Příběh

Aki na mě zvyšil tón a to se mi nelíbilo. Ale věděla jsem že o tom já nerozhoduji. "Ale taky já chráním i vás Princi Aki." Řekla jsem. "Dobrá. Ale dostanete se do komplikací, nikdo vám nepomůže pokud nebudu nebo Princezna Accalia." Dořekla jsem. Měla jsem o něj starosti. Vím že po něm někdo jde a on jim to ulehčuje aby ho napadli. Viděla jsem jak je arogantní. Raději bych ho měla sledovat. Přišla jsem k Větrníkovi a nasedla na něj.

„Mizerný?“ (Podivil se.) „Jsi naplněný zlobou k otci, který střídá partnerky z jejíž lůna se rodí další a další potomci?“ (Nic, neznámého. Většina Bohů si hledala velký počet žen, které jím porodily potomky. Jenomže tím začínali mezi i vážné konflikty. I samozvané opovržení vůči „bratrům i sestrám“.) „Ano.“ (Odsouhlasí.) „Jsem z doby, kterou si dnešní generace zapamatovala skrz útržky zachovalých vzpomínek, vepsaných na kus papíru.“ (Odtažením nohou do strany se mírně předklání, aby si lokty zapřel o kolena a do dlaní odložil obličej v podepíráním.) „Kolik let uběhlo od mého odchodu? Mmm..“ (Položí si hlasitou otázku. Nezaměří-li mladíka koutkem očí.) „Jsem potomkem uctívaného Fénixe, symbolizující ctnost a důstojnost. Jehož zpěv je nádhernou písní, libým zvukem, který mohou slyšet jen ty nejčistší bytosti. Jediné bytosti, která má oprávnění i sídlit ve Slunečním chrámu a podílela se na dlouhodobé známosti s Héliosem. Výjimkou zneužívaní lidské společností.“ (Podotkne.) „Ačkoliv si každý ihned myslí, že vzhledem tomu každopádně neodpovídám.. Možná už chápeš mou předešlou odpověď, že mně sem doprovázela vůně založeného ohně. Isyhios. Můj původ má vzdálené kořeny. Nynějši generace, je pro mně samotného neznámá. I když jsem byl řádně učený, opustil-li sem Slunečný chrám.. Trpím velkými nedostatky v poznání. I proto jsem apeloval, zda-li by si nezaplnil ty mezery informacemi, které máš.“ (Nezapomíná se řádně představit. Obličej v dlaních otočí do strany, následným zbystřením přítomné vlčice, která náležitě slyšitelným zavrčením Isyhiose upozornila, aby se vzdal kterékoliv myšlenky činit v zájmu ublížení s ochotou mladíka bránit.) „Jak jí říkáš, Jasone?“ 

"Nejsem, nijak by mi to nevadilo, problém je ten, že můj táta ani nevěděl že existuju. Jsem něco na co zapomněl." Pohlédl jsem ke slunci. Samozřejmě jsem mu to do teď nezapomněl. Prostě nechal mou matku umřít, jelikož zapomněl že vůbec nějaká existuje. Znamenalo to, že se narodil v době Titánů. Tohle mě dostalo, takže je nesmrtelný?! Páni! Vykulil jsem na něj oči, o Fénixovi jsem slyšel. Artemis ho nazývala: Ten prašivý pták který měl snad větší ego než můj bratr.

Prohlédl jsem si toho kluka, nějak jsem si nedokázal představit že by jeho táta byl nějak egoistický. Už jen protože každý potomek Apollóna (Včetně mě) měl ego na rozdávání. Artemis mi jednou říkala, že Fénix byl tak nádherný, že právě to mu zvedalo sebevědomí. Byl krásný  a velmi uctívaný, alespoň do doby než přišli Bohové. Fénix byl nějakou dobu s Apollónem, než zmizel. 

Zíral jsem na něj v neskrývaném úžasu. Už jen protože jsem o Fénixovi jen slýchával, netušil jsem že by nějaký jeho potomek mohl existovat. Pak jsem jen zamrkal a pohlédl na Liu. "Eh, jo, to je Lia a tamto Ava." Ukázal jsem na jestřábici trhající svou kořist. Pohlédl jsem na něj. "No...nevím všechno." Řekl jsem a kousl se do rtu. (to že jsem syn Boha proroctví neznamená že znám nazpaměť knihovnu). Pohlédl jsem na Liu. "Vím jen co mi řekla Artemis. Takže..." Drbal jsem Liu za ušima. 

"Hm, Hélios odešel a jeho místo zaujal Apollón, Bohové se chopili vlády po titánech když svrhli Krona. Fénix, vím že byl nějakou dobu s mým otcem, než prostě zmizel, nevím kam, to mi Artemis neřekla. Nevím přesně co chceš vědět, takže...ptej se. Nejsem na světě nijak dlouho abych tohle vše vědět. Artemis o tom také nijak nemluvila." Zamumlal jsem, pořád jsem na něj civěl jako by byl exponát v muzeu. Všechny polobohy co jsem za svůj život potkal, o Fénixovi nic neříkali, a tohle bylo...zvláštní.

Kurumi viděla, jak se její noví společníci o něčem dohadují, ale nechtěla se do toho míchat. "Půjdu s vámi moc ráda." řekla Kurumi s úsměvem. Jelikož neměla koně a ani na něm neuměla jezdit, tak roztáhla křídla, vznesla se do vzduchu,  a párkrát jim zakroužila nad hlavami."Poletím nad vámi a budu hlídat, jestli se neblíží nějaký nepřítel." volala na ně zezhora. Ale pak se zarazila. "A kam jste to říkali, že vlastně jdete?"

(Neslyšel žádný řev. Při rozhlížení nezbystřil ani dým, pocházející z ohně. „Divné“.. Pomyslel si. Nevzpomíná si na doposud žádný incident, při kterém by Abaddon neztrácel kontrolu. Možná na něho má skutečně Lucifer záhadný vliv. Uslyší-li známý tón hlasu, vzdychne. Vstal a automatický s „poslušností“ kráčel vstříc hromadným stromům. Chůzí zastaví pár metrů od starších společníků s kamenným výrazem diváka, znechuceného probíhajícím divadlem, zavánějící až dráždícím romantismem účastníku.) „Odporné..“ (Zodpoví donuceným zasyčením.) „Vidím, že si vyléčený a zároveň ztrácíte čas nesmyslným hraním si.“ (Udělá pár kroků kupředu s důkladným obhlédnutím obou společníku.) „Ve vší moudrosti.. Chcete-li si dokázat kterýmikoliv způsoby vzájemnou dominanci.. Vyhlídněte si vhodný čas.“ (Látkou oděvu si zahalí viditelnou kůží v oblasti hrudníku i paží.) „Vyrazíme? Či míníte zde dál ztrácet čas?“ (Nemínil vznést žádný komentář k viditelné hlouposti, které se Abaddon dopustil. Vzít na sebe zpětně tu samou lidskou podobu? Chápe, že Lucifer nezakročil. On sám by držel ústa zavřená. Ať už si usmyslel cokoliv, neexistovala žádná překážka.) 

„Jsem démon.. Syn Ďábla.. I kdybych založil harém, naplněný samými Incubusy i Succubami.. Pořád to budou mé hračky, které můžu kdykoliv vyměnit. Láska? Přátelství? Absurdní! Viděl sem to každý den.. Vztahy, s tragickými konci. Milovat až do smrti? Velké klišé, Lucifere. Láska značí výkřik do prázdna.“ (Víčka zanechá zavřít o centimetr. Nikdy nekladl důraz osobního prostoru. Otázka spíš zněla, zda-li dotyčný chápal následky, překročí-li u démona tu hranici.) „Lépe, aby spáchali hřích, než poslouchali pohádky. Spíš si myslím, že bys čelil odmítnutí. Vsadíme se?“ (Víc obličej přikloní k obličeji Lucifera, jakoby nadcházející sázka, měla být vzájemným tajemstvím mezi nimi.) „Políbí-li tě princ Aki, ihned zastavím mé plány a zastanu roli obyčejného služebníka. Podmínka zní; Políbení musí být z čisté lásky i upřímnosti, v průběhu měsíce. Souhlasíš?“ (Silně skousne Luciferův spodní rtík, ochutnáním železné chuti v podobností krve z překousnutého rtů a řádným „očištěním“ závěrečným olíznutím. Nezacelí-li se rána automatickou regenerací.) „Rozmyslí se.“ (Chopí Lucifera za smyslné boky s odtažením, i následným odstoupením. Nezbystří-li nyní už přítomného Mikhaila, s viditelnou zlobou i odporem.) „My už skončily.“ (Objasní.) „Odcházíme.“ (Vykročí kupředu, mířící k místu, které bylo pozměněné odehraným incidentem. Což Abaddona dovádí k myšlence, vyhledat si skrýš, kterou ohlásí za vlastní teritoriální území. I kdyby si vyhledal další útroby dostupných skal.) „Máš-li zapadnout.. Musíme ti obstarat i vhodný oděv. O který se postará Mikhail. I když vás doprovodím k paláci.. Není žádná reálná pravděpodobnost, že bych v okolí sídlil. Nezačnete-li minimálně vést spolupráci.. V dalším vámi udělaným kroků vám radím, otočit se a změnit směr cesty.“

„Vypěstoval sis tedy čistou zlobu s lpěním, neodpustit mu co spáchal? Není v mé kompetenci se zaplétat do problémů druhých.. Přesto.. I když zapoměl, pořád si potomkem Apollóna. Osoba, která má právo se ucházet o trůn, nastane-li čas, vybrat nástupce. Nebo sis usmyslel zkrátka žít dle libosti, aniž by si se zpět k němu hlásil? Zmizel? Stoprocentně přichází čas, posledního vydechnutí.“ (Opustil-li chrám, též; zmizel.. Vyžádal si zbytek času, aby uskutečnil tradiční cyklus, kdy v samotném závěru upadne do spánku.) „Nemyslím si, že by kdokoliv pochopil náš tradiční rituál.“ (Mírně naklonil obličej do strany.) „Jsi mnou nadměrně zaskočený? Či hledáš vhodné odpovědí, proč neodpovídám chováním tvrzením druhých?“ (Vzápětí vstane a opouští blízkost mladíka přecházením za vlčicí, u které zastaví s dřepnutím si a vzhlížením do jejích očí. Jakoby zrovna ona měla chápat jeho pocity.) „Můžu?“ (Otáže se mladíka, zda-li si může společníci pohladit.) „Dokud ten čas mám.. Co mi říct o dnešních bozích? I kdybych si žádal stručné a detailní sdělení od kohokoliv z dnešní doby.. Vůči mému původu by byli zřetelné komplikace. Nepatřím k dotyčným, kteří by zapomínali. Nepočítám-li.. I když Hélios souhlasil, aby ho Apollón nahradil.. Co si mi o něm doposud sdělil.. V lepším znění; pravděpodobně bychom si nerozuměli.“ (Zapomenout na bití dítěte, kterému v žilách proudí krev Apollóna? Ačkoliv charakteristika Isyhiose byla znatelně kombinovaná s charakteristikou člověka, postupně si vytvářel názory na rodiny i dotyčné. Čehož si byl Hélios vědom. Existovala-li osoba, které se částečně zpovídal, byl to zmíněný Hélios. Momentálně má oprávněné pochybností, zda by dokázal sdílet přítomnost Apollóna.) 

Pozoroval jsem jak se vznesla a zaujatě na ní hleděl, vlastně asi taky díky tomu, že jsem svoje křídla nikdy nepoužil. Nebo použil, ale už to je dlouho, nikdy jsem moc nelétal. "Jedeme do panství." Řekl jsem, chtěl jsem do své komnaty, lehnout si a spát, být v klidu. "Dobře, jdeme." Řekl jsem a Harmony se dala do kroku, tiše jsem pozoroval její duhovou hřívu a tiše si povzdechl, neměl jsme nikomu věřit, přísahaám, že až budu doma, už nebudu nikomu jen tak věřit.

Zamyšleně jsem ho sledoval. "Ne to rozhodně ne, pokud někdo bude Apollóna zastupovat, rozhodne přímo on kdo to bude a navíc, pokud ho někdo bude někdy zastupovat, bude to v době, kdy já už budu dávno po smrti. Apollón je Olympan, nemá něco takového jako trůn, velí tam Zeus, můj táta není vládce který by si něco takového mohl dovolit, má svůj život, své starosti a svoje volné chvíle, je to Bůh, je mu to všechno jedno, není takoví jako jiní Bohové. Většina Olympanů je taková, Hélios byl vládcem slunce....extrémně dlouho než ho můj otec vystřídal. A tak to teď je taky, jsem smrtelník, nejsem nesmrtelný, pokud Apollóna, stejně jako ostatní Olympany někdo zastoupí, bude to za hodně dlouho. Kdy tu už já nebudu. Bohové jsou něco jiného než ty a Fénix, úplně něco jiného."  Pozoroval jsem jak vstal. "To já jen, no zkrátka jsem nepočítal že bych někdy potkal potomka Fénixe, Fénix je...ohnivý pták ne?" Alespoň tak vystupoval v Řecku. "Jestli tě nekousne, klidně si ji pohlaď." Pokrčil jsem rameny. 

Zahleděl jsem se do ohně. "No, Na olympu je celkem dvanáct hlavních Bohů, dvanáct Olympanů. Jsou to mocní Bohové, velice mocní, ale jak šel čas do této doby, tak se pomalu smiřovali s touto dobou a začali si zvykat. Apollón už dávno nepoužívá normální sluneční vůz, ale jezdí ve slunečním autě, věř mi, to bys nechtěl vidět."

"Je tu spousta Bohů o kterých se toho moc neví, smrtelníci na ně i zapomněli. A tihle všichni Bohové, měli děti, mají je do teď, nezměnili se a ani nezmění, pořád budou randit se smrtelníky, pak z toho vzniknou lidi ajako já. "Mám nějaké schopnosti a tak. Ale jsem smrtelný a můj pach přitahuje hodně nestvůr." Lia stáhla uši. Nakonec jsem vytáhl z batohu menší knížku ve které byl seznam momentálních Bohů a podal mu ji. "Je to tam vypsané, pak to lépe pochopíš. Ani to není dlouhé."

I my jsme jsme se daly do pohybu. Větrník následoval Pirožka na kterém byla Accalia. Šly jsme na zemi pomalu a doprovázely Akiho. Mezitím jsem pozorovala harpyji která létala kolem nás. Dávala jsem na ni raději pozor aby něco špatného neprovedla. Byla divná. Nikdy jsem tak hodnou harpyji nepotkala. Pak jsem si rozmyslela ze raději bych měla kontrolovat navštěvníky hradu. Sice to není moje práce ale aspoň na ně nahlednout bych mohla když budu mít volno. Bala jsem se o Akiho. Kdyby někdo se ho někdo zmocnil a ovládal, byla by to katastrofa. Taky někdy se pokusím ho trénovat na boj. Tedy i když na bojišti co jsem slyšela že Aki má roli zdravotníka, stejně musí se nějak bránit. Alespoň mu naučím základy boje.