Příběh

Kurumi civěla na proměnu Gladioly jako zajíc na melouny. Zvíře, které nejdřív vypadalo jako kůň se najednou změnilo v cosi, co nedokázala popsat, takové zvíře totiž ještě nikdy neviděla. Z jejího pohledu jí mrazilo v zádech. Ale už radši nic neříkala. Pořádně si narazila svoji pošťáckou čapku, roztáhla křídla a vznesla se do vduchu. Ze vzduchu volala na Deana. "Dáme závod? Kdo bude na druhém břehu první?"

"Nevím jestli se ti chce dát závod s ji,  tyhle stvoření jsou hrozně rychlá." Že je stvořil Poseidón jí asi říkat nebudu. Stejně by mi nerozuměla co jí tím chci říct. "Zvlášť pod vodou je rychlá." Gladiola nadšeně zařehtala. Očividně se jí závod líbil. "Dobře." Odstartoval jsem to a ona okamžitě začala plavat ke břehu. Plula rychle jako střela a já se jí pevně držel.  Netrvalo to ani minutu a už jsme byli na břehu. Gladiola vyšla z vody ven a změnila se znovu na normálního koně,  zatřásla hlavou, sklonila hlavu a začala se pást. Pohlédl jsem na Kurumi která byla u nás. "Takže,  co mi chceš ukázat?"

Kurumi viděla jak Gladiola rychle pluje ke břehu a rozletěla s k němu také hodně rychle. Kdyby chtěla, mohla by použít svojí rychlostní magii, být na břehu během mrknutí oka a pak si jako vítězka od Denaa vybrat svojí výhru - sex. Ale takhle to nechtěla. Dala si přeci za cíl, že se s ní Denae vyspí dobrovolně a rád. Proto letěla bez použití magie a na druhý břeh dorazila souběžně s Gladiolou a Denaem. Přistála na břehu vedle nich. Denae se jí zeptal, co mu chce ukázat. Kurumi mu odpověděla. Je to kousek odtud, moc krásné místo. Pojď za mnou." A začala kráčet podél břehu a ohlížela se jestli jí Denae následuje.

Pokrčil jsem rameny a šel tedy za ní. Gladiola mě následovala a rozhlížela se. Diamantové jezero vydávalo menší bílou příjemnou záři. Nijak nebodala do očí, naopak to působilo velice příjemně. Na jednu stranu mě zajímalo co to je, na tu druhou bych nejradši sedl na Gladiolu a odjel co nejdál, třeba bych cestou potkal nějakou zábavu, nebo někoho kdo by za tu zábavu stál. "en doufám, že to opravdu bude pěkné místo." Řekl jsem mezitím co jsem ji následoval.

Kurumi kráčela dál podél břehu jezera. Pochvizdovala si nějakou veselou písničku a chvílemi se otočila na Denea a křídlem mu kynula, aby jí následoval. Mohutné duby, které rostly u břehu jezera vrhaly na cestu příjmený stín. "A tomhle jezeru se říká, že v něm žije Velký Diamantový drak. Ovšem za celou dobu, co zde žiju jsem ho neviděla, ale moc bych chtěla. Zajímalo by mě jak vypadá." Vykládala Kurumi, když kráčeli po cestě. Najednou Kurumi prudce zastavila, otočila se na Denaa, zvedla křídlo a vykřikla. "Stát!"

Šli jsme nějakou dobu,  do doby než se na mě otočila s tím ať se zastavím. Velký diamantový drak,  no ještě jsem taky žádného neviděl. Docela rád bych ho i viděl. Zastavil jsem se a zvědavě na ní hleděl. "Děje se něco?" Zeptal jsem se po chvíli. Nevypadala že by se dělo něco až moc nebezpečného ale člověk nikdy neví,  zvlášť ne teď. Očima jsem sledoval nebo se spíš snažil sledovat co se děje před námi abych viděl to, kvůli čemu mě zastavila. Bohužel jsem byl až moc velký ňouma,  nebo jsem byl prostě slepý. 

Když Kurumi viděla, že Denae zastavil, tak se otočila ke keři, který rostl po její pravici. Dřepla si k němu a říkala: "Pojďte, můžete přejít." Z keře vyšla divoká kachna a za ní se vybatolilo šest káčátek. Kachna se kolébala k jezeru a káčátka jí následovala seřazená ve šňůře. Kachna je dovedla až na vodu, kačátka do ní naskákala a společně se svojí matkou si začla u břehu hledat potravu. Když kachny přešly, tak se Kurumi opět postavila, otočila se na Denaa a vyčítavým hlasem mu říkala. "Musíš dávat větší pozor, kdybych tě nezastavila, tak jsi ty chudinky mohl přejet." Pak mu křídlem pokynula, ať jí opět následuje a vykročila vpřed.

Zůstal jsem na ní nasupeně zírat. "Já?" Zopakoval jsem po ní. "Ty jdeš první, jediný kdo na ně mohl šlápnout jsi ty!" Bránil jsem se okamžitě, nechala je přejít, to ovšem nic nezměnilo na tom, že mě neoprávněně obvinila, což mě pěkně namíchlo, co si o sobě myslí?! Jde si první a koho obviní, mě! Gladiola na kachny jen civěla, a pak jsme jen následovali Kurumi a už jsem byl zticha a jen v duchu pěnil. Dokud jsme nedošli na určené místo. Můj výraz už byl klidnější.

Co mu je? Říkala si Kurumi v duchu. Místo aby byl rád, že jsem ho upozornila, tak se ještě vzteká. Pak si povzdechla a opět si pro sebe říkala. Kurumi, Kurumi. S tímhle klukem budeš mít ještě hodně práce. Líbí se mu chlapi, naštve ho taková hloupost, bude asi pořádná makačka ho předělat na normálního kluka, který se s tebou ochotně vyspí pokaždé, když na to budeš mít chuť. Konečně dorazili na místo. Bylo to místo, kde se řeka Harmonia vlévala do Diamantového jezera. Bylo to opravdu kouzelné místo, voda v řece i v jezeře byla průzračně čistá, vlnky jemně šplouchaly a slabý větřík ševelil rákosím a listy stromů. Na vodě plavaly kachny a hledaly si potravu. "Tak jsme tady." říkala vesele Kurumi a otočila se na Denaa. "Nádhera co?"

Rozhlížel jsem se, voda tu byla krásná a čistá. "Jo, máš pravdu." Můj pohled zjemnil, bylo to tu nádherné, o tom žádná. Bylo to něco, o čem si člověk mohl nechat zdát. Pokud byl normální smrtelník a všichni víme jak to v normálním světě vypadá.  "Vypadá to tu opravdu hezky, zvláštní že jsem na tohle místo nikdy nenarazil při svých poutích po lese." Pokrčil sjem rameny a prohlížel si přirodu, všude byyly kachny, jakoby ta harpyje na ně byla přímo fixovaná. Pousmál jsem se a koukl na ní.