Příběh

Poslouchala sem ji a  zamyslela sem se,,To uz zni lepe. Ale ja si to nepamatuju.A je jasny že sem vyrostla pokud sme se vydeli jako děti.Už je mi 6003 let.řekla sem.Foxi vrčel na lišku a ja ho uklidnovala.,,Moji rodiče me drželi na zamku a nechteli mě pustit že prej je tady v lese nebezpeči a ceka mě tu jen smrt. Ja jim neverila a sem rada" rekla sem a konecne sem se zvedla.,,Jestli se zname..proc si te nepamatuju...Na tebe bych nemohla zapomenout i kdybysme se nevideli tolik let..co se stalo?" 

 Pomalu jsem se na ní otočila. "Myslím že je lepßí když si to nepamatuješ ale já ti ty vzpomínky mohu vrátit." řekla jsem a přešla k ní. Váhavě jsem se dotkla jejího čela a tak jí vrátila všechny vzpomínky. Od dodání diamantu, přes první polibek který jsme jí dala a pak i ona mě, vyznání u kterého nás chytili její rodiče. Až po tom jak byl podpálen náš zámek, elfové nám pomáhali ale nakonec se ztratila moje rodina, bratr a my se už neviděly. Spustila jsem ruku. Zahleděla se na její tvář a následně se otočila. "Tak už všechno víš." vrátila jsme jí také vzpomínku na svoje jméno a všechno okolo mě nebo nás. Pousmála jsem se. "Doufám 6e ti stačí všechno vědět." vydala jsem se po schodech nahoru do svojí ložnice

 Ptišla ke mě a dotkla se meho čela.Najednou se mi vratili všechny vzpominky.Zrudla  sem a sahla si na rty.Takže..muj prvni polibek byl s ní..a..taky viznání lásky..moji rodiče..mi celej život lhali a ja ted aspon vim proč mě nikdy nepřitahovali kluci.Proč to delali..muj 6ivot je leš..teda častečna položila sem Foxika a rozbehla se za ni.Chytila sem ji za ruku a otocila k sobě.Chtela sem si to potvrdit Polibila sem ji na rty .Bylo to ono to co sem celi ten čas postradala ,,Accalio si to važne ti..ja..jak to mohli udelat" zavr'ela sem a objala ji

Pádila jsem nahoru abych co nejrychlejizdrhla.  Ale ona mě stejně dohonila, no elfové byli vždycky rychlí. Otočila mě k sobě a políbila. Srdce se mi zatetelilo. Měla jsme několik mužů ale nikdy to nebyla taková ta láska. Vždycky ode mě pak odešli. Hajzlové. Zamrkala jsem ale pak ji překvapeně objala a jen se k ní tiskla. "Moji rodiče chtěli to nejlepší a chtěli pro mě dobrého druha pro tebe tvoji rodiče také. Navíc můj bratr, Aki je gay. Takže chtěli alespoň jedno dítě normální." zašeptala jsem smutně. Nechtěla jsem aby na mě zapomněla ale stalo se.  Byla jsem ráda že jsem jí ty vzpomínky vrátila.

Tiskla sem se k ní o pevne ji držela,,Celej ten cas mi podstrkovali muže ale ja to vždy nastražila tak ze v#ichni utekli d4iv než se m3 jen dotkli..citila sem ze to neni nic pro mě.Pak sem utekla sem.Musim najit drahokam života..jen ja ho umim ovladat...a tak bych mohla..zachranit hodně..casti lesa přirodu..jenže...pokud máš čast ty..budu potřebovat tebe..ale ...ted..se mi nikam nechce." pro' sem musela celej ten cas zit sama bez techto vzpominek,,az tady sem se naucila pouzivat svou moc.a taky sem potkala Foxiho.." ,,sem rada zes mi vratila ty vzpominky."

"Ten kámen. Umím používat i já. Je to kvůli tomu že jsen z hlavního královského rodu." usmála jsem se. A hlavně jsem měla v sobě krev všech těhle rodů. Což taky mělo hlavní dopad na mě.  A mou magii. Moriko já... Hrozn3 jsem se s tebou chtěla zase setkat ale já nevěděla jak, nemohla jsem tě najít. Musela jsem ochraňovat les. Několikrát jsem se snažila najít mu6e ale já jsem stále...zamilovaná." zašeptala jsem. Byla vyšší jak já, no byla elfka a ti jsou vysoký. ale já se teď cítila jako trpaslík. Ale chtěla jsem ji u sebe. Znovu vidět její tělo a teď když bylo ještě takové. "Zapomněla jsem že jsi o rok starší. Omlouvám se Moriko." zašeptala jsem a chytla ji za ruku stále se skloněnou hlavou.

,,Ano ale..aby to fungovalo musí být celí.Povidala mi o nem chuva kdyz sem byla mladší." rekla sem ,,Ja byla zam'ena na zamku teda poslední čtyři roky sem tady utekla sem a nejak mě to tahlo sem.Kdybych si to vše pamatovala hledala bych tě." povzdechla sem si ,,Sem starši..ale jen rok to nic neni.A..ani nevim za co se omlouváš." vzala mě za ruku a ja sem na ni koukala,,Accalio chceš abych tu ..zustala? Stejn3 se jen toulam po lese " usmala sem se 

To jsem já cědět nemohla, neznala jsem její chůvu.  Hledala by mě ale takhle když si na mě nepamatovala, tak běhala po lese a nehledala mě.  "Omlouvám se za to že jsem zapoměla." zašeptala jsem zoufale. "Accali, říkej mi takhle. tak jako kdy6 jsme byly malé. Jsem moc ráda že tu jsi. To víš že chci abys tu zůstala. Chci zůstat s tebou, už mi v tom nikdo nevrání. Navíc  jsme obě urozené. Nikdo by proti tomu nic mít neměl." zašeptala jsem a usmála se na ní. Vlasy mi stále padaly do očí ale já se o to nestarala, byla jsem šťastná že jsem s ní. Že se jí mohu dotknout.

Usmala sem se,,Za to se neomlouvej je to uz hodne let zpadky Accali" ano tyhle vzpominky mi chyb3li a ja byla tak rada ze sem je měla zpadky,,Rada zustanu  stebou..myslim ze i Foxi bude rad..teda..pokud se dohodne s tvou liškou" oba nasebe vrčeli ,,Asi je to tim že sou ruzneho pohlavý" zamyslim se nad tím.,,Musi se naucit spolu zit " usmals e sem se a nakonec Accali polibila znovu.tak moc sem ji rada videla

"Ne tím to není. Sibila je patron zatímco ten tvůj je normální mazlíček." znovu mě políbila a já ji objala abych ji polibek oplatila lépe. Následně jsem se ale pomalu odtáhla. "Co takhle zajít do bazénu. Je to lepší než být v řece." usmála jsem se a chytla ji znovu za ruku a vydala se dolů do skalního bazénu osvíceného jen lampičkami vydávající nažloutlé světlo. "Do téhle vody se chodí úplně bez oblečení." usmála jsem se. Sama jsem se pomalu svlékla až se spodním oblečení jsem váhala. Ale nakonec jsem se zády k ní svlékla a rozpusrila si volně vlasy. Korunku jsem položila vedle na jednu lavičku vytesanou z kamene. Vešla jsem pomalu do vody a teprve až když jsem tam byla celá jsem se na ní usmála a posadila se na druhou stranu bazénu na skalnatý výběžek. "Pojď osvěží tě to." Sivila s Foxem někam zmizli.