Příběh

Políbil mě. Pak jsme přistáli a on utekl. Byl jsem v šoku. Neustále jsem zíral na místo kde mi zmizel z dohledu. C-co to znamená? Co to značí? Myšlenky se mi v hlavě skákaly jedna přes druhou. Bylo to nějaké znamení? Byl jsem zmaten. Musel jsem to z někým probrat. Sedl jsem si pod strom a z mojí brašny vytáhnul Miriam. ,,M-Miriam, co to znamená? Proč to udělal?" Byl jsem nervózní. Jako vždy, Miriam je velice chytrá a moudrá a díky toho mi vždy dokázala poradit. ,,Co-cože?!" Vykřikl jsem překvapeně. Miriam mi nikdy nelhala. Tohle bylo ale šokující. Láska. Miriam mi řekla, že je to láska. Věděl jsem, že je Yuki velice citlivý a k tomu homosexuál, ale nikdy bych nečekal, že se zamiluje do mě. Do mě! Já jsem monstrum. Nechápal jsem to. Řekla mi ale ještě něco. Na tomhle byl rozhodně kus pravdy. ,,Takže on dokáže číst moje myšlenky." Řekl jsem si pro sebe. Musím ho najít! Vyškrábal jsem se na nohy a začal Yukiho hledat.

Netušila jsem co se děje za mnou. Jelikož jsem musela dávat pozor na cestu,  nechala jsem je aby si dělali co chtěli. Pokud to tedy výrazně nevadilo mě nebo mojí dračici,  proč bych něco říkala.  Pak jsme už přistáli,  Yuki se ozval že si musí něco zařídit. Nechala jsem ho být. "Jasně." Řekla jsem jen a pozorovala svou dračici. Jenže to už se ozval i Kanna který se dal do řeči se svou panenkou. Ignorovala jsem to do doby než vykřikl. Otočila jsem se na něj a mírně se zamračila. Nebyla jsem jako Yuki abych mu viděla do duše.  Neuměla jsem číst pocity,  ale i slepý by poznal zmatení v chlapcově tváři. Yuki něco vyvedl a to něco,  nebylo jen tak něco. Netušila jsem co se tam nahoře stalo,  ale když začal Yukiho hledat,  jen jsem ho pozorovala,  nebudu mu kazit zábavu. 

„Každý si vybírá způsoby, co za sebou zanechá, zemře-li. Není to každopádně myšleno, že musíš mít potomka. V mém případě si potomka žádám. V horší variantě bych se ze smrti opět zrodil, což odmítám.“ (Vskutku nemá zájem sdílet budoucí čas i veškeré změny, které se začnou pravděpodobně odehrávat.) „Trpělivost.. I ty narazíš na osobu, u které vzbudíš zájem a bude ti partnerem. Možná, kdybys začal vyhledávat společnost víc a víc.. Možná v ní narazíš na vyvoleného. Avšak.. Není důvod se do vztahů hrnout rychle. Chceme-li něco, musíme konat. Nepatříš-li tedy k těm, kteří akorát tak vzdychají a čekají, aniž by proto cokoliv udělali.“ (Objeví-li se neznámá žena, která přichází k ním, otočí se čelem k ní. A dle toho, co zde slyší, se nepochybně musí znát. Špetku ho zaráží, že Jason předběžně oznámil, kdo mu dělá společnost. V tichostí si nad tím musí povzdechnout. Neměl by každému říkat, že tu má do činění s potomkem Fénixe. Zdá se, že si mají dosti co říct. Nezapomíná pokývnou hlavou s mírným ukloněním v důraze pozdravu.) „Těší mne.. Máš mé vřelé díky, Jasone. Omluv mou osobu. Čas odchodu nadešel. Dočtu-li knížku.. Vyhledám si tě. Zase někdy příště.“ (Odstoupil o krok dozadu, čímž udělal otočku a vzápětí zamířil chůzí kupředu, mizící za oponou okolních stromů.)

„Patřím i nepatřím. Záleží na úhlu pohledu i porozumění. Žádný důvod..“ (Zodpověděl lepším vyjádřením s podepřením brady.) „Připomínáš mi mladšího bratra. Alespoň v činech bez kteréhokoliv důvodu.“ (Víčka zavírá o centimetr, aniž by mladíka ztrácel z dohledu.) „Vskutku? Cožpak váš rod patří do nízkých řád a zároveň není schopný zacelit mezery počatými potomky? Poslali? Možná, aby si kompenzovali neschopnost. Možná i věří, že obnovíš postupně mizící procenta vašeho bití.“ (Neodpustí si zasmání pomýšlením, že by démoní společnost čelila podobnému zániku. Dokud žily lidé, žily i oni a andělé. Byla-li by lidská rasa vyhlazená, problémy by nastali i u těchto oponentů, které označily za dobro i zlo. Co má podstatný důvod o úpadku neznámých rodů i existencí - které mimochodem nepatří do evropské a příbuzné mytologie - podrobné detaily nemá. Vlastně ani není důvod, aby studovali kupříkladu tu řeckou. Neznamená to, že by o ní neslyšeli. Neseznámily se z charaktery, kteří drží přednostní roli.) „Neuškodilo by, kdybych tě do zmíněného údolí doprovodil. Můžeš mi být prospěšný. Kupříkladu k lovení a nasycení.“ (Odkývne směrem k údolí Nox zdůrazněním, že dává spíš přednost bohatým vitamínům démonů, kteří zasytí zkonzumováním masy na dlouhou dobu. A každý ví, že tu budou i druhá místa, kde na ně s pravděpodobností narazí.) „Nemáš-li na jídelníčku zdaleka lepší dezerty.“

Slyšela jsem co Aki říkal. Pobídla jsem Větrníka přidat do kroku aby šel vedle Akiho a jeho jednorožce. Viděla jsem jak se tvářil smutně. Tak jsem natáhla k němu svoji ruku a pohladila ho po hlavě. "Nemusíte být smutný. Však někoho brzy najdete." Řekla jsem a usmála jsem se k němu. Snažila jsem se ho nějak rozveselit.

Kurumi nevěděla co si o tom všem myslet. Všichni chlapi, které až dosud potkala, byli buď moralisti a nebo teplí. Pokaždý když se zmínila o nějakých úchylných věcech, tak jí za to začli nadávat a koukali se na ní, jako kdyby řekla bůchvíjak zlou věc. A vypadalo to, že ani tady to nebude jinak. Chlapi co mají rádi pěkné holky a úchylné věci, už asi definitivně vymřeli. říkala si pro sebe. Nahlas ale neříkala nic, nechtěla aby jí zase začli všichni nadávat. Proto odpovídala jen "Hm, hm."

Usedl jsem mezi trávu a zoufale skrýval svou tvář do svých dlaní, celý jsem se třásl. Vlastně mi tak nějak nedošlo co dělám, dokud jsem to vážně neudělal! Bože, já ho políbil! Jak jsme jen mohl když vím že ke mě nic necítí! Věděl jsem že budu v šoku a jeho si nejspíš úplně znepřátelím. Kdo by se totiž se mnou chtěl bavit poté, co si přivlastním jeho rty pro své potřeby když jeho pocity...nejsou jako moje. Zajel jsme si prsty do vlasů, díky mé nervozitě jsem přestal být úplně hmotný, mírně jsem zprůsvětněl a zoufale si fňukal do dlaní.

"Já jsem..." Odvrátil jsem pohled. Pak jsme se na něj podíval. "Tvého bratra?" Otázal jsme se, nevěděl jsem přesně jak to myslí. Možná chyba že jsem tak nechápavý. Pak jsem se zahleděl do listí. "Můj svět, tedy, svět ze kterého pocházím, byl svět kde kentauři pomalu vymírali. Pak už nastal čas kdy se rodili i kentaři s možností otěhotnět i když to byli muži." Vyprávěl jsem a pohlédl na něj. "Nakonec nás zbylo tak málo, že mě máma poslala sem, předtím než...nejspíš zemřela, netuším. Můj svět byl zamořený morem a já se zachránil, nejspíš jako jediný." Povzdechl jsem si. Samozřejmě, stest po rodině byl obrovský, ale nezbývalo mi nic jiného než se s tím zkrátka smířit. Pohled jsem tentokrát upřel přímo na svého společníka. "Takže i já...mám tuhle schopnost." Prohlédl jsme si své ruce které jakoby byli kdoví jak zajímavé. Následně jsme ho vyslechl, k lovení a nasycení? ěvně jsem doufal že tím nemyslí mě. "Já jsme vegetarián." Zašeptal jsem a pohlédl na listy pod sebou. Konec konců, byl jsem z části kůň, dost to ovlivňovalo mé chování a jídelníček. "Takže nemám žádné zákusky."

Jen jsem tak smutně bratra sledovala, byl to můj malý bráška, bylo mi ho líto. Nikdy jsem neviděla že by si vyléval srdce někomu jinému než mě. Bylo to na jednu stranu i hezké, vidět že začíná důvěřovat lidem. Pozorovala jsem jak mu Anna odpověděla, vypadal tak zkroušeně až jsme měla chu´t seskočit z Pirožka a pořádně toho čumáka obejmout.

Šla jsem Smaragdovým hájem. Šla jsem bez Crail. Věděla jsem že Crail oproti mě byla slabá. Nikdy mě nenapadlo že někomu budu pomáhat. Já jsem pohlcovačka zemí. A já musím pohlcovat země jelikož mám magii Černé Díry která je upravená od magie Černé Venuše. Pořád jsem přemýšlela jestli mám Crail pomoci nebo prostě pohltit toto zemi. Už jsem trochu měla hlad. Pred sebou jsem viděla Nymfí údolí. Zachvilu jsem vnikla do Nymfího údolí. Kolem mě působila dobrá atmosféra. Avšak já mám ráda destrukci než tohle. Postupovala jsem hlouběji do Nymfího údolí. Před sebou jsem něco uslyšela. Šla jsem to nepozorovaně omrknout.