Příběh

,,Hmmm..... to zní zajímavě." Pomyslel jsem si. Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel. ,,Využít lidskou duši ještě předtím než ji shinigami sklidí? To je sakra šílené!" Byl jsem opravdu ohromen. Já byl jen vždycky ubohý shinigami s nekonečným osudem. Ale takhle mohly lidské duše dále žít. Mohly žít lepší a možná i plnohodnotný život. Najednou jsem se ale podíval na Miriam, která mi něco chtěla sdělit. To co řekla bylo rozhodně velice chytré. ,,Využívat lidské duše.... není to ilegální?" 

"Jak já to mám vědět?" Moje záře začala skomírat. Zoufale jsem sebou cukal. "Já nic nevím, vím jen že pořád dokola po mě jdou shinigami a snaží se mě zabít, ani si nedokážeš představit jak strašně to bolí." Zašeptal jsem zoufale. "zeptej se jí, mojí majitelky..." Začal jsem vidět extra rozmazaně, a pak už jsem se sesypal k zemi úplně, stříbrná tekutina už nebyla malá loužička, ale velká louže. Celý jsem se třásl a chvěl. Tohle tak hrozně moc bolelo. 

Už to byla celkem doba co jsem procestoval Wonderful. I když byli části kam jsem se nedostal. Vůbec, a bylo to zvláštní. Pomalu jsem kráčel k Diamantovému jezeru, bylo už vcelku blízko, byla to jediná voda, kterou jsem se ještě neučil ovládat, chtěl jsem to vyzkoušet. Pobídl jsem Gladiolu do klusu a spokojeně se usmíval když si pospíšila a zrychlila. Brzy jsme dojeli na místo, nad jezerem byla nějaká jeskyně. Zahleděl jsem se k ní a pak na vodu. Stoupl jsem si do ní po kolena a sledoval jak mi omývá nohy, pousmál jsem a zvedl ruce. Voda se zvedla a dělala tvary které jsem po ní chtěl, v tu chvíli nade mnou ale něco proletělo. Gladiola sklouzla do vody a změnila se, alespoň je spokojená. Hleděl jsem na harpyji která letěla k jeskyni. Nakonec jsem se tam pomalu vydal, začal jsem lézt po skalách abych se dostal k otvoru, což se mi za chvíli podařilo, rozhlédl jsem se. Gladiola si dole plavala a já se zahleděl na svoje ruce, byli nepěkně poškrábané od toho lezení. "Haló?" Zavolal jsem do jeskyně. Hledal jsem tu mladou harpyji, ale...ať jsem se rozhlížel jak moc jsem chtěl, nemohl jsem ji najít.

Řekl že o tom nic netuší. V průběhu celé naší konverzace se jeho stav stále zhoršoval. Řekl, že ani nemám ponětí jak to bolí. To mě celkem vytočilo. Chytl jsem ho za límec a řval na něj. ,,Že nemám ponětí?! Víš ty vůbec něco o životě?! Víš vůbec jak vznikají shinigami?!" Byl jsem mimo kontrolu. Naštěstí mi pak Miriam řekla abych přestal. Pomalu jsem ho tedy pustil. Dobrá. Budu to řešit s jeho majitelkou. Podíval jsem se na něj jakobych před chvílí vůbec nestratil kontrolu a zeptal se ho. ,,Kdo je tvoje majitelka a kde ji najdu?"

Kurumi sice zaletěla do své jeskyně, ale pak si ještě vzpoměla, že nevykonala svůj večerní rituál a tak z ní zase vyletěla ven. Jejím každovečerním rituálem bylo  třikrát obletět vrcholek hory, ve které měla svou jeskyni. Ale dnes se ke svému rituálu nedostala. Všimla si totiž, že po skále k její jeskyni, někdo šplhá. Kurumi se zamračila. Kdo to leze k mojí jeskyni, že by zloděj? Určitě to bude zloděj, kdo jiný by v tuhle dobu lezl po skalách. Ale jen počkej ty darebáku, já ti ukážu! Kurumi se vznesla ještě výše do vzduchu aby jí lezec nemohl spatřit a vyčkávala tam. Díky ostrému harpyjímu zraku ho viděla dobře. Lezec vyšplhal až na plácek před jeskyní a díval se dovnitř. A v tu chvíli Kurumi zaútočila. Padala z oblohy jako kámen, křídla držela souběžně s tělem aby padala co nejrchyleji. Těsně před jeskyní se bleskurychle otočila, popadla cizince za ramena do svých spárů a vznesla se s ním do vzduchu.

Když na mě řval, upíral jsem na něj prázdný pohled a pomalu se upadal do mdlob, upřímně? Už jsem ho neslyšel, jeho slova...jeho slova šla úplně mimo mou osobu. "Víš ty vůbec jaké to je, jednou zemřít a následně umírat pořád dokola když se tě někdo snaží zabít? Nevíš a nikdy to nepoznáš." Zašeptal jsem. Tiše jsem dýchal, zeptal se ještě kde Jiang-Li najde, alee na to jsem už neodpověděl, cítil jsem jak moje hlava přestává spolupracovat, a já úplně padám do mdlob. 

Čím dál více mu nebylo dobře. Najisto jsem veděl, že teď mi neodpoví. Jenže ty informace potřebuju. Někde jsem slyšel, že pokud někdo duši vlastní dokáže ji vždy lokalizovat. Nevím to jistě, ale teď se na to hodlám spolehnout. Popadl jsem ho do náruče a odnesl pryč. Zastavil jsem až u řeky Agape. Vysvlésk jsem mu kimono a jeho ránu umyl vodou z řeky. Potom jsem vytáhl mé šicí náčiní a podíval se na něj. ,,Teď zůstaň klidný. Pokud budeš dělat prudké pohyby jen ti to přihorší."

Cítil jsem jak mě zvedl, měl jsem pocit, že už tolik smrtí nezvládnu, bylo mi hrozně, byl jsem slabý a vyděšený. V náručí jsem mu odpadl a probral se až když jsme byli u řeky, sledoval jsem ho. Chtěl přilákat ji. Věděl jsem to, ale já...netušil jsem jak ji varovat že je to past, mohli jsme spolu komunikovat pomocí myšlenek, ale pouze když jsme byli blízko sebe, teď mou osobu mohla lokalizovat, musím se vyléčit, musím se vyléčit dřív než sem doletí, věděl jsem že ona zešílí když uvidí jak mě někdo má u sebe. "Já...to vím, už to vím...dlouho." Zašeptal jsem a zahleděl se k obloze, brzy tam bude onen bílý drak.

Yuki se začal...přemisťovat? Panebože, ta smrtka...unáší ho! Ona ho zabije! Oči se mi rozšířili, klid, nemůže ho zabít, nemůže. Obrátila jsem svou dračici a vyletěla směrem k řece Agape. Yuki... Za chvíli jsem ho spatřila, na řeku a na ony osoby u ní, včetně mého Yukiho dopadl stín snášejícího se draka. Přistála jsem za nimi na trávě a okamžitě do ní seskočila. "Shinigami....zase." Zašeptala jsem. "Co ode mě chceš že unášíš mojí zbraň, nemáš na něj žádné právo." Došla jsem k Yukimu a položila mu ruku na čelo. Jeho oči byli...tak skelné a plné smutku. "Yuki..." Zašeptala jsem a pohlédla na toho smrťáckého kluka. "Co jsi mu to udělal?" Zavrčela jsem.

,,Takže vy jste jeho majitelka." Řekl jsem, ale spíše jen pro mé ujištění. Byla naštvaná. Nevěděl jsem jaké monstrum byla zač. Možná nějaký mág, protože přiletěla na drakovi. Pár sekund jsem na ni jen zíral. Pak jsem se ale vzpomněl a začal komunikovat. ,,Nemějte obavy, právě pracuji na tom aby neumřel, proto se prosím uklidněte." Řekl jsem jí aby si o mně nepomyslela zle. ,,Jsem jen obyčejný shinigami konající svou povinnost. Přál bych si s vámi něco probrat." Dodal jsem ještě a čekal zda ona dračí žena souhlasý.