Příběh

"Zvláštní" říkala Kurumi. "Já taky dlouho nebojovala, vlastně se bojům spíš vyhýbám, a tohle jsem nikdy dělat nepotřebovala." Pak se Anna vydala zpět k ostatním a tak jí Kurumi následovala. Ťapala za ní a pořád si nebyla jistá, co s touhle zvláštní skupinkou jí vlastně dál bude čekat. Připadala si tu prostě cizí. Když přišly až k nim, tak jim Accalia zrovna oznámila, že se vydají na cestu dál. Kurumi neměla nic proti tomu.

Přišla jsem k pegasům. Uviděla jsem Accaliu nasednutou na Pirožkovi a Akiho který ztěžka nasedával na svoji klisnu. Avšak už jsem nebyla tak překvapená že Aki je vyčerpaný. Accalia se na mě usmála. Vrátila jsem to mým mírným úsměvem k Accalie. Naskočila jsem na Větrníka a poté pohledla na Kurumi. "Následuj nás." Řekla jsem jí. Pak jsem mým oblicejem zaměřila znovu k Accalie.

Chlapík který se z útrob lesa vynořil, byl podivný, působil na mě hodně zvláštně. Mírně jsem couvl a narazil do toho stromu, tentokrát ale jemně. A ještě míň se mi líbil když řekl to co řekl, když s ním nebudu chtít mluvit, prostě mě sežere. Vyhrožuje mi a to jsem ze srdce nenáviděl. Udržovat si u sebe lidi tím, že jim vyhrožujete, je jedna z nejhorších věcí jaké můžete udělat. "Nechci dělat společnost někomu, kdo mi vyhrožuj tím že pokud mu společnost dělat nebudu tak mě sežere, pokud chceš mou přítomnost, vezmi svá slova zpět." Promluvil jsem, vyjimečně jsem si dával záležet na tom, aby má slova zněla dost moudře a důrazně. Zvedl jsem ruku a odhrnul si vlasy z očí. "Pokud odvoláš to, že mě sníš, nedělá mi problém dělat ti společnost, ale pokud si za tím budeš stát, odmítám být ve tvé přítomnosti, nestojím o to dělat společnost vyděrači takového typu." Kde se ve mě vzala odvaha? Kdoví, sám jsem to nevěděl, zkrátka tam někde byla. Otázka času je, jak dlouho tam zůstane.

"Tak dobrá." Přikývnul jsem. Cítil jsem, že v údolí Nox teď nejsme sami. Cítil jsem spoustu bytostí. Chtěl jsem se vyhnout soubojům, jak to bylo jenom možné. Proto jsem radši souhlasil. Nahlas jsem to však neřekl. Nechtěl jsem kazit morálku.

"Dobrá, poletím nad vámi a budu se vás držet, jako váš stín." odpověděla Kurumi, roztáhla křídla a vznesla se do vzduchu. Několikrát jim zakroužila nad hlavami, přičemž narazila do jedné suché větve a ta se ulomila a spadla s hlasitým šplouchnutím do vody. "Jejda" podivila se Kurumi a pak se ve vzudchu radši zastavila a mávala křídly na místě.

Tiše jsem je oba sledovala. Pak jsem se vyhoupla své dračici za krk. "Tak pojďte." vybídla jsem je a oba je vytáhla hezky nahoru, pak jsme vzlétli a naše tábořiště nechali daleko za sebou, let byl příjemný. Klidný.  Ale já přemýšlela, můj Yuki na tom byl špatně, bála jsem se o něj, nechtěla jsem aby se mu něco stalo.

„Vzít zpět?“ (Zopakoval část, kterou obrátil do tázající se věty s nadzvednutým obočím. Zorničky, které byli zúžené, ladily opakem k viditelnému úsměvu, aniž by z úst vydal kterýkoliv tón v následné odpovědí. Jaká agónie.. Kromě společníků, zatracených démonů, Incubusu i Succub.. Jediný se vzepřel. Osoba, u které nezbystřil náznak strachu. I přes fakt, že byl obklopený temnými impulzy aury.) „Jsi vskutku zajímavý. Vezmu-li na vědomí, že sem doposud narazil na ustrašená malá koťátka. Nyní k podstatnému.. Co tady děláš? Jsi na hranicích údolí Nox.“ (Dopoví s krátkým, ale bystrým prozkoumání dostupného okolí v blízkostí. Zapřením dlaní o kolena, si dopomůže vstát z dosavadního dřepu.) „Chtít tě sníst, neztrácel bych čas obyčejnou debatou. Černý humor patří k mému každodennímu bití. Občas..“ (Nezapomíná podotknout. Vzápětí se otáčí, čímž přechází do těsné blízkostí mladíka. Důvodem, aby si sedl do stínu vytvořený mohutnou korunou stromů.) „Možná budeš schopný mi zodpovědět otázky, které si žádám. Znamená to tedy, že s tebou dlouhodobě budu sdílet přítomnost i čas, nenastane-li doba vzájemného rozchodu.“

„Chybí.. Ideální upřesnění. I když lpěla, že by mou osobu doprovázela.. Wonderful není bezpečný. Nemožné.. Její krása nezná konkurenci. Není tedy žádná pravděpodobnost, že bych hledal partnerku.“ (Vysune prsty z hebké srstí s mírným natočením do strany, zaostřením mladíka.) „Ačkoliv máš viditelný odpor k ženám.. Muž není schopný obdařit tě dítětem. Postrádá praktický i něhu. Ty máš na mužský rod odlišný názor. Nemíním soudit a zároveň rozebírat dál započaté téma. Nepatřím konkrétně ke kladným, začnu-li s kýmkoliv debatu rozebírat víc a víc do detailu. Podobal bych se předkům v egoismu.“ (Oddechne si.) „Avšak.. Odlišnost z nás činí výjimečnost v kterékoliv společností.“ (Nazpět se otáčí ke společníci, kterou tentokrát pohladí v oblastí mezi ušima.) „Jsme-li u výslechu.. Co ty? Máš už vybraného partnera? Či si s někým už ve vztahu? Zasnoubený?“

Jiang Li se postavila a oba nás dostala na jejího draka. Tohleto jsem ještě nikdy předtím nezažil. Drak letěl poměrně vysoko a klidně. Byl to skutečně skvostný výhled. Viděl jsem údolí Nox a řeku Agape, která se prolínala také Nymfím údolím, a jak skálami bílých andělů, tak i padlých. Žádná z těchto míst jsem nikdy neviděl naživo. Jen jsem o nich slyšel nebo se dočetl v knížce. Teď jsem měl však příležitost viděl svět na vlastní oči. Byl jsem uchvácen. Vždy jsem si myslel, že svět je ošklivý a zkažený všude stejně. Mýlil jsem se. Byl překrásný a plný milých bytostí. Možná jen údolí Nox je tak ošklivé místo. Pomyslel jsem si. V úžasu jsem pozoroval zbytek krajiny. Potom jsem se podíval na Jiang Li. Něco s ní nebylo v pořádku. Zdála se taková...... smutná až nepříčetná. ,,Jiang Li jste v pořádku?" Zeptal jsem se ustaraně. Podíval jsem se na Yukiho. ,,Yuki jsi v pohodě?"

(Mezitím, co si mladý Mikhail hrál na dobrodružného společníka s veleváženým Luciferem, se v samotném středu údolí Nox začalo cosi dít. Oblast zasáhla hustá masa temnoty, doprovázená mírnou vibraci půdy i září, která zodpovídala za otevřenou bránu. Vzduch v minimální vzdáleností vál zápach sýry. Démonům důrazně napovídal, že opět do Wonderfulů vstoupil dotyčný, spřízněný s místem, odkud pochází. Se žádnou pravděpodobností neexistovalo, že by to zaregistroval kdokoliv další. Odezněla-li masa i záře, v samotném středu se nacházeli ihned tři mužské osoby, které byli odlišné vzhledem i reálným původem. Výhoda byla, že si dokázal zachovat loutky vůči rozdílným prostředím.) „Kufufu~“ (Vzešlo z démonního hrdla posměšný tón. Kolik dnů & měsíců & let uběhlo, co naposledy vkročil na samotný povrch? Dlouhé - černé vlasy si zanechával česat mírným vánkem, zamořený hromadnou přítomností aur démonů, kteří v údolí Nox žily. Vzápětí koutkem oka zaměřil Amradlů - sedící na rameni, která rozpřáhla bílá křídla a vznesla se k nebesům. Michael s Williamem vložily veškerou pozornost do pána, od kterého se dočkali leda nebezpečného zablýsknutí v očích. Jakoby slovní odpověď nežádali a automatický pochopily, k čemu se brzy chystá. Nemýlily se. Jediný záměr, proč tentokrát opustil peklo byla bytost, pro kterou si přišel s naplněním osudů.) „I kdybyste komukoliv zkřivily vlas, dovedete mi Mikhaila.“ (Oznámí společníkům, kterým se rázem vykouzlí zcela radostný úsměv, kombinovaný nedočkavostí. Odsouhlasí splnění úkolů s následným rozprchnutím do stran. On sám chůzí zamíří kupředu. Není potřebné, aby pospíchal. Vznášející se Amradla nepatří k těm, před kterými se i myš ztratí v nezbystření. Až zjistí, s kým tráví čas a kdo se odvážil si Mikhaila teoretický přivlastnit.. Začnou se dít neskutečné věci.)