Příběh

Kurumi kroužila nad strašidelným údolím Nox a pozorně se koukala, jestli někoho nezahlédne. Dlouho takto kroužila, než konečně pod sebou uviděla tři postavy. Sletěla néže, aby si je lépe prohlédla. Viděla slečnu s dlouhými blonďatými vlasy, slečnu s černými vlasy a kluka s bledě modrými vlasy. Sletěla až na suchý strom, pod kterým stáli a usadila se na větev. Jenže suchá větev neudržela její váhu a zlomila se. Kurumi tak spadla s velkým žuchnutím přímo před ně.

„Ten hlupák..“ (Zdůrazní) „Je mým klíčem k bráně otce.“ (Položil-li pírko k otevřené ráně, rozzářil se smíšený odstín nebeské bílé a zlaté, nezačalo-li se s viditelností rozkládat, až dočista zmizelo. Chopil Luciferův krk v mžiku s donuceným krokem dozadu, kdy zneužil pár vteřin, kterými Lucifera srazil zády k zemi, kterému koleny „došlápl“ na oba hřbety dlaně, čímž knížete pýchy vězní pod sebou.) „Dráždíš mně? Mmm.. Jaký druh zloby bys sklidil od společností, kterou chráníš? Zanechal-li bych rozšířit informaci, kdy Lucifer vlezl do lóže s dotyčným, kterého vyhostily?“ (Olízne mu spodní ret, nezamlaská-li.) „Mám v záloze pár dalších triku, které by si vyžádali zdlouhavé dny. Začal-li bych.. Můj stav by mé činy zdaleka zkomplikoval.“ (Stačilo i škrábnutí ostřím Azraela a příznaky přicházeli během okamžiku. Následky musí tedy nést označený pachatel. Obličej otáčí do strany, vzhlížející k obzoru zaplněný samými kmeny. Avšak tímto dostupným směrem leží místo, které si vysloužilo odehraný incident.) „Řekni.. Věříš na odlišnost mezi Leviathanem a Poseidónem?“ (Šlo ihned poznat, že se mu v mysli zrodil plán. Nezaostřil-li nazpět Lucifera.) „Co být mým společníkem?“ (Neměl v úmyslu z pod sebe Lucifera pustit, dokud zazněnou nabídku neodsouhlasí. Potřeboval ho. Ačkoliv to hlasitě nemínil dát znát.) „Nezapomínám.. Máš rád nebezpečná dobrodružství. Mýlím se snad?“

(Tak vlhký a drsný. Uchem se mu linulo mlaskání i funění, které zapříčinilo odchod z říše snů, vzbuzením do přítomného času reality. Víčka o pár centimetrů otevřel, kdy s probouzející se dezorientovanosti spatřil v mezerách mohutných korun stromů, dosahujících se paprsků, které se zdáli.. odlišné? Veškerou pozornost rázem zaměřil na pocítěnou bolest, v oblastí hrudníku. Mimochodem kde zbystřil pachatele, který ho vzbudil.) „Chápu..“ (Zavzpomíná-li.. Včera dorazil do oblastí, označené za háje Makari. Cestou narazil na vlčí mládě, které se vzdálilo od matky. Vskutku dlouhý příběh. Osazený komediálními částmi, které by rozplakali úplně každého. Víceméně v náporu špatného orientování se v neznámé oblasti, která sídlila s jinými. Samotný závěr u Isyhiose zapříčinil, konečný výsledek dnešního probuzení v drobné společností, která vás hypnotizovala těmi drobnými očima a extrémně se vás snažila oklamat tou nevinnosti. V zapřeností paži si dopomohl sednout, kdy chlupatý klučina dopadl do jeho klína. V přesný čas, zahlídl-li v pozadí, přicházející se samici a matku, ke které běžel. Vhodný čas, nalézt pramen vody. Vstal-li, vlastní kroky nasměroval do strany, proplétající se mezi kmeny, které Isyhiose chránily před slunečními paprsky. Vtipné na tom bylo, že ani netušil, kam kráčí. Nepocítil-li tu známou vůní. Zorničky Isyhiose se víc rozšířily. Oheň, značí přítomnost dotyčného, který si usmyslel dát si malou „přestávku“. Netrvalo a kroky zastavil v dostatečné vzdálenosti za zády osoby, kterou z momentální pozice bylo složité identifikovat. Každopádně.. Nebyl si ani stoprocentně jistý, zda nenarazil na osobu, která by měla tendenci započít konflikt. Vyrazil kupředu. Vzdálenost se mezi nimi víc a víc zmenšila. Nezastínil-li vlastní výškou mladíka, který si opékal „snídaní“?) „Mladý a soběstačný?“ (Mírně naklonil obličej do strany v zamyšleností, co zde mimo „snídaně“ dělá. I přesto z mladíka cítil cosi, zvláštního.) „Jsi zdejší?“

"Ach tak. Tak kličem. Velice zajimavé. "Pousmal se nad tím . Nehodlal mu snad dělat kazani či něco jineho. Jak nakonec pírko zmizelo a jeho rána se uzdravila tak odtahl ruku. Chtěl od něj odstoupit ale místo toho byl copen pod krkem a razem se dostal k zemy kde byl přišpendlen kolenama. Tvař se mu neměnila. Klidným vyrazem na něj hleděl  i když byl vlastně v pasti a neměl šanci odejít. " To bych si nedovolil. Draždit tebe? to určitě ne. Někdo jako ja . Jistě bych sklidil nehorazně kruty druh zloby. A však pokud si myslíš že by jsi mě takto donutil k něčemu co by jsi rad. tak to nehrozí. Klidně si to rozšiř takovou pomluvu. A však věř že tak uškodíš víc sobě než mé maličkosti. I když maš triky v zaloze. Stale jsou to jen triky ktere ti nemusí vyjít. Opravdu jsi tak hloupý nebo se jen dělaš. To že mě tu tak budeš držet ti stejně nepomuže ničemu.  Maš velice zvláštní otázky. Věřím či nevěřím. Záleží snad na tom? Ne. Protože každy věři v něco jineho a názory se nikdy nebudou schodovat s ostatními. " Z ust mu zazněl pobavený smích." Společníkem? Tvým? Prosím. Nech si těch vtipu. Pokud nemáš nabídku která by mě zaujala abych na to přikivl tak odmítam. A to že mam rad dobrodružství neznamená že na to kívnu. A ani se nepokoušej vyhrožovat že mi snad ubližiš. To ti také nepomuže. Takže? Maš dobrý duvod k tomu abych se já měl zrovna přidat k tobě? A k tomu pískleti kterého používaš jako poslička. Radím ti mluvit rychle. nerad čekam Ještě v tak nepohodlné pozici. " 

Sledoval jsem klacík,  kterým jsem nezaujatě šťoural do uhlíků a snažil se tak oheň udržovat při životě. Lia vrtěla ocasem a plácala mě jím do zad. Ava na stromě usnula a já dál griloval zajíce. Byl jsme úplně mimo a nedával pozor,  do doby než se za mnou cosi ozvalo.  Rukou jsem sjel k docela u pasu a otočil se. To co jsme viděl,  byl prostě normální chlap. Nebo spíš,  alespoň tak působil. Na první pohled. Na ten druhý... Jsem na něm viděl něco zvláštního a hlavně,  hodně,  hodně povědomého. Jako něco co jsem měl znát,  ale vypařilo se mi to z hlavy,  nesnáším ten pocit. Tenhle chlap s takovým dotazem,  co byl zač? V životě jsem ho neviděl,  ale moje mysl jakoby mi radila: Ale jo,  znáš ho,  a znáš ho dlouho,  jen si vzpomenout. Jsi syn Boha Slunce. Nezdá se ti na něm něco povědomého? 

"Soběstačný." Zamumlal jsem a pozoroval jeho Rudé Lokny. Byl tak zvláštně povědomý až mě z toho boleli oči. Otočil jsem králíka a pak ho pomalu sundal ze svého primitivního rožně. Položil jsem ho na hromádku listů které měli sloužit jako talíř,  z toho kluka bylo cítit něco jako... Stáří. Jako kdyby pocházel od někoho velice starého. Ale nemohl jsem na nic projít a moje povedená mysl mi moc nepomáhala. 

Nejradši bych mu oznámil přesně to,  že je mu do toho úplné kulový,  ale jen jsem se na něj podíval. Změřil jsme si ho pořádně. "Nejsem zdejší..  A ty taky moc nevypadáš na to že bys byl odsud." Řekl jsem a porcoval králíka. Dal jsem Lie,  viděl jsem Avu jak si ulovila myš a tak jsem to nijak neřešil. Pak jsme se podíval na cizince,  nijak se mi nechtělo dělit se o svou kořist, ale pohlédl jsem na králíka. "Přitáhla tě sem vůně tohohle? Chceš taky?"

Pohlédl jsem jí do očí. "Vůbec to nechápeš!" Procedil jsem skrze zuby.  Kdybych byl jako Accalia,  asi bych ji dávno z pegase srazil,  problém byl že já nebyl jako Accalia. Rozhodně jsme byl jemnější a daleko citlivější než moje sestra. A oba jsme k tomu měli své důvody. "Nikdy nebudu silnější než Accalia. Jsem úplně jiný než ona!  A nikdy nebudu silnější! A ty o tom vůbec nic nevíš!" Rozkřikl jsem se. Naštvala mě,  samozřejmě. Byl jsme plachý,  vyděšený a byl jsme lékárník. Rozhodně jsem byl zdravotník,  zatímco má sestra bojovala,  já ochraňoval raněné. Byl jsem citlivá a plachá duše. A ona mou křehkost dál lámala na kousky. 

Jenže to jsem slyšel dost jasně jakési šustění na stromě a vzápětí k nám někdo spadl,  zamrkal jsem a pohlédl na onu harpyji. 

Raději jsem abych to ještě víc nezhoršila. Viděla jsem jak Aki byl velmi zděšený a tak raději jsem se rozhodla do něj tlačit později. Jenom važným pohledem jsem mezitím se na něj dívala když mezitím na mě řval. Z ničeho nic jsem něco uslysela nade mnou a najednou mezi nami spadla harpyje. Rychle jsem vytasila dýku, mírně jsem se skrčila, a přiložila hrot dýky blízko jejiho krku.

„Lépe hlupák, než patřit do stáda ovcí, Lucifere.“ (Dopomůže si vstát zapřením dlaní.) „Zamyslí se.. Čím zavání čistý slaboch, o kterého prokázal zájem i otec? Sílou, pocházející z Poseidóna? Zlomenou vůli? Královským původem? Nepočítám-li.. Odhalím-li důvod, s pravděpodobností donutím otce vstát z trůnu a vylézt.“ (Vsune si ostrý černý dráp, mezi rty se zapřením zády o blízký kmen.) „Napřed musím mladíka oddělit od království. Přizpůsobit i prostředí, kdyby skrz mladíka opět činil Poseidón.“ (Víčka zavírá o centimetr.) „Viděl mou osobu. Není reálné, abych se zpětně začlenil mezi služebníky. I kdyby.. Ihned by mně poznal.“ (Vysune si z úst dráp, čímž paži zanechá dopadnout podél těla se zpětným zaostřením Lucifera.) „Musí to být někdo, s kým do kontaktu doposud nepřišel. Osoba, která by si u mladíka vysloužila i minimální důvěru.“ (U Lucifera by ten problém nebyl. Vezme-li na vědomí, že může odstranit kterýkoliv náznak temnoty a činit se za obyčejného anděla, čímž by každopádně nevzbudil žádná podezření.) „Usmyslel sem si zkrátka, že ho chci.“ (Obdaří Lucifera vskutku úsměvem nenasytné bestii.) “Mikhaila zanechám v pozadí a poslouží, abychom zůstali v kontaktu. A přesto zůstane pořád v blízkosti. Nepočítám-li.. Není chráněný Michaelem, ani Gabrielem. Až s ním definitivně skončím.. Můžeš si s ním dělat cokoliv, dle libosti. Aniž by si docházel do konfliktu s vlastními bratry. Odmítneš-li.. Budiž. Připleteš-li se mi ale pod nohy.. Nebudu brát ohledy na fakt, že jsme si víc blízcí, než-li si kdokoliv myslí.“ (Historie není zrovna krátká. Všechny ty nahromaděné vzpomínky by zabrali dlouhý čas, objasnit si každý společný čas, který spolu trávily.) „Tvá odpověď?“

„Většinou se mladicí snažily o soběstačnost, aby zaujaly vyvolenou.“ (Možná přehnané. Nezbystřil v očích mladíka zažehnutou vášeň, oslnit snad budoucí partnerku. Mladá společnost dokázala starším nabídnout zdaleka víc. V kterémkoliv ohledu. Především nezkrotnou zvědavosti.) „Nikoliv. Lépe vyjádřeno; vůně ohně. Kdysi.“ (Vykročí okolo mladíka s obcházením a závěrečným zastavením - zasednutím do čela, aby mladíka neztrácel z očí. Mezitím pokrčil levou nohu v koleni, o které zapřel loket paže.) „Jsem součástí Wonderfulů už od doby mého příchodu. Troufám si Wonderful označit za mé momentální útočiště.“ (Hlavou důrazně zakroutí v nesouhlasu.) „V pořádku. Máš-li u sebe vodu, vystačím si s ní.“ (Objasní s odmítnutím tohoto druhu pohostinství. Nepatřil mezi dotyčné, kteří konzumovali maso. Vegetarián každopádně nebyl. Maso si pochopitelně dopřával. Naskytla-li se zvláštní příležitost. Nezvážní-li.) „Spíš mou osobu zajímáš ty. Konkrétně.. Třpyt v podobností obroušeného diamantu.“ (Vztyčí ukazováček, který namíří na kůží mladíka. Automatický si toho všiml. Zamyslí-li se, místo není ničím zastíněné. Spouštěč musí být tedy sluneční paprsky, které sem každou vteřinou víc a víc dosahují. Čímž přichází k myšlence, že by mladík byl spojený s Héliosem?) „Řekni..“ (Mírně nakloní obličej do strany.) „Kdo jsi? Jaké spojení máš s Bohem slunce?“ (Možná kladl otázky příliš rychle, vezme-li se na vědomí, že uběhlo zhruba pár minut od „setkání“ a ani se pořádně nepředstavily. Chtěl si být však jistý.)

"Stáda ovcí? Když si tak představím samotného ďábla v oblečení pro pasačku ovcí tak , no raději nepředstavovat. " Vyčkaval. Jak se zněho dostal tak konečně pomalu vstal a oprášil si oblečení . Když ho tak poslouchal měl pravdu. Bylo na tom něco zvláštního. Proč vlastně opravdu měl zajem o tu osobu? Když nad tím tak přemýšlel vrtalo mu to hlavou. Nakonec si jeho pozornost opravdu získal. Zadíval se na něj s jasným náznakem zajmu. Už z duvodu že byla pravda že by se  zvedl z trunu. Nechal ho mluvit a jen pozorně poslouchal jeho slova. " Dobra dobra dobrá. Jelikož mmuj čas stejně není nijak zabraný. Souhlasím. Přidám se tedy pro tentokrát k tobě . už z toho duvodu že mě velice zajíma co je na ta osobě tak užasneho . O Poseidona neměj starost. Jistě se neprojeví. "ušklibl se. Pomalu došel kněmu kdy ho vzal za dlan a políbil mu hřbet ruky jak nějaky sluha. " A co by si dal přal muj pan? Jistě jste hladový . Doporučil bych vám dnes po jídle procházku. " ušklibl se a ruuku mu pustil." Co myslíš drahý? Jako někdo kdo mu slouži bych se tam jistě udržel nějakou tu dobu. "Přejel pu prstem po tvaři až sjel k bradě kterou mu uchopil. " Pomužu ti teda. Ale ten tvuj pes pak bude patřit mě. Nemam sic v lásce takove děti. Ale mohly by se mi hodit na dlouhe dny." Nakonec mu pustil bradu a odstoupil pár kroku dal kdy se otočil kněmu zády. Zadíval se před sebe se zamyšleně. Tahle jeho akce zabáněla velkou zábavou. " Takže. Kdy chceš tu tvou akci , do které jsi mě přizval, započít? Jistě máš i plán jak se dostanu do jeho blízkosti. Má tam určitě spoustu lidi co se  o nějpostarají. A pokud chceš ať jsem u něj co nejblíž." pommalu se otočil čelem kněmu" Chtělo by se kněmu dostat tak že by jsem se stal jeho osobním sluhou . Či snad něco takového. Ma jistě u sebe někoho kdo ho neustale obskakuje a sním kam se hne. Pokud ano tak se musíme té osoby zbavit a tu bych pak nahradil já. Byl jsi tam. Takže mluv. Koho má nejčastěji u sebe?"