Příběh

"páni ty se máš, já zvíře mít nemůžu." Smutně jsme si povzdechl a pozoroval zvířátko, nakonec jsem ho jemně pohladil, nekouslo mě to, to bylo dobře, když mě naposled zvíře pokousalo, nedopadlo to moc dobře. "V údolí Nox jsme ještě nebyli." Zamumlal jsem. Nemohl jsem mít zvířátko, jelikož by mohlo vycítit moje liščí já, a pravděpodobně by ke mě bylo agresivní, to tvrdila moje máma a taky Katy. Ale Katy tvrdila spoustu věcí. I když měla většinou pravdu.

"Oh... to mě mrzí, ale jak vidím, Okymu se líbíš" pousmál jsem se. Oky přelezl na jeho rameno a ruzně se kolem něj ovíjel. (To je trdlo.) Oky byl vždycky přítulný. "Mohl bych vás tam vzít a když už tak i ke Skalám padlých andělů" napadlo mě. Když tam byli tak proč jim to tam neukázat. "I když je tam hodně temné energie, takže bych asi byl ve své temné podobě." Vždycky se mi automaticky přehodí osobnost a i forma. Možná kdybych byl ve Skalách bílych andělů tak bych měl svou andělskou podobu... Hm~ mohl bych to zkusit

Zíral jsem na tu hadici jak se mi ovíjela kolem ruky a nakonec spočinula jeho hlava na mém rameni. "já bych rád, ale nemyslím si...že by chtěla Katy, ta se takovým místům vyhýbá...kvuli jistým důvodům které mi nechce řict." Řekl jsem a sedl si do travy s tou hadici kolem mojí ruky. "Je roztomilý." Usmál jsem a pohladil hadici po hlavě."Ty máš víc podob?" Vykulil jsem na něj oči. 

"Ano... mám tři podoby. Tuhle tedy lidskou, pak andělskou, to mám bílá nádherná křídla a pak tu démonickou... Tu mám jen v temných místech přesně jako údolí Nox. Ta je občas neovladatelná, a kvůli tomu mám i rozdvojemnou osobnost." vysvětlil jsem mu a pozoroval Okyho. "Ty trdlo co azse děláš?" zasmál jsem se když se uvelebil na Kyleho hlavě.

Překvapilo mně co mi Aki řekl. " Aha. Takže jako Fantasmagorie. Uh. Ve svým světě jsem s kamarády bojovala proti zlé mágyni, která mohla vytvořit zobrazný svět v mysli, přetáhnout nás tam a  plně ho kontrovat." Řekla jsem. "Bojovat? Přece už o mně víš úplně všechno. Mám temnou a mrazivou magii. Obě magie jsem se naučila plně ovládat. V mém světě jsem byla silnější než teď. Umím hodně bojových umění." Odpověděla jsem.

Takže má tři, normální podoby, narozdíl ode mě, záviděl jsem mu. Možná až moc,  Hadice mi vylezl na čepici kde se uvelebil a ja zíral do země. "Závidím ti to, jsi normální, alespoň trochu." Pohlédl jsem na Katy ktera si nás nevšímala. "tvoje podoby jsou...přírodní." Smutně jsem se usmál. "Narozdíl od mojí." Pohlédl jsem na něj a jal se ho znovu očumovat, jelikož, proč ne.

"O to nejde, jde o to...že mi nepřijdeš jako někdo, kdo by měl být služka, Přijdeš mi spíš jako bojovník, ale jestli to tak chceš, pojď se mnou." Vedl jsem ji hradem a Doragon nechal na zahradě. Vešli jsem do komnaty pro služebnictvo, kde bylo oblečení a to ostatní. "Chceš být komorná, normální služebna, kuchtička, podkoní, páže?" Pohlédl jsem na ní a pohledem jí sledoval. Mezitím jsem otevřel jednu skříňku a kontroloval její obsah oblečení. Uvidíme co si vybere.

"Věř mi, že bych si to mile rád s tebou vyměnil. Nedokážu ovládat své emoce jak v démonické tak andělské podobě. Mám rozdvojenou osobnost a Oky vím a o čem mluvím. Mám zachvaty vzteku, depresí, radosti a že bych nejradši všechny zulíbal. Jindy mám zase chuť někoho zabít" někdy bych si přál být třeba jen anděl nebo nymfa, víla... Prostě něco mírumilovného.

Poslouchal jsem ho. "moje sestra, je věčně protivná." Zašeptal jsem tak aby mě neslyšela. "Dokonce se učila kouzla u elfů aby je mohla používat a pojobat tak. Dělá dobrý slovo Áreovi." Zahuhňal jsem a ušklíbl se. Položil jsem mu ruku na rameno."Ty jsi tu sám? Nemáš sourozence? Ani holku?" Zeptal jsem se a usmál se na něj. Zvědavě jsem ho sledoval. Byl pěkný, proč by holku neměl že? 

Aki mě zavedl do komnaty ke služebnictvu kde bylo oblečení. "Hmmm." Přemýšlela jsem co jsem chtěla být. Ale nakonec jsem se tedy rozhodla." Tedy budu páží." Odpověděla jsem Akimu a pohleděla na něj. "Sice jsem dobrá učitelka magie a bojového umění, ale radši budu páží." Řekla jsem.