Příběh

„Nechápu pořád zásadní důvod, že si doposud nezprovodil ze světa mou osobu. Vykládáš-li, že si zafixován na zabíjení temných bytosti a zároveň si odsouhlasil cestování v mé společností.“ (Může kdykoliv zaútočit, kráčí zády ke chlapci, čímž získává výhodu. I společník má značný náskok v chůzí a tudíž by dokázal s pravděpodobností oba zranit. Otázka zní; zda by nadcházející činy po zaútočení nepředstíral. Odkud má chlapec ten stoprocentní důkaz, že není zachycený v iluzí a nespadl tak do pasti? Maximálně by znal cestu zahájeného putování do vybraného území. V další variantě patřil mezi iluzionisty, či vlastnil jestřábí oko zpozorovat, co obyčejné oči nezahlídnou. Veškeré kroky zastaví s otočením těla do strany, kdy mladíka zbystří s ostrou chladností donutící i společníka zastavit.) „Opět další nudný hmyz bez špetky odlišností od ostatních. Vyjádřím se lépe.“ (Vymění-li chladnost za úsměv, obklopí ho temná aura odpovídající že zájem démona lpí na osobách, kteří nabízí například v zabíjení času zábavu.) „I kdyby mi vzrostl chtíč, nezískal bych nic, zamýšlel-li bych tě zabít. Nezastáváš pozici vladaře.“ (Objasní.) „Lpíš-li na zabijení temných bytosti, zúčastním se představení, až vstoupíš na území padlých andělů. I když zabiješ kupříkladu větší procento, pořád zůstane to minimální, které tě ohrozí. Abys chápal.. Odsouhlasil-li bys dohodu, nabídl bych ti i částečný štít. V pořádku. Odlákáš tak pozornost vůči mému konání.“ (Nazpět se otáčí, aby pokračoval i se společníkem a zbytečně se nezdržoval.) „Nepomůže ti ani společníce.“ (Nemyslí si, že by nechali volný průchod dítěti boha. Museli by to být akorát hlupáci. A čím víc záště k dobru cítí temnoté bytosti, tím se zanechá zcela pohltit. Není možné, aby vyhubil celou rasu. Vyjednávání by bylo k ničemu.)

Nasledoval jsem ho na cestu, která vedla pro me kamsik do neznama. Oky se ke mě priplazil a omotal se mi opet okolo ruky a hlavu si dal na mé rameno. ,,Kam ted Kyle? Doprava nebo doleva?" Stáli jsme na té cestičce a já čekal jak mi Kyle odpoví. Oky se nejak zase vrtěl. ,,Ty mas už zase hlad? No tak počkej..." Vytáhnul jsem si z měšce kousek masa a dal mu jej. Ještě mam pro nej brouky, ale to dostane az vecer. Neotravnejsi je ty brouky chytat. Zmetci jedni. Ale pro něj všecko. Však je to taky muj kamarád.

Sledoval jsem ho a jemně se usmíval. "Taky bych chtěl zvířátko." Zašeptal jsem. Bavilo mě ho sledovat, bylo to zajímavé, nemohl jsem mít zvířátko a on....on ho měl a bylo krásné. "Půjdeme tudy." Vydal jsem se do leva a za pár hodin jsme vyšli i z dalšího lesa do lesíků Rheos. "Tady je to pěkné." Zašeptal jsem spokojeně a usmál se na Ichiho. "Hostinec by měl  být...tamtudy." Vydal jsem se po lesní cestičce.

"Neměl jsem důvod." Zašeptal jsem, což byla pravda, zatím mě nijak neohrožoval, dokonce jsem ani neměl hlášení o tom že by někomu udělal něco závažného, tedy někomu kdo by byl pro můj svět důležitý. Navíc jsem věděl o každém jeho kruku, pomalu, velice pomalu jsem v něm začal číst, a to šlo. Zahleděl jsem se mu do očí. "Jo, to máš pravdu, nezastávám žádnou pozici, protože jsem odešel i od lovkyň a ztratil tak i nesmrtelnost. Vlastně nejsem vůbec důležitý, můžu ti akorát pomáhat při tom tvém výletě, ale nemám v plánu zabíjet někoho kdo si to nezaslouží." Vysvětlil jsem mu. "Padlý andělé, nikomu nic neprovedli. Většina z nichani padlí být nechtějí, jen se nemohou vrátit na oblohu." Zašeptal jsem, tohle bylo kruté. "Nebudu zabíjet žádného anděla, nikdy, dokud mě nebude ohrožovat, je ti to jasné?" Řekl jsem a zamračil se. "Nikdy mi nic neudělali, prot nemám důvod jim něco dělat." Vysvětlil jsem. "A žádnou smlouvu uzavírat nebudu, kromě toho o mé společnici vůbec nic nevíš." Pohladil jsem Liu a zamračil se. "Nemůžeš zabíjet nevinné bytosti!"

Napadlo me, že když ma Okyho rád, tak že bych mu donesl Okamii z Údolí Nox. Říkal, že by chtěl zvířatko. ,,Ano je to tady moc hezke" nikdy jsem v lesících Rheos nebyl. Vlastně jsem nebyl skoro nikde. Chtěl bych si to tady celé projit. ,,Dobře..." Usmal jsem se a následoval ho. Kouzelne. 

Jen jsem se na něj něžně usmál. Sestru jsme nechali daleko za sebou a pomalu pokračovali lesem. Vypadal jsem hodně spokojeně a taky jsem byl. Bylo to příjemné, neublížil mi během pěti minut jako ti ostatní. "Vždycky jsem chtěl takhle s někým někam zajít, ale...nikdy se mi to nepovedlo, protože mě chtěli zabít kvůli mému původu." Zašeptal jsem.

„O-ho.. Mýlíš se. I nesmrtelnost má nedostatky. Vážně by sis přál žít s nesmrtelnosti? Vidět všechny ty odlišnosti, kdy i samotný život ztrácí smysl? A podílet se na demokracii? Nemám ti názory za zlé. Mé názory vychází doposud z toho, čeho sem se zúčastnil. Věř, že někdy i nepřítel se ti může stát přítelem. Osobně ty sám si zaslepen. Všichni. Odkazujete se na to, co slyšíte. Nehledíte na to podstatné. Například nyní; že část padlých andělů si osud nevybrala, ale na démony vzhlížíte z vrchu, jakoby si oni osud vybrali. I mezi námi žijí odlišností. Nemůžu?“ (Víčko zlatého oka zcela zavírá, nenabírá-li druhé záblesk totálního šílenství a až nyní se odhalí viditelný černý znak [四], nabírající intenzivní odstín vůči zlatému zbarvení oka.) „Otec, matka, dítě, vlastní druh.. Můžu zabíjet, označím-li dotyčné za obyčejné. Můžu rozpoutat válku. Vzhlížet na vzájemné vraždění a naslouchat zbytečnému volání o záchranu a zařídit, aby se vzdálená historie opakovala. Mmm..“ (Vzpomínka na to, co se událo kdysi.. Vyvolává v něm opět vzrušení, kdy by zachvátil každou osídlenou oblast zoufalstvím i utrpením. Vydá se opět kupředu. Veškeré kroky se společníkem zastaví na vyšším kopci, ze kterého má ideální výhled na blízké oblasti. Napřed se musí dostat do údolí Nox, ve kterém se zdržují temné bytosti. Což znamená i možné problémy. V krátké zamyšleností si chopí bradu, čímž započne obzor doslova hypnotizovat. Vyhodnotí-li vzdálenost, i kdyby šli a zrychlily tempo, dorazí do údolí Nox za tři dny. Využít dovedností a zkrátit si cestu vrozenou schopnosti, i když by tam dorazily, ztratil by dostatečné množství síly. Varianta poslední značí, poslat upířího společníka k údolí. Čekání vidí do západu slunce, čímž by ale prostřednictvím upíří loutky dokázal otevřít průchod dokud má neustálý kontakt i zpečetěný kontrakt s dotyčným. Čímž by odstranil týdenní možnost, použít eso mezi schopnostmi.) „Michaeli..“ (Osloví společníka s pozorností.) „Vyčkáme tady. Vydáš se tedy k hranicí území Nox sám.“ (Otočí se do strany, aby zbystřil mladíka.) „Nemyslím, že by udržel krok a kdybych odhalil mé speciality, dostal bych se do značné nevýhody.“ (Muž odsouhlasí. Vydá se zcela na opačný směr mezi kmeny, zanechávající oba v samostatnosti. Vyprchá-li poslední špetka náznaku upířího společníka, vyhlídne si zastíněný prostor u kmenů. Vykročí kupředu, kdy zastaví a usadí se do stínu se zapřením zády o kmen.) „Co si přisednout?“ (Víčka zavírá o centimetr s viditelným úsměvem, zda mladík vsadí na odvahu či si zasedne opačným směrem, aby udržel vzdálenost mezi nimi.) 

,,taky jsem moc rád, že jsme si vyšli. Doufam, že časem tvoje sestra uvidi, že ti nechci nijak ublížit." Usmál jsem se a rozhlizel se okolo sebe. Je to tady moc krásné. Každá část tohohle království nebo říše má něco do sebe. A s nim je to tady hned milionkrat lepsi, než abych tady chodil sám.

"Doufám v to samé, moje sestra je hodná, jen občasm to prostě nedává, ale to je díky tomu strachu o mě a moje bezpečí." Smutně jsem se usmál a pokrčil rameny, nevím jestli je dobrý nápad se za sestru omlouvat, ale co jsem měl dělat jiného. Ona tohle dělala celý můj život, nechtěla mě ani druhým ubližovat, tedy, alespoň tak to já chápu, proč by chtěla druhým ubližovat.

,,Kyle chtel by jsi zvířátko...tak mě napadlo, že když mas s Okym takový dobry vztah tak že bych tě vzal do Údolí Nox a našel by jsi vlastní Okymii" usmál jsem se a na něj a dal Okymu další kousek masa. Ten prcek to zase sežere dneska a ti to měl na celý týden