Příběh

(Ve vteřině mizí z místa s automatickým odletem bílé sovy, nacházející se za zády mladíka, kterého chopí za bradu, aby hlavu mladíka zapřel o vlastní hruď a zároveň mu ostrým drápem pohladí spodní ret. Všechny rasy dědí od narození genetické schopností, například identická rychlost.) „O kolik by se mi zvýšila hladina temnoty ze které čerpám sílu, kdybych ochutnal tu blahodárnou chuť, či bych tě naservíroval na zlatém táci pánu?“ (V mírností se předklání, čímž obličej mladíka dočista zastíní a zintenzivní vzájemný pohled do vzájemných očí.) „Není moudré soustředit pozornost do prázdna, si-li v přítomností hladové bestie. Mé myšlenky zavání zvrácenosti pomyslím-li, co bych ti způsobil. Avšak, si doposud zcela nezkušený. Má důstojnost by utrpěla, kdybych tě napadl.“ (Víčka zavírá o centimetr s vážností ve výraze.) „Co mi prozradit na začátek jméno?“

Přikývl jsem a vyndal ze skříně oblečení a podal jí ho. "Tady máš, pořádně si ho hlídej. kdyby se ti to ztratilo, tak to nahlaš." Řekl jsem a počkal až se převlékne. "Tkže, až to všechno budeš mít oblečené. Máš zatím volno, jelikož tu není nic potřeba, nikdo nikam neestuje a tak." Pokrčil jsem rameny. Pak jsem ji zavedl do stájí. "Stáje jsou tady, máš tohohle koně." Ukázal jsem na jednoho a pak se zahleděl na podkoního. Představil jsem mu Annu a pak se vydal spolu s ní na zahradu. "Hádám že zahradu už znáš."

V mžiku jsem měl ruku zpátky na noži. Ale to už mě chytl, i tak jsem sevřel rukojeť dýky  kdybych byl nucen zasáhnout. Démoni jsou proradná a zlá stvoření. "Hned tak se ti to nepovede!" Oznámil jsem mu a vztekle ho pozoroval, nedovolil bych to nikdy. Sklonil se ke mě a já ho probodával pohledem, nebu nejistý v přítomnosti někoho takového. Lia začala vrčet mezitím co já na něj zíral. Když znovu promluvil, ironicky jsem se ušklíbl. "Nedávat pozor? Prosímtě, opravdu si to myslíš?" Prudce jsem ho odstrčil od mojí maličkosti. "Jsi démon, aneb jeden z posledních u kterých bych nedával pozor." Zahučel jsem. "Proč bych...ti měl říkat svoje...pche...jsem Jason." Zahučel jsem a pozoroval ho.

"Dobrá." Řekla jsem. Otočila jsem se zády a převlýkla jsem se. Jak jsem se převlékla, Aki mě zavedl ke stájím, ukázal na koně kterého budu mít. Jak mě Aki představil podkoního, mírně jsem se mu uklonila. Pak jsme šli na zahradu. "Samozřejmě že jo. Jinak proč ta fontána má někdy zelenou a zase někdy modrou?" Zeptala jsem se.

"Fontána barvy mění, podle nebezpečí a Harmonie v lese. "Vysvětlil jsem. Zahleděl jsem se k fontáně. "Ten les...ta fontána, jsou v nich duše i našich rodičů, díky tomu byl tenhle les stvořen, díky nim." Usmál jsem se na ní. Zahleděl jsem se na naší fontánu a povzdechl si, kdyby naši rodiče ještě žili, všechno by bylo jinak. A taky by mě nutili do svatby s nějakou holkou. Accalia by už dávno měla mít děti, alespoň tak to bylo podle tradic naší rodiny. "Až se moje sestra vrátí, dám ti vědět." Řekl jsem jí. "Máš ještě nějaké otázky."

(Odstoupí od mladíka z donucenosti s okamžitým zaostřením vlčí společnice, která ho varovala vrčením, aby si každopádně držel odstup. I čin, kdy mladík sáhl po zbraní odhodlaný se bránit.) „Nezamýšlím tě zaprodat. I kdybych chtěl prázdný žaludek nasytit, mé metody v zabíjení značí odlišnost. Neužil bych si to. Nepočítám-li, že sílu míním použít na zcela tobě nepoznané.“ (Odvrátí zrak do strany, nezbystří-li mladíka nazpět.) „Nasbíráš-li dlouholeté zkušeností.. Až tehdy změřím sílu s potomkem boha.“ (Odezní-li tato odpověď, ze stínu za zády Laurenta vystoupí muž středního věku, s dlouhými vlasy v odstínu modrošedé. Oděv se skládá leda z černých kalhot a rozepnutého pláště, odkazující na odhalenou hruď ozdobenou symbolem, odpovídající za kontrakt mezi ním a démonem. Čistokrevný upír; Red Monster. Avšak nyní není zapotřebné klást důraz na obezřetnost. Veškerá síla upíra vymyzela, kdy si zachoval leda smysl zabijáka pro nasycení hladu a rychlost. Muž veškeré kroky zastaví u Laurenta, ke kterému se sklání a cosi mu šeptá. Neodstoupí-li, kdy i on zaostří mladíka s jakýmsi varováním, aby se ihned otočil a zamířil k odchodu.) „Nastal čas..“ (Odezní z úst Laurenta poněkud sarkastickým tónem.) „Má cesta začíná drahý Jasone.“ (Muž démona obchází, kdy zamíří kupředu.) „Neodmítnu společnost, která by nám dělala návnadu.“ (I on se otáčí k odchodu.) „Máš-li tedy odhodlání risknout cestování s krvelačnými bestiemi a zároveň chtít poznat, co si doposud nepoznal.“ (Vykročí kupředu za starším společníkem a loutkou, kterou v minulostí získal.)

"Aha." Řekla jsem. Jak mi o jeho rodičích řekl, vzpoměla jsem si o mých rodičích. To mě zhroutilo ke smutku. Začala jsem se dívat na zem a z mého jednoho oka ukápla slza. "Už nemám." Odpověděla jsem mu. "Já jsem taky měla rodiče. Ale někdo mi je zabil. Pomstila jsem se. Ale pořád jsem nebyla šťastná. Navíc měla jsem vztah se třemi muži. Ale byli sebráni tou zlou mágyní." Dořekla jsem. Pak jsem znovu pohléhla na Akiho.

"Jasně, rozumím, spousta bytostí tady nemá rodiče." Řekl jsem tiše a pak ji poslouchal, nutilo mě to uchechtnout se, jediný přítel kterého jsem kdy měl, se na mě vybodl po krátkém románku a hodil mě k vodě. Sevřel jsem ruce v pěst a snažil se uklidnit. "Chápu." Zašeptal jsem a pohlédl na ní. "Ale to je v pořádku, nic si z toho nedělej. Dokud tě nezneužijí, je vše v pořádku." Jo, jako mě, měla ještě štěstí.

Jeho sestra musí být hodně vzdělaná, když se ucila u elfů. ,,No vlastně jsem sám. Rodiče mě nechtěli a tak mě v lese nechali samotného. A holku taky nemám." Usmál jsem se. A ani mít nikdy nebudu, ale to mu říkat nebudu. Moji rodiče věděli i tohle. Prej to vycítili či co. Tak nechci aby jsem se mu hnusil nebo tak.

"Nemáš? Ale jsi hezký..." Zašeptal jsem a nechápavě na něj koukal, on....nemá holku když vypadá takhle, to znamená že mám šanci! "Chceš jít se mnou na-" Ucítil jsem na sobě pohled svojí sestry a okamžitě jsem sklapl. "Totiž...nic..." Odvrátil jsem pohled. Věděl jsem že by mi nikdy nedovolila mít přítele, ale...konečně bych měl u někoho šanci, ona mi to takhle sebere že mě jen varuce pohledem. "Vůbec nic." Zašeptal jsem a pozoroval trávu pod svýma nohama.