Příběh

"Cože?" Vyhrkl jsem,  ale to už mě chytla a táhla ven.  "Nevymanil jsem se z jeho sevření,  ani bych od něj neodešel kdybych neviděl jak utíkáš." Řekl jsem ji docela naštvaně.  "Chtěl jsem se tě zeptat jen jestli jsi v pořádku." Dotáhla mě k bráně a já se na ní zamračil. Prudce jsem se ji vytrhl. "Poslouchej mě sakra!  Buď bude Vepris cestovat s námi,  nebo zapomeň na to,  že budu cestovat s tebou!  Je to můj přítel!" Nebyl to můj přítel,  to jsme nahlas neřekl,  určitě by byla nadšená kdyby zjistila že jsme to celý sehráli. "Příště za tebou teda nemusím vůbec chodit jestli chceš takhle jednat! Buď bude cestovat s námi nebo se rozluč s mojí přítomností!"

Přikývl jsem a jen se pousmál nad jeho roztomilým počínáním. Ta pusinka byla skvělá, sledoval jsem jak ho ta harpyje odtahuje, byla agresivní, na moje poměry až moc aresivní, Nelíbilo se mi jak s ním jednala, a očividně se to ani jemu nelíbilo, ale rozhodl jsem se že se do toho už nebu víc plést, počkám si jak se dohodnou, mezitím jsem se tedy vydal ke stánkům s jídlem. Měl jsem chuť na něco příjemného, dlouho jsem nejedl normální jídlo. Koupil jsem si jakési zákusky a pustil se do nich.

Byl jsem mimo, takže to co říkal, se mě nedotklo a ani nemohlo, jelikož jsem ho jakoby neslyšel. Do doby než se naučím to ovládat sám jako Accalia která své síly využívala, věděl jsem že mi bude "pomáhat" vládce moří. "Myslíš si že mám chuť tě posílat k mému bratrovi? Kdepak, takový všivák si nezaslouží ani to. Vrátil bych tě nejradši tam odkud jsi přišel. Ale on mi brání. Rozprášil bych tě na prach že by ses nedokázal dát dohromady a mohl by ses leda znovuzrodit, a ty to víš." Zahřměl jsem, ze skal se sypali kamínky. Mrštil jsem po něm trojzubec, propíchl mu krk a on se tak ocitl zpět v pekle. Ale stačilo málo aby se mohl znovu dostat sem, Poseidón mi získal trochu času abych mohl utéct, nepotrvá to dlouho a buď se vrátí, nebo mě zasype kamení, tak nebo tak, ani jedno neznělo moc příjemně. Zoufale jsem se rozhlédl když jsem přišel k sobě a vrhl se ke maneům. Trvalo to nějakou dobu a málem mě to zasypalo, ale nakonec jsem se ocitl před jeskyní, pinavý a vyděšený, musím pryč, dřív než se vrátí.

"Myslíš...na jednu stranu je dobré být mrtvý, nic tě neohrožuje." Zašeptal jsem. "Tedy až na shinigami." Pousmál jsem se, duchům nikdo ani ublížit už nemůže. "Ale na druhou stranu...chybí mi život. I když mám tohle a funguju jako zbraň, není to ono." Povzdechl jsem si tiše. Smutně jsem se na něj podíval. "Tobě život nechybí?" Viděl jsem jeho pocity z aury kolem něj, cítil jsem se tak nejistý.

"Co? Cocococococococococo?" Vyjekla Kurumi, jak se vylekala. "Ty tu věc chceš brát bážně s námi? Copak nám ve dvou nebylo dobře? Chceš sem přidat někoho třetího, kdo zcela naruší náš pohodový život?" Kurumi na chvíli popadala dech, pak se rozhlédla jestli nikdo není poblíž, přiklonila se K Denaovi, a zašeptala mu. "Nic ve zlém, ale na tom chlapovi se mi plno věcí nelíbí. Tváří se jako teploušek a veliký kamarád, ale na takovéhle ptáčky je třeba si dát pozor. Co když se tě jen snaží oblbnout aby, tě pak mohl okrást nebo ještě něco horšího?"

,,Ne ani ne." Zahleděl jsem se do země. ,,Už nikdy bych se tam nechtěl vrátit. Nikdy do toho samého života, který jsem měl." Co jsem mu na to jako měl říct? Já myslím, že by se do mé kůže nikdo vžít nechtěl. ,,Oběsil jsem se protože jsem žil. Život pro mě byl tak...... těžký. Už jsem to nevydržel a radši to ukončil. Být shinigamim je trest za to, že si lidé vezmou život, ale já to beru spíše jako druhý život. Není tak složitý. Jenom plníš úkoly a občas si odpočineš. Můžeš se zranit, ale nezemřeš. Prostě jenom navždy sklízíš duše lidí." Nikdy jsem si na "život" shinigamiho nestěžoval. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že by mi mohl zcházet život.

"Přestaň!" Varoval jsem jí. Nazývala ho věcí,  co je ona?  Dryády jsou jemné a Milé bytosti které si váží přírody,  nikdy nebyla žádná dryáda zlá,  a ona jde a nazývá ho věcí.  Zvláštní bylo,  že jsem ho automaticky bral jako svého i když ten polibek byl sehraný. 

Jestli nám spolu bylo dobře?  Ironicky jsem se rozesmál. "Myslíš si že mi bylo dobře s někým, kdo mi říká že jsem chorý?" 

Zahleděl jsem se na ní a měl co dělat abych se na ní nevrhl a nevymlátil z ní duši. "Neznáš Dryády,  jsou to přírodní bytosti které něco jako je zradu,  považují za největší odpad světa. Nikdy nelžou,  jen když je to nutné." Zašeptal jsem a hlas mi už vztekle přeskakoval.  "Dávám ti naposledy na výběr,  buď půjde s námi,  nebo já půjdu s ním a na tebe kašlu. Vyber si."

"Dryády znám. Jedna z nich je moje kamarádka. A ta nenávidí lidi, protože vykáceli les ve kterém žila. Vždycky mi vyprávěla, že by je nejradši všechny vyhubila do posledního, aby přestali ničit lesy a příroda se mohla dál v klidu vyvíjet. Dryády jak jsi řekl jsou přírodní bytosti, to má kamarádka byla také. Ovšem teplá dryáda přeci nemůže být přírodní bytost, protože teplost je přeci proti přírodě. Teplá dryáda postráda logiku. Zrovna dryády by toto měly vědět ze všech nejlíp."

Slyšel jsem to všechno a to díky listům stromů,  které proti řečem té harpyje velice silně protestovali. Takže jsem se pomalým krokem došel až k nim a vzal Denaeho kolem ramen. "Milá harpyje. Dovol mi abych ti řekl něco upřímného,  od srdce." Usmál jsem se na ní,  přívětivě a mile. "Jsi homofobní pitomá holka která odmítá přijmout svého kamaráda jaký je." Sevřel jsem Denaeho ramena.  "Příroda,  je příroda, homosexuálové,  jsou i mezi zvířaty. Lidé často ničí lesy,  tvé kamarádky je mi líto." Řekl jsem. "Homosexuálové jsou normální a patří k přírodě." Řekl jsem. "Jsem dryáda a vím to,  patřím k přírodě. A ty jako bytost pocházející z Řecka bys to měla vědět nejlépe. Ale místo toho jsi homofobní a hrozná někdo jako Denae si vůbec nezaslouží tvou přítomnost." Přitiskl jsme si chlapce k sobě. 

"No nic a víte co? Mě už tohle taky nebaví. Člověk co je normální nemá šanci když jsou všude jen samí homosexuálové. Nevím a nechápu proč se tohle šíří jak černý mor, ale jak tak koukám tak to za chvíli bude úplně všude. Správná rodina budou dva chlapi nebo dvě ženské a to co bylo dříve normální bude považováno za nemoc. Myslete si že jsem hrozná a homofobní, já si zase myslím že je nechutný když se spolu ocumlávají dva chlapi, brrr to je děsná představa." Pak Kurumi pomsutněla. "Chtěla jsem si najít nějakého kamaráda, který by si se mnou hrál, bavil se se mnou a každou noc by se mnou měl sex. Ale jak vidím tak v tomhle světě, kde teploušská choroba všem vysává mozky, to je nejspíš věc nemožná." Kurumi se obrátila, roztáhla křídla a vykřikla. "Baka! Baka! Baka! Teploušský baka!" Pak se zvedla a odletěla pryč, směrem k Diamantovému jezeru.