Příběh

(Kolik hodin - minut - vteřin uběhlo od první otevření brány? Zlomil-li ihned tří symbolické klíče, vzpomíná si na prázdnotu. Naprosté ticho. Známý pocit, který už kdysi pocítil. Znamenalo to snad, že se vrací do starých kolejích? A přesto v ní zbystřil koutkem oka stín vysoké osoby. Vnucený pocit hladu v něm přerůstal. Vymoženost přinášet zkázu do vzdálených kontinentů i srdcí smrtelníků.) „Abych ti nezlomil křídla.“ (Vzešlo z úst Abaddona zřetelnou odpovědí, na větu Lucifera. Zaslouží si očistec. Započali společnou válku o hloupém dokazování síly, která zašla za samotnou hranici. Nejhorší na tom bylo, že se díky Lucifera dostal na místo, ze kterého předtím odešel. Záměrně! Jakoby potřeboval vidět obličej dotyčných, kteří sídlily v hradu. Vřelá náruč Mikhaila ho uklidnila. Nerad to přiznával, ale tento chlapec pokaždé věděl, co mu schází a oč žádá.) „Měl by si odejít z Laurentem.“ (Jeho hlas ztichne poté, co se sám v zamyšleností ptá, zda-li míní souhlasit s plánem Mikhaila. Obzvláště se zkontaktováním Samaela. Nebyl to náhodou on, kdo se k němu otočil zády? A nyní má souhlasit, aby mu nabídl pomocnou dlaň? Obě paže obmotá okolo smyslných boků Mikhaila, kterého donutí si sednout obkročmo do jeho klína a nepřestávat ho masírovat ve vlasech. Momentálně by i s libosti čelil desatero přikázáním, než vědět, v jaké situaci se nachází. Případně by opět vyzval otce do ringu, či propadl bezvědomí. K čemuž taký nescházelo. Slyšel ten hebký hlásek temnoty, který ho k sobě volal.) „Vystačí, když otevřete pekelnou bránu. Vrátím-li se do pekelné říše, vyhnete se případnému ohrožení. Všichni..“

Jak jsem letěla znovu k hradu, znovu jsem si změnila původní podobu v šatech. Anna popravdě mě ani moc nezahřála.  Čekala jsem lepší výsledky když má původ stejné magie jako já mám. Mágyně mi tuto magii destrukce zvanou Černá Venuše obdarovala. Nemám ji plně zvládnutou a zdá se že ani mít nebudu když jsem si stím pohrála a teď dokáu vytvářet Černé díry. Možná by to bylo lepší kdybych si tu magii neupravila. Mohla jsem měnit vlastnosti magii do jiných, na sobě si udělat silné brnění. Ale nucož než nezbývá než se uspokojit s touto magií. Pak jsem přemýšlela magiích které by mě mohly na mě působit. I když jsem prakticky neporazitelná, magie Zvaná Bílý Mars by byl problém. Ještě že se tady neobjeví. Pak jsem zase se soustředila na můj úkol. Tedy porazím Accaliu a nic už mě nezastaví.

Nespokojeně naslouchal slovum ktere se mu v tuhle chvíli ani trochu nelíbily. Měl jít za Samaelem který by ho nejraději zavraždil. Povzdychl si nad tím. Co mohl dělat? Zadíval se na ty dva a to jak sledoval jak se kněmu ten prcek tulí a mazlí se snim a ještě k tomu mu to Abaddon skoro oplacel ho snad naštvalo ještě víc. Zkousl si ret. Nemohl davat najevo city. K čemu by to bylo? Pomulu se dostal na nohy kdy se lehce oprášel." Zkus si mi polámat křídla v tomto stavu. Jistě ti to pujde velice naramně. Ale to by nejprve musel prcek z tebe slést , a však v te chvíli už tu dávno nebudu." Nespokojeným to vyrazem je sledoval dokud se knim pomalu neotočil zády. Na malý okamžik přivřel oči aby se uklidnil. Zajímavé jak se během vteřiny" Poté mi tedy dej vedět kde jste prcku. Jistě mě samotný Samael uvidí velice rád. štěstím bude chtít udělat to co Abaddon. Zlamat mi křidelka. "Zakroutil nad tim hlavou. V další okamžik roztahl své křídla kdy se pomalu rozletěl od nich pryč. Musel hledat . Předtím měl svuj klid. I když každy den byl stejny. Stale chodil na stejná místa a dělal neustale to samé dokola , ale měl klid a teď? Zrovna se musel starat o takové věci. Ano mohl si jistě za to sám že se dostal od něj dál , ale kdyby veděl že to bylo pro jeho dobro. Když tak začal pátrat po Bratrovy Abaddona stale z toho měl horší a horší pocit. Né že by se ho bál to nikoliv. Spíš mu to nebylo celkově přijemne. Jediny Abaddon byl ten ktereho měl rád a snesl ho , ostatní ? Ani nahodou. Když tak letal okolo. Napadla ho otázka proč vlastně je zde? Měl by jít do pekla tam je jistě ten jeho bratřiček a hlupak hledal zde. Nicmén ve chvíli kdy se chystal na zem aby si mohl otevřít bránu zahledl povědomou tvař. Jak sladce vypadal ten jeho bratříček. S ušklebkem se pomalu dostal až k němu kdy ho bez kompromisu zachytil za pravou ruku a v dalším okamžiku se sním vznesl do vzduchu se zlým usměvem. " Být tebou sebou moc nemelu. Jistě by jsi nerad skončil dole na zemy. Jistě by to nebylo nic přijemneho. "ušklibl se zle. Nicmeně mu v tuhle chvíli došlo že netušil zda už budou v novem ukrytu či nikoliv. 

Samael: Nic netušici se prochazel pro jednou po okolí ve své pravé podobě. Po dnešnim namahavém dnu kdy dalších pár dučí poslal do pekel za jejich hříchy si chtěl jen na malý okamžik odpočinout někde v ustraní. Jelikož bratra stale nenacházel a za otcem se mu v tuhle chvíli nechtělo. A však ve chvíli kdy zacítil uchopení ani nestačil reagovat a jeho tělo se vzneslo do vzduchu. Než se stihl rozkoukat tak byl tak vysoko až mu z toho bylo zle. Zvedl pomalu hlavu při zaslechnutí hlasu který tak nerad zaslechl. Při pohledu se už jen ujistil že to je onen muž kterému daval za vinu i bratruv odchod. " Co sakra chceš! ihned mě polož na zem ty nechutny opeřenče! Hned..mě dej dolu !"zařval nespokojeně. I když mu docházelo že to byl velice špatny napad když byly vysoko a on by ho mohl pustit z tehle výški na zem .  Nespokojený se koukal okolo. A odpovedi se ani nedočkal v tenhle okamžik. Ve chvíli kdy začal Lucifer klesat zahledl z výšky osoby které však ještě nepoznával. A však jak byly stále níž a níž jasne začal rozpoznávat bratra po kterem se scháněl. Jeho usměv aale zmizel kdy jeho pravá ruka byla uvolněna ze sevření a z menší výšky skončil na zemy přímo pře Abaddonem. Jen chvíli to trvalo než se vzpmatoval a zle zavrčel" ty jedno hnusne hovado! Co si myslíš! Necham tě smaži v pekle za to že jsi mě nechal padnout takhle na zem! Zabiju tě rozumíš!"Velice zuřivě začal řvát na Lucifera dokud se nezadívao na Bratra a to ditě u něj. Pomalu vstal a šel jen pomalounku k bratrovy. Jen ve chvíli kdy byl u něj v dostatečne blízkosti tak odstrčil lehce to ditě a sklonil se k bratrovy na ktereho se až ustaraně zadival." Na to že jsem si myslel že se dokážeš o sebe postarat tak jsi ve velice špatném stavu bratře. Snad si nežádáš mou pomoc?"ušklibl se zle kdy se zadíval na ostatní. " Pokud jde o mou pomoc. Velice rad pomohu..když budu moct pak toho opořence zabít "

Lucifer: Nespokojeně se zadival na kluka když tam přistal. Jaká smula. Doufal že se mu alespoň něco zlomi a při tom? Nic . Jaka to smula. Jeho potěšení se nestalo skutečností. " Zkus si mě zabít. Pokud to takové pískle jako ty dokáže. Dokážeš jen mávat ručičkama , ale aby jsi se dokazal pořadně bránit tak to ještě nemáš chlapečku. Takže co takhle nechat toho kecání a mohl by jsi mu pomoct? Jinak to nebudeš ty,,,ale já kdo bude utočit jako první. " 

"Bíly Mars se nedá najít. Ne v tomhle světě. Pochybuji že by tady byl Bílý Mars. A do mého světa se nedostanu." Řekla ksem Kurumi. "Říkala jsem že se vrátíme zpátky ke hradu. Za každou cenu ochránit Accaliu." Vyčítala jsem Kurumi. Mluvila jsem vážně. Opravdu jsem se chtěla vrátit. Nemohla jsem jen tak dopustit Accaliu bojovat proti Kali jen sama. Docela jsem si už vážila Accalie. Byla milá.

"Ty se tam chceš znova vrátit a znovu se postavit té věci?" zděsila se Kurumi. "Vždyť sotva stojíš na nohou. Před tím jsi jí neporazila a teď v tomhle stavu myslíš že jí porazíš? Jestli tam teď půjdeš, tak půjdeš na smrt. Má rychlostní magie půjde znovu použít až zítra., takže tě odtamtud už nebudu moci odnést." Pak se Kurumi zamyslela, zašmátrala ve své brašně a vytáhla jakési bylinky. "Co kdyby sis teď vyslechla můj návrh, jak tu věc alespoň zpomalit?" zeptala se Anny.

Koukla jsem se na její bylinky. "Nemyslím že by to fungovalo. Ale můžeme to zkusit." Řekla jsem Kurumi. Cítila jsem se mnohem lépe. Kouknula jsem se na své ruce. "Hmm. Co jsi to dala že se cítím mnohem lépe?" Zeptala jsem se Kurumi. Pak jsem dostala nápad. "Ať je to cokoli co mě uzdravilo, může nám to pomoci. " Řekla jsem. Nečekala jsem na nějaké zázraky ale za pokus to taky stojí.

"To tě uzdravila léčivá voda z jezera, tyhle bylinky s tím nemají nic společné." odpověděla Kurumi. Pak pokračovala. "Tohle jsou tzv. Sukubí bylinky. Koupila jsem je na tržnici, když jsem chtěla po jednom klukovi aby se se mnou pomiloval, ale on pořád nechtěl. Věc se má tak, že tyhle bylinky u každého, kdo je pozře vyvolají velkou nadrženost a chuť na sex. Kdyby jsme jí dali vypít čaj uvařený z těchto bylinek, tak by pak určitě na nějaký boj neměla ani nejmenší chuť. Chtěla, by pak jen šukat až do padnutí. Na hradě bude jistě plno strážců, kteří by si rádi užili. A pak, až už by z toho byla úplně vyřízená a nebyla schopná boje, tak už by si jí snadno porazila."

(Odešel-li Lucifer, zaostřil Laurenta, kterého požádal, aby šel nalézt vhodné útočiště, které můžou použít v podobností základny. Laurent odsouhlasí žádost dítěte, čímž odchází a zanechává oba samotné. Praktický znal zpaměti verš, kterým by zavolal Abyzou. Jedinou dceru Ďábla, která by s pravděpodobností uspěla při zapečetění. Od osudného dne, kdy Abaddon odešel, chodil za ní. Roli hrál i čistý zájem. Čehož si byla Abyzou vědomá už od prvního setkání. Vyhodnotí-li doposud nasbírané informace.. První & Třetí & Pátý syn v kombinaci s pomoci.. Narcisti, kteří si hoví v lůně moci a neporazitelností. Zůstává tedy navržený Samael. I když s ním má Abaddon špatný útržek z minulostí, vidí tu procenta úspěšností. Tedy, nerozmyslí-li si to v okamžiku, kdy zbystří Lucifera. Opravdu.. Nezná žádnou komunitu, která by zaváněla tolika konflikty. V tichostí si musí oddechnout. Nezaslechne-li dopad, čímž si již přítomný Samael získá plnou pozornost. Popravdě i zlověstné zavrčení přitom, když ho odstrčí od Abaddona.) „Taky vás rád vidím, lorde Samaeli.“ (Procedí skrz zuby lechtivým sarkasmem. Pažemi si dopomůže vstát.) „Můžete laskavě zanechat osobní spory do budoucností? Nezacelíme-li narušenou pečeť.. Myslím, že i Vy byste byli terčem zběsilého konání Abaddona.“ (Čemuž míní zabránit. Ne nadarmo byli pasovaní na prince zkázy a apokalypsy. A střetnutí těchto pohrom, by dokonce vyhladilo i samotnou pekelnou říší.) „Napřed musíme Abaddona dostat někam do izolace, lorde Samaeli. Nemyslím si, že by obnovení trvalo dnešní den. Nepočítám-li.. Kdo kdy viděl, aby Incubus táhl v doprovodu démona?“ (Zakroutí hlavou, nezaloží-li si paže na hrudi.) „Vezmete ho?“ (Optá se Samaela i Lucifera.)

(Odsouhlasil-li by sňatek s dcerou Belzebuba, nečelil by chaosu. Vládl by zděděnému kontinentu. Dopřál si opět společnost chlapců, kteří mu zlepšily i dny naplněné zlobou. Večírky, které nabízeli nepoznané. Nyní? Wonderful a žijící bytosti v něm. Mrhání kterýmkoliv komentářem. Už i přítomní démoní v něm vzbudily odpor. Nastal čas, definitivně zavrhnout smíšený život. Obnoví-li Samael - kterého každopádně v soukromí a ve vhodný čas sprovodí z bití - poté se vrátí zpět do domoviny. O zbytku má už přehled, konkrétně o činech. Aura, kterou vnímá příchodem Samaela i drzé odstrčení Mikhaila ho donutí s prudkostí vystřelit paži, kterou chopí Samaela za hrdlo v té ideální blízkostí. Vteřina, která obalí Abaddona temnou masou, která se začíná formovat. Chapadlo z masy obtočilo vzdáleného Lucifera, kterého přemístilo do té nebezpečné zóny, kdy chopil Lucifera i Samaela za hrdlo, div drápy nenarušily kůží.) „Jeden činí, jakoby žil šťastný příběh. Druhý má nezastavitelnou podrážděnost i ze vzduchu. Jaký bolestný závěr by pohřbil přítomné děti, nastal-li by bod zlomu srážky síly věčné zkázy i apokalypsy?“ (Víčka zanechá klesnout o centimetr.) „Neuškodí sprovodit vás z bití.“ (Nakonec oba pustí s odstoupením, čímž udělá pár kroků dál. Nezasedá-li si ke kmeni stromů. Nesouhlasí. V osudný den si zafixoval nezlomnou averzi k mladšímu bratru. Myšlenka, že by se ho dotýkal..) „I lidská bytost má dost rozumu, než-li opeřený pták a dítě, které leze do zadku otci.“ (Procedí skrz zuby. Vážně nemá náladu na kterékoliv konflikty s přítomnými společníky, případně aby oni započali.) „Zmiz.“ (Odpoví, div sám nepodniká činy, které by bratra sprovodily z bití.) „Pro zrádce tu není místo.“

Jen pozorně sledoval jak Mikhaila tak i Samaela. Musel si dát na něj velý pozor. Nelibost šla od něj znat velice dobře. Naprosto se mu nelíbil fakt že je vubec v jeho blizkosti ještě k tomu jeho bratr. Byl to vskutku zajimavy pohled. Abaddon v tuhle chvíli vypadal tak nevině a bezbraně , a při tom. Kdyby se cokoliv teď pokazilo malo kdo by dokázal přežít v tuhle chvíli. Mohl si ho jen ohlídat aby se mu nic dalšího nestalo.Co se však nestalo. Ve chvíli kdy zacítil obmotavájí ci se chapadlo okolo jeho krku. Jen přivřel oči ve chvíli kdy byl vedle něho blízko. Nicmeně misto strachu se mu na tvaři oběvil ušklebek. " Jednou ti tento opeřenec nakope zadek a necha tě někde hnít. " Zavrčel nakonec . Když byl propuštěn tak si na chvili klekl a otřel si krk. Nechapal proč vlastně je sním v kontaktu .POmallým pohybem vsta a došel až k Abaddonovy. Zadííval se na  oba kdy na oplátku když předtim on tak odporně odtahl Mikhaila tak teď on udělal to samé jemu. Lehce se sklonil kdy si převzal Abaddona do naruče a pomalu se narovnal." Ach nikdy jsem netušil že zrovna ty se necháš odemne nést jak ženska. Idiote. Ještě jednou.."přitahl se k jeho oušku a začal šeptat." eště jednou se mě pokusíš takto vyděsit tak ti ukažu jak vypadám já když jsem naštvany. "zakroutil hlavou  nad tím. Došel k Mikhailovy " Takže? Co myslíš? Za jak dlouho dokáže najít nějake místo kam ho zavřeme? Jinak si najdu lano a svažu ho přímo nad sráz. Uvidíme zda se to neuklidní samo. Trocha vděku by tě taky jednou nezabila. Maš jedine štěstí že maš někoho kdo za sebe musí prosit hlupaku. "