Příběh

Řekl ještě něco, ale na to jsem už neodpověděl. Věděl jsem, že absolutně netuší s kým tady vlastně leží. I když viděl všechny mé vzpomínky. Pořád tady bylo něco, co se nemohl dozvědět jen tak. Najednou začalo svítat. Celou krajinu začaly pohlcovat sluneční paprsky. Bylo to pěkné. Jen jsem sledoval, jak se slunce šplhá na oblohu a odpočíval.

Kurumi na tržišti pobíhala od stánku ke stánku. U stánku s pečivem nakoupila spoustu dobrot pro své kachní přátele na Diamantovém jezeře. Pak oběhala všechny stánky s jídlem a všude chtěla ochutnávat, až jí od některých už museli vyhodit. Jak tak pobíhala po tržinici upoutal její pozornost stánek s bylinkami. Bylinky, bylinky, bylinky, že by tu prodávaly i takové, které udělají z naprostého dřeva někoho více úchylnějšího? říkala si. Prodavačkou ve stánku byla roztomilá mladá slečna, přibližně v Kurumině věku. Když jí Kurumi řekla, co by si přála a rovnou jí u toho vyložila své trápení, tak slečna chápavě pokývala hlavou. "To já znám. V poslední době je to jakýsi prapodivný trend. Kluci to chtějí dělat s klukama a holky zase s holkama. Nevím co je to za módu, nesnáším to. My co jsem normální a nepodlehli jsme této šílenosti, tak zažíváme pořád dokola jen samé odmítání. A právě proto tu mám tohle." Slečna se sehnula pod pult a něco tam hledala. Pak vytáhla malý váček. "V tomhle váčku jsou sušené Sukubí bylinky. Uvař z nich dobrý bylinkový čaj a dej ho vypít svému vyvolenému. A uvidíš jakou pak bude mít na tebe chuť. Pak se s tebou bude chtít milovat každou noc až do padnutí. No a krom toho ten čaj taky pomáhá proti chřipce, nachlazení, žaludečním problémům, bolestem hlavy, stresům a depresím. Jeho využití je tedy víceúčelové." Kurumi se vzala váček, zaplatila za něj, poděkovala bylinkářce za dobré rady a za ochotu a uschovala váček do své brašny. Dál chodila po tržišti, usmívala se a konečně si říkala, že se jí něco povedlo. Pak se jí zdálo, že v davu uviděla Denaa, chtěla za ním rychle běžet, ale pak se zarazila. Všimla si že Denae se baví s někým cizím, někým koho nikdy před tím neviděla. Kurumi se zamračila. Kdo je ten cizinec? A co chce po mém Denaovi? říkala si pro sebe. Zaplula zpět mezi stánky. Nechtěla aby jí Denae nebo ten cizinec se kterým se bavili zahlédli. Chtěla je zdálky pozorovat a vypozorovat, co je ten cizák vlastně zač. Aby to tak bylo nějaký zloděj, který chce Denaa okrást! pomyslela si Kurumi. A nebo.... A Kurumi polil studený pot. Co když je to zas nějaký teplouš, který mi chce ukrást mého Denaa? Slečna od bylinek přeci říkala, že je jich v poslední době víc a víc.

Očima jsem harpyji neustále sledoval.  "Něco koupila." Řekl jsem tiše směrem k modrovlasému chlapci. To se mi nelíbilo. Tohle byl jeden z těch nejhorších způsobů... Chce ho nadrogovat. Nasál jsem pach bylin,  samozřejmě jsem ho cítil až sem. Poslouchal jsem to co mi Denae říkal,  nebylo to správné,  pokud o někoho nemá někdo zájem,  a nechce s ním být,  je otravné když se ta osoba takhle snaží,  až do těhle mezí. Harpyje se schovala a jala se nás pozorovat. "Sleduje nás,  ty bylinky,  jsou hrozně silné,  donutí tě se vzrušit a to silně. Takže nad tebou pak bude mít kontrolu,  bude první koho uvidíš." Řekl jsem tiše. Poznal jsem jakoukoli květinu. "Možná by ji oklamalo to,  kdyby jsi řekl že třeba někoho máš." Podle jeho výrazu to ale moc nevypadalo na to,  že by někoho měl. "Můžu to být já,  prostě jen,  spolupracuj,  když to uvidí,  třeba... To vzdá. Nebo něco." Nadzvedl jsem jeho tvář a chopil ji do dlaní. "Ano,  taky jsem hrozně rád že jsme se zase našli!" Zahlásal jsem tak aby to slyšela. Pomalu jsem se sklonil k Denae mu a spojil naše rty v jemném,  přesném,  intenzivním a dost přesvědčivém polibku. Jako bychom se opravdu znali. 

Byl dryáda, ani jsem se nedivil že ji  vidí, nejspíš mu prostě stačilo být na zemi a měl rozhled o všem. A ty bylinky, opět to samé, je dryáda, pozná to. Tímhle mě Kurumi pěkně namíchla, jsem gay, nebudu na ní mít chuť ani kdyby do mě nacpala kdoví co. Protože je holka! Pohlédl jsem zpět na Veprise. Někoho mám? Pohlédl jsem na něj pěkně ironicky. Jenže pak už stačil pracovat dřív než jsem ho zarazil. Chytil mou tvář do dlaní a políbil mě, vytřeštil jsem oči, ale pak mi došlo že vlastně musím hrát dobře, takže jsem se k němu přitiskl a snažil se aby to vypadalo věrohodně, účel to splnilo, vypadalo to věrohodně.

Kurumi se dost vyděsila, když viděla, že ten cizák začal jejího Denaa ocumlávat. Tak přeci jen je to pravda, vážně je to další teplouš co si chce ukrást Denaa pro sebe. Brrr, to je nechutný, už jen z té představy, jak to ten cizák chce dělat s mým Denaem je mi na blití. Vážně to nechápu, copak se celý svět vážně už dočista zbláznil? To už se vážně všichni nakazili tou příšernou nemocí? Kluk to má dělat s holkou a holka s klukem. Jakkoliv jinak to přeci ani nemůže fungovat. Kurumi tam nejdřív chtěla vletět, uchopit cizince do spárů a odnést ho někam na hromadu hnoje nebo na podobné místo, ale všas se zarazila. Kdyby tu teď ztropila takovou scénu, tak by nejspíš všechno jen zhoršila. To bude muset vymyslet jinak. Odešla opět mezi stánky, aby se nemusela dívat jak ta cizácká veš ocumlává jejího Denaa, měla křídlem podepřenou bradu a přemýšlela a přemýšlela, jak to je vymyslet.

Dokud se dívala,  nedržel jsem se zpátky,  vůbec jsem se nebál se probojovat do chlapcových úst. Ani si ho k sobě ještě víc přitáhnout. Nikdy jsem se ještě nelíbal,  bylo to poprvé,  ale když jsem se na to koukal,  nemyslím si že by to bylo na první pusu špatné,  když odešla,  líbal jsem ho ještě chvíli a pak se odtáhl. Pohlédl jsem do jeho drobné tváře a musel se usmát. Byl rozkošný,  jeho tvářička,  celý on. "Myslím že to zabralo, hmm." Nebyl jsem si úplně jistý co dalšího říct. Nakonec jsem se na něj podíval. "Můžu s vámi dál cestovat? Jinak... To asi dobře neuhraješ a vlastně,  se mi vážně líbíš a byla by škoda jen  tak nechat jít takového ňoumu." Poplácal jsem ho po hlavě a rukou sjel k tváři. Pousmál jsem se. 

Když se odtáhl, cítil jsem jak rudnu, prostě se ke mě sklonil a začal mě líbat aniž by počkal na odpověď něbo něco takového a upřímně, dost mě tím vyděsil. Viděl jsem jak Kurumi odešla. "Asi bych za ní měl zajít." Řekl jsem, cítil jsem se hrozně provinile. Ten kluk se mi líbil, ne že ne, snad jako každý polokrevný jsem snil o tom, že se dám dohromady s dryádou, dryády byly velice těžké na získání vztahu. "Počkej tady, já...hned se vrátím." Chtěl jsme jít hned zpátky, ale zarazil jsem se a líbil ho na tvář, strašně příjemně voněl, jako rozkvetlá louka, nechci přijít o někoho kdo by o mě měl možná zájem, když jsem ho teď našel, Kurumi jsem našel u stánků. "Kurumi?"

Nespal jsem dlouho, za pár hodin jsem se probral, Jiang-Li pořád spala a já tiše dýchal. Pořád jsem k němu byl přitisklý, nijak mi to nevadilo, jen jsem se zahleděl stranou. K lesu. tedy jen tak k těm temným stromům. "Je to zajímavé." Řekl jsem do toho ticha. "Vše je takové hezké veselé a svítí sluníčko, ale Nox je pořád...tak temný." Zahuhňal jsem.

,,Je to totiž útočiště temných a zlých bytostí. Většina tvorů se mu vyhýbá." Řekl jsem Yukimu, který u mě stále odpočíval. No vskutku, kdo by sem chtěl chodit? Žijou zde ghoulové, kteří se živí lidským masem. Pak jsou tady démoni, dhampíři a jako třešnička na dortu samotní bohové smrti. Jen blázen by se sem opovážil. ,,Pro ty "dobré" bytosti je toto území nebezpečné. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem tady ale moc tvorů nepotkal. Vlastně kromě pár shinigami v mojich prvních momentech nikoho. Žádné ghouly nebo tak..... a jsem za to i rád. Myslím, že bych se jim ani nedokázal ubránit."

Kurumi sebou trhla, když uslyšela své jméno. Otočila se uviděla Denaa. Oddechla si a křídlem si otřela pot z čela. "Sláva, zvládl jsi se z jeho sevření vymanit. Já veděla že to dokážeš, když budeš chtít." Chytla ho křídlem za ruku a začala ho táhnout z tržnice směrem k východu z hradu. "Už mám vše co potřebuji, tak můžeme odtud zmizet a čím dřív tím líp. Začínají se sem stahovat divný existence. Nejbezpečnějí bude co nejdál odtud." brebentila Kurumi a vedla Denaa hlavní branou z hradu.