnou baví... Proč by ne... Budu rád tvůj kamarád. A nic se neděje... Naprosto ji chápu, jen se o tebe bojí" usmalá jsem se

Zajímavé? Nechápal jsem co tím myslí. "Jasně, to vím, už dávno by jsi se na mě vrhl, udělala to spousta stvoření, jakmile mě ucítila." Zamumlal jsem. Odvrátil jsem pohled, kéžby bohyně. "Můj táta...je Apollón." Řekl jsemm a zahlěděl se ke stromům. "Ale vychovala mě moje teta, Artemis." Pokrčil jsem rameny. Chce jít na ostrov? Co vím, o žádném ostrovu jsem neslyšel, možná díky tomu, že tu nebyl nikdo kdo by se se mnou bavil a řekl mi o něm. Což, nejspíš nebylo úplně dobré. "Já? Já, jediné co tu dělám, je lov. Nic jiného na práci nemám." Stále jsem mluvil jaksi do prostoru, jako by přede mnou ani nikdo nebyl. Mluvil jsem tak často, to ano. I když před démonem, to asi nebylo dobré. Zajímalo by mne jaký ostrov má na mysli.