(Aniž by mladý Mikhail odpověděl.. Během vteřiny pocítí mrazící - krvelačný impulz, který už stačil napadnout všechny vnitřní smysly, jakoby mladíka zasáhla choroba. S prudkým otočením zaměří zrak do prázdnoty, kdy zanechá klesnout víčka o centimetr.) „Je tady.“ (Oznámí s velkým knedlíkem v krku, který pořád nedokáže odstranit ani nadcházejícím polknutím. Lepší čas, si vskutku nalézt nedokázal. O důvod víc, vlastnil-li ty ochočené psy, které údajně pokládal za mistrovské loutky do sbírky. Zapřením paží si dopomůže vstát s mírným otočením do strany.)
> Předtuchy mladého Incubbuse se naplnily. <
Oblohu zastínila černočerná opona mraků formovaných do spirály, doprovázené nepravidelnými záblesky i hlučnými údery, které vibrovali půdou v dosahu tří kilometrů. Silný proud větrů narážel do korun stromů, div nezapočali padat. Manipuloval prostřednictví iluzí i s obyčejnou vodou, kterou dokázal změnit v základech i na smrtelnou zbraň. Chtěl-li by, zhmotnil by i kupříkladu všemocného Ďábla. Vskutku - během pár vteřin z pod černočerné opony se u Mikhaila "zhmotní" lidská bytost. Opačně u Lucifera, upír.. Prostor se zřetelně deformoval. S dalším zábleskem odeznělo zapraskání. Neoddělila-li se země na osm kousků od středu, zanechávající Lucifera i Mikhaila vězněné mezi zemi a hlubokou propastí. V tom spočívala síla; Dolor Aeternam - Reality Illusion. Lapil-li do nahozených sítí obětí, mučil jejich mysl. Nenašli-li se oponenti, kteří vzdorovali a iluzí přetočily do přítomné reality. William - Michael i přesto neztrácí zastoupenou roli. Jak pravila Lilith; „Používat upíry i člověka k dosažení vlastních cílů bylo totéž, jako pokoušet se chřestýšem utlouci k smrti myš.“ Nezahřmělo-li se zásahem blesku do hlubiny, kdy okolo obou dočista vzplanul oheň, připomínající bariéru. Zanedlouho dorazil pachatel. Místem zazní posměšný - hrubý hlas, doprovázející slyšitelné skřípání.
(Chůzí zakončí pár metrů s důkladným prohlédnutím Mikhaila i osoby, naplněná vůní, která u démona dráždí všechny doposud známé smysly. Zdobený úsměvem, kterým si situaci náležitě užíval. Anděl? Lidská „požehnaná“ duše, oddaná boží víře?) „Kufufu~ Jaká traumatická kombinace společností.“ (Amradla dosedla na blízký strom. Vysílal „psy“, ale na společníci spoléhal zdaleka víc. Ideální stopař, kterému z bystrého zraku neunikla ani krysa.) „Jak mdlé.“ (Zpraží neznámého společníka neutrálním, až chladným zrakem.) „Čemu vděčím, že obyčejný parazit sdílí přítomnost s mým synem?“ (Ať už by s Mikhailem sdílel přítomnost kterýkoliv korunní princ - princezna, míní klást důraz na veškeré původy. Kdo kdy viděl, aby Incubus a syn poustevníka vkládal čas do smrduté rasy. Čemuž mimochodem odpovídal i negativní výraz v obličeji Laurenta.)