Příběh

Kurumi neměla ani šajn, o čem to ty dvě tady mluví. Jen viděla, že se mezi nimi schyluje k souboji a jelikož obě vypadaly, že se chystajím použít své nejsilnější a nejničivější schopnosti, tak uctivě poodešla o kus dál, aby to od nich neschytala taky. Jen pak ještě zavololala na Annu. "Do toho Anno! Určitě jí porazíš!"

Otočila jsem se k Anně a viděla jak zvýšila svojí sílu. "Heh. Tak tohle je tvoje síla. Vypadá to že jsi nejsilnější se kterým jsem bojovala." Zachechtala jsem se. Čekala jsem až zaútočí ale rozmyslela jsem si to. "Víš Anno. Mohla by jsi být pro mě dobrá pomocnice. Ale.. Věci někdy bohužel u mě nespadají." Řekla jsem Anně. "Tak začneme" Dorekla jsem a velkou rychlostí sem k ní vyrazila. Chytla její ruku a hnula s ní do strany. Mezitím jsem napřažila levou ruku a přesně do břicha jí trefila. Moje rána měla následek odhození Anny ode mě, přes hradby na kteršch se udělala díra, a za nimi se povalily jako kuželky. Vzletěla jsem a přibližovala se k Anně. Viděla jsem prach třísek a kolej povalených stromů v lese. Našla jsem Annu a přistála k ní. 

Ztěžka jsem vstala. Vykašlala jsem trochu krve. Ztěžka jsem se držela ve stoji. Sakra. Vždyť jsem byla připravena. Nevěděla jsem že až takhle je silná a tak rychlá. Pak ke mně přiletěla ta Kali. "Ach.. Tak takhle.." Byla jsem velmi naštvaná ale hůř se mi mluvilo. Kde jste paní Accalio když vás potřebuju? Bylo to špatné. Jestli Accalia nezasáhne, možná mě Kali zabije. Zaútočila jsem na ní když mezitím jsem řvala. Dávala jsem do ní několik retězových útoků pěstí. Čekala jsem kdy bude vhodná chvíle vytáhnout dýku a zarazit to do ní. Ale mé útoky byly zdát se že moc na ni nepůsobí. Přesto jsem pokračovala dál.

Kurumi viděla že Anna dostavá od té cizinky nakládačku, přesto se nevzdává a bojuje proti ní dál. Anna se tak snaží, ale ta cizí ženská její útoky vůbec necítí. Říkala si Kurumi pro sebe. Ale byla připravená jednat, kdyby to s Annou vypadalo už hodně zle, tak byla připravená použít svojí rychlostní magii, popadnout Annu do spárů a letět s ní co nejdál, a co nejrychleji to půjde. Ne nadarmo se říká, že kdo uteče, ten vyhraje.

Její sada rán mě jenom trochu vibrovala. Některé útoky padly do mé tváře, ale jenom mi hlavu strkala dozadu. Pak jsem se otočila o 360 stupňů a pěstí jí dala dalsší ránu do obličeje. Vyhodilo jí několik metrů ode mě. Viděla jsem jak Anna byla znovu na zemi. "Tohle je vše co umíš Anno? Čekala jsem lepší výsledky. Jsi poněkud blázen se mnou bojovat." Řekla jsem Anně a zazubila se na ní. "Tedy pokračujeme." 

Velmi těžce jsem vstávala. Lapala po dechu. Z mého obličeje kapala krev. Všimla jsem si že skoro můj celý obličej byl od krve. I jsem měla zlomený nos. I přesto jsem se nevzdávala. Ale když mi řekla že jsem blázen, vemi mě to naštvalo, čímž jsem se přestala soustřeit na bezpečí okolí a následky mé magii.  "J..jak se opovažuješ mi říkat blázen?!!" Zakřičela jsem na ni. Začala jsem křičet a kolem sebe vypustila mnohem intenzivněji svoji auru. Kolem mě se zatemnil prostor, pode mnou a kolem mě se vytvářel led do 3 metrů který vzápětí praskal až s půdou vylétával do vzduchu. Kolem mě se i utvořil velký magický kruh na zemi. Pak jsem dala dlaně k sobě a vytvořla jsem dvě magické kruhy kolem mých dlaní. Pak jsem obě dlaně odsouvala od sebe a vytvořila jsem malou temnou sféru energie. Lac Lac Lac Lilac ~ . Při castování útoku jsem zvoje dlaně odsouvala dál od sebe a temná sféra se nadále zvětšovala dál a dál. Pak jsem obě ruce nadzvedla a držela jsem temnou sféru kterou jsem nadále zvětšovala až doáhla šířky 50 ti metrů. Obě magické kruhy kole mých rukou se spojily na jeden velký kruh. Pak jsem vyskočila do vzduchu. Když jsem byla slepá svým hněvem neuvědomovala jsem si že tokové množství energie by napáchalo masivní škody v krajině. Pila inanis mortem ~!! A vzápětí jsem svoji fréru temné energie hodila na Kali.  Mezitím jak dopadala, přistála jsem na zem a velkou rychlostí jsem obkroužila Kali, vytáhla svoji dýku a vší silou jsem jii vyhodila na Kali.

Vyhodila na mě svoji obří sféru energie ale já jsem vytvořila svoji černou díru před sebe a pohltila její temnou sféru. Tvar tenmé sféry se změnil na elipsu až moje černá díra ji úplně pohltila. Mezitím jsem chytla nějakou dýku za čepel dvěmi prsty. Zahodila jsem ji za sebou že letěla do hradu. Pak jsem svoji černou díru zmenšila, podržila na ruce a pak ji snědla. "Nom. heh heh." Olízla jsem si své rty. Kolem mě jiskřily blesky temné energie. "Tohle je moje Černá Venuše." Začala jsem se sadisticky smát.

Byla jsem nesmírném šoku. Pohltila můj útok. To je nemožné. Takže jsem už chápala proč říkala že nás sní. Její Černá Venuše je černá díra. "Ne..možné.." Při šoku můj hněv ustál. Měla jsem závistivý obličej. V takovém případě nikdo ji neporazí. Měla jsem obavy že jsme odsouzeni. Ale Accalia by ji mohla porazit. Ale kde sakra je? Takhle nás obě pohltí. Ještě něco musím podnkinout. 

Viděla jsem jak byla v naprostém šoky. "Ano. To je ten vystrašený obliičej." Řekla jsem Anně. "Už vidíš? Nic mě neporazí." Řekla jsem. Pak jsem si rozmyslela že ji ukéžu svoji pravou podobu. Kolem mě obklopila temná energie a moje podoba se změnila. "Tohle je moje pravá podoba." Řekla jsem. "Nuže pokračujem. Ale už mě to nudí. Je konec Anno." A potom jsem se rozletěla k ní, kopla jsem jí do řicha a vykopla jsem ji do vzduchu. Dostihla jsem ji a pak dalším úderem nohou tentokrát do zad jsem ji seslala k zemi. Přistála jsem k ní. Viděla jsem že byla v bezvědomí. "Jinak ti děkuju za to rozehřátí a tu velkou proci energii." Řekla jsem Anně i když byla v bezvědomí. Pomalu jsem se připravovala ukončit její život.

Kurumi sledovala s povzdálí souboj a viděla že teď je zle. Anna dostala takovou nakládačku, že už se nebyla ani schopna hnout. Cizinka se jí připravovala dorazit. Teď nebo nikdy. řekla si Kurumi zavřela oči a vyslovila zaklínadlo, kterou spouštělo jeji vysokou rychlost. "Pradávná harpyjí matko, dej mi sílu, dej mi rychlost, ať jsem rychlejší než světlo." Sotva to vyslovila, tak zazářila. Cizinka se mezitím chystala seslat na Annu svůj útok, když v tom Anna prostě zmizela. Kurumi jí ve své nadsvětelné rychlosti chytila do spárů a letěla s ní co nejdál odsud. Bylo to tak rychlé, že to Kali ani nepostřehla. Vše se kolem ní míhalo jako rychlé světelné šmouhy. Mířila na jediné bezpečné místo, které znala - do své jeskyně u Diamantového jezera. Během chvíle dorazila na místo, věřila svému harpyjímu instinktu, který jí vždy řekl, kterým směrem je domov. Kurumi zrušila svůj rychlostní mód, a pomalu se i s Annou snesla na plošinku před jeskyní.