Příběh

Kurumi viděla, že jí tu s jejím přáním asi nikdo nevyhoví. Jestli vážně chce najít kamaráda, který by měl rád úchylnosti jako ona bude muset hledat dál. Pak viděla, že všichni zastavili a vydali se k řece. Asi se chtějí vykoupat. napadlo jí. Zaletěla nad řeku a pak sletěla přímo do ní. Přistála v ní tak jak byla i s oblečením a to takovým způsobem že pocákala všechny okolo. Pak se začala ve vodě čvachtat, plácala tam křídly, potápěla se a zase vynořovala. Připomínala tím cachtající se kachnu. Při tom volala na ostatní. "To je žůžo, skuste to taky. Voda je krásně studená. Kvakvakva!"

"Aha. Dobře. Ale já bych ráda mu nějak chtěla pomoc princezno Accalio." Řekla jsem. Mezitím jsem viděla jak Aki tam tancoval. Docela to bylo překvapivé. Pak mě Accalia odvedla stranou. Nebála jsem se moc co by mi provedl i přesto ho nebudu raději rusit když Accalia říká že ho to uklidňuje. "Dobře." Zničeho nic jsem uslyšela velké žblunknutí a najednou na mě vystříkla voda. Zničeho nic jsem byla pomáčená.

„Většinou za námi chodí část, která má zdravotní problémy. Od zbytku si držíme odstup. Věří příběhům, které z nás udělali ty, kteří budou okouzlení blahodárným zvýšeným sebevědomím a druzí patří do nízkých řád osob.“ (Volnou paží si hřbetem dlaně podepře bradu čistým hypnotizováním společnice, aniž by na ní vztáhl prst osobního doteku.) „V dávných dobách existovala i legenda, která říkala, že prvotní byl nakloněný k vodnímu elementu. Vím-li doposud, každý předchůce ovládal oheň. Nepočítám-li léčitelskou schopnost.“ (Nakonec si v podepření paží sedne, s mírným zakloněním a vzhlížením k nebesům. Jakoby snad přehlížel záměrně viditelné zářící Slunce, vrhající paprsky do blízkého okolí.) „O-ho.. Jaká tragédie. Naslouchám-li ti.. Začínám mít důrazné zpochybnění, vůči budoucností.“ (Vyhledá zrakem Slunce.) „Konkrétně s někým, kdo se snadně přizpůsobil a odstranil to podstatné.“ (Víčka zanechá klesnout o centimetr s viditelnou nelibostí.) „Vezmu-li na vědomí, kdo víceméně sídlí v chrámu.“ (Narovná se s otočením čelem na mladíka, se zbystřením vytažené knížky.) „Vždy tady bude cosi, co ti v životě postaví hromadu překážek. Není v mé moci ti prokázat lítost, měnit si s tebou názory o lidskostí.. Řekl jsem už tak dosti. Přeci jenom.. Nemůžeme si dovolit se až moc s druhými sblížit, nebo vytvářet přátelská pouta. Nastane-li čas, odejdeme a už se nikdy nevrátíme.“ (V závěru si dopomůže vstát, nepřechází-li za mladíkem, u kterého zastaví a chopí nabízenou knížku.) „Jakmile si jí přečtu, vrátím ti jí.“

Pohlédla jsem na harpyji. "Tak, řekla jsem nerušit a ty první co uděláš, je tohle!" Ale Aki nevypadal že by ho to nějak rozptylovalo, dělal si dál svoje, kapičky vody se ho ani nedotkli. Dál si svoje tancoval a voda která vycákla, se připojila k proudům se kterými si v rukách hrál. Trénink se nesmí rušit, jinak to nemusí dopadnout dobře, ale pokud by ta harpyje dostala do obličeje extrémně silným proudem vody, očividně by jí došlo že asi dělá něco blbě, když jsem jasně řekla: Nerušit! Takže jsem ji tam nechala a ignorovala ji. "Dobře, co kdybys zatím našla něco k snědku? Výcvik bratra je moje práce a já budu ráda, když mi do toho nebudeš zasahovat, nic jiného od tebe nepožaduji. Chci jen to, aby ses soustředila na svou práci." Řekla jsem. "Ne na práci ostatních. V sedlové brašně by něco mělo být, tak běž a dones to." Pobídla jsem ji a pozorovala Akiho a harpyji, pro jistotu, kdyby se cokoliv stalo.

"Takže umíš ovládat oheň." Řekl jsem. To jsem viděl jen u Héfaistových potomků, a to ten potomek musel být obzvlášť silný, protože by to jinak nedokázal. "To se máš, já to nedokážu, maximálně tak dokážu své tělo rozzářit jako menší sluníčko, ale to mi většinou shoří oblečení a já fakt nechci být nahý." Zamumlal jsem, nebyl jsem nijak silný, žádný Apollónův potomek neměl nějaké extrémní síly. Sledoval jsem ho, vypadal na jednu stranu tak bezstarostně. Lia najednou zvedla ruku a začichala, pak táhle zavyla. Mírně jsem sebou cukl. "Umím fakt dobře střílet z luku, ale boj na blízko, no Apollónovi děti byly vždycky v tomhle špatné." Upřímně jsem mohl být rád že jsem někoho trefil dýkou. Tím chrámem, celkem jsem přemýšlel jestli tím myslí Olymp. "Jsi hrozně...no negativní, měl by ses koukat na svět trochu víc optimisticky, podle mě je dobré mít přátelé." Zamumlal jsem. Lia vstala a rozběhla se do lesa. "Hej!" Vyhrkl jsem. Ale už zmizela mezi stromy. Pohlédl jsem na něj a přikývl. "Jasně, jen to přečti. Hej Lio!" Zavolal jsem do lesů. V ruce se mi zhmotnil luk a já napjal tětivu, kdoví co z toho lesa přivleče. Ale ona za chvíli přiběhla, vrtěla ocasem a nadšeně na mě hleděla, luk mi z ruky zmizel, nikdy se nestalo že by jen tak utekla. Co ji to popadlo. Okamižitě jsem ji pohladil. "Pořád vám tak úplně nerozumím." Zašeptal jsem. Lia ňufla a strčila do Isyhiose. Nervózně jsem se kousl do rtu. "Můžeš ji pohladit." Pobídl jsem ho.

Accalia zakřičela na tu Harpyji. I já jsem byla naštvaná. Ale pak jsem si všimly že vsechny kapky se pripojily k proudům. Vsimly jsem si že jsem byla najednou suchá. Tohle teda bylo něco. Pak mi Accalia dala úkol. Můj pohled se zaměřil na zem jak jsem byla zklamaná. "Ach.. Dobrá Princezno Accalio. Ale říkám jenom ze byjste měla přitvrdit. Aspoň trochu." Pak jsem se vydala ke koňům. Přišla jsem k pegasovi patřící Accalie a sáhla do sedlové brašny. Vytáhla jsem jablečné toasty a šla jsem zpatky k Accalie. "Tady máte Princezno Accalio." A podala jsem jí jeden jablečný toast.

Jelikéž se Kurumi hlasitě ráchala ve vodě a potápěla se, tak neslyšela co na ní Accalia volala. Když se dostatečně vycachtala, tak vylezla z vody. Z křídel jí voda stekla hned, protože peří v nich měla podobně mastné jako je peří kachen, takže voda z něj krásně stekla. Zato její oblečení bylo nacucané vodou, ale to Kurumi nevadilo, alespoň jí bude příjemně chladit. Ani mokré vlasy jí nevadily. Kurumi viděla, že si každý hledí svých věcí a nikdo si jí nevšímá. Docela dost se nudila, cítila se ještě víc sama, než když byla sama. Vážně v tomhle lese neexistuje nikdo takový, kdo by si se mnou hrál, blbnul a dělal úchylné věci? To jsem jediná kdo chce potkat někoho takového s kým bych si dokonale rozuměla a kdo by byl stejný jako já? říkala si Kurumi pro sebe. Nahlas se to říct neodvážila. Z nějakých, pro ni nepochopitelných důvodů, to každého vždycky strašně naštvalo, ale proč to nechápala.

Usmála jsem se a vzala si jídlo. Aki pořád trénoval. Povzdechla jsem si a pak jen tiše sledovala harpyji. "Anno, Aki nezvládá tvrdé zacházení, on je jiný, i když je princ, Aki je velice...jak to říct. Zkrátka na něj musíš jemně." Řekla jsem a pohlédla na ní, jestli ho chceš trénovat, musíš napřed sledovat jak to dělám já, ale pokud to nebudeš dělat tak jemně, myslím že ti nemůžu dát Akiho na starost." Pohlédla jsem znovu na Akiho. "Aki!" Počkala jsem až začne vnímat. "Přidám se." Zavolala jsem na něj, pak jsem se koukla na Annu. "Sleduj mě. A dávej pozor." Došla jsem k Akimu a jemně ho vzala za ruku. "Naposledy jsme skončili u přivolání Hypocampů. Takže dneska zkusíme něco jiného, kroužení ti jde, takže útok. Je to jiné než si s vodou jen tak pohrávat, pohyby pro vrhnutí vody jsou tyto." Předvedla jsem mu pohyby, z řeky vyšla velká vlna která se následně proměnila na proudy vody, který jsem mrštila na nejbližší kámen, odhodilo ho to dva metry dozadu. "To je vrhnutí vodou, už jsme probírali vodní šípy? Tohle s nimi můžeš kombinovat. Jsi lukostřelec a tenhle pohyb je na dálku, měl by ti vyhovovat."

Vyslechla jsem Accaliu. Accalia pak mi šla ukázat jak Akiho trénuje. Pozorovala jsem jak Accalia předváděla své schopnosti. "Hmm." Tedy Aki je dobrý na dálku ale co na blízko? Měl by se nějak chránit kdyby na něho mimo souboj s Accaliou někdo skočil. Spíš v soubojích zatím ho asi budu chránit. Ale ja bych rada dávala prednost pomoci Accalie. Ale zatím mu můžu naučit boj na blízko. A když jemně tak jemně. Nebo aspoň se nějak chránit. Mezitím jsem je pozorovala. Usmála jsem se.

Kurumi sledovala, jak Accalia ovládá vodu a jak předvádí různé vodní kousky. Ovšem vůbec nikdo si jí nevšímal a tak se dost nudila. Přišla proto k Accalii a říkala jí. "To jsou zajímavé věci co umíš s vodou. Ale dokážeš vytvořit i zvířata z vody? Kdesi jsem viděla vládce vody, který vytvořil z vody různá zvířata a příšery a ty se pak chovaly jako živé, akorát byly tvořené vodou. Proto mě zajímá jestli také něco takového svedeš."