Příběh

Zamrkala jsem když ke mě tak přiběhla. "Trénuji bratra, nemůžeš ke mě jen tak přiběhnout a něco chtít když se zrovna snažím něco vysvětlit." Povzdechla jsem si. "Samozřejmě že umím, dobře, ukážu ti to a ty se pak posadíš k Anně a můžeš si s ní povídat než s Akim dokončím trénink." Ootočila jsem na Akiho. "Trénuj." Pak jsem zvedla ruce, voda se zvedla a velká bublina vody se zformulovala do tvaru jelena. Ten z vody vyskočil a několikrát oběhl Kurumi Zvedl hlavu a ukázal tak svou důstojnost. "Víš, umím toho víc než obyčejní vládci vody, díky tomu že nejsem jen vládce vody, jak jsem už říkala." Došla jsem k jelenovi a položila mu ruku na čelo, okamžitě kolem mé ruky celé tělo jelena obrostla kožešina, uvnitř se utvořila kostra maso, orgány, vše co takový jelen potřebuje. Jeho hlavu jsem jemně sklonila k mé tváři a dýchla. Jelej otevřel oči a poklonil se mi, pak se narovnal a odskákal do lesů, jeho parohy zlatě zářili. Zamávala jsem mu a otočila se ke Kurumi. "Tak jsem ti to ukázala, myslím že můžeš k Anně." Pobídla jsem ji.

Byl jsem tam pěkně dlouhou dobu a už mě to chození v kruzích přestávalo bavit. Rheos byli zrádné, měl jsem do údolí Calla dorazit už dávno. Místo toho jsme akorát cítil blízkou přítomnost Noxu a to se mi nelíbilo. Opřel jsem se o strom a zvedl svůj pohled ke slunci. Už bych měl dávno najít cestu, jakto že jsem ji do teď nenašel, to není fér. Zavřel jsem oči a sklonil hlavu, vlasy mi nalezli do obličeje. Momentálně to byla poslední věc co mě zajímala. Tiše jsem si povzdechl. 

Kurumi užasle hleděla na to co Accalia předvedla. Bylo toho rozhodně víc než očekávala. Když byl jelen dokončený a odběhl do lesa, tak Kurumi hlasitě zatleskala svými křídly. "To bylo úžasný!"zvolala. Pak řekla Accalii, dobře už nebudu otravovat, jen třeba někdy v budoucnu bys mi mohla ukázat tvorbu nějakých dalších zvířat, třeba kačenku, krokodýla nebo draka. Pak Kurumi odešla k Anně, posadila se k ní a říkala jí. "Tak o čem by sis chtěla povídat?"

Dívala jsem se co Accalia dělala. Viděla jsem avšak jak k ní přiběhla ta harpyje. Jak si dovoluje ji vyrušovat když cvičí s Akim? Byla jsem naštvaná. Avšak jsem slyšela jak spolu mluvily a pak Accalia začala vytvářet jelena. Byla jsem překvapená že dokáže vytvořit i živa stvoření. Zmiňovala jsem se jestli tedy nemá nekromancii a stvořitelskou magii. Ale vlastně má ty schopnosti takže dokáže udělat všechno. Pak harpyje se vydala ke mně. "Následuj mě Kurumi." Řekla jsem, popadla jí za křídlo a vedla ji dál od řeky na jedno prázdné místo vedle řeky. Jestě jsem viděla Accaliu a Akiho. Pustila jsem Kurumi. "Teď pozor. Musím se nabít. Raději ode mě odstup aby jsem tě neodhodila." Varovala jsem ji. Protože jsem se  po dlouhé době potřebovala trochu zahřát. Avšak většinou když se nabiju, docela vydám hodně rámusu. Ale chtěla jsem aby mě někdo viděl. Tedy proto jsem ke mě zavedla Kurumi.

"Co prosím? " Natočil pohled aby na něj mohl se kouknout." Chceš abych vyhral? Ale ale. To jsou mi věci teda od tebe. Kdo by to byl řekl že by jsi chtěl at zrovna ja vyhraju. "ušklibl se nad tím pobaveně. I když prcek měl pravdu že mělo to zde na něj značný vliv." Neboj se prcku. Vyhraju. A hodlam u toho využit všechno své kouzlo které mam. Lidske srdce je tak jednoduche ovvladnout. Sači se chovat mile a také se o něj zajímat a chovat se..ech jak hodny člověk který ma zajem o jeho dobro. Stači jen lehhke gesta..polibeni hřbetu ruky parkrat ..a brzy si bude myslet že mě miluje. Nicmeně je to jen klam. Ale on to bude brat jako lasku. JIstě to bude zabava... Dlouho jsem nic nedělal proto se celkem na to celkem i těším. " nijak nespěchal. šel klidnýým pomalým krokem a jen hleděl před sebe. " Bere mě nyní jen jak osobu na využití ktera ho nenecha chcipnout pokud to není mou rukou. Na to že jsem tě dnes zahledl poprve víš až moc věcí o tom i o koho má zájem. Jak ale bylo od něj troufale že vyslal tebe. Že se nebal že bych si tě nechal u sebe a trapil tě každy den a v noci bych tě měl na zábavu. Hmm asi mě zna lepe než jsem si myslel. " bylo to tak zvláštní. Někdy mu přišlo že vlastně o sobě nic nevedí ale vždy když nastane čas tak ví o sobě víc než by sami chtěly. " Věř nebo ne nechceš proti nemu jít. Možna mam vliv ale kdyby se tě chtěl zbavit nezabráním tomu ani ja. Ne že by jsi mě nějak zajímal. Nicméně. Nač nechavat zranit či zabit takovou sladkou tvařičku která se dá využit. Tak a te´d jelikož jsem moc neposlouchal předtím co Abaddon řikal. Jak že se to mam dostat do zamku? Asi jsme v tu chvíli ,kdy mi to řikal, usnul či snad jsem myslel absolutně nad něčím jiným. A také ještě jedna otázka. Jak jsi se dostal zrovna do jeho spáru? Většinou si drží u těla jen ty kterých se stejně zbaví jak nechtěného hmyzu. "  

Zůstali jsme tam trčet celkem dlouho  a to díky tomu že jsem netušil co a jak, nevěděl jsem jestli jsem třeba Kurumi nějak neublížil. Konec konců to byl holka, oba jsme na sebe byli dost hnusní, což mi na náladě moc nepřidávalo. Vepris chtěl cestovat se mnou, a já potřeboval do údolí Calla. Pokud ví kudy, může mě tam doprovodit a třeba cestou potkáme Kurumi a já si s ní budu moct promluvit.  Ať už si myslí že jsem nemocný nebo ne, nijak mi to nebránilo alespoň v krátkém rozhovoru s ní.

Poslouchal jsem ji, ale pak přiběhla ta potvora, takže jsem tam stál a koukal na ní s dost otráveným výrazem. Ta harpyje byla divná, teda byla jako všechny harpyje, ale já harpyje nikdy neměl rád, byly to potvory. Accalia se s ní dala do řeči a já teda trénoval, vdechla život jelenovi a já se tiše nadechl. Udělal jsem přesně to co Accalia, akorát se mi podařilo rozflákat strom, nervózně jsem se kousl do rtu, snad neptařil nějaké dryádě.

Anna vzala Kurumi za křídlo a někam jí vedla.  Kurumi se tedy nechala vést. Když odešly kus dál od řeky, na jedno otevřené prostranství, tak Anna zastavila a řekla Kurumi o tom, ať odstoupí, že se musí nabít. Kurumi tomu však nerozuměla. Nabít se? Co tím myslí? říkala si pro sebe. Pak se tedy Anny zeptala. "Co jsi myslela tím, že se musíš nabít?"

Rozkročila jsem si nohy a napnula je. Poté jsem zvedla ruce, nadechla jsem se a zavřela oči. Byla jsem si vědoma že když se začnu nabíjet, moje magie bude cítit hodně daleko. Avšak jsem nezahálela. Pak jsem v rychlém svazu dala ruce do boku a pohnula prední čast i rukou do úhlu předku a boku. Hned jsem napnula mé svaly, stiskla jsem své prsty prudce k mým dlaním, čímž moje temná energie vyskočila z mého těla. Následkem kolem mě vsechen vzduch proudil ode mě a do vsech stran velikou rschlostí čímž jsem viděla jak na Kurumi to působilo. Kolem mě vyšlehalovala temná energie v podobě plamenu a pode mnou se utvořil malý kráter co z ní pomalu vylétávala hlína kolem mě až do vzduchu kde nade mnou mizela avsak některé kousky padaly kolem mě. Což tedy jsem Kurumi naznačila odpověď.

„Velmi snadné.. Mou osobu oficiálně mezi démony neohlásil za mazlíčka. Podstatným důvodem zůstává.. Můj.. Otec..“ (Zodpoví přerušeným tónem.) „Vím, že o něm víš. Manipulační parchant, který v dávné minulosti málem našeho pána zbavil trůnu. Všichni si myslí, že zemřel. My s Abaddonem našli zcela opačné tvrzení. Sídlí u hory zatracení. Vládnoucí masa oklame i ostré smysly. Obydlená vyhnanými monstry i démony, u kterých padl rozsudek odstranění. Usmyslí-li si zpětné odhalení žití.. Vybere si cestu, aby našel vlastního synáčka. Uskuteční-li zmíněné kroky.. Míní Abaddon zneužít Laurenta, aby si podmanil pekelnou říší.“ (Nelhal. Už od začátku oba věděli, že Laurent nezmizel a nezemřel. Otázka času spíš zní, kdy se odhodlá vrátit.) „Vyrůstal-li, dělal si mu společníka. Vypěstoval si vůči tobě silnou důvěru, Lucifere. Jsi osoba, kterou by zavolal i při posledním vydechnutím. V dobách vlády za ním chodily Incubusové i Succuby. Ačkoliv s nimi sdílel čas i přítomnost.. Zájem o mládež? Hloupost. Nepočítám-li, že odmítl i sňatek s dcerou Belzebuba.“ (Nezapomíná podotknout.) „Jediný, kdo kdy dokázal číst mezi řádky u Abaddona odešel chránit obyčejný, okřídlený hmyz. Nezasloužíš si ani zrnko pozornosti. Odchodem si ho zcela opustil.“ (Odsykne zlostně.) „Čekal tak dlouho..“ (S prudkostí se otáčí, kdy opět vykročí kupředu. Mladík chůzí zakončí došlápnutím bosým chodidlem do trávy u hromadných keřů, kdy automatický zbystří vepředu neznámé osoby, původně ženu s mladým chlapcem. Tiše si musí oddechnout.) „A to je ten důvod. My sem zkrátka nepatříme.“ (Vzápětí si dřepne, aby si podepřel pažemi hlavu. Nedělá to, aby se skryl. Víceméně.. Ve skutečností rozmýšlí i nad opačnou cestou, aby se vyhnuly druhým.) „Lidský svět nám nabízí mnohém víc, než život tady. Řekni, Lucifere.. Jsi tady snad spokojený?“