Příběh

Podivil jsem se. ,,Ty jsi snad někdy byl zamilovaný?" Věděl jsem, že bych se na takovéhle věci ptát neměl, ale Mayu mě neustále otravovala. ,,Jestli jsem tě tím nějak ranil, tak promiň. Já..... nevyznám se v emocích druhých." Řekl jsem trochu tišeji. Najednou jsem něco vycítil. Něco se blížilo k nám, avšak na venek jsem to nedal najevo. Řekl jsem si, že to bude jen nějaká zvěř.

(Asi osm kilometrů od místa odehraného incidentu, se k nebi vznáší nafialovělé paprsky, které během vteřiny zmizí. Odhalí však dva účastníky, nacházející se mezi kmeny stromů. Vyšší účastník nebyl dle očekávaní v dominantní roli. Klečel a agresivně si svíral rameno. Vnímal ostrou bolest, kterou neotupila ani aktivní regenerace. Automatický zocelila zranění. Nestal-li se terčem ihned několika úspěšných útoků. Avšak viditelnou hlubokou řeznou ránu v oblasti levého ramene, neexistoval žádný lék. I kdyby žádal mistry v medicíně. Leda by žádal vyšší. Kupříkladu Lucifera - Gabriela - Michaela. Azrael byl vybrán, zastávající roli Anděla smrti, obdařený skutečnou sílou, že i jediným úderem zbraně donutit démona naposled vydechnout. Veškerá mytická společnost se lišila. A přesto v ní existovala bytost, která držela váš život na tenké niti. Zhluboka si oddechne. Nevyhledá-li zrakem mladšího společníka. Mladík, drobné postavy. Jeho bledá - hebká na dotek - kůže nádherně ladila k dlouhým bílým vláskům, které nosil sepnuté rudou stužkou. Doplněné i rudými výrůstky, odkazující na pekelné bití. Oděv se skládal leda z dlouhé hebké látky, zahalující maximálně intimní partii i přesto, že byl obdařený na levém stehnu až ke koleni skarifikaci, vyjádřující symbolizací rudých květin. Oči mladého Mikhaila však prozrazovali. I samotná existence. Patřil mezi Incubuse. Dřepnul si s hypnotickým zíráním na démona, opírající se zády o kmen se značnou i viditelnou zlobou.) „Mikhail; Hledal si spásu u Azraela?“ (Sarkastická otázka mladíka donutí k zaculení se. Nezvážní-li.) „Mikhail; Co míníš nyní dělat?“ (Naklonil obličej do strany. Abaddon zanechal víčka klesnout o centimetr. Vědět, co ho čeká po návratu.. Oddálil by zpětnou cestu. Neskončil. Dřív, či ve vzdálené budoucností princ Aki zaplatí, co mu způsobil. Ačkoliv by za tento dluh měl zaplatit sám Poseidón.) „Tolik drzostí a žádné prospěšné činy.“ (Ohradil se.) „Nezacelím-li zranění způsobené Azraelovou zbraní.. Musím přetrpět další dlouhé dny zde.“ (Mikhail mezitím chopil hebký kus látky, který oddělil slyšitelným roztrháním. Neobvázal-li jí okolo paže Abaddona, do které se začala vpíjet rudá tekutina, kombinovaná s černou.) „Vím o někom, kdo by mi dozajista pomohl.“ (Zaostří Mikhaila, nezablýskne-li se mu v očích. Mladík tento pohled zná. A důrazně s ním odmítá souhlasit.) „Mikhail; Hledat ho, potrvá celou věčnost!“ (Dokončí-li momentální práci, zasedne na lesní půdu s nelibosti ve výraze.) „Mikhail; Vydám-li se za ním.. Moc dobře víš, jaký má názor na můj druh.“ (Nelhal. Neexistovalo, že by se velevážený Lucifer zaplétal s Incubusy. Hrála v tom roli pýcha. Incubusové si vždy lpěli na výjimečností a nepřekonatelné kráse. Krása však náležela prvnímu pekelnému knížeti.) „Oi, mám ti připomenout, proč si stále mezi námi?“ (Tázající se věta, která byla poslední kapkou k naplnění kalichu. Mladík prudce vstal a s odfrknutím odešel, zanechávající Abaddona samotného, který po pár minutách zanechal víčka zcela klesnout, v jakém si nedefinovatelném odpočinku..? Výhodou zůstává, že čistě náhodou narazil i na svého psa.)

"Já nevím." Řekl jsme narovinu.  "Bylo dost lidí kteří se mi líbili." Zašeptal jsem pomalu. "Ale ne každý byl takový že bych se do něj zamiloval,  aspoň myslím." Pokrčil jsem rameny. "A pak mě stejně zabili dřív než jsem vůbec stačil někoho milovat." Pokrčil jsem rameny znovu a zoufale se zahleděl stranou. "Ale od té doby co jsem duch a čas kolem mě se jakoby zpomalil,  je to něco jineho." Řekl jsem tiše. "Teď s i to stává docela často,  někdo se objeví a já se zamiluji,  třeba aniž bych si to uvědomil a trvá než mi to dojde. Jiang-Li se snaží mi najít někoho kdo by mě měl rád,  ale moc se snaží." Povzdechl jsem si. "Chtěl bych mít někoho kdo by mě měl opravdu rád." Pousmál jsem se. "Ne někoho koho mi někdo dohodí."

Bedlivě jsem ho poslouchal. ,,To chápu. Hodně shinigami spáchalo sebevraždu, protože si měli vzít někoho, koho ani neznali." Potom jsem se na chvíli zahleděl do trávy. ,,Možná, že na to moc spěcháš. Hodně lidem trvá roky než se do někoho zamilují. Takhle to máš zřejmě velice zmatené."

Usnula jsem dost brzo večer, ale stále je hlídala svým dračím zrakem. 

Ráno jsem je slyšela jak mluví, to mě probudilo, poslouchala jsem jejich slova a přemýšlela, pocity Yukiho jsem znala nazpaměť, musela jsem, přece jen jsem mu dala nový život. Věděla jsem že tenhle kluk, tenhle shinigami se mu líbí, bylo to smutné, ale bylo to tak a já věděla že je to hrozné, netušila jsem jak tomu kolouškovi pomoci, mrzelo mě to. 

Pomalu jsem se narovnala, tak že to vypadalo že jsem se právě vzbudila. Protáhla jsem se a usmála se na ty dva, Yukiho auru jsme viděla a to díky našemu propojení. "Dobré ráno." Usmála jsem se.

Byl to den jako každý jiný . tedy bylo to jak pro koho. Tento den se zrovna jeho nohy opět dotky zemského povrchu díky tomu že trávil čas předtím v pekle. Jeho oči zahlédly po dlouhe době nebe které jen malý okamžik pozoroval. Přišlo mu jako by ho pokažde viděl  poprvé i když ho už tolikrát zahlédl. A však pohled na nebe nakonec ukončil a zaměřil pohled před sebe . Místo které obývaly padlý anděle . Klidný vyraz se ani na okkamžik nezměnil ani koutky mu necukly snad v usměv. Pomalým pohybem se rozešel po okolí kdy mířil na samotnou hranici tohoto udolí. A však neplánoval toto místo opustit. To nikoliv. Jen hodlal tento den započit kratkou procházkou která mu měla nastartovat myšlení . Poslední krok zastavil ve chvíli kdy byl u samotné hranice udolí. Krok nakonec zastavil  a zadíval se po okolí. Klid který tam vládl byl až uklidňujicí a příjemný . 

(Uběhlo několik hodin, dokud Mikhail nenarazil na svůj cíl. Veškeré kroky zastavil pár metrů od Lucifera, u hranic, oddělující skály padlých andělů i andělů. V povzdálí byla slyšet i řeka Agape, která tudy protékala. Částice vzduchu byli kombinované. Vnímal ostrou, avšak slabou svírající se bolest, v oblastí hrudníku. Instinkty i smysly démona nutily cítit i na konkrétní vzdálenost boží jehňátka, definované za anděly. Aniž by zanechal z hrdla zaznít tón, veškerou pozornost soustředil na Luciferův obličej. Nádherná bytost, která vzbuzovala pozornost kamkoliv, kam zavítala. Splnil tedy, oč ho Abaddon požádal. Měl-li by kupříkladu Lucifera hledat úplně na opačném koutě.. Cesta hledání, by se značně zkomplikovala. Doposud peklo neopustil. Dezorientovanost by začala hrát základní roli. I kdyby se spoléhal na Zeirama.. Nebyl by mu platný.) „Lorde Lucifere..“ (Osloví prvního knížete, o kterém si každý Incubus vytvořil avezní předlohu.) „Můj pán, si vás žádá s tou nejvyšší potřebou.“ (Objasní zezačátku.) „Je-li někdo schopný zacelit rány způsobené ostřím Azraela.. Následně vy sám.“ (Víčka krvavěrudých oči, zanechá klesnout o centimetr. Momentálně by čelil i samotnému Ďáblu, než-li doprovázet Lucifera cestou zpět.) „Jde o čtvrtého prince.“ (Nezapomíná podotknout. Víc tedy není potřebné, aby říkal. Obzvláště u někoho, koho zná kterýkoliv pekelný kníže. Přitáhl si víc bílou látku, s automatickým zahalením hrudi. Nemělo smysl sázet na své schopnosti. Vůči jedincům, kteří se nacházeli na mnohém vyšší úrovní, to žádný efekt nemělo.)

Nějakým zázrakem se mi podařilo se odtamtud vyhrabat, venku jsem našel svou sestru a Annu, vůbec jsem netušil jak se sem dostali, pravda byla že jsem si vůbec nic nepamatoval. Netušil jsem co se dělo v té jeskyni, věděl jsem jen že teď jsem volný a ten cápek někam zmizel. "Accalio." Vrhl jsem se jí do náručí a pak se koukl na Annu. Pomalu jsem svou sestru pustil. "Vy jste sem pro mě přišli?" Zašeptal jsem a pozoroval obě, byl jsem mírně zašpiněný od hlíny a toho kamení v jeskyni.

Aki se vtiskl do Accaliiny náručích. Pak se pomalu pustil. "Dělaly jsem si z vás starosti princi Aki." Řekla jsem. Ale byla jsem udivená proč Aki, kromě špíny co má na sobě, je v pořádku, když jsem naposledy jak jsme letěly sem, cítila jsem temnou energii ktera obklopovala tohle místo a pak z ničeho nic zmizela. "Princi Aki. Co se tady stalo? Jak jsme na pegasech letěly sem, cítilaj jsem jak temná energie obklopovala tohle místo, a náhle zmizela. Co se tady stalo?" Zeptala jsem se Akimu. Byla jsem udivená protože bych mírně cítila jestli by někdo manipuloval s temnou energií.

Čas tak plynul dal  skoro nerušený klid byl razem přerušen vyslovením jeho jména. Nikterak se nehnal lk tomu aby zjistil kdo by tak žada o jeho pozornost že ho oslovil. Když jeho oči zaměřily osobu před sebou tak ho začal sledovat od nohou až k obličeji. " Doufám že máš velice dobrý duvod k tomu vyrušovat mne zrovna v tuto chvíli. " Pozorně sledoval toho jenž si jen dovolil vubec na něj mluvit. " Tvuj pán? S nejvyšší  potřebou? Och opradu? Když je to stou nejvyšší potřebou . " Zamyslel se nad tím. Neměl nijak zvlašt potřebu jít a pomáhat někomu kdo byl snad zraněný vlastní hloupostí. Nicmeně nechal ho mluvit. Zajímalo ho kdo si zaža tak nutně jeho pomoc. Kdo měl tu drzost a žadal si zrovna jeho samotneho. " Vskutku, Naučil tě mluvit velice dobře. Nicméně i když se jedna o čtvrtého prince. Pověz co z toho budu mít? Musel bych s tebou odejít a přijít až zaním. S tím že bych mu musel pomoci a važit dlouhou cestu stebou. No nevím. " Zamyslel se nad tím dlouze . Když tak sledoval osobu před sebou. Udělal pár kroku dopředu kdy se ocital před ním. Chopil mu bradu kdy se mu z blízka zadíval do očí. " Měl by jsi změnit slova které by mě snad mohly přesvědčit abych stebou odešel za Abaddonem který si tak žada až zoufale zrovna mou pomoc. Takže? Radím ti. teď važ slova dobře. Jedno špatne slovo a s mou pomoci muže přestat počitat. "