Příběh

Accalia mi dala dýku ale viděla jsem jak si s sebou vzala menší meč a luk se šípy. Chápala jsem že nadřízenější má být víc ozbrojený, ale trochu mi to vadilo. Když jsem slyšela o božském bronzu, neměla jsem ponětí co to je. Pak jsem si vzpoměla o božských zbraních. Slyšela jsem o bozských zbraních ale nikdy jsem nedržela takovou zbraň. V mém světě jsem nemusela mýt božskou zbraň. Moje moc byla natolik mocná že i nejmocnější démoni jsem mohla zranit. Opravdu jsem se cítila tak dole. Pak jsme tedy šly k pegasům. Ještě nikdy jsem neletěla na pegasovi. Vyskočila jsem na pegase a připravila jsem se na odlet. Ještě že jsem četla knihu o jezdeckých bytostí a jak na nich jezdit. "Ano , moje vísosti. Můžeme vyrazit." 

Kurumi viděla, že její nabídka opět nebyla přijata. Okolo ní byla bariéra smrtonosné vody a na takovém místě se Kurumi necítila zrovna dvakrát nejlépe. Cítila se ti jako v pasti, jako ve vězení. Kdyby jí tak Denae přikývl na její nabídku, aby s ním měla sex. To by se tu určitě cítila lépe a ne jak v kleci. Ale ten byl zatím pořád jak dřevo a dál jí tvrdošíjně odmítal. Kurumi si povzdechla. Tohle bude dlouhá noc.

Najednou začal plakat a myslel si, že se mi tak hnusí. Vždycky, když v mé blízkosti někdo projevoval tuhle emoci, tak jsem ho ještě schválně více ničil slovy. Vždycky mě bavilo trápit ostatní. Ale teď.....

Těd tu byl Yuki a trpěl. Položil jsem mu ruce na ramena. ,,Je pravda, že jsem docela dost bezcitný vůči jiným lidem. Nikdy jsem nechtěl přátelé, lásku a tak. Jenže teď a tady, kvůli tobě a Jiang-Li se pomalu měním. Vždycky mi záleželo jenom na sobě, ale teď mám vás. Nevadí mi když budeš projevovat emoci, která značí tvé neštěstí a smutek. Navíc....... jsem se tady taky několikrát rozbrečel. Tady už není co skrývat." On byl oběť. Cítil jsem to. Byl stejný jako já. ,,Mu-můžu tě obejmout?" Zeptal jsem se ho, protože jsem nevěděl, zda to teď Yuki chce.

„Otevřeš-li pekelnou bránu, nepřekročíš hranici mezi životem a smrti. Vážně pořád nechápu, čím si ho zaujal.“ (Leda by Ďábel klesl na nízkou úrovní, že si mezi schopnými - zdatnými vybral zrovna zlomenou vůli, která se utápí v neustálém strachu.) „Vykonával si satanistické rituály? Vyspal si se s ním? Fakt, že si tě vybral, postrádá logiku.“ (Mírně naklání obličej do strany.) „Lůza, která mezi vámi nalezla v lese útočiště - bití, není hodná pozornosti ani oslovení. Výjimkou Hyperiona. Vyjednávání s ním by dotyčné věci zkomplikovali. Ví-li, o čem Vy ostatní nemáte ani ponětí. Začínám silně pochybovat i o tobě samotném. Říká se, že první dojem klame.“ (Zdůrazní. Bradu mladíka propustí ze zajetí sevření i doteků.) „Abychom si to zrekapitulovali.. Mám zamířit do odvrácené říše temnoty s cílem nalézt řeku Lethé, která mi dopomůže zlomit pečeť, ale úspěšnost není stoprocentní..“ (Výraz Abaddona potemní.) „Připadám ti, že hodlám cokoliv činit s tak nízkými procenty?“ (Narovná-li se, odstoupí o krok dozadu. Dlaně položí na kamenitou zem s automatickým přesunutím na „podestýlku“, která má naneštěstí velké rozměry, aby si oba udrželi vzdálenost. Usadí-li se, levou nohu pokrčí v koleni, aby minimálně touto končetinou zablokoval postranní cestu, chtěl-li by vstát a přemístit se. Volnou paži poté zapře loktem o koleno, nepodepře-li si bradu o klouby prstů.) „„Máš vědomostí - znalosti z hebrejské - islámské - evropské mytologie? Víš , kterou roli v naší říší Azrael zastává?““

Cítil jsem že můj pláč a naříkání mi moc nepomůže, upřímně, mě tím spíš ještě urážel. Kdo by si mě asi vybral hm? Mě, zlomeného, vyděšeného. Ze všeho smutného. Tenhle démon netušil proč, já věděl jen to, že z toho důvodu aby získal ještě větší moc, tak velkou která by mu umožnila získat i podsvětí aby mohl svrhnout Háda. Věděl jsem že vládnu silnou mocnou magií, ale nedokázal jsem ji používat. Ale kdyby mě někdo ovládl, on to používat uměl. "Jestli nechceš tohle riskovat, je možnost že nikdy nenajdeš způsob jak to zlomit. Ale to je jen tvoje vina." Zašeptal jsem jedovatě. Sedl si ke mě, akorát že ne úplně ke mě. "Proč bych měl spát se Satanem...jsem panic, nespal jsem s nikým, ani nevidím důvod proč bych to dělal když mě ten člověk jen zneužívá." Zahleděl jsem se do zdi. "Ne a ani mě to nezajímá, vůbec nespadám do vaší mytologie, do tvojí, to že má o mě zájem ještě někdo jiný kromě mých Bohů, neznamená že o něm něco vím." Řekl jsem a zamračil se. Proč bych se o to vlastně staral?Přesunul jsem se do úplného rohu postele a namáčkl se na zeď, bolal z toho křídla, ale bylo mi to jedno. "Můžu zařídit tvou cestu do podsvětí, když nechceš ani nic zkusit, je to tvoje chyba." Zašeptal jsem a probodával ho jedovatými pohledy. Byl jsem rozhodnutý že už brečet nebudu, alespoň ne před tímhle zmetkem. Jelikož jeho existence mě vytáčela. Nazýval mě zbytečným, z jeho slov to bylo samozřejmé, a já to nesnaším. Protože to je pravda, nic jsem za svůj život nedokázal. Tím spíš už nebudu otvírat svou citlivou stránku. A schovám ji hluboko v sobě.

Zvedl jsem hlavu a pohlédl mu do očí, mluvil na mě tak jemně a příjemně. Nemyslel nic zle, tiše jsem se zachvěl a přitiskl se k němu. "Nemluvím o tom... že je to smutek nebo...nebo tak. Mluím o tom že...že jsem gay, nechci aby sis myslel že jsem nechutný, opravdu nechci." Zakroutil jsem hlavou, chtěl jsem ho obejmout, strašně moc. Ale věděl jsem že by mohl být další do koho se ta bezhlavě zamiluji, a to jsem nechtěl riskovat. "Omlouvám se." Zašeptal jsem. Pohlédl jsem na jeho náruč, nevěděl jsem jak bude reagovat na to co jsem mu teď řekl. "Já...já nevím...jestli ti nepřijdu...odporný...můžeš." Zahuhňal jsem se slzami v očích.

,,Ale já to už dávno vím." Řekl jsem. ,,Jiang-Li mi to všechno pověděla. Já vím, že jsi gay. Kdyby mi to vadilo, tak tě zabiju. Jenže já s LGBT nemám žádný problém." Snažil jsem se ho uklidnit. Já sám jsem úchyl jak něco. Mám rád týrání, mučení a ghore. Jak já bych mohl odsuzovat někoho jako je on? ,,Buď gay a buď na to hrdý." Pohladil jsem ho po hlavě. ,,Už neplač." Usmál jsem se na něj. ,,Všechno je v pořádku."

Vzbudil jsem se za svítání a nechal vodu odpadnout. Kurumi byla vzhůru, těžko jsem odhadoval jestli nespala, nebo spala, ale málo. V harpyjích jsem se nevyznal. "Dobré ráno." Řekl jsem a protáhl se. Gladiola už byla vzhůru a jedla trávu. Já zkontroloval věci v batohu a pak se vyhoupl Gladiole na hřbet. "Tak můžeme jít." Řekl jsem, mohla letět nade mnou, Gladiola by ji nenesla. Odmítala nosit taková stvoření na hřbetu. Vydali jsme se k hradu.

"Dobré" odpověděla mu Kurumi s úsměvem. Bylo na ní vidět, že je ráda, že je bariéra ze smrtonosné vody konečně pryč. Když jí Denae pobídl, že můžou jít tak se ho zeptala. "K zámku musíme přes vlkodlačí údolí. Co budeš dělat když na nás zaútočí? Já uletím ale ty asi létat nemumíš a tak co uděláš? Vytáhneš další z těch svých smrtonosných zbraní a zabiješ je?"

Dostala jenom dýku hlavně z toho důvodu, že stejně žádnou zbraň nechtěla, tak proč bych jí měla dávat víc zbraní? "Dobře, nemusíš se ničeho bát. Poletím první, Větrník bude následovat Pirožka, nemusíš se bát, jsou sourozenci. Takže se neztratí." Pohlédla jsem na ní. "Proto máme oba jména po zákuscích?" Zeptal se mě Pirožek v mojí hlavě a pohodil hlavou. Protočila jsem očima, samozřejmně jsem jim rozuměla, Rozuměla jsem koňské řeči, ale hůř než můj bratr. Za chvíli jsme už pluli po obloze těsně pod mraky.