Příběh

Na tvaři mu zustaval neutrální  vyraz i když se mu podařilo se trefit přimo do jeho nafoukle hlavy u které měl někdy i pocit že by stačilo jen špetku do ni pichnout a vybouchl by. " Jistě že mi to vrátíš. O tom zcela nepochybuji. A však do té doby by jsi měl své zbrklé a vybušne pocity držet na uzdě a uklidnit se ano? " Mluvil na něj klidným hlasem bez jakehokoliv naznaku snad zlosti či snad nejistoty. Sledoval každý jeho krok který se blížil kněmu bliž a blíž. Pomalým natočením hlavy se zadíval na nohu která se drze až opírala o dřevvo lavičky zrovna kde on usedal. " horká hlava spousta síly , ale aby chvíli přemýšlel to nikoliv. Měl by jsi na chvíli uklidnit svou mysl. Svuj čas vkládáš se zbyytečného trapení těch kteří si myslí že je ruka boží spasí. Měl by jsi si najít lepší zábavu než se zahazovat s ubožakyy jako je napřiklad on. Trocha literatury by ti nezaškodila. Pokud bys chtěl pujčil bych ti jednu z mých knih a naučil bych tě i čist aby jsi se jen nekoukal na nahodne obrázky." Zadíval se znova do jeho tváře " Hrozba? hřišnik? Nikoliv. Já jsem někdo kdo jednoho dne jim poukaže jen na to jak je jejich víra oslabuje nic víc. " Zaměřil pohledem muže který to měl během chvíle již zasebou. Přišlo mu že tenhle mladík netuší co dělat a tak hleda zabavu kdekoliv kde by mohl škodit. " Ach to nikoliv. Tva společnost mi nechyběla ani v nejmenším. Jen jsem zavítal zde abych nalezl snad další knihu do své sbírky abych měl co číst. Nicméně než jsem stihl si jistou knihu obstarat tak muj pohled byl zaměřen na zničene dveře tohoto nechutného chrámu kde si lidé myslí že budou spasení. JEn jsem zde došel zjistit kdo sem zavítal. A tak jsem narazil na tebe. Nebuď tak najivní že bych hledal zrovna někoho jako jsi ty. Když se však tak zajímaš , tak se tě zeptám na to samé . Co tě donutilo vejít sem do tohoto ohavného místa a trápit toho jenž se jistě do poslední minuty modlil a myslel si že ho snad buh zachrání před vou moci?"

 „Ironický výraz odpovědí.“ (Využívá fyzického odsunutí s dopadnutím podrážkami bot na dlažbu.) „Nevzpomínám si na zákon o zákazu odchytání duši pro vlastní potřeby. Co přestat hrát hodného andílka? Možná ti pýcha dočista zatemnila mysl.“ (Vydá se místností kupředu. Nezastaví-li veškeré kroky u lidské bytosti, ke které si mimochodem i dřepne.) „Ne, díky. Nemíním dopadnout v podobností bytosti, která sedí u knížky aniž by konala. Míníš-li mi předkládat výčitky mých činů, označovat za bezcenného a hlupáka.. Není důvod, abychom se ctily vzájemnou přítomnosti.“ (Chopí staršího muže za zápěstí nýbrž vstane a zamířením na opačný konec haly. Nezastaví-li u obřadního stolu, odkládající tělo na kámen zahalený ubrusem v bílém odstínu.) „Čím víc zavraždím ovečky víry, možná se mi podaří donutit ho, aby za námi zavítal a nalezl pachatele.“ (Myslí osobu, která zůstane bohu naprosto odevzdaná a zároveň i v zájmu Azazela. Vše-známý Michael, kterého by stoprocentně potěšil zprávou, že má jakýsi druh neformální spolupráce s Luciferem. Odtrhne si černé pírko z křídla, kdy ho odloží na hruď staršího chlápka s posměšným tichým zasmáním.) „Není zapotřebí, abych se zdržoval na našem území. Nedostal sem žádný rozkaz ke splnění, náš vůdce drží ústa zavřená. Využil sem volného času abych si prostřednictví těchto jehňátek zodpověděl konkrétní otázku. Avšak, ani on jí nezodpověděl dle mých představ.“ (Otočí se rázem čelem na Lucifera.) „Co si dopřát kalíšek výborného vína? Nemíníš-li tu sedět a čekat až zdejšího kněze objeví.“ (Není záhadou, že si oblíbil i lidský alkoholický nápoj též nazývaný víno. Ať už by vypil nadměrné množství alkoholických nápojů, žádný efekt to nemá. I démoní dokáží pít a pít, aniž by se opily. Avšak záleží na dotyčném.)

"Nikdo takovy zakon nikdy nevyslovil to je pravda. Nicméně jsou i lepši zpusoby jak zabít čas. A hlavně dělaš to takhle zbytečně. Misto toho aby jsi je dlouhe dny trápil tak ho nechaš v tak  brzkem čase odejít. Smutne velice smutné. Nikoliv. nejsem hodny  a ani andílek. Jen se nebavím hloupým hraním si s lidmy. Zbytečna ztráta času. Proč se o něco takoveho starat když mam tebe . Bezcenný nejsi to nikoliv . Jako voojak jsi dobry už z duvodu že maš horkou hlavu , ale někdy by jsi se měl krotit a jako hlupak se cchováš často. Měl by jsi se važně uklidnit a trochu se chovat normalně , ne stale jak nadutej valečník co chce neustále bojovat a nic víc. Natočil pomalu pohled na jeho konaní a podepřel si bradu v zamyšlení když tak sledoval jeho konání. " vskutku zajímavá myšlenka. Nicméně jeho nedostaneš dolu jen zabíjením jednou za čas. Opravdu jsi hlupak. Když už zde chceš přivolat toho holuba měl by jsi udělat něco většiho než zabijení někoho kdo stejně se jistě jen choval  jako kněz a přitom..jeho hřichy sahaly do hloubky pekelné. Škoda použití cenné síly kvili někomu jako byl on. " Pomalým pohybem se dostal ze sedu na nohy aby se narovnal a protahl . " Hledaš li odpoveĎ na jistou otazku možna by jsi měl použít tu svou hlavu uklidnit ji a ne se hned vztekat. Trpělivost ruže přinaši. Což je pro tebe jistě neznámý pojem.  Nojak mě nezajíma  setkání s lidmy kteří by křičely kvuli pouhe lidské schránce , takže tvé pozvání na víno přijimam. " Nečekal na něj a rovnou sve kroky mířil ven z te ohavné budovy. " Smím-li ti poradit jak ho sem  přivolat najdi si  věřici rodinu s dětmi  a jen co jim něco udělaš on to zjisti a jeho vztek v něm bude vřit a rozrustat se. Mnohem víc než když se zahazuješ s někým jako je on . On byl někdo kdo už by tu dlouho nebyl. Ale děti jsou budoucnost a ti kteří by mohly hlasit slovo boži..ovladni je a ..ovladneš pak i jeho. Zkus taky jednou použit tohle. " natahl kněmu ruku a prstem mu ťukl do čela. " Pak možna i vyhraješ a získáš to co chceš. A teď jdem na to víno . Jen kam vlastně chceš jít?"

"Temní vládci, ne díky...nikdy jsem s takovými vládci jaksi...nevycházel." Sklousl jsem si ret a nervózně se usmál. "Vlastně, mi to ani nebylo dovoleno, moje teta...mě nepouštěla nikam mimo naší skupinu." Pokrčil jsem rameny. "I kdybych tam chtěl, nemám možnost, nemám šanci víš?" Zašeptal jsem a upřel na něj tichý pohled. Pozoroval jsem, takže by se dalo říct, že těmto lidem vlastně pomáhá? Možná....i když on by si to nejspíš nikdy nepřiznal. "Víš, když jsi polobůh, s tímhle vlastně žiješ, každý den je větší šance na to že zemřeš, není to jako u normálních smrtelníků, tohle je...jiné a upřímně, já ten strach mám také, každý jednou umře, ale představa že skončím...na trestných polích Háda, mě akorát utvrzuje v tom....že já ještě zemřít nechci." Zahleděl jsem se k obloze. Není možné abych skončil v Elysiu. Nejsem takový hrdina.  Jeho další slova jsem mirně nechápal, třeba mi to jednou poví, pokud tedy...budeme cestovat tak dlouho spolu, třeba se jednoho dne rozhodne se mojí osoby zbavit nebo mě zkrátka pošle pryč. A já se tu budu zase potulovat, teď....teď mám alespoň nějakou společnost.

"Ale jistě, však oni přijdou sami. Naše magie je dost silná na to, abychom počkali a přitáhli jejich pozornost." Vysvětlila jsem spokojeně a zazubila se. Nemohla jsem se dočkat těch tváří až je uvidím, až uvidím mladého prince, tak vyděšeného jen se na mě podívá. Nejsem ošklivá, ale moje síla nad ním nebude mít žádnou moc, mladý princ je gay. Co mohu dělat, zkrátka ho budu trápit dokud mi nezemře v náručí, moc dobře jsem věděla že není nikdo, nikdo kdo by našeho mladého prince osvobodil, nikdo kdo by ho vzal pod svá ochranná křídla. Nikdo kdo by ho bránil v těch nejhorších momentech jeho mizerného života. Princ je pouze slbý kluk který ani neumí ovládat svou moc. Je mladý, naivní a hloupý, a takové mám nejradši. "Mám hnízdo támhle ve skalách, pokud tě to láká, můžeme počkat tam." Ukázala jsem na skály na pláži.

Přikývla jsem a pohlédla na Annu. "Dobrá, půjdeme." Oznámila jsem jí a vydala se do stájí, můj kůň byl připravený , takže jsem nasedla a počkla na Annu která na svém koni nesla několik věcí. "Dobře, pojedeme cvalem, to není tak dlouho. Zastavíme ve Smaragdovém háji a následně budeme pokračovat na pláž." Řekla jsem jí a pobídla svého koně do cvalu, vyjely jsme z hradu a vjely do lesíků Rheos. Temnota se šířila po lese, cítila jsem to díky tomu, že byla silná, silnější než moje, budu muset dát vědět Accalie. Tohle není dobré, rychle se to rozrůstá. 

Usmála jsem se. "Samozřejmě. Tedy půjdeme do tvého hnízda." Řekla jsem. Nemohla jsem se dočkat až uvidí jakou moc mám. Až jsem přijdu, nechám je proti mě použít všechnu sílu. Pak je obliberatuju. "Doufám že jsi dobrá v boji. Já jsem měla učitelku která mě naučila bojovat a řekla mi že moje bojové schopnosti můžou být tak dobré jako Valkýry. A co ty? Zeptala jsem se jí. 

Přikývla jsem. Za chvíli už jsme seděli na měkkém peří které dělalo hnízdo přijemnější. Seděla jsem hezky v rohu a sledovala holku která povídala, očima jsem si prohlížela celé její tělo. Vypadala úžasně. Její ňadra byla úchvatná. Hned bych se na ní vrhla, ale teď je to moje spojenkyně, nemůžu to udělat. "Dobrá v boji?" Ironicky jsem se zasmála. "Jsem daleko lepší, než jen dobrá v boji. Jsem člověk co si užívá utrpení, chci vidět druhé trpět a jsem schopná, pro to udělat cokoli." Usmála jsem se a zamyslela se. Až budu mít vládu nad lesem, bude to ještě lepší. To budou trpět všichni.

"Dobrá princezno. Už jdeme." Řekla jsem. "A jinak ještě podotknu že přišla sem devítiocasá liška jménem Ahri." Podotkla jsem. A rychle šla do stájí kde na mě čekala Doragon. Naskočila jsem na svého koně. Poslechla jsem si Doragon. "Dobrá." Řekla jsem a Doragon vyrazila. Taky jsem pobídla koně do cvalu a následoval jsem Doragon. Cítila jsem tu silnou temnotu a okamžitě už jsem věděla že je to typ temné energie destrukce zvané Černá Venuše. "Ale ne.. Doragon. Ta magie je destruktivní. Je to Černá Venuše. Znám ji. Originálně by tato magie měla absorbovávat energii a cokoli dalšího a přeměňkvat třeba na sílu.. Tahle je jinačí.." Řekla jsem vystrašeně.