Příběh

Přikývla jsem. "Ahri." Souhlasila jsem a pozorovala jí. Než jsem svůj pohled zamířila k oblacím ve snaze zjistit jestli něco není třeba ve vzduchu. "Myslím...že by se měla svolat rada, já....zkusím dát vědět princezně." Zašeptala jsem a pohlédla na dívku. Ale pak jsem si povšimla jejího oblečení. "Ty pracuješ na zámku, musíš jí dát vědět!" Vyhrkla jsem a ukázala na hrad. "Musíš dřív než se sem něco dostane, a tohle je zlé, já to cítím."

"Já vím, lákám na sebe nestvůry denně. To už tak polobohové mají." Pokrčil jsem rameny. Vlastně to tak bylo celý můj život, mohl jsem být jen rád, že nejsem synem nějakého vyššího Boha, ti na tom byli o dost hůř. Tiše jsem si povzdechl, a právě proto celý život trénuju, abych se mohl bránit. Při jeho dalších slovech jsem měl pocit že mě neskutečně uráží, což nejspíš byla pravda. Protože když se na něj kouknu, nic na mojí osobu nemohl myslet dobře. "Chtěl jsi se mnou uzavírat kontrakt, to démoni dělají vždycky aby si pak mohli vzít duši oběti a já ti svou duši neupíšu!" Vyhrkl jsem. "Kromě toho jsem se jen zeptal. Nemusím si sám nic zodpovídat." Oznámil jsem mu. Ale to si vytáhl knihu a začal mě ignorovat, zamračil jsem se, já číst nemohl, pitomá dyslexie. Drbal jsem Liu za ušima a přemýšlel. "Jen jsem se chtěl trochu sblížit." Zamumlal jsem skoro smutně a zahleděl se na Liin krk.

Usmála jsem se když souhlasila,  co víc si přát,  konečně bude můj,  ten malý modrovlasý teplý kluk bude jen můj. Ten bude tak zoufalí,  a to mi stačí k radosti,  budu se z jeho zoufalství krmit,  napřed mu utrhnu křídla,  to bude krásné. Ano přesně to udělám! "Moje jméno je Crailia Blailis.  Můžeš mi říkat Crai. Jsem poloviční démon a poloviční harpyje." A co se stane když se setkají dvoje tyhle krvelačné bytosti,  přesně tak. Tohle. "Tomuhle lesu vládne princezna,  její zástupce a nástupce je její bratříček. Les je plný dobrá,  chci to dobro vysát,  chci si ho vzít a změnit ho na pekelnou temnotu. Její bratr je gay. A proto chci... Aby trpěl." Obličej mi mírně zrudl když jsem se rozplývala nad představou malého mučeného princátka. 

„Mýlíš se. Chtít duši, neztrácel bych čas nabízením. Většina sbírá duše, které odevzdává ďáblu. Myšlenka, plnit rozkazy ďábla značím za méněcennost a samotnou urážku. Není hodný mé oddanosti ani mé sbírky. Vznést otázky o mé osobě by ho podráždily. O důvod víc zjistil-li by, že mi byli sundány řetězy. Vypsal by pravděpodobně i vyšší odměnu za mé opětovné dopadení. Momentálně se mi ale krátí čas.“ (Víčka zavírá o centimetr, aniž by přestal číst. Nelhal. Osoby, které zdědily sílu poustevníka si náležitě zkrátí životnost narozdíl od ostatních bytosti i démonů. Vzápětí zaklapne knížku, čímž zaostří mladíka, vkládající pozornost do libostního drbání i hledění na zvířecí společnící.) „Vzdej se myšlenky vzájemného sblížení. Využívám leda druhé bez špetky viditelného přátelství.“ (Odvrátí zrak do strany s absolutně tichým zašeptáním;) „Nalezl bys v mé společnosti akorát smrt.“ (Následně knížku zanechá zmizet s důkladným zapřením zády o kmen, zavírající zcela víčka.) „Vyhledávám právoplatného dědice.“ (Objasní skutečný záměr.) „Co bys dělal kdybych ti oznámil, že si u mě vzbudil zájem a přemýšlím, že si zrovna tebe vyberu?“ (Víčka pomalu otevírá na bází zbystřit reakci mladíka.)

Ahri pak řekla aby dala vědět princezně. Pak ale najednou si všimla mého oblečení čímž zjistila že tady pracuju. Vyhrkla na mě abych to ihned nahlásila princezně. "Už jdu." Souhlasila jsem s ní a utíkala do hradu za princeznou. Přemýšlela jsem jestli bych náhodou bych se, s tím co se asi blíží, se neutkala na souboj.

Holka se představila jménem Crai co je zač, a řekla mi vše co jsem žádala. "Aha. Hehehe." Zahihňala jsem se. "Tak dobrá. Ráda ti pomůžu. Ale napřed by jsme si něco chtěli připravit. Ještě nemusíme zaútočit ihned." Řekla jsem. Uvažovala jsem o nezničení tohoto lesu pokud tedy Crai chce vládnout. Pak jsem se s tím smířila. 

,,awww~ jsi roztomilý" usmál jsem se když jsem uviděl jak na mě vyjeveně kouká a má rudé tvářičky. Byl k nakousnutí. ,,Ano Oky mi pomáhá zklidnit mou temnou stránku... Občas se mi změní moje osobnost. Nevím kdy a ani to vědět nemůžu, ale když se to stane, tak se odemne drž dál...nechtěl bych ti ublížit" 

Cítil jsem jak rudnu ještě víc. To co řekl jakoby si to hrálo s mou malou dušičkou. "Můžu zkusit tvou druhou osobnost.. .. Utišit? Třeba kdybych sis není promluvil,  začala by být hodná." Řekl jsem s možná až moc velkou naději v hlase,  ale takový jsem prostě byl,  až moc velká naděje. "Nechtěl bys mi ublížit... To zní hrozně hezky,  daleko líp než od Katy." Řekl jsem potěšeně a s úsměvem se na něj podíval. "Děkuju." Zašeptal jsem s úsměvem. 

Byla jsem u zábradlí balkónu a sledovala les. Dvě síly se spojili, cítila jsem to. Les je v nebezpečí. To se mi potvrdilo když ke mě doběhla nová služebná. "Anno!  Řekni mi co se stalo?  Víš to?" Vyhrkla jsem jakmile mi vpadla na balkón a pohlédla na ni. Byla uřícená. Nějak jsem cítila že Aki je v nebezpečí,  což bylo zvláštní,  seděl dole v bazénku,  měl by být v bezpečí a klidu. Jakto že není,  co se stalo?!  Otázky na které jsem neměla odpověď,  snad jen tu,  že můj malý rozkošný bráška je v nebezpečí. Nemohla jsem dopustit aby se mu něco stalo,  ale ta temná magie byla cítit,  jestli ho zase ovládne,  není tu nikdo kdo by ho vrátil zpět do normálu. 

Uřícená jsem nakonec doběhla k Accalie. "Princezno Accalio!" Už jsem věděla že Accalia to bude vědět. "Ucítila jsem temnou energii. Ale cítím že je poněkud jiná!" Vyhrkla jsem. Cítila jsem že ta energie může být moje původní ale jinak upravená. Jestli to je podobné Černé venuše, nebude to tak lehký porazit takovou temnotu.