Příběh

Poslouchala jsem jejich konverzaci mezitím co jsem hlídala okolí, ve chvíli kdy ale jen začal tu větu, jsem po něm vrhla vražedný pohled, můj maličký bratříček nic takového zkoušet nebude! Prohlédla jsem si toho kluka. "Určitě je teplej, jinak by Kyle tolik nezářil. Samozřejmě jsem věděla o homosexualitě svého bratra. Navíc byl do všeho tak hrrr, že by byl schopný toho kluka pozvat na rande jakoby se nechumelilo. Pohledem jsem toho kluka varovala. Nebude na něj sahat, vůbec.

,, děkuju" usmál jsem se a dál ho poslouvhal. ,,To ty taky" věnoval jsme mu malý kompliment. Ale kdyz chtěl něco říct, tak najednou zmlknul a byl nervózní. Uviděl jsem její sestru jak se na nej upřeně kouká. ,,Co jsi mi chtěl říct? Neboj se... Můžeš to dopovědět" pobídl jsem ho a pohladil jej po paži. 

Okamžitě jsem se k nim vydala a sundala mu jeho ruku z mého bratra. "Nic říct nechtěl!" Zavrčela jsem a varovně na něj hleděla. Očima jsem přímo říkala ať vůbec nic neříká. "Je to můj bratr a tak ho nech být." Nevšímala jsem si toho, že se to Kylovi asi moc nelíbí, bylo to pro jeho dobro. "Kyle ty laskavě nic neříkej jasný?" Řekla jsem a přejela ho pohledem. "Jasný Kyle?"

Chtěl jsem něco říct, ale Katy si stoupla řede mě. "Hej!" vyhrkl jsem už naštvaně. "Chci abychom si spolu někam vyšli Ichi." Vyhrkl jsem dřív než mi stačila sestra v tom zase nějak zabránit. Upřel jsem na něj svůj tichý, prosebný pohled. "Prosím." Zašeptal jsem v zápětí. "Já...nikdy jsem si s nikým nikam nevyšel." Upíral jsem na něj tichý pohled a vykukoval spoza svojí vypečené sestry.

Měl jsem pocit, jakoby mě snad urážel, jakoby snad urážel mou magii a mou samotnou existenci, tak ta slova zněla, tak moc. Ušklíbl jsem se. "Dlouholeté zkušenosti?" Zašeptal jsem. "Můj otec není žádný bůh který by uměl kdoví co, je to pouhý bůh hudby a lukostřelby, většinu moci mám od své tety, cestoval jsem s ní tak dlouho, že už ovládám všechno co se vůbec dá, tak buď tak milý, a nemysli si že jsi něco víc než ostatní, to jste vy démoni, nesnáším lidi kteří jsou něco víc." Zašeptal jsem se silnou nenávistí v hlase, možná díky mému otci, určitě si myslel něco v tom smyslu že je tak úžasný, že k čemu by se o mě staral když jsem potomek nějaké blbé lidské ženy? Sledoval jsem toho týpka co přišel. Nakonec jsem se zahleděl na něj, dělá ze mě neschopného krypla, ze mě, to mě tak neskutečně uráželo. Dělá neschopného někoho, kdo většinu života pronásledoval nestvůry aby je pak zabil. Démony, všechno možné, ty nejvíc nebezpečné nestvůry měla na starpst právě moje teta, já byl její pobočník, všechno jsem dělal, zabil jsem tolik nestvůr, že jsem to přestal počítat, daleko víc nebezpečných než byl on. Proč bych se měl bát cestovat s někým u kterého by mi trvalo tak hodinu zjistit jeho slabinu? A to díky vrozené božské schopnosti. Jsem lovec a vím to. Pohlédl jsem na Liu a ušklíbl se. natáhl jsem před sebe ruku a zhmotnil se mi v něm luk. "Ale jasně, proč ne, ale opovaž se mi zkusit nějak ublížit." Zašeptal jsem. "Protože by se ti to nevyplatilo." Lia k němu došla aby si ho očuchala, aby poznala pach toho, s kým budeme cestovat.

(Veškeré kroky zastaví s vlastním doprovodem, kdy se oba otáčí do strany se zbystřením mladíka.) „Nemyslí si, že si vždy démoní odnáší podíl viny za odehraný incident. Či představují hrozbu, vydáš-li se s nimi na společné putování. Osoby, které zasednou na trůn a získají vládu, časem dochází k ovlivnění i zaslepenosti, kdy zkrátka i oni na vlastní lid vzhlíží ze samotného vrcholu. Nepočítám-li, že sem to už zmínil. Nemám zájem rozpoutat konflikt s někým, kdo i když získal zkušeností které doposud má, stále v sobě neprobudil tu skutečnou sílu. Vyzradím ti část historie, kterou zamlčeli.“ (Vyčká si, až mladík zkrátí vzdálenost mezi nimi vlastní chůzí. I on sám se společníkem vyráží dál zaprašenou cestou.) „V dávné historii žila bystost, která téměř vyhladila žijící bytosti i obyčejné lidské bytosti. Ironii na tom sklízí fakt, že dávní vládci běsnění zmíněné osoby nezastavily a spoléhali i na bohy, které zneužily a donutily čelit válce i bytosti, kdy s ochotou obětovali i vlastní druh bez viditelné „lidskosti“.“ (Objasní podstatný detail, v němž už tehdy zmizela ona důvěra a dalo by se říct, že účastnící spíš lpěli na osobní přežití. Vzpomíná si na bytost, která v něm vzbudila zájem. Můžou za to identické předpoklady vzdorovitosti i neústupností mladíka, odhodlaného zabít kteroukoliv temnou bytost. Nazačátku si až troufal myslet, že by s mladíkem byli snad i příbuzní. Vyvrátil myšlenku zaslechl-li, že mu v proudí v žilách krev boha. Možná ten příbuzenský vztah tam existenci má. Motivace oné cestu na území padlých andělů, byla zrekonstruovaná aby si čisté ověřil, zda ona bytost zemřela či nikoliv.) „Mám-li změnit názor i pohled, co zpečetit vzájemnou dohodu?“ (Víčka zanechá zavřít o centimetr s mírným otočením obličeje do strany, čímž mladíka zaostří.) „Než dorazíme na hranici zákazaného území, naučím tě pár slibných dovednosti z mé osobní sbírky, kdy na zmíněné hranici se staneš mým oponentem pro boj. Vyhraješ-li.. Vyzradím ti mou identitu i důvod mé existence. Máš-li o to zájem.“ 

Jeho otázka mě mírně zaskočila. Nikdy jsem s nikým nikam nešel, krom svých rodičů. ,,No...taky jsem nikdy s nikým nešel. A myslím, že je to dobrý nápad. Mohli bychom se lépe poznat. Takže velmi rád půjdu Kyle" usmál jsem se a následně zrak přesunul na jeho sestru. Soptila vzteky. Jen jsem se trošku vyděšeně usmál a pak zase věnoval pozornost Kylovi. Je roztomilý. Libi se mi jeho nadšení. Taky bych chtěl mít takové nadšení a radost v krvi. Jenže co mám já... Náladovost a rozdvojenou osobnost. To prostě potřebujete a bůh ví, abych mu třeba omylem neublížil.

"Dobrá pane." Uklidnila jsem se a pousmála se mu. "Počkat vy jste na kluky?" Překvapeně jsem na něj zírala když mi tohle řekl. Byla jsem překvapená že princ je pro kluky. A proto vůbec nereagoval na moje velké ňadra. Pomyslela jsem si. Dala jsem si ruku přes moji pusu aby mě neviděl že se trochu chechtám.

Pohlédl jsem na něj a kolem mě se okamžitě objevila mrazivá aura, přejel jsem ji nakvašeným pohledem. "Máš s tím snad nějaký problém? Můžu si být co chci, lesu stejně vládne moje sestra." Zaprskal jsem a a naštvaně od ní odstoupil. Odvrátil jsem pohled a jen si odfrkl. Stejně bych nikdy neměl někoho kdo by mě měl rád. Smutně jsem se zahleděl na svoje boty, vysoké a koženné. Jenže to jsem zaslechl jak se směje. Otočil jsem se na ní, kolem mě temně modrá aura. "Cos to říkala?" Zavrčel jsem vražedně. Neříkala, smála se, ale to mi bylo jedno.

Jak jsem viděla že princ Aki je naštvaný, a vydává ze sebe mrazivou a temnou auru na vysoké úrovni, byla jsem vyděšená. "Omlouvám se pane! Já s tím žádný problém nemám!" Řekla jsem vyděšeně. "Už se vám nebudu smát. Odpusťte mi to prosím." Nechtěla jsem si přidělat komplikace.