Příběh

"Já vím,  ale... Vím taky že když mám svou druhou podobu..   Jsem kapku nebezpečný a to je... Špatně." Zakuňkal jsem a zoufale se na něj podíval. "Nechtěl jsem nikdy ubližovat nikomu jinému Ichi. Já... Když mám liščí podobu,  je to něco jiného víš?  Bojím se sám sebe." Zašeptal jsem zoufale. "Nikdy jsem nechtěl nikomu ublížit,  bojím se že jemu bych třeba ublížil." Šeptal jsem zoufale a celý se třásl. Chytil jsem ho za ruku a pohlédl na něj,  odhrnul jsem si svoje zrzavé prameny z očí a smutně na něj koukal. "Jestli..  Ti to vadí že tě držím. Řekni." Zašeptal jsem po chvíli a pohled upřel do země,  pod nohama mi rupla větvička a já sebou splašeně cukl. 

Volně jsem letěla nad oceánem. Konečně po dlouhé době jsem uviděla pevninu. Viděla jsem pláž a stromy. Usmála jsem se. Zastavila jsem se a na místě levitovala. Rozhlídla jsem se kolem. Neměla jsem hlad. V ruce jsem vytvořila černou díru. Pousmála jsem se. Věřila jsem že nikdo nepřekoná takovou moc destruktivní magie. Pak jsem černou díru odvolala.

Vzhledem k tomu že ta holka žila, znamenalo to, že se mnou bude mluvit, a taky že jo. Přimhouřila jsem oči a sklopila liščí ouška. Takže mluví.  Mírně jsem naklonila hlavu na stranu a očima ji pozorovala. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se po chvíli váhavě.  Mezitím co se za mnou ocasy jaksi vlnily, ale  to jsem ignorovala. Jen jsem na ní zvědavě koukala, alespoň jednou za celý můj život v ústraní a skrývání se, jsem byla také zvědavá.

Chvíli to trvalo, ale najednou jsem to cítila, taková silná temná magie. To se mi líbilo. Okamžitě jsem sletěla dolů ze skal a přistála v písku. Byla tam ta osoba ke které mě to silně táhlo, tolik zla a temna, ach bože! Pomalu jsem se k té obří ženě vypadala, cítila jsem z ní temnotu démona. Žeby také potomek démona? "Děvče!" Zavolala jsem a pomalu k ní došla. "Všimla jsem si tvojí magie, je úžasná, nechceš se se mnou spojit? Chci...mám v plánu dobít tenhle les. Chci mít prince pro sebe." Zaskučela jsem blahem jen nad tou představou jak pláče a prosí o milost.

Viděla jsem jak sklopila ouška a vlněly se jí ocasy a zeptala se mě kdo jsem. "Oh. Já jsem Anna. Jsem mágyně." Představila jsem se jí. "A jak se jmenuješ ty?" Zeptala jsem se jí. Viděla že se mě nebála. Mezitím jsem něco na krátkou chvíli ucítila. Ale ignorovala jsem to. 

,, chápu...ja se sebe taky občas bojím když mám svou démonickou podobu. Neumím jí ještě stále moc ovládat a jsem hodně negativní. Bojím se, že bych někomu ublížil. Vždycky tady byl Oky. Ten mě vždycky uklidnil" ujasnil jsem mu. ,,Nevadí mi to... Naopak se mi to moc líbí" stiskl jsem její ruku a pak jej objal okolo ramen. ,,Neboj to byla jen větvička..." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. 

"Oky tě uklidňuje?" Zašeptal jsem a sledoval jeho tvář. Ten se má, mě nikdy nic neuklidnilo, moje moc mě děsila a já se děsil sám sebe i takhle.  Taky bych chtěl někoho kdo by mě uklidňoval. Zvedl jsem k němu pohled když mi objal ramena a mirně ve tváři zčervenal. Pod jeho doteky jsem se mírně zachvěl a tiše na něj dál hleděl. Najednou se mi strašně špatně dýchalo. Možná protože byl tak blízko. možná z té atmosféry která byla najednou kolem nás, rozšlápl jsem další větvičku, ale tentokrát mi to nějak nezabránilo v tom na něj dál čumět. Byl jsem možná až moc okouzlený, a jeho doteky tomu akorát pomáhali, cítil jsem akorát jak rudnu víc a víc. 

Moje jméno? Mírně jsem sebou cukla. Přemýšlela jsem, měla bych jí vůbec moje jméno říkat? A proč bych to říkat měla?! "Ahri." Zašeptala jsem po chvíli a zavrtěla se. Vzduch najednou, jakoby se plnil mírnou temnou magiií, a o jsem cítila na velkou vzdálenost. Něco bylo špatně. "Já jsem...liška. Devítiocasý démon. Liška:" Ani mi nedošlo že jsem dvakrát za sebou řekla liška. Jelikož jsem se vyplašeně rozhlížela, stříhala ušima a masávala okolní vzduch. Snažila jsem se zjistit jakto že se vzduch plní temnou magií.

Uslyšela jsem někoho kdo na mě volal. Otočila jsem se k té dívce kdo na mě volala. Přistála jsem k ní. Chválila mi moji magii a potom mi řekla o čem touží. "Aha. Tak tedy ty chceš vládnout tomuto lesu? Dobře. Připojím se s tebou. Ale nevím kdo ten princ je. Ještě mi musíš říct všechno co tenhle les je zač a co se děje." Řekla jsem. "Dovol abych se ti představila. Jsem Kali Gouri. Jsem napůl démon a napůl upírka." Představila jsem se jí.

Viděla jsem jsem jak ona zacukla. Zašeptala její jméno. "Ah.. kdo? Ahri?" Zeptala jsem se. Bylo vidět že se jí asi moc nechce říkat její vlastní jméno. Ale pak jsem zase cítila tu temnou energii někde z daleka. "Počkej. Cítíš to? Něco je velmi v nepořádku." Řekla jsem. Energie kterou jsem cítila byla podbná té mojí ale je moc jaksi zvláštně destruktivní. Nebyla jsem si tí ještě jistá.