Příběh

((Oke..to snad nebude problém, pokusím se))

Porozhlížela jsem se okolo jak to tu vypadá, cestou jsem zaslechla pár podezřelích zvuků a jiných podivností, ale nijak mě to netížilo, aspoň prozatím, snažila jsem se spíš být tak nějako mimo dosah všech bytostí v těchto končinách. Nevěděla jsem jak dlouho jsem tu už trčela, ale žízeň se navyšovala s každým mým dalším krokem, nějaká řeka by se mi proto šikla, pokud možno u které nebude snad nikdo k doslechu ani k vidění. Nerozmýšlela jsem se nad tím kde vlastně teď momentálně jsem, ale jakmile jsem zaslechla hučení a syčení bylo jasno, cíl byl nadoslech a taky už pomalu ale jistě na dohled. ((Řekněme že zakempí na určitou dobu u řeky jménem Eny pokud to píšu správně))

Rozeběhla jsem se svižným krokem k místu a jen co jsem spatřila břeh, tak jsem se ocitla bleskurychle vedle něj a hlava už si to zabloudila pod hladinu, bzučení havěti a pískání ptáků my teď bylo ukradené, důležité bylo se napít a to co nejrychleji a nejefektivněji co to šlo, kdyby se náhodou někdo rozhodl navštívit tohle místo, nejsem zrovna moc ten typ co se nějako kamarádí s kde jakou osobou, když už jde o přátelé tak si je musím prověřit a taky vybrat sama a ne že mě k tomu někdo donutí kecama a podobně.

"Mhaaa...to je ale lahoda" povím si, když spolku několikáté sousto vody, utřu si rukou pusu a pak se posadím bokem a sleduji jak se vodní hladina čeří nebo dává do klidu s každým jejím pohybem.

((Enyo :) prostě ta řeka na E. než si zvyknu na názvy řek a míst tak to bude trvat ještě snad milion let, tak mě za to nekamenujte.))

„Sám velevážený kníže pýchy..“ (Zodpověděl sarkastickým podtónem.) „Vskutku? Kufufu~ Jaký osudný den. Lákala mou osobu vždy myšlenka, zabít Ďábla. Zabít ale vás.. Dovolte mi si vaší hlavu následně zavěsit nad krb, jakožto vítěznou trofej.“ (Černočerná masa zmizela, jakoby ani neexistovala. Vypařená iluze vrátila oblast do původního stavu. Nelibost v něm šla nádherně vyčíst. Ať už činem Lucifera, tak i zazněními odpovědmi. Odstoupil o krok dozadu s mírným otočením těla do strany. Věděl, k čemu se chystá. Výhodou bylo, že zvládl s loutkami komunikovat prostřednictvím mysli. Vždyť byl s každou loutkou dočista zkombinován. Než-li William a Michael začali konat.. Přemístil se za Lucifera i Mikhaila, kterého mimochodem silně chopil za vlasy - čímž mu také rozvázal rudou stuhu a odhalil skutečnou délku - nýbrž Mikhaila hodil směrem na Williama, který Mikhaila s úspěšností chytil. Aby mu zabránil činit, zpacifikoval ho k zemi a poté vší silou došlápl do jámy u kolenou se zlomením obou dolních končetin. Laurent se nazpět přemístí za Williamem a Mikhailem, čímž na řadu dochází Michael.)

V démoni společností platilo minimálně doposud známé rozdělení; Ďábel - Princové & Princezny [Potomci Ďábla] - Sedm smrtelných hříchů [Pekelní knížata] - Desatero přikázání [Lovci] - Démoni vyšších tříd - Incubusové & Succuby - Démoni nižších tříd. Avšak.. Pro Laurenta zmíněné rozdělení žádnou váhu nemělo. Michael s vysokou pozorností nepřestával Lucifera ztrácet z dohledu. Dopadl-li chodidly na zem, odrazil se podrážkami bot a během několika vteřin se objevil u Lucifera. Centimetr dělil upířího společníka od Lucifera, který zneužil vteřinu k úspěšnému útoku. Napřáhl paží, kdy pěstí vší fyzickou sílou udeřil knížete pýchy do boční strany obličeje, kterého z místa poslal skrz kmeny stromů - které se začali skácet - do patřičné vzdáleností. Mladý Incubus zaražeností zíral na vytvořenou cestičku, obklopenou vznášejícím se prachem. Otevřenými ústy už chtěl vznést námitku, ale místo toho koutkem oka zaostřil stonožku, která se cupitáním vezla po paži chlapce, mizící v půdě. Jediný, kdo by praktický momentální dění dokázal ukončit, tady není! Chlapec zaslal tedy hmyzího společníka nalézt prince zkázy. Nahromadil veškerou zlobu, kterou posílal obyčejným očním kontaktem na přítomného upíra, div sám vší zběsilostí neútočil. Avšak, ze spáru člověka se vymanit zkrátka nedokázal. Ne, utrpěl-li zlomeniny. Vyléčení má stoprocentní. Ale s delším intervalem, než-li démoni.

„Vybral sis poněkud slabého pána.“ (Podotkne na samotný závěr. Michael mezitím přešel za pánem i Williamem nachystaný kdykoliv opět útočit. Všichni věděli, že i kdyby na Lucifera hodily skálu, přežil by to. Daň by si leda vzala regenerace. Čelit Luciferu víceméně i znamená, jakoby kdokoliv čelil bytostí, která byla stvořená z poloviny Boha i Ďábla.)

Jak jsem cestou šla směrem ke hradu, ucítila jsem třesení půdy. Hmm. Kdo by to jentak mohl být? Avšak jsem pokračovala cestou až pak třesení půdy ustálo. Pak jsem ale uslyšela menší zvuky. Vzlétla jsem nad krajinou. Kouknula jsem se kolem. V dálce jsem uviděla prach. A cítila jsem energii dalších démonů. Usmála jsem se. V mé minulosti jsem také potkávala další démony. Pomáhala jsem jim. Ale když jsem vysoce hladověla, neměla jsem na výběr než si pochutnat na tom démonovi vždy klasickým upírským způsobem. Ještě předtím jenom někdy jsem jsem démony nabídla o sex ještě než jsem je snědla. Ráda bych raději našla nějaký nekonečný zdroj co můj hlad uspokojí nebo nemít hlad vůbec. Pak jsem se podívala znovu na hrad. Musím najít a porazit tu princeznu. Možná bude chutnější než ostatní princezny co jsem kdy pohlcovala. A až to tak nadejde, nastane konec Wonderfulu. Vysoko do vzduchu vystřelím černou díru která dosáhne šířky Wonderfulu. Pak celý Wonderful pohltím. Avšak jsem se začala zlomyslně smát. A pak najdu další a další světy. Nic mě nemůže zastavit. 

Pak jsem se otočila na směr kde jsem cítila ty démony. Cítila jsem i sílu démonů vysokých úrovní. Pomalu jsem tedy letěla na to místo.

" Mám raději osloveni Velevažený Lucifer. Nicmeně protentokrat to odpustím. " Sledoval pozorně Laurenta. Nelibila se mu v tuhle chvíli situace ktera zde nastavala. " Och až taka pocta mi bude udělena? Má hlava bude nad krbem? Opravdu? To je pocta kterou si snad ani nezasloužím. Nicméně TO budete nejprve potřeba mě zabít a až pak mi budete moct utnout hlavu. A však o mou hlavu budete muset hodně bojovat. " V tuhle chvííli měl jednu myšlenku a to byl ten chlapec. I když se Luucifer nikdy nezdal jako někdo kdo by bojoval pro ostatní. Ale tohle bylo jiné. Dělal to jen proto že přeci jen byl s Abaddonem. Všímal si velké změni okolí které se změnilo do podoby kterou mělo předtím. Další činy ho velice rozlobily i když to nešlo vidět. Nedokázal zabránit tomu aby mu neoddálily Mikhaila z dosahu. Vztek v něm však vzrostl ve chvíli kdy Chlapci zlomily končetiny. " Tohodle budete velice litovat." Zašeptal tichym tonem . Nesnašel když se někdo pouštěl do tohodo ubližovani někomu slabšímu. Zadíval se na chlapce který ležel na zemy. JJen se na něj na malý okamžik usmál , ale hned poté se zatvařil neutrálně.  Jeho nepozornost mu byla osudným ve chvíly kdy dostal ránu která ho dostala o velký kus dál a mezitím pokácel svýmy zády stromy zasebou. Zastavil se až o par stromu dal zády kdy zacítil značnou bolest. Neotalel dlouho a hned se postavil na nohy. Oprášil své ooblečení  a pomalým krokem se rozešel v prachu znovu na místo kde jsou s chlapcem oni.  Při chuzi se pomalým krokem se dostal až knim kdy Syniad uffern zvedl dva spadle stromy které padly na zem jen díky tomu jak ho ten nezdvořák udeřil. Poté hned silou své vule zasáhl laurentovy loutky které naoplátku spadlýmy stromy přišpendlil k zemy .  a vyšel z prachu . " Myslím že pokud semnou velevážený Laurent chce bojovat měl by to dělat sám a né využívat loutky které mají ránu jak dítě. Je to velice smutné . Velevaženy Laurent se bojí snad mé osoby? " Došel až k chlapci před kterého se postavil. Přitom se ale natočil přímo na Laurenta . Musel se rozhodovat rychle. Dosta chlapce do bezpeči a nehlídat si záda či snad ho nechat ležet a vypořadat se sníím hned? Bylo to snad poprvé , kdy netušil co má dělat. Přestal se soustředit na Jeho loutky kdy udělal pár kroku od mladíka. Hodlal raději bojovat než utíkat. Zbyvalo mu jediné. Věřit že loutky se jen tak nevzpamatují a nebude to boj který nebude zrovna fér. Nedělalo mu problem bojovat, ale když byl před ním tento soupeř nebyl si jistý jak bojovat. Nadale již neotalel a v rychlosti se odrazil od země kdy se dostal až kněmu. Doufal že mu to v tuhle chvíli vyjde. V jednu chvíli to vypdalo že e nepřahoval aby mu ublížil leda svou pěsti. Nicmeně v okamžik kdy byl  těsně vedle něj se sklonil kdy se za jeho zády vyvalil další knem stromu kterým o chtěl odrazit co nejdále aby mohl chlapce vzít a jít sním pryč. Nebyl to zrovna chytrý plán. Nicmeně potřeboval konat rychle . A nemohl plýtvat silou . I když si vždy vše promyslel zde mu překažely další dva soupeři. ve chvíly kdy strom zasahl Laurenta neotalel a došel k fchlapci ktereho vzal do naruči." nadělaš vic problemu než užitku"zamrmlal si spíš pro sebe . Máchl svýmy křídly kdy se rozletěl dál od učastniku. nechtěl utikat to nikoliv. Jen potřeboval chlapce dát dál od nich aby nedošlo k dalšimu zranění . Dělal velkou chybu a veděl to. Nehlídal si záda . Dostal kluka dal od nich kdy ho uložil na zem . " Kdybych se dlouho nevracel tak.." Jak se tak zadival na jeho nohy dost so povzdychl" Zapomen na to. zavolej si tu tvoji vobludu nohatou a zkus si zavolat pomoc. Já se o to postarám. " Otočil se poté kněmu zády. Nehodlal dál hlídat chlapce. Potřeboval ho jen drřet dál od sebe a ostatních. 

Hrad se obalu přibližoval, až jsme tam dorazili. Sklouzl jsem z koně stejně jako moje sestra, až na to že já odkráčel do Hradu a usadil se na židli ve vstupní síni. Přitiskl jsem křídla k zádům a tiše si povzdechl. Pokazím vždy všechno, už to není jako předtím kdy mi šel alespoň zpěv. Teď už mi nejde vůbec nic. Accalia všechno dělá za mě. A tohle je, hrozné. Neumím ani pořádně ovládnout magii. A pak mě musí takhle zachraňovat. To co jsem uměl, jsem už dávno zapomněl. A teď se musím všechno učit od začátku, když jsem byl malý, zvládl jsem toho určitě víc. Neměl bych být princ, měl bych být padavka. Vlastne jsem padavka. Sestra venku něco vyřizovala, takže jsem vstal a vydal se do útrob hradu abych se někde uvelebil a nikdo mě nemusel hledat. 

Jak jsme se dostali na hrad, seksočila jsem z Větrníka.Viděla jsem jak Aki šel do hradu. Já jsem šla k fontáně si sednout na lavičku. Avšak jsem pomyslela co jsem cítila jak jsme k hradu šli. Cítila jsem tu samou energii jako na pláži ale bylo to mnohem blíž. Možná se sem to blíží.

Jak jsem se k démonům přibližovala, cítila jsem jak jsem pomalu dostávala větší hlad. Sice jsem použila trošku mé magie v boji, ale něcl k snědku najdu. Ale pak jsem se otoçila znovu ke hradu a letěls tam. Bude lepší když se princezny zbavím co nejrychleji. Jak jsem už byla od hradu tak skoro 2 killmetry, dokázala jsem vidět pár osob. Viděla jsem tam fontánu. A vedle toho jsem tam viděla néjakou blonďatou osobu. Sletěla jsem k zemi a přistála. Pak jsem šla ke hradu pěšky.

|| Laurent ||

(Koutkem oka zpozorní odstranění loutek, které byli zpacifikované.) „Víc nedokážeš?“ (Optá se hlavního účastníka. Už tím, že odvrátil zrak udělal základní chybu.)

Místem vskutku zaburácí, je-li Laurent sražen kmenem do patřičné vzdáleností. Loutkářův tep se zrychlil. Z oblaků dopadli do půdy první kapky deště, které zesílily. Doprovázející hromy ozvučily údolí Nox. Vítr zesílil do té míry, že burácel koruny stromů. Kterýkoliv blízký i vzdálený démon automatický vnímal nahromaděnou masu, která balancovala i vycházela z loutkáře, vězněného mezi zřícenými kmeny, obklopený hustým prachem. Laurent už od počátku patřil mezi vyšší démony. Zlé bytostí, které kráčeli i přes zemřelé příbuzné, které kupříkladu sami zavraždily. Nesnesl pomýšlení prohry. Vlastní zlobu dával důrazně znát. Čí-šilo z něho čisté zlo. Slyšitelné zavrčení kombinované smíchem dokázalo až zamrazit. V mysli se mu už honily všemožné způsoby brutálních trestů, které míní Luciferu dopřát. Vězněný Michael nahromadil dostatečné množství fyzické síly, kterou odstranil kmen stromů s okamžitým zamířením k druhému muži, kterého osvobodil a dopomohl mu vstát. Vnímali to i oni. Věděli, co se každou chvílí stane. Michael tedy rozhodl o stáhnutí se. William mu nápad odsouhlasil, čímž obě loutky zmizeli do vhodné vzdáleností, aby minimálně Michael ošetřil viditelná zranění Williama. Loutkář si pomalu dopomohl vstát.

(Laurentovo tetování se rozšíří až do té úrovně, že zahalilo všechnu viditelnou kůží v oblasti hrudníku i obličeje.) „Lu-ci-fe-re~“ (Za-hláskuje do vzdáleností upozorněním, že každopádně míní pokračovat dál. V dlaní si mezitím zanechá zhmotnit kopí se třemi hroty. Chce-li si hrát, budou si hrát. Tentokrát ho hodlá brát zcela vážně. I kdyby to znamenalo škrábnout Lucifera vlastní zbraní, posednout ho a zařídit, aby sám sebe zabil. Ačkoliv.. Mít ve sbírce loutek Lucifera? Kdo by odmítl?)

|| Mikhail ||

Mladý Incubus bosým chodidlem došlápl na zem s upravením nošené látky, nezamrkal-li na knížete nepochopením i ztrácející se autoritou. Vždy bylo 1 procento, kdy temné bytostí pomýšleli na záchranu druhých. Nemínil mu ukázat vděk. Nemínil ani souhlasit, k čemu se chystá. Luciferův oponent přicházel. Mladík věděl, že musí sám činit rychle. Neudělá-li to, nedopadne to se šťastným závěrem. O důvod víc, měří-li dvě výše postavené bytostí vzájemnou sílu v cizí zemi.

(Mladík si neušetří krátké - posměšné zasmání.) „Luciferův zdroj síly se podoba síle šestého přikázání.“ (Objasní dřív, než zmizí v náručí Lucifera společně s ním. Chopí Luciferův límec brnění s automatickým políbením, prostřednictvím kterého do úst Lucifera proniká cosi, mizící během vteřiny postoupením do hrdla. Odstoupí o krok dozadu. Ačkoliv síla mladíka nepramení pro válečné účely, zaručil mu imunitu, kdyby Laurent zamýšlel Lucifera vtáhnout do sexuální agonie.) „Vyhledám Abaddona, do té doby dbej, abys nezemřel.“ (Otočí se na patách, kdy ihned vyráží od Lucifera a mizí v záplavě okolních stromů.)

(Ačkoliv se mladíkova vzdálenost při každém došlápnutí chodidla na půdo od Lucifera i Laurenta zvětšila, pořád cítil tu hrůzostrašnou auru Laurenta. Dopomohlo k tomu i ono spojení, prostřednictvím předchozího polibku. Veškeré kroky mladík zastavil. Cítící polechtání u kotníku odpovídalo, vracení se Zeirama. Cestu zakončil až u hrdla mladíka, okolo kterého se obtočil a podal hlášení o tom, že Abaddona našel. Mladík automatický změnil kurz. Chodidly se odrazil, kdy údolím běžel a držel kurz dle instrukcí Zeirama. Překročil-li hranici údolí Nox, chodidlem došlápl na území lesíka Rheos. O pár metrů dál zbystřil na opačné straně osobu, kterou se snaží nalézt, ve společností neznámého společníka. Přidá rychlost, neocitá-li se v dostatečné blízkostí Abaddona, kterého mimochodem srazí nazpět k zemi, kdy se sám do klína Abaddona obkročmo usadí, kdy mu chopí látku košile.) „M..Musíš se.. mnou!“ (Okřikne Ďáblova syna. Koutkem oka zaostří mladšího společníka, což mladíka donutí, aby obličej naklonil do strany a zašeptal do ouška Abaddona;) „Lucifer.. Má problém, Abaddone. Skřížil zbraně s Laurentem. Jedině ty to dokážeš zastavit.“ (Tak, aby to společník nezaslechl. Žádný démon, ani ostatní temné bytostí z pekla nebudou mít v oblíbeností, pokud se do konfliktu zaplétá kdokoliv druhý. Oddálí se s čekáním, zda s ním na místo konfliktu Abaddona zamíří, či nikoliv.)