Příběh

Ještě chvíli SME se o sebe otvírali než sem zasténala opravdu nahlas a taky dosla k tomu slastnemu konci .Vydichaval sem se a usmála sem se.mela sem plno zkušenosti ale s ní se mi to líbilo nejvice a hlavně sem ji milovala takže to bylo i citove.,,miluju te " rekla sem tiše a objala sem ji tak aby sem ji u sebe udržela .

Accalia:

Ve chvíli kdy i ona toho docílila, si mě k sobě přitiskla, zamrkala jsem když jsem slyšela ta slova ale nakonec jen zavřela tiše oči a přitiskla se k ní. "Taky tě miluji." Zašeptala jsem ale úplně potichonku a zabořila jí tvář do ramene. "Mori." Zabublala jsem a sevřela ji v objetí.  "Jsem šťastná." Usmála jsem se. Ale stále jsen se schovávala tak aby na mě a moje červené tváře neviděla.

Mori 

Držela sem ji tak aby nespadla dál do vody aby se ponořila a já se s ní mohla mazlit .,,I když se mi tady líbí musíme si odpočinout " rekla sem a tím sem naznačovala pokoj nebo tak něco hlavně abysme si odpočinuli obě dvě ,,a neschovávejte se mi mám právo tě vidět jako jediná já ano " usmála sem se a pohladila ji po tváři kterou měla schovanou .

Když řekla že si musíme odpočinout, moc se mi nechtělo ale poslechla jsem a pomalu se spolu s ní vydala ke břehu batlzénku. Tam jsem vylezla a natáhla si jen šaty. Pak jsem se na ní zadívala. Počkala jsem až na sebe hodí oblečení, poté jsem vzala její ruku a jemně si ji přiložila na tvář. "Mori." zašeptala jsem znovu její jméno. Oči mi zářili štěsrím a i to mělo dopad na kes a začaly všude kvést květiny. Byla jsem šťastná. Měla jsem u sebe osobu co jsem milovala.

vylezli SME já si na sebe vzala šaty a zbytek věcí sem schovala .Pohladila sem ji ,,Tak pojď půjdeme ..Musíš mě vést nevím kde máš pokoj" řekla sem a políbila ji jeme na rty .Chytila sem ji za ruku a připletla si s ní prsty .Bylo krásné když SME se mohli dotelykat al le mrzelo mě že sem na ni zapomela že sem ji neznala docela dlouhé čas 

Přikývla jsem ještě stále s červenými tvářemi. Nechala jsem se políbit a když si se mnou propletla orsty jemně jsem jí ruku stiskla. Vedla jsme jí spletí chodeb a že tu těch chodeb bylo opravdu hodně. Nakonec jsme došli až ke mě do pokoje. Zřpytil se slabým třpytem jelikož na zdech byli perleťové kamínky posypané přírodním třpytem. Usmál jsem se na ní, zamkla jsem za sebou a s jemným úsměvem se k ní přitulila. "Děkuji ti Mori. Udělala jsi toho pro mě tolik, mic tě miluji."

V zámku se nic nedělo a tak jsem já sám udělal tu nejednoduší věc, odešel jsem, opět. Koláčky jsem jim tam nechal a zbaběle utekl. Už dlouho jsem se lesem moc neprošel. Naposledy když jsem tu procházel mě vyděsila potulná čarodějka a pak nějaká smrtka která si myslela kdoví jak není super. A pak jsem se zašil do hloubky mojí skromné dýňové farmy s pěkným potůčkem na trénování mojí vodní moci.  Teď jsem usoudil že je čas, ano opravdu je čas jít zase prozkoumat les. Vzal jsem si vodu a nějaké jídlo a pak se pomalu vydal lesíkem zase pryč.  Šel jsem kolem Smaragdové řeky a rozhlížel se.

Už to byly dva týdny od toho incidentu.Od té chvíle co sem se rozdělil a dostal sem.Ano byl sem sám ale ne vlastně nebyl.Vsichni obyvatelé tohoto lesa na mě byli hodní a pomohli mi.Proto sem teď zrovna nebyl sám.I když sem se nerad zapojoval do jejich konverzace.Mel sem rád svůj klid. Jenže být sám není nic pěkného byl sem zvyklí aspoň na nějakou menči pozornost kterou bych mohl ocenit ale teď se mi nedopřávalo ničeho.Zrovna sem se rozhodl projít se kolem řeky.Byl tam klid a jediné koho sem tam potkával byli vodní elfové nebo nimfi teď tu nebyl ale nikdo.Prochazel sem se po břehu a pozoroval vodu .Byla krásně čistá a průhledná.Jen...neco mi tam nesedělo...,,Led?" Zašeptal sem a vydal se k tomu kusů ledu co tam byl u břehu.Byl sem opatrný i když led mi asi neublíží.Přišel sem blíž a ...uviděl sem ten led..ale ...uvnitř ledu něco bylo.Neco..no spíše někdo byl tam..kluk o dost větší než já.Co tam dělal? Jediné co mě napadlo bylo vytáhnout ten led z vody což se mi povedlo.Svitilo sem slunce a tak sem myslel že by mohl rozmrznout teda pokud je stále na živu.Asi dvě hodiny sem seděl a čekal.Ano roztával docela rychle.Jediny problém byla noc.Nerikam že v noci není teplo ale já začal být unavený.Ten led byl skoro už rozpuštěný ale já sem usnul.hned vedle usnul sem dřív než se stihl vůbec celí rozpustit a probrat.

"Haru..... Vstávej...." Doléhá ke mně vzdálený hlas mé matky, která.... mě obalila ledem, abych přežil. Vzdálené útržky... oheň... matčina náruč.... světlo... Wait, světlo? Pomalu otevřu oči. Já jsem naživu (no ne ty génie) a led kolem mě se rozpouští. Ještě jsem trochu přimrzlý, ale podaří se mi odtrhnout se. "Oh... dobré rá..." Nestihnu se ani protáhnout a uvidím... "Tma?" Takřka tma. Osvicuje nás měsíc, takže přecijen, něco málo vidím. Okay, další wait. My? Podívám se vedle sebe. Nějaký kluk, dokonce s maskou. "Ehm... haló?" Pokusím se o to, abych ho vzbudil. Nic. Nu co, Šípková Růženka se musí vzbudit jinak. prosekám se z ledu a konečně se mohu postavit na normální zem a protáhnout se. "Ah.... Konečně čerství vzduch." Zhluboka se nadechnu. Přijdu k... pracovně ho nazvu k němu a trochu s ním zatřesu. Chci vědět kdo je, kde to jsem a... co je asi za rok.

Nevzbudil mě.Nikdy sem se nebudil tak lehko měl sem tvrdý spánek.Dostal se z ledu i když byl z půlky ještě zamrzli .Jasné každý se úplně normálně dostane položme zlí z ledu.Zatrasl semnou a to už sem se pomalu probudil.Ozevrel sem oči měl sem tři barevné oči a koukal sem na něj.Prvni mi to nedošlo ale po chvíli sem zamrkal a vytrhl sem se mu odsunul sem se rychle kousek od něj a nasadil sem si masku.N..nepriblizuj sei!" Opravdu sem měl z toho kluka tak o dvě hlavy vyššího než já strach bůh vy co je zač a jestli mě nebude chtít zabít.