Příběh

Spokojeně jsem se usmíval. "Ne, ona...je to hrozně přehání." Zamumlal jsem. Možná kdyby to tak nepřeháněla, mohli jsme být stále spolu, doma a ne se trmácet po lesích jen protože to ona potřebuje. "Jsem Kyle." Představil jsem se mu. "A jsem polobůh. To je moje nevlastní sestra Katy, máme stejnou matku." Řekl jsem. "Jo a taky jsem liškodlak, ale to jaksi je jen čistě moje vina." Mluvil jsem rychle a s nadšením v hlase, budu mít nějakého kamaráda, zní to tak úžasně a neuvěřitelně. 

Zamračila jsem se když mě odstrčil, ten kluk nevypadal nebezpečně, ale člověk nikdy neví, navíc se Kyle kamarádí snad se vším co žije. Když mě představil, kývla jsem na pozdrav a to bylo tak všechno, rozhodně němám v plánu se kamarádit s nějaký cápkem jen protože to kyle chce, žádné takové, kamarády si vybírám já, a jako kamarád mi bohatě stačí tenhle malý trouba.

"Moc mě těší Kyle" usmál jsem se. Já mám kamaráda. Páni... tedy né že by Oki nebyl můj kamaád, ale chápete... Takže on je polobůh a ona je liškodlak... "Ty jsi tedy polobůh, kdo je tvůj otec?" říkal, že matku mají stejnou, tak hádám, že ona asi ten bůh nebude, nebo jo? Nevím... nedokážu moc odhadovat bytosti a lidi. A taky jsem strašně zvědavej. Pořád do nečeho strkám nos a pak ať se nedivím, že mám kdejakou modřinu, škrábanec, ránu a někdy i velkej problém, ale to bylo jen jednou.

Došla jsem k nim a opřela se o Kylovu hlavu. "Můj otec je Áres, jeho je Zeus...a Apollón, nějakou náhodou se stalo to, že se u něj objevili schopnosti obou bohů se kterými se naše matka vyspala." Řekla jsem a pozorovala kluka stylem: Řekni něco co se mi nebude líbit a tvoje hlava bude moje. Můj pohled byl vždycky varovný, možná až povrchní, jako právě teď.

"Oh... zajímavé. No moje matka byla anděl a můj otec démon... nijak zvláštní" usmál jsem se na Kyla. Ona mě mezitím probodávala pohledem. Nebudu lhát, trošku mě to děsilo. Vím, jaké schopnosti tito bohové mají a nerad bych se s jejich schopnostmi dostal do křížku. Přeci jen ovládání světla a temnoty by asi nestačilo.

Pohlédl jsem na ségru která mluvila místo mě, páni, málokdy mluví. Zahihňal jsem se.Už jen díky tomu že je tak posedlá mou ochranou, raši chrání a nemluví. A teď najednou mluví, zvláštní to náhoda, ale to nevadí, pokrčil jsem nad tím rameny a jemně se na něj usmíval. "Je to v pohodě, ona je jinak moc hodná." Řekl jsem, sbnad kdyby se jí náhodou bál, ale sestra byla hodná, alespoň většinu času co byla se mnou.

"Dobře...jen mě to trošku vyděsilo. Tvářila se jakoby mě chtěla přímo tady na místě zabít" uchechtl jsem se a podrbal se na zátylku. Byl milý a laskavý. Připadá mi jakoby oni dva byli jako oheň a voda. Uplně jiní. Ona je zase hodně osobitá a on plachý. Já jsem tak půl na půl, záleží v jaké jsem podobě.

Překvapeně jsem na ní zíral. "Moc? Moje sestra...no, koukni se kolem, tohle všechno, je její moc. Voda, stromy, všechno co vidíš." Řekl jsem a roztáhl křídla. "Díky Doragon." Usmál jsem se. "Mám tu stejnou moc, jestli tě to nějak výrazně zajímá." Sice jsem netušil k čemu jí to bude až to všechno zjistí, ale, proč to neříct někomu kdo se zajímá že? "Chtěla by jsi být služebná?" Nadzvedl jsem obočí. "Jak umíš bojovat?" Zeptal jsem se nakonec. Rozhodně mi to k ní nesedlo. Hodila by se s píš na válečníka.

"Jo tak se tváří na každého kdo se mnou mluví." Pokrčil jsem rameny a spokojeně na něj civěl a doslova ho hltal očima. A taky proč ne, však  je to první člověk kterého jsem potkal za tak dlouhou dobu a neodradila ho ani moje sestra. "Tvoje zvíe, co to je?" Zeptal jsem se nakonec když jsem ho tak dlouho očumoval a pohled mi nakonec sjel na jeho zvířátko v trávě. "nikdy jsem nic takového neviděl." Řekl jsem zaujatě a pka se koukl znovu na něj. "Kouše?" Chtěl jsem vědět.

"Ano to zvíře je moje. Je to Okamie, ale říkám mu Oky." usmál jsem se na něj. "Ani jsho vidět nemohl, pochází z Údolí Nox a schovává se v dutinách stromů" sedl jsem si na zem a přivolal si Okyho k sobě. "Mě tedy zatím jestě nikdy nekousul, ale neměl by, tedy pokud mu nebudeš chtít ublížit. To jse pak zvětší a dokáže být velmi nebezpečný" vysvětlil jsem a otočil se k němu aby si jej mohl pohladit. "Oky hlavně nekousat... To je kamarád, nijak ti neublíží" zašeptal jsem ke svému mazlíčkovi