Příběh

Všimla jsem si že Crai civí na mé ňadra. Řekla mi jak je dobrá. "To je dobře. Aspoň budeme ještě lepší." Zazubila jsem se. Pak jsem přistoupila k ní blíž. "Copak je? Kampak se koukáš?" Řekla jsem. Byla jsem trochu překvapená že Crai se mi kouká na mé ňadra. Přejela jsem ukazováčkem přes krk až po bradu. "Vidím že se o mě zajímáš víc než jsem si myslela." Řekla jsem.

Ještě  lepší, jasně.  Zvedla jsem hlavu až mi růžové vlasy nadskočili když ke mě došla. Na tváři se mi objevil jízlivý úsměv. Chytla jsem její ruku a stáhla ji k sobě, musela jsem, byla obrovská, narozdíl ode mě. To by mi ale vůbec v ničem nebránilo. "Jistě, taková už jsem. Co ty, nemáš zájem?" Naklonila jsem se k její tváři a moje ruka se ocitla na jejím ňadru, je pozdě, tohle už nevrátím, ale byla tak obrovská a takové zrádné stvoření jako jsem já, to zkrátka lákalo, až moc. 

Crai mi sáhla po ňadrech. Bylo poznat že nemohla odolat. "Ale samozřejmě že mám Crai." Řekla jsem a moje ruka pomalu slézala po jejím břiše dolů a dolů. "Hlavně mi neznič moje šaty." Usmála jsem se. Čekla jsem až na mě skočí. Byla jsem připravena. 

„Avšak ta horká hlava vyhrávala každou válku s přínosem duší, aby se ten klidný hostil a dělal si s nimi cokoliv dle libosti. Mladí čistí chlapečci i děvčátka..“ (V zamyšleností si chopí bradu deformovanou paži, která není lidského původu. „Nápad, znějící s pravděpodobností úspěchu“. Obklopený dočista zvrácenými myšlenkami, vnímá zvláštní pocit šimrání v břiše. Má-li zavzpomínat, vždy si vybíral dospělé aniž by se zaměřil na potomky. Olízne si spodní rtík, zbystří-li odcházejícího společníka. Víc by si pochopitelně užil s anděly. Ve válkách kterékoliv obětí andělské rasy, odtrhával křídla. Vydá se kupředu. Veškeré kroky zastaví až venku.) „Nelítostný až zvrácený to oponent.“ (Chránily leda potomky vlastní rasy i ženy, z jejiž lůna přicházeli další životy. Neoznačil-li vůdce dotyčného/dotyčnou za zrádce a vyhlásil verdikt odstranění oné osoby. Víc pozornosti vzbuzoval třetí generál původu ženského. Natolik zkažená, že i démoní si neodpouštěli zvrácené myšlenky ve společností této ženy. Což ho zavádí, že si Lucifer držel vzdálenost i od žen. Občas si sám pokládal otázku, co by dítě Lucifera zdědilo. Vzešlo-li by kupříkladu z lůna démonní ženy. Nezapírá zlost i značné podráždění, našel-li by si Lucifer partnerku/partnera.) „Míníš tam zavítat takto?“ (Vyčníval až moc! Obnáší-li rysy jeho bývalého dědictví ve formě světla vyzařující z něj. Vzápětí chopí společníka za zápěstí s políbením hřbetu dlaně.) „Cožpak by velevážený pán chtěl, abych přítomné hosty zavraždil vůči obyčejné zvědavosti?“ (O společníka už kdysi prokázal zvýšený zájem. Vydobil si pozici ve službách momentálního vůdce padlých andělů. Avšak skutečným pánem zůstává Lucifer. Vztahy mezi nimi občas odpovídali spíš v obraze nepřátel. Oba měli vlastní názory, aniž by souhlasily s názorem druhého. A přesto! On jediný mu dokázal zodpovědět všechny kladené otázky.) „Mám tě snad změnit dle vlastní libosti?“

„Není nic nemožné Jasone. Myslíš-li si to, dle čeho soudíš? Nechoď na mně s verzi, že si potomek boha a proto to není reálné.“ (Neustálý koloběh tohoto tvrzení se stal až averzní.) „Máš-li zemřít, zemřeš. Není možné, abys sepsaný osud změnil. Máš-li strach ze smrti, co zalézt do díry a započít se modlit? Velká část zdejších bytosti se zkrátka se smrti smířila, aby například ochránila vlastní druh. Narozené potomky i pána. I lidská společnost našla způsoby se bránit. Co místo hloupého přemýšlení nad strachem ze smrti začít konat? Využil dovedností, začlenil se do konkrétní společností, našel si partnerku která by ti porodila potomka abys zde cosi zanechal? Nestači-li ti to, si o kus podobný mé osobě v té nádherné nenasytnosti.“ (Možná narazil na osobu, v jejiž hlubinách samotného nitra spí úplně totožné bestiální choutky zaplavit všechna místa osídlená životem čistým utrpením. Nenarazil doposud na bytost, která by to žádala. Cožpak našel vážně právoplatného dědice? Neuškodí si přítomnost mladíka delší čas udržet v blízkostí. Čeho všeho by asi dosáhl, kdyby mladíka diskrétně donutil zhřešit? Vzbudil by tu spící bestii? Vyvolal by další zkázu? Napřed se musí zbavit společnice mladíka, která ho vůči zvířecím dokonalým smyslům dokáže upozornit na nebezpečí a udržet ho v povzdálí.)

" Jistě. To se horké hlavě ani nevyčítá. Jsi dobrý bojovním. Nicmeně se mnohdy nechavaš až přiliš unest pocity. A ano chlapečci a holčičky. Velice mě překvapuje že tě nenapadlo tohle . Jelikož kdybys pořadně zapřemýšlel bylo by ti zcela jasne že tu a tam nějakeho toho kněze či tak nebudou oplakávat, ale jakmile šahneš na nevinou dětskou duši poznáš hned jak jsou nahore naštvaní. Však to jen zkus a ukojíš jistě svou touhu po tom aby zde jeden z těch opeřencu sletěl. " Nikdy se nijak zvlášt nezapojoval do těchto jeho hrátech. On sám raději usedával v klidne místnosti s knihou v ruce. vyhovovalo mu to. Nikdy se nijak nezajímal o to komu by mohl škodit. A však pohled na Spokojeneho Azazela který jistě už měl hřišne myšlenky ohledně dětí ho jakymsi zpusobem i těšilo i když to na sobě nedaval znát přes ten samý chladný vyraz který nemělnil mnohdy. Když se venku zastavily zadíval se na budovu která mu od pohledu dělale zle , ale nakonec jeho pohled si získal Azazel . " Cožpak je na mém vzhledu něco špatneho? Jen by to dozajista zajistilo prazdný hostinec a obsluhu jen pro nás. " Sledoval jeho pohyby každym okamžikem dokud nebylo jeho zapěsti chopeno . jakmile se ty smyslné rty dotkly pokožky na hřebetu ruky musel si nad tím jen povzdychnout . " Nikoliv. Nemám zrovna zájem vzhlížet na to jak tam všechny vraždíš jen z duvodu že by se snad na mne koukaly. Nu dobrá. Když tvé zvrhlé a vražedné myšlenky nedokažeš držet na uzdě ani při tom když by se jen na mou maličkost podívaly. Dovolím ti to. Změn mě podle tvé libosti.  Jen tě varuji. Pokud ze mě udělaš dítě přetrhnu tě  jako hada. To si pamatuj. Takže zvažuj dobře podobu kterou mi hodláš přidělit. " 

,,Kyle... Nevím jestli ti neublížím, ted jsem člověk a umím ovládat sám sebe. Bojím se, že má druhá osobnost ti ublíží... Není taková jako já... Je zlá..." Měl jsem slzy v očích. Nechtěl bych mu nijak ublížit. Stiskl jsem jeho ruku a snažil se potlačit obavy z mého druhého já. ,, Nechci... Nechci aby se ti něco stalo" řekl jsem a nakonci věty se mi zlomil hlas

„Výslovně krotit pudy zloby a ztrácet kontroly ze mě činí odolatelnou bytost, kterou by nezlomily ani psychickými tresty. Má osobnost už dvakrát utrpěla ujmu. Nemůžeš mně vinit za horkokrevnost, která víceméně pohání válečníky do nadcházející války se zafixováním vyhrát a zabodnout zbraň do nepřátel.“ (Odpoví s pokrčením rameny. Nemíní se změnit. Ani, kdyby to žádal zrovna Lucifer!! Neznamená to, že by nad tím nepřemýšlel.) „Mimochodem.. Míníš pořád odmítat mou nabídku o pozici prvního generála? Chápu, že si svým pánem a nemáš v libosti vzhlíží-li na tebe kdokoliv v pohledu obyčejného podřízeného, avšak.. Naše společnost i vůdce by dosti získal, zaměříme-li se na sílu.“ (Například; získat i víc podpory ze strany Azazela vůči názorům i smyslných taktických plánů. Nepočítá-li, že by možná získal i hlasy ostatních tří generálu, aniž by vznášeli slyšitelné protesty. Vmžiku otáčí hlavu do strany, zahalením obličeje dlaní i prsty s úspěšným zakrytím narudlého zbarvení. Cožpak nezná hranici zvrácenosti? Vymýšlené vyobrazení Lucifera v podání malého chlapečka či dívky.. Hlavu sklání popadáním bílých pramínku do obličeje se vstřebáním a uklidněním bizardního fantazírování.) „Co napřed zvážit, co opustí tvá ústa?“ (Vlastní paži zanechá dopadnout podél těla s otočením čelem na přítomného společníka.) „Vezmu-li na vědomí cíl s dopřáním si kvalitního vína, náš vzhled začlením mezi lidské bytostí aniž bychom vzbudily pozornost. Což znamená, že musíme předcházet i pečetí pro anulování síly a zabránit aby nás rozeznali například dle rozdílné vůně. Vybral sem ti perfektní vzhled zaučujícího se bohoslovce, cestující po boku otce vzdáleného božího chrámu. Cožpak by kdokoliv podezíral církev? Mmm?“ (Vyčká, dokud společník neodsouhlasí sdělený výběr proměny.)

Pláž se pomalu přibližovala a já cítila čím dál víc  tu temnou magii. Za chvíli jsem dorazly do Smaragdového háje, zastavily jsme u jezera a já sesedla z koně a nechala ho se napít a popást. Ze sedlové brašny jsem vytáhla kus sušeného masa a spokojeně se do něj zakousla. Ano, tohle bude ještě chvíli trvat než tam dorazíme. "Je čas na tu přestávku." Řekla jsem Anně. "Chvíli si tu posedíme než vyrazíme dál." Usmála jsem se.

Následovala jsem Doragon a pak jsme zastavili. Sesedla jsem z koně a taky ho nechala pást. Viděla jsem jak Doragon vytáhla ze své brašny maso a zakousla se do něj. Ale já jsem nic v kapse neměla. Řekla mi že se tu zdržíme. "Dobře. Ale já nic u sebe teď nemám." Rekla jsem a sedla jsem si vedle ní.