Příběh

V Accalininým hradu jsem ležela u fontány a se zavřenýma očima jsem odpočívala. Z fontány jsem jenom slyšela hučení vody. Jinak kolem mě bylo ticho a klid. Vzpomínala jsem na své přátelé z mého světa. Asi se už doopravdy nevrátím. Povzdychla jsem si. Pomalu jsem začala usínat.

Pohlédl jsem na něj kapku překvapeně. "nevím jestli by se to Katy líbilo." Zašeptal jsem nakonec, moc dobře jsem věděl jak zrovna ona na to kouká a rozhodně to nebylo moc pozitivně. "Bojím se že by u mě zvířátko nevydrželo, a já nechci zvířátkům ublížit." Zakuňkal jsem smutně a pohlédl stranou, chtěl bych hrozně moc zvířátko, ale moje sesra byla...přes tohle špatná, určitě by jí to hodně vadilo.

Začínají opadávat okvětní plátky z rozkvetlých stromů, pár jich spadá i do fontány Ohrany ze které teď teče průzračná čistá voda, les působí mírumilovně.  Léto pomalu končí a začíná nám léto. Bytosti v lese žijí v plném proudu, les vítá nové příchozí a snižuje moc temným bytostem. Avšak nikdo netuší jaká temnota má teprve přijít.

Seděla jsem na jednom ze stromů a pozorovala krajinu pod sebou. Čekala jsem jestli někdo umře, abych si mohla vzít jeho duši a posílit tak svou moc. Tiše jsem vrtěla všemi devíti ocasy a stříhala oušky. "Chtělo by to nějakou duši, celou dobu tu jen sedím sama a nic nedělám." Seskočila jsem ze stromu a běžela lesem. Přitom jsem poslouchala všechny zvuky lesa, dokud jsem nedoběhla k velkým hradbám, vylezla jsem na jeden strom a pozorovala nějakou blonďatou dívčinu dole pod sebou. Pravděpodobně se chystala ke spánku, seskočila jsem ze stromu za lavičku u fontány na níž seděla. Naklonila jsem mirně hlavu na stranu, co je tohle za osobu? "Hej." Ozvala jsem se.

"Nevíš o mě nic, nemůžeš jen tak říkat věci které ani nevíš." Zašeptal jsem.  Sledoval jsem jak se na mě zahleděl a cukl sebou když jsem spatřil jeho oko. Bože. Tohle bude...tohle bude hrozné! Už vím proč se před ním mám tak moc na pozoru.  Otočil se zpátky a přemýšlel.  Nakonec vyzval svou loutku aby pokračovala sama, pak se uvelebil u stromu a já ho chvíli pozoroval, po vyzvání jsem se zamyslel. Pokud se něco stane, budu tady, takže kdyby se o něco pokusil, pořád tu budu a v nejhorším případě budu muset začít bránit zvířata nebo stvoření kolem mě. "Dobře." Zamumlal jsem nakonec a svoje tělo opřel o strom naproti němu, po chvíli váhání jsem se posadil, Lia se stulila vedle mě a hlavu mi položila do klína. Pohladil jsem ji mezi ušima. Zvedl jsem oči k obloze. Jak se asi má můj vypečený tatík, jak já ho nesnáším. Teď si válí šunky na Olympu, kdoví kolik má ještě dětí.  Ještě že jsem žil s Artemis. I když to byla jen pitomá sázka. Pohled jsem upřel na svého společníka. "Proč jsi mi vlastně nabídl cestovat s tebou? To tě tak láká moje přítomnost? Nebo to má jiný důvod?"

Než jsem se nadála, byli pryč, prostě odešli, jakoby nic. Což mě  ještě víc rozčílilo, ale nebyla jsem jako Kyle, neuměla jsem je podle čichu vystopovat. Věděla jsem že šli do Hostince, takže to vypadá že budu muset jít za nimi, no dobře. Povzdechla jsem si a vydala se lesem k hostinci, alespoň že ten vím kde je, sice to chvíli potrvá, ale já je najdu a pak jím zabráním spolu něco mít, chudáček můj bráška.

Crai seděla ve svém provizrním hnízdě a čekala, za chvíli přijde ten čas a ona vyletí aby les získala jen a pouze pro sebe. Ano, to udělá, už se nemůže dočkat. Konečně to tu bude její a ona si bude moci dělat co se jí zlíbí se všemi v tomto lese. Očima pozorovala oceán a přemýšlela kdy už konečně se tu někdo objeví, už čekala dost dlouho, tak kdy konečně ten čas přijde. Kdy? Už chtěl aby tu zavládl chaos a ona mohla toho prince mít jen pro sebe, mohla by si na něm užívat dokud by nezemřel, třeba by se rozplakal a prosil o milost. To Crai milovala, užívala by si jeho smrt. Pousmála se a znovu se zahleděla na moře.

Uslyšela jsem hlas což mi přerušilo usnout. Otevřela jsem oči a přede mnou stojí holka s devíti ocasy. Překvapilo mě to. Měla jsem vykulené oči protože to vypadalo že přede mnou stojí devítiocasá liška. A o těhle lišek jsem už slyšela ale v mém světu jsem nikdy nepotkala. Snažila jsem být v klidu. "Ahoj..?" Pozdravila jsem jí. 

,, přeci jsi už dospělý a můžeš se rozhodovat sám... Měl by jsi dělat to co chceš a né to co chce tvoje sestra." Moc se o něj stará. Měla by trochu povolit. ,,Neboj... Neublížíš mu... Však jsi sám viděl, že jsi Okymu nic neudělal,tak proc by jsi měl nějakému zvířátku ubližovat?" Ujistil jsem ho a vřele se na něj usmál. 

(Oblasti vládlo ticho. Netradiční. Vítr šustil s okolními keřy, jakoby v nich číhal predátor vyhlížející si kořist. Vzdálenost mezi oběma udržovala prašná cesta, která snad představovala i hranici, kam má druhý zakázaný vstup. Mohutné koruny osídlily ptáci, kteří se značily za záchytný bod případné změny v okolí. I samotná společnice, která by mladíka automatický upozornila na cizí přítomnost. Ano. Mohl by si dopřát doprovod další loutky ze sbírky. Nemá žádný důvod, sem zmíněnou loutku začlenit. Nepočítá-li, že William obdržel stručné rozkazy a nachází se v okolí hostince u zlatého kamene. Využívá zhruba pasedát procent síly k udržení kontaktu mezi ním i loutkami a zároveň, aby vůbec dokázali chodit a plnit sdělené rozkazy. I přesto má v záloze zbytek procent k uchránění. Co kdyby rozšířil sbírku a přidal mezi ní i mladíka? Co by získal? Víčka zavírá o centimetr, čímž obličej naklání s mírností do strany.) „Víc pozorností bys měl každopádně vkládat, že v údolí Nox vzbudíš pozornost vlastní vůní, čímž se s pravděpodobnosti dostaneš i do závažného ohrožení.“ (Mluvil vážně. Nezpečetily ani obyčejný kontrakt, čímž by mladíka označil za vlastní „poklad“. A každý ví, že není moudré si s démony začínat ani se snažit odcizit zmíněný „poklad“ v podobností například osoby.) „Mám-li ti zodpovědět otázku.. Napřed si zodpověz, zda si ochotný věřit či pořád hodláš trvat, že všechny odpovědí zazněné z úst démona se značí za klišé. Nesmysl, abych ti dál odpovídal si-li zaslepený. Míníš-li tak zabít čas čekáním, následně zanech ústa zavřená.“ (V dlaní si zanechá zhmotnit knížku, obsahující maximálně latinu která patří do rodného jazyka každé temné bytosti, žijící na území všeznámého podsvětí. Nepočítá-li pár vyjímek. I když v dnešní době má dočista pochybnosti, že by démoní znamenali to, co kdysi. Odvrátí zrak do otevřené knihy, kdy si přislušné řádky započne číst.)