Příběh

Kurumi se na Denaa usmívala. "Jsem moc ráda, že se ti tu líbí." Pak se obrátila a vykročila k vodě, vstoupila do vody, chladná voda jí příjemně omývala nohy. Zamávala křídly na skupinku kachen. "Živáčku! Pojď sem, pojď honem za Kurumi!" Krásně zbarvený kačer kachničky mandarínské se oddělil od skupiny a připlul až Kurumi k nohám. Kurumi ho jemně pohladila křídlem po hlavě. "Pojď, chci ti ukázat svého nového kamaráda." Pak vyšla opět na břeh a Živáček za ní vyťapal. Kurumi ukázala křídlem na Denaa. "Živáčku tohle je Denae. Denae tohle je Živáček." Živáček se napřímil, nadzvedl svojí chocholku a vydal ze sebe svůj charakteristický zvuk. "Ybibý, Ybibý." Kurumi se usmívala. "Říká, že tě rád poznává."

Popleteně jsem na něj hleděla. Bohyně?  "Ne,  opravdu nejsem Bohyně,  jen jen pouze obyčejný člověk Dračího lidu." Pokrčila jsem rameny.  Pak jsem se na Yukiho zahleděla.  "Málokdy se může někoho jen tak dotknout a nevidět jeho pocity,  já jsem jediná u koho to funguje,  a teď když má tebe,  bude za tebou neustále dolézat,  chytat se tě,  užívat si doteků které mu nejsou jinak dopřány." Jemně jsem se pousmála. "Myslím že bude rád že má nějakého nového kamaráda." Řekla jsem s jemným úsměvem. Yukiho vypadal najednou tak klidně,  řekla bych že i snad spokojeně. Viděla jsem dřív jak byl neklidný i když spal,  měl časté noční můry,  často se bál a byl věčně nějak vytížený a teď..  Teď ležel a spal a byl v klidu. 

,,Ka-kamaráda?" Byl jsem překvapený. Nikdy jsem žádné kamarády neměl. Nevím o přátelství vůbec nic. Netuším jak se chovat k přátelům. Tohle všechno na mě působylo nějak... zvláštně. Vždycky jsem byl sám a byl tak spokojen. Ale teď jsem měl pocit jakobych chtěl být s nimi. Podíval jsem se na tu malou duši jak spokojeně leží mém klíně. Žádný zákon shinigami nezakazuje přátelství s duchy či dračími lidmi. Jen tak jsem se pro sebe pousmál. Nevěděl jsem co dělat, jak se rozhodnout. Proto jsem z mojí brašny vytáhnul další panenku. Mayu. ,,Co si o tom myslíš? Mám se s nimi přátelit?" Zeptal jsem se jí. Samozřejmě, že Mayu souhlasila. Má moc ráda nové kamarády. ,,Máš pravdu. Měl bych to zkusit." Řekl jsem a pak ju zase schoval do brašny. ,,Nakonec jsem se rozhodl začít s vámi vztah. Jmenuji se Kanna Yoshino. Narodil jsem se roku 1999 v Osace a zemřel ve věku 15ti let. Je mi ctí vás poznat." Řekl jsem a pak se uklonil.

Překvapeně jsem dál hleděla jak vytahuje panenku a povídá si s ní. Tohle bylo úplně jiné než Yuki na kterého jsem byla zvyklá a jeho totální ignorace všeho když se se mnou nechtěl bavit. Prostě se někam posadil a koukal stranou. Vždycky byl víc uzavřený, potají špehoval chlapce ve sprchách jelikož věděl že ho neuvidí a o mě si myslel že to nezjistím. Teď vypadal spokojeně, moná taky proto, že byl právě u chlapce a ne u mě. Pohlédla jsem na tvář mladého shinigamiho. Stiskla jsem jeho ruku. Cítila jsem se za Yukiho zodpovědná, "Jiang-Li." Usmála jsem se na něj. Pozorovala jsem jeho tvář, možná že by. "Můžu, se zeptat. Jaká je tvá orientace?" Mírně jsem naklonila hlavu na stranu a pousmála se.

Z vody vylezl jakysi kačer. Pohlédl jsem na Gladiolu která mě čumákem šťouchal do tváře a zafrkala. Chtěl jsem říct něco jako že je hodně zvláštní že s ním mluví, ale stačil jsem se zarazit včas aby mi došlo, že to vlastně harpyje občas umí. "Jasně. Ahoj." Pokusil jsem se o milý úsměv a hleděl na kachnu, upřímně to bylo opravdu zvláštní se usmívat na kachnu, ale co, na mě se zase divně koukalo za to, že si povídám s Gladiolou. Ta vypadala spokojeně a civěla na kačera.

Kurumi vypadala, že si tohle celé náramně užívá. Po všem zlém, co si v životě zažila, byla ráda za tyto klidné a veselé chvíle. Z vody na břeh vyťapaly další kachny. Na rozdíl od Živáčka, který hrál pestrými barvamy, byly tyto kachny zbarveny jen obyčejně hnědě. Byly to samice. Kurumi se zasmála. "Živáček ti přišel představit celý svůj harém." Kachny se postavily před Denaa, dívaly se na něj a nastavovaly k němu zobáky. Kurumi do Denaa jemně šťouchla křídlem. "Čekají, že jim dáš něco do zobáčku."

Stiskla mi ruku a představila se. Podle mého odhadu pochází z Číny. Musím uznat, že Jiang-Li je vskutku krásné jméno. Zeptala se mě na moji orientaci. Tady jsem trošku zpanikařil. ,,O-Orientace?!" Nevěděl jsem co říct. Ženy mě od mé smrti odpuzují. Opovrhuji jejich existencí. I přestože však byla Jiang-Li žena, ona tak nepůsobyla. ,,Nenávidím ženy. Je mi z nich zle. Ale vy jste jiná. Nevyvoláváte ve mně ty hnusné pocity. Muži mě taky moc neoslovují, ale ta duše mi otevřela oči. Myslím, že asi budu bisexuál." Řekl jsem. Pak mě ale něco trklo. ,,A proč se vlastně ptáte?"

Tohle jsem slyšela moc ráda. I když, asi bych mu to nikdy neřekla nahlas, ale spokojeně jsem se usmívala a pak se na něj jen tak zahleděla. "No, to já jen tak." Uculila jsem se jako neviňátko. Pak jsem se zahleděla stranou, začínala být zima. "Dojdu pro dřevo. A pak ti něco řeknu." Vstala jsem a došla do lesa, vzala jsem si pár klacíků a dřeva a donesla to zpátky, hezky jsem z toho udělala ohniště, na dlani se mi rozhořel plamínek a já zapálila dřívka. Usmála jsem se a sledovala jak to hoří, hřál úplně stejně jako normální, akorát se třpytil a byl bílý. Sedla jsem si zpět na své místo. "Yuki...je to kvůli Yukimu, je hrozně..osamocený a já mu nemůžu dát to co bych chtěla, to co by mu mohl dát jeho přítel, nechci tu nikoho nikomu dohazovat, bude stačit...když tu budeš pro něj." Zahleděla jsem se do ohně a pak na klidnou spící tvář mladého chlapce.

Prudce jsem sebou trhla když jsem pocítila ten závan. Byla jsem pobočnice Accalii, věděla jsem všechno co se jen šustlo. "Něco je špatně." Vyhrkla jsem k Anně. "Musíme se hned vrátit." Řekla jsem vzápětí. "Mám pocit že je něco s Akim, něco velmi špatného a zlého." Pohlédla jsem Anně do očí s narůstajícími obavami. A že u Akiho bych se nedivila kdyby se mu něco stalo.

Pomalu jsem si nandávala oblečení. "Jo to bylo super." Prohlašovala jsem s úsměvem. Svázala jsem si znovu vlasy které se při té akci rozpustily a spokojeně se usmála. Další osoba do mého seznamu znásilnění, i když, upřímně bych si teď radši dala nějakého chlapce. Dost mi to chybělo, naposledy jsem s jedním spala dva dny zpátky, což bylo pro mě už tak utrpení, bylo to moc dlouho, potřebuji někoho hned teď.