Příběh

Zaslechl-li slova chlapce jen na malý okamžik na něj pomalu natočil hlavu při čemž ihned zvedl obočí." Vskutku? Opravdu mě rád vidíš? To je od tebe taak sladké , nicmeně. Já nemohu říct to samé. Zjištění že bratr se obklopuje hlupaky slabochy a špínou. Z toho je mi zle." Jak komicke. Byl sem donesen bez toho aniž b se ho někdo ptal. Při tom  byl sem donesen a zhozen z výšky. A to jen kvuli tomu aby bratrovy zachranil zadek. Tedy spíš aby ochranil svět před jeho zlobou. Bylo to pro něj velice nudne a otravné.Nepříjemny pohled nastal ve chvíli kdy si ho bratr uchytil pod krkem a zle zavrčel. "Pokud si dobře vzpomínam ani   jsem zde zatebou nechtěl. Byl jsem zde dotažen násilím bez toho aniž by se mě někdo zeptal jasné! Tak mě ihned pusť. Neprosil jsem se nikoho abych zde mohl být a pomáhat zrovna tobě. Vyvrženci který byl tak hloupý a myslel si že dokáže cokoliv proti otci. Jsi slabok který si až moc myslí sám o sobě a zahazuješ se ještě k tomu s odpadem. Jak hluboko si klesl.  Velice smutné!" Nakonec jak byl propuštěn tak chvíli sledoval jak si ho Lucifer bere k sobě. Velice smutny to pohled. Nechaval se obklopovat hlupaky. " Klidně zmizím Je mi naprosto jedno zda se zblázníš a pujdeš po všech co jsou zde. Je mi to naprosto jedno" Poveděl velice chladným donem kdy se chtěl už rozejít pryč. V krocích mu ale zamezila ostrá čepel Meče který Lucifer svíral v jedne ruce a druhou se snažil držet Abaddona aby mu neupadl na zem. " Fajn! Pomužu mu. Ale poté hned jdu pryč ! A neručím za to že vás v noci nepovraždím jednoho po druhem!"zavrčel nakonec zle. Když nakonec meč zmizel a Lucifer uchytil přet Abaddona tak jak měl zakroutil hlavou. " A pokud vím drahy bratře. Zradce jsi tu jedině ty když jsi si myslel že usedneš na otcovo místo. Proto také jsi v téhle situaci. " 

(Není potřebné odpovídat na to, co slyší. Zvláštní.. Nevzpomíná si, že by takto setkání probíhalo, když vládl. Asi trpí lidskou demencí, když vytáhnou paty z pekla. Rozepře mezi Luciferem i Samaelem byli vždy. Ale, že by byli tak extrémní? Nechá si Luciferem dopomoct vstát. A opět.. Lepší by bylo, kdyby se vzájemně zavraždily. Mikhail událost v tichosti sledoval, aniž by zakročil. O proti ním, byl pořád na nízké úrovní. Ať by řekl cokoliv, otočily by to a pořád dokola. Ne nadarmo se říká, že v krušných časech má dotyčný mlčet a lépe si obrázek vytvořit v podvědomí. Víčka zanechal úplně klesnout nasloucháním společníkům. Nenastal-li bod definitvního zlomu. Slyšitelný tón smíchu odpovídal, o čistém šílenství i o pátém klíčí, opouštějící pečeť na podbřišku. Pohlcený masou způsobil odhození Lucifera. Nezačal-li propadat plnému deformování. Končetiny během vteřiny zmizeli, čímž byli nahrazené početnými výrůstky masy, která zatratila i tělo Abaddona. Půda pod ním vibrovala. Okolní blízké stromy nedokázali vydržet nápod gravitace, kdy se skáceli i s mohutnými kořeny. Naposledy pohledl na mladšího bratra, nezmizel-li i obličej Abaddona, kdy se před Samaelem týčila deformovaná masa, bez známky očí i úst. V ten okamžik se rozdrtila i půda na kusy sutin, které začali levitovat pár metrů ve vzduchu. A tím to začalo. Nahromaděný vztek v něm změnil doposud známé pocity, které se změnily ve vraždící úmyslí.) „Lépe se zahazovat s odpadem, než kráčet ve stádiu ovcí. Slaboch, který ze strachu sám nedokázal čelit otci. Kompenzující si nedostatky prostřednictví desatero přikázaní. Nula, která poslouchá rozkazy fotra, aniž by se vzepřel. I Abyzou má větší koule, než ty sám. Jdi plakat pod sukní té děvky, která si říká matka.“ (Odpoví hrubým hlasem. Neotáčí-li se na Lucifera.) „Vážně si kníže pýchy, když se necháš snadně vytočit démoní ovcí? Natolik zaslepení parchanti, až sám cítím odpor, že sem s vámi vůbec někdy promluvil. Hloupé - nezkušené děti, které dokáží leda vést vpouru u blízkých, aniž by si troufali použít to, čemu se říká rozum.“ ( Nepřemístí-li se hustá masa za Mikhailem, kterého dočista pohltí s následným zmizením z místa, na kterém zanechá Lucifera i Samaela.)

THE END

Po doražení do hradu, jsem dohlédla na dobré ustájení a postarání se o koně. Pak jsem se vydala na zahradu. Byla v troskách. Nebo spíš, ne celá, ale hradby byli v troskách. Okamžitě jsem se vydala k branám a zeptala se stráží co se to jakože stalo. Když mi to řekli, okamžitě jsem je vyhodila. Pouštět do hradu úplně cizího člověka, neověřeného, to udělá jen naprostý idiot. A idioty nepotřebuji. Momentálně jsem byla oficiálně naštvaná. Hradby jsem spravila během chvilky. Hranice sem neměla žádnou bytost temna pustit. Šla jsem kontrolovat fontánu, ta byla v pořádku. Zvláštní. Ale byla tmavá. Ale fontána se nedala jen tak zničit, ale podle barvy vody. Tu ta osoba dost vyváděla. Vydala jsem se nahoru k Akimu. Byl zabalený v dekách a nešťastný. Objala jsem ho a pohladila ho po vlasech. Vypadal teď opravdu vyděšeně. A něco nebylo v pořádku. 

To co jsem uslyšela od Kurumi mě hodně začervenalo. "Jsi opravdu divná. Myslíš že si vypije jen tak čaj na bojišti? To určitě." Řekla jsem ironicky. "Kurumi. My opravdu musíme jít zpátky na hrad. Říkám ti to naposledy. Už jsem v pořádku." Vyčítala jsem Kurumi, protože už mě začínala štvát. "Jsem připravena." Byla jsem připravena až mě Kurumi chytí a ponese zpátky na hrad.

Přistála jsem u fontány. Otočila jsem se a uviděla jak jsou hradby neporušené. Usmála jsem se. Tohle vypadá že tady je někdo další. Jestli to je Accalia, budu se na ní těšit. Rozhodla jsem se že budu čekat u fontány.  Zabiju ji, a potom cely Wonderful skončí ve mně.

"Fajn, ale tohle si vezmu sebou." řekla Kurumi a bylinky si schovala zpátky do své brašny. Pak vzlétla, uchopila Annu do svých pařátů, vylétla s ní z jeskyně a letěla s ní tím samým směrem, odkud před tím přiletěli. "Jsi si doufám vědoma toho, že jestli on ní dostaneš další nakládačku, tak už s tebou nebudu moci tak rychlé utéct, protože se má rychlostní magie ještě neobnovila. Jediným řešením, jak tě zachránit budou ty bylinky." říkala jí Kurumi za letu.

(Veškeré kroky zastavil ve středu vládnoucích stromů s otočením na společníky, kteří s ním chodily automatický kamkoliv. Případně skrz ně chodil on s nimi i komunikoval s dotyčnými, kteří se například přidali ke společnému cestování. Odstoupí o krok dozadu, čímž usedá na ležící kmen. Zamyslí-li se.. Údolí Nox? Skály padlých andělů? Nesmysl. Ostrov Eurus? I démon by zažil nekončící ohrožení na každém kroků. Ačkoliv skupinu skládá Lucifer [syn Boha] & Abaddon [syn Ďábla] - Mikhail [Sadistický Incubus] - On [Poustevník šestí cest, začleněný i do Japonské hierarchie] - Michael [Čistokrevný upír] a William [Masochistický válečník]. Nádherná - smysluplná skupina, složená s viditelnými odlišnostmi, která by spíš zahynula. Nakonec s úspěšností nalézá ideální útočiště, čímž odchází nazpět. Veškeré kroky zastaví poblíž přítomného Lucifera i Samaela s rozhlížením, kdo tady schází. Automatický mu nabíhá žila, kdy mu začnou cukat i koutky rtů.) „Opět.. Opět zmizel s mým synem?“ (Otáže se, se zavřenými víčky, kdy klade důraz na temnou auru, která z něho vychází. Spustí-li Mikhaila z očí, zase ho někam odnese. Víčka následně otevírá dokořán se zbystřením osoby, kterou předtím neviděl. Nejvíc zarážející okamžik nastává, zjistí-li, že tu má čest se samotným Samaelem. Vůdcem desatero přikázání, který je sám zapletený do jeho odchycení.) „Kufufu~ Zřejmě jsem si vás s někým spletl.“ (Během okamžiku se otáčí, kdy přidá do kroku ve snaze odsud zmizet dřív, než si Samael uvědomí, kdo ve skutečností je.)

Sestra po chvíli odešla a nechala mě v mém pokoji samotného, stačilo ji ujistit že jsem v pořádku a nic mi nehrozí. Hned potom byla pryč. I když mi nabízela že mi nechá donést nějaké dobré věci. Ale já ji odmítl. Ti pitomci co mi sem vlezli zase vypadli. A tak jsem se rozhodl že zůstanu v mém pokoji a budu hezky potichu. Zavrtal jsem se do svých dek a tiše si povzdechl. Bylo mi smutno. Byl jsem sám a teď jsem mohl být hezky sám se sebou. Proč mi vlastně lezli do pokoje když nic nechtěli. Bože. Nechápal jsem to. Bylo to k umučení. 

Musel se nad tím jen pousmat. " Kdo by nebyl nepřijemny když jsem byl poslan pro tohoto pitomce. Jako je tvuj bratr." Zakroutil nespokojeně hlavou. Pozorně sledoval Abaddona. To co se ale udalo po chvíli se mu naprosto nezamlouvalo. Ten zmetek zmizel bez něj , ale kluka si vzal sebou? Tse hlavně že na to když chtělm pomoct mu byl dobry. Musel uznat že vněm byla zlost.  A ještě k tomu pitomec takhle riskoval. Měl snad toho kluka raději už než jeho ? Zkousl s ret. Přišlo mu to dost smutne. I když se odloučily i tak on si nenalezl nikoho k sobě kdo by mu nahradil Abaddona , ale přišlo mu že Abaddon si nalezl někoho rychle. Nehodlal se  snim hadat. Přivřel oči . Ve chvíli kdy tam však přišel v onu chvíli Laurent tak se musel ušklibnout. " pozdě. Utekly. Ale ber to pozitivni . Nenechaly tu jen tebe ale i nas. Tedy mně jeho nepoči-..tam"posledni slovo poveděl sekaně ve chvíli kdy se Laurent otočil v rychlosti aby šel pryč. Musel se ušklibnout." Hele ! Samaely..a viš kdo je tamto? To je zlaty a dobry Laurent...jistě ho znáš!"ušklibl se zle. V tu chvíli ale ihned odstoupil o několik kroku dal kdy si roztal křídla. Bylo to jednoduche. Rad škodil. Tedy když mohl. A tohle? To byla dokonala možnost. Nakonec ale z mista odešel . zmizel hledat toho pitomce. Nakonec ho nallezl. Tedy blizke okoli kde byl. Jen díky tomu polibku od prcka. Jakmile tam byl tak pomalým krokem došel až kněmu. Jen zakroutil hlavou najednou." Opravdu? Nechaš mě tam jen tak? Aniž by jsi na mě počkal? Jsi velice milej pitomče. "

Jak mu přišlo nechutne . Jak chování bratra tak chovani toho jeho kamarádička." Ale ale...snad se nebojiš braško? Brzy to tady bude zničene jen kvuli tobě. Jak to bude krasne . Doufam že te uvidim pak na dně když zabiješ někoho koho máš rád. I když si myslíš že né." Jak mu to bylo přijemne . Mohl si bratr řikat cokoliv chtěl. Ani se nedivil že bratr zmizel. Nicmeně nečekal že zde nechal sveho kamarada. A však možna že to nebyly takoví kamarádi. Nicmeně ve chvíli kdy tam přišel někdo jiný jakmile tam bratr nebyl překvapeně se zadíval na osobu která tam byla. Nicmeně ho hned nepoznaval. Asi to byl opravdu jen omyl. Hodlal si to vyřidit stim pitomym kamarádem od Abaddona. A však ve chvíli zaslechl li to jméno zpozornil . Na tváři se mu oběvil až bláznivý usmev." laurent? Opravdu? Jak jsem se mohl odvážit si nevšimnout kdo jste" Zašeptal ve chvíli kdy Lucifer odsud zmizel. Chvíli jen nehnutě sledoval postavu jak odchazi. V tu chvíli před nim udeřil Bleskem a hned poté udělal Ohnivou stěnu."Laaaureeeenteeee. Snad by jste mě nechtěl opustit . Když už jsem vas tak hledal"zle se usmíval a šel pomalu blíž kněmu. " Copak by jste odešel zrovna když jsme se sešly? Tak dlouhooo vas hledam. A ted...jak krasny to pocit"Otevřel ihned dva portaly pod loutkama od Laurenta a nechal je padnout z výški dal od nich. " Smím prosit o tanec?"