Příběh

(Michael zrekonstruoval křídly brzdnou dráhu, čímž došlápl s úspěšností podrážkami bot o kmen automatickým odrazem, letící vzhůru k oblakům. Veškerou činnost stopl nad zdemolovanou oblastí, odkud i dál směrem k nebesům proudila silná, nahromaděná masa silných oponentů, div nerozprášila i samotná nebesa. Volně letěl níž a níž, nezměnil-li dráhu pár metrů od půdy, na kterou dopadá automatickým kleknutím si, kdy do hlíny zaboří prsty s hlasitým odříkáním, čímž pod chodidly Lucifera zazáří velký - zlatý - rituální kruh, ze kterého během vteřiny vystřelí řetězy, zachycující s předností obě zápěstí Lucifera - kotníky i dva páry křídel v dosažitelném zpacifikováni. Aniž by čekal, opět vzlétá, ale tentokrát pohladí konečky prstů ostrou stranu zbraně, kterou vzápětí zahalí identická záře magického - symbolického kruhu.) „Michael; Jsi tak hloupý, drahý bratře. Myslíš-li si, že porazíš písmo boží.“ (Odpoví v okamžiku, vrhající se čelem plnou rychlostí na vězněného Lucifera.) „Michael; Jsi čistým zostuzením našeho otce.“ (Objasní, než zvýší fyzickou sílu do máchnutí, narážející čepelí do středu kruhu, rozpoutávajíc nápor vzdušného - elektrizujícího víru, sílící každou vteřinou až do té míry, kdy se na viditelné kůží Lucifera začnou postupně zobrazovat v neodhadovaném čase otevřené rány.)

„Myslím, že není již zapotřebí žít s omezením.“ (Černé krátké vlasy se prodlouží do míry, končí-li těsně u zadku, ozdobené velkými výrůstky i malými, které připomínali spíš korunu a špičaté uši. Oděv se změnil na černou srst, táhnoucí se od hrdla - paží - zápěstí - zad - podél boků - dolních končetin, v odstínu černé. Krvavě-rudé oči intenzivně ladí k vlasům. V poslední řadě drápy, tak ostré, že dokáží proříznout i hrdlo zvířete. V čase pár minut dorazí i s mladým Mikhailem do centra dění. Bosým chodidlem došlápne na okraj kruhu, kdy v náporu aury přicházejícího démona elektrizujícími výboje zazní hlasité zapraskání, nedochází-li k závěrečné explozi ničící zformulovaný kruh, vytvořený obyčejnou iluzí. Účastnit se právoplatný Michael, i on by měl problémy. Aniž by zrakem hledal a počítal oponenty, oči přimhouří okamžitým přemístěním za Luciferem, kterému z dlaně známou drzostí odebírá zbraň. Jediným nápřahem oddělí hlavu Michaela, od zbytku těla. Čímž ho donutí, dočista se vypařit. Avšak.. Nahromaděná hladina temné masy odlišných bytosti zapříčinila viditelné nalomení pečetě Ďábla. Odpovídalo o tom i arogantní - sadistické - lhostejné chování Abaddona, který během okamžiku chopil Lucifera za velká bílá křídla s mrsknutím do strany, div mu křídla nezlomil. Vzápětí se otočil na démoního oponenta. Oči se mu zbarvily do černočerná. Každý mohl z Abaddona cítit krvežíznivost.) „Nepleť se mi pod nohy.“

(Ohlásil směrem na Lucifera, kdy vykročil za Laurentem, kterému úsměv nepřestal zdobit obličej. Věděl totiž, že pokud byla pečeť nalomená, stane se nekontrolovatelným dravcem. Někým, kdo už nezíská ani lidskou schránku. A čím déle započne na Abaddona klást nápor, tím může nastat definitivní zlomení, po kterém se stane reálnou bestii. Mladý Incubus mezitím doběhl za Luciferem, kterému mimochodem dopomohl vstát. Neuniklo mu, že Ďáblova pečeť byla nalomená. Ihned věděl, co to znamená. I proto apeloval na Lucifera, aby tentokrát dál stranou momentální omezení a využil veškerou sílu na otevření brány do samotného pekla. Ačkoliv mu bylo zkrátka volné, zda-li by kterýkoliv démon zničil kteroukoliv část Světa, chtěl Wonderful uchránit před hrozící zkázou. Ne nadarmo se čtvrtému synu Ďábla říká; Princ zkázy.)

Vztek mu zatemnoval zdravý rozum a většinou tak uvažene chování. Mohl si za to v tuhle chvíli i sám.  prohrával a to jen z duvodu že se nechaval polapit zlosti při pohledu na Michaela ktereho by nejraději zahlednul padnout k zemi mrtev jeho rukou. Nicmeně v tuhle chvíli měl skonšit jeho život jak se mu okolo končetin obmotavaly řetězi a taktež i křidla. Zuřil stale vic a víc. " Pismo boži neni noc proti mé síle. Jsi se vycpat ty svaty parchante. Až se z toho dostanu tak tě dostanu a otrham ti křidelka pirko po pirku a až pote ti utnu hlavu. Jak se to stane nebudou pro tebe ani nebesa plakat. Protože i tam vědí e jsi slaboch!"Zařval ve chvíli kdy se na něj zadíval. Snažil se dostat z toho proklateho držení. Když se na něj koukal nakonec zavřel oči a velice se usmal . " Tvuj otec..pro mě je to jen parchant ktereho bych nejraději sprovodil ze světa." vydechl nakonec posledni slova ktere myslel že budou posledni. Co se ale nestalo. ve chvíli kdy už myslel že jeho tělo zashne poslední rana zacitil u sebe společnost ktera ho zachránila? Ne. Nebyla to zachrana ve chvíli kdy zacitil tu auru a dotyk na křidlech který končil odmrštěním do stromu rokašlal se. Nicmeně nezustaval dlouho mimo. Kdž ho začal chlapec prosit tak i s jeho pomocí vstal ." Sklapni na chvíli!"okřikl chlapce . Jak ho to štvalo. Nechtěl tu branu  využivat ale asi neměl zrovna navybranou. Nehodlal zrovna nyní pohlížet na to jak Abaddon niči toto mmísto. Vyvaženy a klidny Lucifer byl nyní naštvany. "Sakra"zamrmlal si nahlas pro sebe. Prcek měl pravdu . "Za tohle mu pak nepoděkuji"zamrmlal zle. Nakonec sebral poslední síly ktere v tehle chvíli měl. A že mu jich moc nezbyvalo . Jakmile otevřel branu do pekla donutil tam všechnny najednou vejít. A však ve chvíli kdy sám prošel branou která se pak zavřela zadíval se na Mikhaila a na Laurenta kteří tam byly ale Abaddon nikde a při tom tohle misto nevypadalo jako peklo. Nicmeně nebyl pro něj čas na to aby moc přemyšlel. I když sil moc neměl došel k Laurentovy kteremu jednu vrazil. " Jestli neco zniči a prolemi se pečet zrovna ted přisaham že tě  skopnu před něj aby tě roztrhal jako prvniho. Ale ted mi řekni co jsi provedl že brana ktera nas měla poslat do pekla tak jsme kdo vi kde. Mluv nebo na tebe bestii kterou se stanu ja ve chvíli když už važně nemam nervy! Tak mluv. Co jsi provedl proč jsme tady co? V nějake diře o vypada jak nějaky hnusny pokoj . Mikhaiely vem něco hedně težkeho co najdeš a začni ho stim mlatit kdekoliv na těle! Ja ho budu držet aby nam řekl kde je Abaddon" Zuřil . TIm padem si ani nevšimal že byly v pokoji chlapce ktery zrovna ležel na postely. " Udusim tě klidně i peřim ze svych křidel a budu tu stebou cloumat tak dlouho dokud neřekneš co jsi provedl a žadne iluze teď nepomohou! Ani kdyby jsi se tu oběvil nahy! To bych ti ho urval v tu chvíli!"

Jak mi Kurumi řekla své dovednosti, odpověděla jsem jí. "To je dobře. Možná budeš pro mě dobrá pomocnice." Poté jsem viděla jak Kurumi se podívala doleva a pak mi řekla že nás někdo pozoruje. TAk jsem si taky svoji hlavu otočila doleva a zpozorovala jsem velkou ženu v černých šatech. Byla dovná. ale pak jsem si všimla jejího účesu. Ztrnula jsem. Tenhle styl vlasů byl mi velmi známý. Z ní ozařovala mnou známá, ale vysoce podobující se, temná aura. "Kdo jste..?" Zeptala jsem se jí. Mezitím jsem se postavila z lavičky.

Kurumi se cizinka ani trochu nepozdávala. Její instinkty jí říkaly, že z ní nejspíš nic dobrého nebude. Také si všimla jak Anna ztuhla, když jí uviděla. Rozhodla se že radši bude mlčet a počká jak se situace vyvine dál. Anna se mezitím ptala cizinky, kdo vlastně je.

Obě dvě mě spatřily. Jakmile žlutovlasá holka ukázala ke mě svůj obličej, poznala jsem kdo to je. Tedy jsem se zle usmála. "Konečně po těhlech letech tě mám.. Anno." "Kdo jsem? Jmenuji se Kali Gouri. Hledala jsem tě od mého poslání od paní Mágyně zkázy. Určitě víš o čem mluvím." Zazubila jsem se a obkračovala jsem je. "Ale.. Možná by jsem si tě dala k snědku." Řekla jsem na tu Harpyji. Pak jsem pohlédla na fontánu. "Hmm. Jak jsem slyšela, tahle fontána je velmi mocná. Možná mě zavede do tvého světa Anno." Řekla jsem Anně.

(Oblast ozáří oslepující záře, která po zmizení představí místo pekla, prostornou místnost. Laurentův instinkt se stal zuřivější, když ho začal Lucifer černit. Volnou paži proto chopil Lucifera za límec.) „Laurent; Jaká ironie.. Použiješ teleportačni schopnost a při neúspěchu hledáš okolní viníky? Jsi tak průhledný.“ (Ohradil se zavrčením. Mikhail zúžil zorničky, kdy si důkladně prohlídl místnost. Nejhorší na tom bylo, že tu nebyl Abaddon. Což znamenalo, že buď se nachází někde úplně vzdáleně, nebo v okamžik přemístění vycouval a zůstal v údolí Nox. Nezbystřil-li sedícího mladíka na lóži, kterému dle smysluplných obezřetnosti patřila místnost. Vůně, kterou z mladíka cítil..) „Nerad kazím váš romantismus, ale máme zdaleka horší problém.“ (Odkývl směrem na mladíka, nepřimhouřil-li oči s krokem kupředu a do strany, čímž zpozorni Laurenta. Poustevník odstoupí o krok dozadu s mírným otočením. Automatický pozornost zaměří na přítomného - neznámého mladíka, kterého si v náporu zloby nevšiml.) „Laurent; Kufufu~“ (Nakloní obličej do strany. Až nyní cítil tu lahodnou vůní, která mladíka extrémně lišila od nich samotných a ostatních, které doposud poznali. V něm vůně vzbuzovala ty nezapomenutelné vzpomínky na mocné oponenty, které tak rád škádlil a lámal. Nepočítá-li.. Pozře-li duši mladíka, nasbírá procenta, která ztratil při oné událostí v údolí Nox.) „Laurent; Co si pohrát, než budeme v debatě pokračovat?“ (Pevně sevřel vlastní zbraň. Michael i William si vyměnily pohledy s odsouhlasením.) 

Ta žena začala mluvit. Velmi mě to znepokojilo. Představila se a řekla o někom koho znám. Tudíž o té zlé mágyni. "C..cože.." Byla jsem velmi zmatená. Pak se zmínila o Krumi která byla vedle mě. Proč by ji chtěla sežrat? Není nějaká až moc šílená? Pak řekla o té fontáně. Trochu jsem se uklidnila. "Tak dost. Tedy ty chceš se dostat do mého světa odkud pocházím? Neříkej mi že ti všechno řekla." Zeptala jsem se jí. "Hádám že Mágyně chce pomstu... Nenechám tě se dostat do mého světa. A navíc není jak se dostat do mého světa." Řekla jsem jí. "Opusť tenhle hrad." Pobídla jsem ji. Byla jsem připravena k boji pokud neposlechne.

Kurumi se zalekla, když slyšela, že jí ta děsivá cizinka chce sežrat, ale nedávala to najevo. Divně se na cizinku zašklebila a řekla jí. "To bych ti moc neradila. Já mám vzácnou peřní nemoc. Jednou za čas mi začnou pelichat peří na křídlech. Sežereš mě a začneš pelichat taky. Vypadají ti všechny vlasy. Bude z tebe hnusná plešatá příšera a žádnej kluk tě nebude chtít. Takže by sis to měla dobře rozmyslet než mě pozřeš." Kurumi se musela moc snažit aby se při takové lži nezačervenala.

Zasmála jsem se jakmile ta harpyje dořekla.  "Víš, já nepozřeju standartním způsobem." Pak jsem se otočila a čla čelem k nim a pak se zastavila. "Anno. Tedy najdu jinačí způsob. Nebo raději te taky pozřu Anno. Tvá magie.. I já vlastním Černou Venuši. Mágyně zkázy mě jím obdarovala. Ale ještě ji nemám plně zvládnutou. Ale to se brzy změní když tvoji magii pozřu." Řekla jsem Anně. Nemohla jsem se dočkat až je oba okusím. Ustoupila jsem od nich.

Byla to pravda. Má Černou Venuši. A poznala jsem že je démon. "Ustup Kurumi. Ta magie je vysoce nebezpečná.  Tato magie je z té Mágyně. Je velmi dlouhý příběh. Ale s mými přáteli v mém světě jsme ji porazili. Byla něco jako všemocná bohyně. A tato magie pochází z ní. Není to jenom jediná magie. Měla i druhou. Ale teď ti musím vysvětlit že tato magie je něco jako božská magie. Což znamená že ona není jenom démon na vysoké úrovni. Je něco jako démonní bohyně... Raději s ní nebojuj Kurumi." Řekla jsem Kurumi. V mém světě demonní bohové nebyli pro mě ničím než hmyz. Ale tady to bude velký problém. Navíc takoví démoni se velmi málo potkávali. Šla jsem k ní na její levé a ustoupila od ní. "Dobrá. Tedy to začne." Řekla jsem a vypustila svou temnou auru. Neplánovala jsem jí šetřit. Zvýšila jsem svoji moc naplno a z mých zad vyrostla velká ostří ledu. Pode mnou zamrzlo kamenné podlaží. Snažila jsem se koncentrovat aby moje magie se kolem mě nerozvinula a nezdevastovala vše kolem mě. Jenom pode mnou se odtrhával můj led který kolem mě stoupal a vypařoval. Pak jsem se dál soustředila a můj led na mých zádech zmizel a moje barva vlasů zmodrala do světle modré. Zaujmala jsem bojový postoj a byla připravena k boji.