Příběh

"Já se snažím, jen abych se mohl najíst." Řekl jsem s pokrčením ramen. "Ani nemám o holky zájem." Pozoroval jsem ho, jestli ho sem přitáhla vůně ohně, je obzvlášť divný, kdo sakra cítí vůni ohně? Necítím ji ani já a to jsem syn Apollóna. "Já tudy jen cestuji." Zamumlal jsem a pohlédl na Liu která se ládovala králíkem, podrbal jsem ji za ušima. Sám jsem se do svého jídla pustil. Pak ale poukázal na mou pokožku. Pohlédl jsem na ní, třpytila se zlatavým světlem, kousl jsem se do rtu. Tohle nešlo skrývat, prostě jsem celkově mírně zářil. Když promluvil, zvedl jsem k němu hlavu a očima se zahleděl na Avu která sletěla dolů a posadila se do trávy. Jenže když pokračoval, málem jsem se zadusil tím králíkem. "C-Co?!" Vyhrkl jsem, jak se může na takovou otázku ptát přímo. Tenhle člověk...co byl sakra zač, na tohle se normální člověk neptá! Rukou jsem sjel k dýce u pasu. "Apollón." Zamumlal jsem tiše. "Nástupce Hélia a Bůh slunce, to je můj táta. Proč tě to zajímá?" Nadzvedl jsem oboči, pokud to bude nutné, prostě se budu bránit.

Kurumi se ulekla a rychle odskočila aby byla z dosahu dýky. Vyplašeně mávala křídly a něco blekotala ale nebylo jí moc rozumět. Teprve, když se trochu uklidnila, tak začala mluvit normálně. "Omlouvám se, nechtěla jsem sem takhle vpadnout. Bloudím tu už nějakou chvíli a neviděla jsem tu živou duši, a pak jsem zahlédla vás. Chtěla jsem se na vás podívat blíž, ale ta větev mě neudržela a spadla jsem před vás. No a tak mě tu máte."

„I proto musíš prince Akiho doprovodit v samotném závěru ke zdejšímu moři. O zbytek se už postarám. I kdyby se zpětně Poseidón probudil. Měl bych přehodnotit plány, klaní-li se mi první kníže, u kterého by nižší třída zaplatila i životem, smět pocítit jeho dotek i políbení.“ (Ušklíbne se, nepohladí-li stranu obličeje Lucifera drápy s nebezpečným, až vzrušujícím zablýsknutím se v očích.) „O-ho.. Splníš-li mé plány s úspěšnosti.. Vzdám se ho.“ (Přistoupí na obchod, odsouhlasením. Ve skutečností očekával jiný druh obchodu. Ten, při kterém si vyžádá zpečetění vzájemné dohody, o společném vlastnictví bez kterékoliv reálné možnosti, střídat zábavu každou noc.) „Mmm..“ (Zrak zaměří k obloze s krátkým zamyšlením.) „Duše, vězněná v naprostém osamocení.“ (Vydechl s okamžitým zaregistrováním skupinky ptáku, kteří opouštěli korunu stromů.) „Služebníci činily v zájmu lady Acaalii. Jsi-li černou ovcí.. Vyvrhelem kterékoliv společností.. Zachráněn jsi, sedí-li na trůně například kdokoliv z rodiny.“ (Odstoupí od stromu krokem vpřed.) „Mám v zalíbenosti dramatické činy, naplněné strachem i utrpením. Začleníš se prostřednictvím smyšleného příběhu, Lucifere. Příběhu mé osoby.“ (Pohlcený rázem černočerné mlhy, odhalí „lidskou“ podobu po rozplynutí zhmotněné mlhy, čímž si sám vykoledoval násilné klesání síly, vyžádal-li si předchozí schránku. Jakoby na tom záleželo.) „Zapamatuj si obličej této schránky. Předstoupíš jako jediný syn, který si vyžádá mladého prince.“ (Tělo otočí do strany.) „Doprovodím tě až k zámku. Odvyprávím ti cestou přesný postup. Momentálně zamíříme k mému teritoriu, abych získal, co sem tam nečekanou události zapoměl. Mikhaili!“ (O tón zvýší hlas, aby ho vzdálený mladík zaslechl a konečně za nimi dorazil.) „Mimochodem, Lucifere..“ (Zpraží přítomného společníka pohledem, naplněný čistým zlem.) „Zjistím-li, že si prince Akiho podrobil intimním dotekům.. Vytrhnu ti křídla ze zad. Vyjádřil sem se, srozumitelně?“

(Cosi tu bylo špatně. Nezapočítá-li do závažného problému spáchaný zločin, kdy se mladík málem ocitl v pozici obětí, která se v náporu zaskočeností málem udusila jídlem, které si stoprocentně chtěla vychutnat.) „Jsi v pořádku?“ (Není v libostí stát se vrahem během pár minut, které tu společně strávily.) „Syn Apollóna, který nahradil Héliose?“ (Zorničky se mu nad slyšitelnou zprávou rozšířily samým překvapením.) „Mluvíš s čistou upřímností?“ (Mírně zakloní hlavu vyhledáním Slunce. Celou dobu má do-činění s neznámým?) „Jsi-li synem dosavadního nástupce..“ (Sklouzne pohledem zpět na mladíka před sebou.) „Co tady děláš? Kromě odpovědí, že tudy cestováním „procházíš“. Neklame-li mně paměť.. Jsi budoucím nástupcem za otce, však?“ (Víčka zanechá zcela zavřít v naslouchání praskajícímu dřevu, na kterém se sytí založený oheň.) „Nezamýšlím s tebou každopádně započít fyzický konflikt.“ (Naráží na slyšitelné signály zvuků, kdy mladík dlaní zamířil k ostré zbraní s ochotou, jí téměř bez váhání vytáhnout a použít. Víčka zpětně otevírá, kdy se mu na obličeji zformuloval i úsměv.) „Můj otec.. Je značně osobní historii propletený s historii Héliose. I má.“ (Nezapomíná podotknout. V zapřeností dlaní si dopomůže vstát. Nezamíří-li okolo ohně za mladíkem, u kterého zastaví v samotném čele s následným dřepnutím si.) „Jak ti říkají? Jsi celkem zajímavý. Možná mi můžeš objasnit pár nedostatků, které mou osobu staví do pozice, postrádající vědomostí. Neodmítneš-li se tedy podělit o svou přítomnost i čas, s mou maličkostí.“

"Ale notak! Je to jen holka!" Ozval jsem se a pohlédl na harpyji která spustila. "Jo, jasně, jen se uklidni." Zvedl jsem ruku abych ji utišil a pozoroval ji. Vypadala...no zajímavě, nikdy jsem neviděl takovou harpyji. "Já jsem Aki." Usmál jsem se na ní. "Tohle je moje sestra Accalia a tohle je Anna." Pohlédl jsme na Annu. "Dělá nám doprovod, když mě jeli...hm, zachránit." Věnoval jsem jí jeden jemný úsměv. Vlasy mi jemně nalezli do očí. 

Ještě jsem tak nějak pokašlával, ale už jsem tak nějak dokázal odpovědět."Samozřejmě, už je to doba co ho vystřídal, Hélios odešel. Teď je na jeho místě Apollón, už nějakou dobu." Zamumlal jsem, takže tenhle týpek je nějak spojený s mým otcem? Pak jsem ale zamrkal. "Cože? Ne, ne, to ani náhodou, jsem jen obyčejný mizerný polobůh." Zamračil jsem se na oheň. "Táta plodí s různými smrtelníky potomky, já jsem jeden z nich." Pokrčil jsem rameny. "Pochybuju že Apollón bude mít nějakého nástupce, Hélia vystřídal, protože už neměl tolik síly aby tahal sluneční vůz po nebi, pomalu se na něj zapomínalo. Ale můj otec je silný dost. A hlavně na sebe dosti upozorňuje." Zamumlal jsem k ohni jako bych mu chtěl vyčítat otcův egoismus. Ano, protože oheň za to určitě může. Pohlédl jsem na toho kluka. Nesnáším když někdo mluvil v hádánkách, jako bych měl vědět od pohledu co je zač. Ale jestli je nějak spjatý s Héliem... znamená to že musel být něco, někdo kdo pro něj byl důležitý, sloužil mu? Ale ať jsem se snažil jak moc jsem chtěl, prostě jsem to vymyslet nedokázal. Zvedl se a posadil se velde mě. Lia zavrčela a já jí položil ruku na čumák. "Pššš." Ublíženě se na mě podívala. Já svůj pohled zaměřil opět na mladíka a snažil se pátrat v historii kterou jsem studoval u lovkyň, konec konců, Artemis byla sestra mého otce, měla tam zápisy ohledně historie. "Takže ty jsi ještě ze starého Řecka? Původního?" Zamumlal jsem, jelikož mě nic jiného nenapadlo. Ale zeptal se jak se jmenuju, měl bych mu to říkat? Očividně to není nestvůra tak bych mohl. Pohlédl jsem do ohně kterému jsem všechno vyčítal. "Ja...Jason." Zamumlal jsem s menšími ostychy. Strašně hřál, skoro víc než ten oheň, to už dosti vypovídalo. "Aspoň mi ale řekni co jsi zač, jelikož takhle ti moc neporadím." Zamumlal jsem. Proč to po mě vlastně chce? Nejsem děcko Athény, skoro nic jsem nevěděl, jen to málo co mě zajímalo. 

Založila jsem dýku do kapsy a pohlédla na onu harpyji. Aki nás představil. Jak domluvil dořekla jsem větu co Akii chtěl říct. "Já s princeznou Accaliou jsme přišly zachránit tady Prince Akiho." Ukázala jsem na Akiho. Pak jsem zase pohlédla na tu harpyji. "Vypadáš poněkud zvláštně." Řekla jsem ale pak jsem se začervenala. Stydila jsem se jestli všichni moje začervenělý obličej byl vidět. Byla pro mě poněkud opravdu divná. "Ahem.. Nyní jdeme se vrátit na hrad. Musime z tohodle místa pryč ještě dřív než se něco zlého tady objeví." Dořekla jsem a pohlédla na Akiho. "Princi Aki. Měl byjste raději na hradě zvýšit stráže jestli vás někdo pokouší unést." Rekla jsem vážně Akimu a pak znova jsem pohlédla na harpyji. "Hmm. Nechceš jít s námi?" Zeptala jsem se harpyji.

"Jak si přeješ. Ale nepočitej pak už semnou. Je to poslední laskavost kterou pro tebe dělám. Je mi naprosto jasne že jsi mě nechal sem dovést jen proto že jsem jeden z mála který ti na takovou věc přikivne. Nicmeně měl by jsi važit některá slova. Klani ? opravdu? Maš velice bujne představy drahý. Jistě už ti ty tvé plany zatemňují mysl tak že ani nepoznaš pořádně co se v realitě děje." Zašeptal tiše. Ne nevadily mu jeho slova to nikoliv. Jen musel ho také někdy trochu pokarat. Lehce přivřl oči při dotehu jeho drapu na tve kuži. Nikomu by to nidovolil. Jen on byl vyjímka kterého nechal." Tak mi přijde zda chceš opravdu toho kluka či se snad timto snažiš jen o mojí pozornost. Pokud ano stači to jen říct a nemusíš hrát toto divadílko." Nebral to nijak važně, Mělo to zaznít v podobě vtipu nic víc. " Jistě ten chlapec bude velice rád. Vzdáš se ho stím že poté bude mým majetkem. Vypadal totiž velice nadšeně když semnou za tebou šel. " Na tvaři se mu ukazal při tom i menší usměv. Ani sam netušil k  čemu vlastně bude mladík sloužit . Nicmeně dny byvaly dlouhe a často velice nudé tak se i menší rozptýlení hodilo . A ten mladík mu mohl jistě zařídit zábavu. A však si sám myslel že při první příležitosti by se mladík rozhol utect od něj daleko. Zaposlouchal se pozorně do jeho slov které mu měly trochu osvětlit o rodině kde se měl dostat jako parazit. " JIstě. Ještě aby jsi se nevyžival v dramatu. Měl by jsi dětem vypravět pohádky a ne škodit ostatním. Jelikož když tě tak člověk posloucha byl by jsi lepší vypravěč před spaním než zaškodnik. " Jak se mu tam před jeho zrakem přeměnil " Jak mile.  vypadáš tedy vskutku přišerně. JIstě. Je to tvuj plan. Ja jsem jen pěšák v hracím poly v tuto chvíli takže jdeme kam chceš ty. Nicmeně když už tedy pujdeme. Je snad nějaký typ vzhledu co si to princatko vyžaduje? Ja jen abych zvolil vhodné oblečení na tu udalost kdy se budu snažit , jen kvuli tobě, odvest toho kluka zatebou. " Zadíval se na něj zvídavě. ještě když ho oslovil  a nedořekl větu až v dalši chvíli. Na tvaři se mu na malý okamžik ukazal až pobavený usměv. Došel do jeho těsne blízkosti že byl čelem k němu a jejich rty se mohly dotknout kdyby se který koliv znich přitahl jen o centimetr. Položil mu ruku na hrud a pomalu sjižděl niž." Myslíš třeba takove doteky ? Bojíš se snad že bych si ho pak nechal pro sebe ?Cožpak bych se měl chtit  dotýkat jeho když to samé mužu dělat u tebe?"

"Těší mě, já jsem Kurumi Fuligula, ráda vás všechny poznávám." říkala Kurumi a usmívala se na všechny. "Jinak nejste první co mi říkají, že jsem zvláštní, ale já už jsem prostě taková. Neodpovídám standartním představám o harpyjích." pokračovala dál. "Ráda půjdu s vámi, tohle místo mi přijde hodně děsivá a strašidelné. Už jsem odtud chtěla dávno odletět, ale něco jako by mě tu pořád nutilo zůstat. Byl to zvláštní pocit."

"O tom, jestli se vátíme ty nerozhoduješ." Řekl jsem a narovnal se. Pohlédl jsem na ní a zamračil se. "A taky nejsi v postavení abys tu nabízela ostatním jestli mohou jít s námi nebo ne. O tom jestli půjde s námi rozhoduje moje sestra nebo já. Nevíš jestli na hradě je místo, nevíš jestli vůbec Accalia nebo já chceme aby s námi šla. Laskavě se nechovej tak jak se chováš, jsi tu snad od toho abys chránila mou sestru!" Zavrčel jsem. Pohlédl jsem na ty dvě. "Jedu sám" Řekl jsem a povzdechl si. Zapískal jsem, čekal jsem jen chvíli než se mezi stromy objevil černý jednorožec. Došel jsem k němu a vyhoupl se mu na klín. Byla to klisna, Accalia měla Pirožka, já měl Harmony. Pohlédl jsem na Annu a pak na tu harpyji. "Můžeš jít s námi, jak se ti chce."