Příběh

Zvedla jsem hlavu. Yuki měl problémy a když mluvím o problémech,  u Yukiho to bude něco hrozného. Pro něj... Musím ho najít! Zoufale jsem se rozběhla do keřů a zoufale se snažila Yukiho najít,  slyšela jsem jak mu bije srdce,  rychle. A pak jsem je našla. Ta ženská. Pokud to bude nutné,  musím ho ubránit. Vyšla jsem z křoví a postavila se před Yukiho. "Co chcete?" Zavrčela jsem,  chce někomu ublížit,  to bylo na ní vidět. Položila jsem Yukimu ruku na rameno a zahleděla se mu do očí. "Yuki. Pojď sem." Jeho tělíčko zazářilo,  proměnil se na světelnou záři,  nabral tvar katany a vklouzl mi do ruky. Zahleděla jsem se na tu ženskou a zamračila se. Klidně budu bojovat když to bude nutné. 

Viděla jsem jak ten kluk najednou z ničeho nic reagoval jakoby mě znal. Že by čtení myšlenek? Ale v tom k němu přišla nějaká holka v kimonu a najednou z toho kluka byla zářivá katana. Pochopila jsem co se stalo. Ta holka ho ovládá a ten kluk je její nástroj. "Jak špatné mít někoho jako nástroj. Jako otroka." Řekla jsem jí. Pak jsem se znovu koukla k tomu Shinigami. "Děkuji za tvoji asistenci." Řekla jsem mu a zazubila jsem se. Viděla jsem jak oba byli vystrašení. "Ale však.. budete mým jídlem." Jak jsem dořekla, moje šaty začaly víc vlát. Pak jsem řítila k Shinigamimu a chopila se jeho tváře a a zabouchla jeho hlavu k zemi. Pak jsem ho vyhodila do vzduchu, poté jsem se vznesla do vzuchu k němu a chopila se za jeho límec čímž na něm pak vysel. Levitovala jsem nad zemí 20 metrů. Pak jsem si připravovala napřáhnout druhou ruku boxovat mu do obličeje. "Půjdeš na onen svět." Řekla jsem mu. 

Rozhodne se jít k řece, potom co stráví několik hodin na větvi stromu.

Byl jsem v šoku. Nestihl jsem ani zareagovat. Držela mě za límec a chystala se na jediné. Jenom jsem se usmál. ,,Copak nevíš, že já už jsem dávno mrtvý?" Rychle jsem vytáhnul z brašny kosu smrti a celé nůžky jí zaryl do ruky. Tenhle pohyb jsem ještě dvakrát zopakoval a snažil se vyprostit z jejího sevření. Nakonec jsem se rozhodl pro jiné řešení. Kosou smrti jsem si uříznul kus límce, za který mě držela. Začal jsem padat a psychycky se připravovat na bolest, která na mě z dvacetimetrového pádu čekala. Dopadl jsem a zaúpěl bolestí. Pár minut určitě bude trvat než mi kosti zase srostou. Byl jsem velmi vystrašený. Otočil jsem se na Jiang Li. ,,Vemte Yukiho a utečte. Proti ní nemáme šanci!" Bál jsem se, že o ně příjdu. Bál jsem se, že stratím to co jsem teprve získal.

"Nemáme šanci?" Řekla jsem tiše a jen se uchechtla. Zhluboka jsem se nadechla a zavolala svou dračici. Ta se za námi hned objevila,  máchla jsem mečem a díky tomu vzduch pohltily plameny a tu ženskou odnesli dál od nás. Pohlédla jsem na Kannu a pak mu pomohla se zvednout. "Rychle pojď. Dlouho nás nebude chránit." Řekla jsem a Yukimu dovolila se proměnit zpátky,  byl teď úplně vyhublý a měl kruhy pod očima,  a na místě omdlel. Chytla jsem ho a pevně ho držela. "Rychle." Řekla jsem a pohlédla zpátky do tábora,  tohle se stane jen nám. Sotva se vrátíme,  někdo nás přepadne. 

I když mě pohltily plameny a nesly mě dál, narovnala jsem se a vytvořila před sebou černou díru která vysála oheň. Pak jsem letěla zase k nim zpátky i s černou dírou. Ani ne zachviličku je znovu zbystřila. Vyhnula jsem se drakovi a letěla jsem k nim a  tvrdě dopadla před nimi na nohy a pravou dlaní. Pak jsem se postavila. "Nemůžete utéct. Tohle je váš osud. Budete na mým jídelníčku." Znovu jsem se zazubila a olízla jsem si rty. Pak jsem svoji černou díru poslala k zemi vedle mě. "Vaše tkáně jsou teď moje!" Jak jsem dořekla, moje černá díra začala je stahovat dovnitř.

Jak jsme šli dál, z ničeho nic jsem ucítila temnou magii. "To ne.. Princezno Accalio, Peinci Aki! To je zase ta magie která byla na pláži. Najednou je mnohem blíž k zámku!" Zakřičela jsem na Accalii a Akiho. Cítila jsem tu magii. A trochu jsem cítila že ta magie teď není v klidu. Jakoby teď se ta magie už používala v boji. Ale nemohla jsem to presně vyčíst. Pro mě ta magie byla ještě daleko.

Jiang Li mi pomohla vstát a svou silou toho démona na chvíli zdržela. Bolelo mě celé tělo, ale teď jsem neměl na výběr. Najednou ale dopadla před náma a otevřela něco jako černou díru v prostoru. Začalo nás to vcucávat dovnitř. Panikařil jsem. Nevěděl jsem co si počít. Byla moc silná. Tohle se stát nemělo. Možná..... že kdybych je nepotkal nikdy by nepřišli k úhoně. Tohle byla zjevně jenom moje vina. Jsem naivní bastard. Myslel jsem si, že mi kdyžtak bude moje kosa smrti stačit. Bohužel jsem to tentokrát neodhadnul dobře. Kéž by se tohle nikdy nestalo. Zase jenom ubližuju lidem okolo. Zase někoho zabiju. Byl jsem s mými myšlenkami na dně. Ze všech sil jsem se snažil udržet se na dračici. Byl jsem připravený kohokoliv z nich chytnout a držet. Nesmí tady zemřít.

Pohlédla jsem na Kannu. "Uklidni se!" Vykřikla jsem když jsem viděla jak začal panikařit,  panika nám nepomůže.  Yuki byl mimo,  jeho to vcucnout nemohlo,  nebyl hmotný. Díra na něj neměla žádný účinek. Zato my dva na tom byli extrémně blbě. Že srdce jsem nenáviděla takovéhle otravné potvory. Jediný na kterého její čáry nepůsobili, byl Yuki. A zen byl v limbu. Otočila jsem se na Kannu. "Aby bylo jasno,  jestli nás to vtáhne dovnitř,  je po nás. Yuki je v tomhle ohledu na tom velice dobře. Zdržel by ji z nás  je víc,  jelikož na něj její magie nefunguje,  je duch. Žádná magie na něj nefunguje když chce. Ale teď je to v háji." Pohlédla jsem na Yukiho. Potřeboval jídlo,  odpočinek a klid. Byl vyčerpaný,  mimo a celý zničený. Nestalo se mi aby ho někdo takhle vyčerpal,  to znamená že ta ženská je extrémně silná. Zavřela jsem oči a obtočila se kolem nás moje dračice. Vyskočila jsem jí na hřbet a Kannu vtáhla za sebe. Dračice vyskočila,  praštila ženskou ocasem až sletěla do svojí vlastní černé díry a my vyletěli nahoru. "Tohle ji zdrží na dlouhou dobu. A pak si najde jiné jídlo,  nebo půjde že zlosti po nás neustále." Řekla jsem a pohlédla na Kannu. "Drž ho prosím." Vtiskla jsme mu do náručí mého malého bledého drobečka. 

Drak mě praštil ocasem do mé černé díry. Avšak na mě to nepůsobilo. Vyšla jsem z mé černé díry. Viděla jsem jak prchali. "Vážně si myslíte že můžete uprchnout?" Kontrolovala jsem svoji černou díru a namířila ji k nim. Černá díra k nim letěla. "Možná ani vás už nepotřebuju k jídlu." Z černé díry se stávala bílá díra, az potom z ní vystřelil velký paprsek energie letící přímo k nim. Vznesla jsem se letěla k nim.