Příběh

Vracela jsem se z výpravy a pomalu usínala v sedle. Za chvíli jssem už překročila hranici a ocitla se zpět v lese. Zhluboka jsem se nadechla. Díky bohu, ještě potrvá než se zase budu muset vydávat někam pryč na cestu, snad to tu Aki zvládl, byl by docel problém, kdyby se něco podělalo, což by v Akiho přítomnosti bylo i možné. Dojela jsem do hradu a dala Pirožka do stájí aby ho odstrojili. Pak jsem ale narazila na svého bratra, mírně jsem naklonila hlabu na stranu, co to sakra zse vyvádí. Došla jsem k němu a spatřila tu holku, bez okolků jsem položila bratrovi ruku na rameno. "Aki?"  Pohled mi padl na tu dívku. "Dobrý den, vy jste tu nová?" Prohlédla jsem si její oblečení. "Já jsem Accalia."

Šťastně jsem se usmál, ale pak jsem si všiml jak se tváří Katy a zatvářil se nervˇozně, teď mě určitě seřve, jak to už bylo u ní zvykem kdykoliv jsem udělal něco, co podle ní bylo nebezpečné. "Kus odsud je hostinec." Zamumlal jsem. "Určitě by byli rádi kdybychom tam došli. Už jsme tam totiž se sestrou byli." Zamumlal jsem a pohled měl upřený do země jelikož mě sestra probodávala pohledem. "Jsem dost starý na to abych si věci řešil sám." Zahuhňal jsem podrážděně.

,,To zni skvěle" řekl jsem a pak se ke mne připlazil ten muj maly otrapa. Jak já ho mám rád. ,,Nechci byt hrubý nebo tak ale nemyslíš si, že se az moc o nej staráš? Preci jen už není dítě a muze dělat co chce" řekl jsem jí kdyz probodavala svého bratra pohledem. 

Uviděla jsem tu holku a vzpomněla jsem si když mi služebnice ukazovala obrazy, přesně tak ta holka vypadala. Podravila mě. Je to Accalia. "Buďte zdráva princezno" Pozdravila jsem jí a uklonila jsem se jí. "Ano jsem tu nová. Jmenuji se Anna Masamure. Přišla jsem vámi a princovi Akimu sloužit." Řekla jsem.

Pohlédl jsem na sestru která se tu zčistajasna objevila a okamžitě se o mě začala opírat. Mračil jsem se na celé kolo, ale to bylo tak všechno na co jsem se zmohl. Strašně mě vytáčelo, když ze mě měl někdo prdel jen protože jsem gay, jen protože jsem na kluky, co je na tom špatného, na tom přece nic špatného není. "Já...já musím jít." Zamumlal jsem a svou sestru od sebe odtáhl, načež jsem se otočil a prost utekl k sobě do komnaty. Kde jsem se zachumlal do dek a jen se chvěl. Byl jsem pitomý, proto se moje myšlenky ubírali typem: Je to špatné že mám rád mužské tělo

Zamračila jsem se. "Moc? Vůbec nic nevíš." Zašeptala jsem. "Stačí málo, a někdo mu ublíží, stalo se to tolikrát, protože je to trouba a neumí se bránit." Zašeptala jsem, stále tím varovným tónem. "No není to tak Kyle?" Zeptala jsem se a pohlédla na svého mladšího bratra, byla to pravda a on to moc dobře věděl, akorát si to neuměl přiznat.

Jen jsem sklonil hlavu, v tomhle měla Katy pravdu. Přikývl jsem. "Už jsem na to několikrát doplatil." Zašeptal jsem smutně. "Nechtěl jsem....jen...to jinak nešlo, chtěl jsem pomáhat, když jsem pomáhal naposledy...kousla mě ta liška, ale...Ichi mi neublíží. Jen zajdeme třeba na pivo nebo tak." Pokrčil jsem rameny a pohlédl na Ichiho a pokusil se jemně usmát. "Že?" Zeptal jsem se ho a prosebně na něj hleděl. Konečně bych mohl zajít aspoň někam. 

,,Neni trouba, jen je prostě zvědavý a akční... No co..." Oponoval jsem nad jejím pro mě tedy dost hrubym a nevhidnym nazvanim jejiho bratra. ,,Nikdy bych ti neublizil... Muzeme tedy někam zajit... Veď mě" usmal jsem se a pohladil jej po tváři. Jen se bojim, ze jestli půjdeme do Údolí Nox, tak se stane něco špatného, a to kvůli mě.

"Jen chci...pomáhat ostatním." Zašeptal jsem smutně s pokrčením ramen a pohlédl na Katy. Věděla to, měl jsem jen dobré srdce. "Dobře." Vydal jsem se na cestu mezi stromy a za chvíli už viděl další část lesa. Rozhodně lepší než smaragdový háj, bylo tu víc stromů které působili jinak, víc mírumilovně a příjemně. Cpž se mi líbilo.

Momentálně jsem tak nějak nevěděl, jestli si ze mě dělá srandu nebo ne.  Rozhodně ale nepůsobil jako někdo, kdo by o tom věděl něco víc. Šel jsem vedle něj a nezbývalo mi nic jiného než ho poslouchat. Lia vypadala spokojeně a jen vedle nás běžela a vrtěla ocasem. Když už jsem si říkal že s někým budu cestovat, nebude to někdo, jehož slovva ani nebudu chápat. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl o čem mluví, začal o tom mluvit tak náhle, že jsem se do toho moc nedostal. Ve chvíli kdy ale zmínil dohodu jsem zpozorněl a pohlédl na něj. "Myslíš si že jsem idiot a jen tak uzavřu dohodu s démonem? I kdyby to byla jen tak titěrná dohoda, takovou pitomost neudělám." Oznámil jsem mu. Lia se na mě podívala. "Jsem syn Boha slunce a mám uzavírat dohody s něčím tak temným?" Odvrátil jsem od něj pohled, ještě kdyby se o mě ten kretén zajímal a jediné co mě s ním spojovalo by nebyli blbé vlasy a oči. A taky ta slabá zlatá záře která ze mě vychází během dne, díky Artemis zase moje kůže ve tmě mírně září jako měsíc. "Nemám zájem o smlouvy, jediné co udělám, je že budu s tebou cestovat, chci zabíjet stvůry svou silou." Zašeptal jsem.