Příběh

Moje obočí vylétlo nahoru neskutečně rychle. "Neznáš?" Zopakoval jsem po ní jako úplný pitomec, ale to není možné aby ho neznala, Harpyje jsou Řecké bytosti. "Opravdu ho neznáš?" Zopakoval jsem si tentokrát už pouze pro sebe. Otočil jsem se na ní. "Jak dobře umíš číst?" Zeptal jsem se nakonec, konec konců, knihy s těmito příběhy jsem u sebe nosil, sám jsem jich pár napsal když jsem u toho co se stali byl. Ale bylo to tak dávno, že už bylo těžké si je všechny zapamatovat. "Mám tu knihy, které by ti mohli pomoct, se dozvědět věci o tvé zemi. Jsi Řecká bytost." Řekl jsem tiše. "Mohla bys...vědět něco o svých Bozích, o mém otvi. Tedy, obou mých otcích."

"To nevadí, až tě přepadne, bude to přesně tak jak jsem říkal, buď tu budu a nebo uteču jak jsi chtěl." Řekln jsem s jemným úsměvem a stiskl mu ruku. "Konec konců, chci ti být nablízku." Usmíval jsem se, za chvíli jsme došli k hostinci a vešli jsme dovnitř. Zavedl jsem nás k prvnímu volnému stolu co jsem našel a posadil se, objednal jsem si nějakou medovou tekutinu a vypadal spokojeně.

Byl...hrozně zvláštní, nebyl jako ostatní služebnictvo, lišil se od ostatních úplně vším, včetně té aury. Mohl by být...špeh? Ale koho a co by tu dělal? Snažil se svrhnout mou sestru? K čemu... "Odstupu...u mojí sestry?" Nechápal jsem a tiše hleděl na jeho tvář, vypadal...opravdu velice zvláštně. Pokud vím, moje sestra...mě chránila. A já se nechal, útočil jsem ze zálohy, tedy, když mě ovládli temné síly, od té doby jsem nečaroval vůbec. Od té doby jsem byl, člověk který se klepal u všeho. Bál se pomalu vlastního stínu a noci proplakal, alias někdo...kdo by vůbec neměl být princ. Zvedl jsem se z lavičky a pohlédl na něj, Oblečení se mi v bezvětří mírně vlnilo, možná ta vrstva šátků a jemného mořského oblečení to dělala. I když jsem měl mužké oblečení, i tak ty malé záb´hyby dělali svoje, konec konců, to bylo královské oblečení. 

Byla to...hodně soukromá záležitost, ale třeba...by mi to pomohlo, vymluvit se. Sklonil jsem hlavu k zelené trávě a nakonec přikývl. "Dobře...budu rád...když mě někdo vyslechne, i když je to někdo o jehož existenci jsem neměl ani tušení." Jemně jsem se piusmál, vydali jsme se zahradou a já sledoval každý pohyb zde. "Když jsem sem přišel, nevěděl jsem že jsem princ, nevěděl jsem nic. Pouze to, že mě sem něco táhne." Zahleděl jsem se k obloze. "Brzy poté, co jsem sem dorazil. Se tu našel někdo...kdo pro mou osobu hodně znamenal a získal moje srdce." Zahleděl jsem se na svoje ruce. Procházeli jsme kolem stájí. "Jenže pak na nějakou dobu odešel a neukázal se a v tu dobu se sem přivalili stíny, ovládli moje tělo a já si nic nepamatuju. Až když mě přišli zachránit. On...dal mi pusu a pak zmizel, Accalia odjela na zamek spolu se mnou a já...od té doby tu prostě jsem a...existuji. Vím že se už nevrátí a odešel. Nadobro." Zahleděl jsem se řeku co tu proplouvala a jen tak stál a civěl do ní. "Zlomil mě a pak odešel." Zašeptal jsem a objal si ramena rukama. Věděl jsem že jsem nehorázně křehký v tomhle ohledu a zlomit mě, nedalo nějakou práci. Pravě jsem mu vše vyklopil. "Nikdo odsud, nebo spíš většina, neví že jsem gay, kdo by si to také o mladém princovi myslel že?" Oči se mi zaleskli, bylo to zvláštní, projevit se takhle před služebným z hradu, slzy mi stékali po tvářích a já se mírně chvěl. Zranil mne tak moc, že na to do smrti nezapomenu. Do teď mé srdce hluboce krvácelo. Accalia to věděla, proto mě tak chránila.

Kurumi si zamyšleně podpřela křídlem bradu. "Jsem Řecka bytost?" opakovala to co řekl Denae. "Zvláštní, vždycky jsem si myslela, že jsem z Vesnice Harpyjí." Pak odpověděla na jeho otázku. "Ano, umím dobře číst. Ráda čtu příběhy o děsivých příšerách, kterých se všichni lidé obávají. A taky mám ráda příběhy o succubách." Pak opět uslyšela, že Denae zmínil že má dva otce a tak se ho zeptala. "Ty máš vlastního a nevlastního otce?"

"Samozřejmě si Řecká bytost, Harpyje jsou od pradávna Řecké bytosti." Řekl jsem a začal se hrabat v batohu. Vytáhl jsem několik dost tlustých knih a podal jí je. Ale pak se zeptala, a mě došlo, že jí alespoň tohle budu muset osvětlit."Ne...jen se to hrozně špatně vysvětluje." Řekl jsem zamyšleně. "Oba moji otcové jsou...mí biologičtí otcové, Apollón je Bůh, Bohové si to dokáží zařídit jak chtějí víš? Zahleděl jsem se jí do očí. "Apollón měl kdysi dávno milence, jenže ten umřel při hrách, Apollóna to dost vzalo, takže vzal jeho DNA a spojil ji se svou, tak aby vzniklo dítě, poupravil to tak, aby dítě mohlo vzniknout, ale potřeboval někoho, kdo by mu dítě odnosil, a tak tohle "vajíčko" vpravil do nymfy, která mě odnosila, když měla porodit, řekla Apollónovi který to zařídil, nosička poté byla obdarována a do teď žije na Olympu. Můj druhý otec, byl Apollónův milenec Hyacinthus. Apollón mě po něm i pojmenoval, a Hyacinthus na mě pořád dohlíží, Apollón po něm pojmenoval květiny, Hyacinty. Díky tomu v mojí blízkosti tak často rostou, neovládám to. Jen díky mým genům se to děje. Hyacinthus mě takhle chrání. Hlídá si mne a vidí mne skrze tyhle květiny." Pousmál jsem se a utrhl jeden který mi zrovna vyrašil u boty. "Táta Apollón nemohl snést to, jak jsem jeho milenci podobný a tak mě poslal sem. Ty knihy, možná by sis je mohla přečíst, myslím že by ti to prospělo, tumáš." Podával jsem jí utrhlý Hyacint, knihy už u sebe měla.

Kurumi na Denaa zírala, jako kdyby na ní mluvil čínsky. Poděkovala mu za knihy i za hyacint a přičichla k němu. Příjemně voněl. "Promiň ale skoro nic jsem z toho nepochopila. Jen vidím, že rozmnožovací rituály vaší rasy jsou hodně, hodně, hodně složité. To harpyje to mají prosté, vyberou si nějakýho pěknýho kluka, spáří se s ním a nechají se oplodnit. Prostinké." Pak se na něj tak zvláštně usmála. "Nechtěl by sis to se mnou vyzkoušet? Otěhotnět ještě nechci, ale styk bysme mít mohli. Určitě by se ti to líbilo." Usmívala se na něj a křídlem si trochu vyhrnula sukýnku a ukázala mu své černé kalhotky.

"Rozmnožujeme se úplně stejně jako normální lidé, jen...já to mám složitější." Nervózně jsem se zasmál. "Hodně...lidí to nepochopí, nejsi jediná, takže si to osobně brát nemůžu." Řekl jsem jen. Hladil jsem Gladiolu a zamyšleně na ní hleděl. "Harpyje...to mají prosté, to máš pravdu." Zašeptal jsem, moc odbře jsem si pamatoval jak mi do hlavy vecpali věci co jsem chtěl vidět aby mě nalákali. Ovšem s jedním nepočítali. Stejně jako tadyhle Kurumi. Zvedl jsem ruku a tak nevinně, až roztomile se usmál. "Nemusíš se snažit, mám rád jiné muže." Řekl jsem a snažil se tvářit méně nervózně než jsem se cítil. Natáhl jsem a sukni ji zase stáhl na správné místo. "Neber si to špatně." Zamumlal jsem když jsem ruku stáhl k sobě.

Kurumi na něj opět zírala, jako kdyby spadl z nebe. "Muže? Ty máš rád muže? Ale no tak, neříkej že by sis dal radši chlapa než takovou roztomiloučkou harpyjku. Ve mě by sis cítil určitě milionkrát líp než v nějakém chlapovi." Pak si opět podepřela křídlem bradu, chvíli přemýšlela pak ukázala křídlem na Deana a hlasem plným odhodlání pravila. "V Harpyjí škole nám říkali, že když kluk s námi nebude chtít mít styk, že ho máme znásilnit do němoty. Ovšem já tenhle způsob neuznávám. Místo toho dávám výzvu sama sobě. Udělám všechno proto, aby se můj nový kamarád Denae se mnou pomiloval dobrovolně a rád. Jak to udělám sama ještě nevím, ale dávám si to jako svůj cíl." Pak k němu přistoupila blíže a povídala mu. "Nechtěl by sis se mnou zahrát nějakou hru? Třeba na honěnou, na schovávanou, nebo Harpyjka ve svém hnízdě sedí sama? Třeba po té na mě dostaneše i chuť." A opět se na Denaa roztomile usmála.

„V lepším znění.. Mluvím s vámi až nyní za ta léta, co Lady Accalii sloužím. Chyba se možná ocitá na mé straně. Vezmu-li na vědomí, že sem dočista zaujatý plnit vaší sestře i drobná přání z hlediska služeb mé pozice.“ (Nelhal. Zaujatý vládkyní ztrácel zájem o okolí. Ano, dozvěděl se, že zde sídlí o mladší bratr vládkyně. Avšak, zřejmě přehodnotí vlastní plány. Vydá se za mladíkem, naslouchající mu aniž by ho přerušil. Naopak probíhající konverzace v myslí Abaddona už teď vytváří úplně nové plány. Nezamlouvá se mu nízké sebevědomí mladíka i to, že se stal snadným terčem temnoty. Může za to i vládcův komplex. Znamená to, že temnota opět zkouší zvítězit?) „Není zapotřebí utápět se ve smutku nad ztrátou druhého. Láska zde nemá žádnou existenci. Partner s partnerkou si slíbí žít společně až do smrti. Nastane-li vhodná příležitost, zabodnou vám dle lidského slovníku; kudlu do zad. I mezi nimi narazíme na „neobyčejné“. Říká se; Odchází-li z našeho života dotyčný - dotyčná.. V brzkém čase tu osobu nahradí nová známost. Nezapomínejme, že každý z nás se liší v poznání, rozhodování i v myšlení.“ (O důvod víc, proč si nikoho nepřipouští k tělu. V době vlády sice vystřídal ženy i muže, ale že by v tom hrála roli láska? Nikoliv. U mladší generace se to zdá složité. I on dokáže odhadnout princův věk. Stačí si všímat drobných detailu. Nemíní ho kárat, ani poučovat. Vybrali si cestu, kterou musí kráčet. I když z vyprávění mladíka to zní, že jí kráčí nedobrovolně.) „Vládne zde snad přísná diskriminace k homosexualitě?“ (Neodpustí si zasmání. U démonů se orientace neřeší. I kdyby například vlezli do lóže se zvířetem.) „Možná započínám drzé odpovědí.. Víte ale, kolik princů spí s identickým pohlavím? Máte-li zde ale zákony, které homosexualitě brání.. Možná.. Není to spíš myšlené, že by se za vás Lady Accalie styděla?“ (Veškeré kroky zastaví až u řeky s mírným předkloněním, zbystřit vlastní odraz v průzračné vodě. Neotáčí-li tělo s mírností do strany. Vsune pravé zápěstí do kapsy kalhot, odkud odebírá čistý kapesník s natažením a čekáním, zda ho princ odebere.) „Omlouvám se, zda mé odpovědí vznáší nesrozumitelnost. Královská zahrada není prostředí pro upřímnou konverzaci.“ (Víčka zavírá o centimetr s přesměrováním zraku do strany. Nezaostří-li mladíka nazpět.) „Zkuste se zamyslet. V žilách vám proudí královská krev. Vážně si míníte pořád namlouvat lásku druhého? Vztahy s královskými potomky značí chtíč po vládě, penězích.“ 

"Možná by se o tom dalo přemýšlet." Řekl jsem stále s tím svým úsměvem. "Kdybych byl dominantní." Zvedl jsem se. "Pokud nechceš otěhotnět, nemáš ani důvod se na mou osobu vrhat." Řekl jsem a pohladil Gladiolu. Pohlédl jsem zpět na harpyjí slečnu. "Nejsem dominantní typ, jsem submisivní, přijímám. Takže...mne do toho nedonutíš, nepřitahují mne ženy." Možná že to mám po otci, ani bych se nedivil, ten taky šel po všem co se mu líbilo. Občas se i divím že nemám za sourozence nějakého psa. Netušil jsem proč tohle děvče tak moc touží po mém těle, i když, harpyje se nikdy úplně neschová. Trochu mi to připomínalo mě když jsem se zoufale na Olympu snažil svést nějakého služebného co obsluhoval v Hlavním sále, nepovedlo se mi to, a to kvůli tomu, že on měl rád holky.