Příběh

(Společně s Mikhailem dorazil do skály, ve které Mikhaila propustil - aniž by opustily údolí Nox - s následným pozměněním zpětně do základní podoby. O pár minut poté.. Odešel-li mladší společník zpět do démoní říše obstarat dočasný lék do komunity zatracených existencí, které vám dokázali nepodmíněně dát praktický i lék na smrtelný šířící se lidský mor - což není nic obdivuhodného. Vezmeme-li na vědomí, že část populace smýšlí o démonech spíš zápornými názory, aniž by tušily, že i oni vládnou vyspělostí. Skládá-li se démoní společnost teoretický i z lidských duší, které životem hřešily. Čím déle čekal.. Připadal si jako člověk, kterému každou chvílí začnou explodovat vnitřní nádory, po kterých absolutně propadne zoufalství. Věděl o někom, kdo by obnovil s úspěšností nalomené symboly. Avšak po konkrétním incidentu v údolí Nox.. Přimhouří oči, kdy si pažemi dopomůže vstát ze skalního výrůstku, na kterém doposud seděl. I kdyby chtěl, lidskou podobu do obnovení nezíská. Musí se tedy spolehnout na původní podobu, která se mu hnusila. Udělal krok, nepoložil-li dlaň na nepravidelnou zeď vnitřní útroby skály. Nepohladil-li zeď, kdy dlaní se zabodnutím špičatého výrůstku prořízl kůží, stékající níž a níž.) „Patentibus.“ (Zachraptí, otevírající si vzápětí průchozí portál. Chtít jít například do skal padlých andělů, nastali by komplikace. Nikdy tam nebyl, aby vzdáleně do oblasti prošel. Paži zanechá volně dopadnout podél těla, nezamíří-li do portálu kolébavým krokem. Veškeré kroky zastaví na hranici portálu s mírným otočením do strany, všímající si přítomného Lucifera, neodpouštějící si sarkastickou poznámku.) „Přišel-li si mi vyčítat odchod, nyní není vhodný čas.“ (Objasní s odstoupením, kdy se zády zapře o zeď, aby neztratil balanc.) „Chceš-li být užitečný, dopomůžeš mi se dopravit k někomu, kdo mi zdaleka pomůže víc, než ten parchant. Nesouhlasíš-li, ustup a nepleť se mi pod nohy.“

Kurumi mě uchopila do jejích pařátů a se mnou vyletěla. Koukla jsem se na Kurumi. "Nejsem hloupá. Tentokrát se jentak nenechám. "Řekla jsem. Ačkoliv nenechám Accaliu proti ní prohrát. Kali je velká. Měla by mít trochu víc slepých míst. Ačpak jsem si uvědomila ze nemám dýku. "Sakra. Tu dýku potřebuju. Dala mi ju Accalia. S tím můžu ublížit demonům. Sice mám taky Černou Venuši. Ale moje vlastní tady nebude fungovat k ublížení mocných bytostí. Ale Kali ju zahodila." Řekla jsem Kurumi.

(„Pýchá předchází pád“. V přesném znění pro Lucifera spíš; „Nepřítele si drž v povzdálí“. Kdo by tušil, že ho prozradí, aby zaměstnal dostatečně Samaela a sám odešel s klidným úsměvem hledat Abaddona? Ideální varianta rychlého odstranění; Vypít smrtelný jed. Co zmůže? Musí mu čelit, i kdyby vlastnil námitky. Ačkoliv.. Možná by to dokázal zneužít pro osobní prospěch. Zaměří-li se na láskyplný vztah mezi ním & Abaddonem & Luciferem. Pomalu se tedy otáčí na patách nohou, nezastaví-li čelem k němu.) „Ne nadarmo se mi říká poustevník.“ (Odpoví pro vlastné obhájení. Nezvážní-li.) „Cožpak bych si vás dovolil opustit, vaše veličenstvo?“ (S důraznou nelibostí si zanechá během vteřiny zhmotnit v dlaní opět zbraň. Silně začíná přemýšlet, že si v budoucností vyhledá padlé anděly, ze kterých si mimochodem udělá loutky. Když už má každý tendenci, je zkrátka házet z výšky dolů.) „Copak to mé uši zaslechly? Kdo by kdy tušil, že se dvě nebezpečné vlastností v podobě synů setkají?“ (Ať se Samael snažil sebevíc, poznal na něm podrážděnost. Odpovídala o tom i předchoí debata, kterou zaslechl mezi ním i Luciferem.) „Místo zdlouhavého válčení.. Vy chcete jeho a já toho chlapce. Quid pro quo, drahý Samaeli. Nebo vážně hodláte započít dlouhodobý konflikt, který ohrozí i váš titul? Zamyslete se.. Co kdyby se čiště náhodou do naších sporu zapletl někdo například z podsvětí? Vážně byste chtěl, aby váš otec čelil jinému králi, vládnoucí zmíněnému podsvětí?“

Možna ho itrápilo sledovat jeho tělo a jeho samotného jak se trápil. Nicmeně nehodlal se snim hštěřit hloupýmy slovy. Moc dobře si všímal toho co měl v plánu udělat a v čem mu také zamezil v jeho vniknutí dovnitř. Lehce se nakonec na něj usmal. Udělal jen pár kroku kněmu kdy se dpsta do jeho těsné blízkosti. ve chvíli kdy ho cvrnkl do čela tak si povzdychl." Někdy vás demonu vskutku nechapu. A asi tě ani nikdy nepochopím ." Když ho tak sledoval vlastně i chhápal jak se musel v tuhle chvíli cítit. " Nejraději bych tě teď nečím praštil. Ach proč jen vím že by to k ničemu nebylo." Musel mu pomoci. Nicméně netušil jak. Jak byl u něj tak blizko natahl pravou ruku k jeho tváři kdy mu přejel jen lehce po jeho pokožce." Nesnašim pohled na to když trpíš. Demonská horká hlava. Vskutku hrozné. Ten parchant si nyní hraje s Laurentem Takže chvíle klidu nastává. Potřebujješ ted hlavně odpočinek a klid" Vskutku. etušil jak mu zde pomoci. Přitahl si ho k sobě aby se mu zde nesložil na zem. Nehodlal ho tahat ze zemně,. Když si ho tak opíral o sebe. " Pujdeš tam kde jsem se já schovával dlouhá léta jak krysa. Mám tam něco co by tě mělo udržet chvíli při smyslech aby jsi mi nepolámal všechny kosti v těle. Poté začnem myslet nad variantou co dál." zašeptal skoro až konejšivým hlasem. Jako by snad někdy na sladké řečičky dal. V tu chvíli si otevřel svou bránu . Nicméně dnes byl už sám unavený a tak se stalo to co předtím. Místo určeného místa byly v pokoji onoho chlapce kde předtím. Buď to bylo prokletí nebo znamení. Nespokojené to zamrmlání. Vskutku nemila to nahoda. A všk neměl navybranout...když to dítě stale bylo v postely bez  ptaní tak položil k němu Abaddona a poté si ve své ruce po zavření brány nechal zhmotnit svuj meč kdy špičku ocele dal ke krku mladíka." Zaslechl jsem povídačky o tom kdo máš být. A tak tě trochu yužiji Mun společník má velky problém. A pokud by jsi nechtěl skončit jako jeho hračka. Měl by jsi mu pomoci. "

Kurumi s Annou v pařátech letěla dál směrem k hradu. Kdyby jsme tu cizinku porazily, tak by se nám Accalia třeba nějak štědře odměnila. Třeba by mi dala nějakého pěkného kluka, se kterým bych mohla dělat úchylné věci. Říkala si Kurumi v duchu. To co Anna ale říkala se jí moc nelíbilo. "A co chceš teda dělat? Chceš letět hledat tu dýku?" Vůbec se jí totiž ta představa, že by to dopadlo jako prvně, nelíbila.

jak sladký to byl pohled. Nemohl uvěřit tomu že se mu poštěstilo až něco takového. Potkat samotného Laurenta za kterého bude otec velice rád. Na tváři měl velice pobavený výraz. Na okamžik dokonce i zapomenul na bratra i na jeho kamaráda. " Vskutku? Ach jak nevychováné odemne..poustevník. A však dnes tvoje putování konči na tomto místě. Sprovodím tě tam kde ti bude nejlépe. A já budu za to velice obdarován. Jelikož dostat někoho jako ty. To se jen tak nepoštěstí. "Pobavený  usměv mu nemizel z tváře. Častokrát važná tvař se stále tvářila s bestiálním usměvem. Nemohlo ho opravdu potkat větší štěstí." Vskutku? Opravdu si myslíš že na mě ta tvoje hračka bude fungovat? jak najivní." Uchechtl se. Nicmeně ve chvíli kdy chtěl začít konat ho zastavily jeho slova. Zadíval se přímo do jeho oči kdy to mohlo vypadat i jako by hledal jeho nejhorší hřích. nakonec přihmouřil oči a své tělo dal do klidu. Jeho slova ho zaujaly. Když se nad tím tak zamyslel možna by nebylo na škodu ziskat bratra a také toho odporného opeřence. " Takže , pokud jsem v tuhle chvíli pochopil dobře vaši myšlenku dobře. Chcete abych  vás nechal být a nezačínal boj ve kterém nemáte šanci. S tím že by jsme snad spojily síly kkvuli toho že oni maji každy co chceme. Vy toho chlapce tedy..a já chci oba. Hlavně chci tomu opeřenci ukončit život před zrakem bratra aby mu bylo jasne že s někým takovým se nemý zahazovat!"posledni slova až vykřikl naštvaně. " Pokud jsem tedy pochopil dobře. Tak... Velice  rád se tohoto zučastním. Nicméně. Pokud se o něco pokusíte , tak vy budete jako první na seznamu je vám to jasné?"

„Neporozumíš-li lidskému srdci, údajně neporozumíš ani naší existenci.“ (Což byla z částí upřímná výpověď. Většinou hrála roli psychická stránka, než vnímání pocitů.) „Věř, že nastanou i další příležitostí, kdy si vychutnáš zmíněný čin.“ (S mírnou překvapeností nadzvedl obočí. Nedopřál-li si viditelný úsměv.) „Není snad extáze vidět nezlomnou bytost trpět? Vezmi na vědomí, že pokud budou spolupracovat, závěr si stoprocentně domyslíš.“ (A právě proto měl zřejmě sebou vzít i Lucifera. Jenomže v ten okamžik dočista nepřemýšlel o následcích ba i o tom, že by Samael narazil na Laurenta.) „Připadá ti, že mám čas?“ (Ohradil se pohlazením podbřišku, aby Lucifera upozornil, proč chtěl odsud zamířit k odchodu. Protesty zde byli nemožné, když ho Lucifer chopil a doprovodil k otevřenému portálu. Opustil-li s asistenci Lucifera otevřený portál a došlápl chodidlem na dlažbu oné místností, automatický se porozhlédl. Nepadl-li Abaddonův zrak na zabaleného mladíka v dekách, na kterého by těžko zapomenul. Alespoň část, kterou doposud zžírala vzpomínka z ostudného neúspěchu. Vzápětí se však ocitá na měkké matraci u mladíka, všímající reakce Lucifera. Dlaní pohladil ostrou čepel zbraně, která špičkou mířila na křehké hrdlo mladíka.) „Odlož zbraň. Myslím, že není vhodný čas na zastrašování.“ (Ztěžka oddechl, kdy paži zanechal dopadnout k tělu. Mírně otočil tělo do strany, čímž si s předností mladíka důkladně prohlídl. Neprolomil-li vládnoucí ticho, hlasem.) „Nikdy bych si nepomyslel že osoba, která mi způsobila velké problémy, bude momentálně osobou, která mi může dopomoct k zacelení nemožného.“ (Objasní pro pochopení.) „Nebo si snad zasažený pořád zlobou k incidentu, který sem s tebou spáchal?“ (Koutkem oka zaměří přítomného Lucifera s důrazem, aby se uklidnil. Nepřišli sem započít kterýkoliv sebe-vážný konflikt. Naopak. A pokud budou přistupovat s hrubostí bez zachování etikety.. On už to zažil a vícekrát nemíní.) 

„Kdo říkal, že vás s ní hodlám zabít?“ (Většinou se snaží rozšířit sbírku loutek. Nenastane-li bod, kdy ho dotyčný dočista naštve. Následně dotyčné připraví o život, i kdyby o něho žebral sebevíc.) „Jaká to zloba ke knížeti pýchy. Mmm~ Čeho míníte z čisté upřímností dosáhnout? Odstraníte-li Lucifera.. Váš bratr začne pátrat po pachateli. Zjistí-li, kdo skutečně zastává roli pachatele.. Jedině Ďábel bude schopný obnovit pečeť.“ (Míní-li Wonderful změnit na válečné pole, klidně se zúčastní. V tom si vždy liboval. Zavzpomíná-li na staré časy. Neznamená to, že by mu zachránil život, případně s ním přátelský spolupracovat. Získá-li Mikhaila, tím to končí.) „Můžu říct podobné. Připočítám-li, že váš bratr lpí na společností mého syna, který se zrodil aby nastoupil za mou osobu, než aby se zahazoval s potomky samotného Ďábla.“ (Během odpovědí zmizí i zhmotněná zbraň, nedosedá-li na rameno Laurenta bílá společnice s předáním informaci, že Michael i William neutrpěli vážná zranění, která by musel každopádně zacelit formou Reality Illusion.) „V pořádku. Mé sklony zůstanou nezměněné. I vášeň, zabít vašeho otce. I kdybych vás všechny zabil, stoprocentně v něm nevzbudím žádný zájem ani pozornost.“ (Odstoupí o krok dozadu s mírným otočením do strany, aniž by ztrácel Samaela ze zorného pole.) „Otázka spíš zní, odkud hodláte bratra nalézt? Nemyslím si, že by s vámi byl v kontaktu. Alespoň dle příběhů, který se o vás vypráví.“ (Víčka zanechá přimhouřit o centimetr.) 

Chystal jsem se zkusit alespoň usnout, když se přede mnou zase otevřel portál. To už si dělají srandu. Zamračeně jsem sledoval osoby které z portálu vyšli. Byli to ti co vyšli i předtím. Okamžitě jsem ucítil ten pach jednoho z nich. Ten který mi předtím tak ublížil! Jeden toho druhého mrskl ke mě na postel a následně na mě namířil mečem. Tiše jsem vydechl a snažil se tak uklidnit svoje vyděšené srdce.Ale ten druhýdruhý,  jehož pach mě praštil do nosu, jeho meč mírně odklonil od mého krku jak se ho dotkl. Neřekl jsem vůbec nic a jen je sledoval, až po chvíli jsem se trochu odvážil. "Nebudu pomáhat někomu, kdo mě unesl." Zašeptal jsem a zamračil se na oba. Ani nevím proč bych to dělal. 

Zadíval se na Abaddona. Nelibilo se mu to , ale nakonec nechal zbran zmizet a jen si povzdychl. Stejně by to bylo škoda rány na takového slabocha- Zakroutil nad tím hlavou. Teď mu měl pomoct někdo  takovy. Take dětsko ktere podle něj bylo jen na obtíž. Nakonec však se knim otočil zády když chlapec konečně zareagoval na to že tam vlastně vubec někdo je . " Máš dvě varianty. Buď mu pomužeš, nebo umřeš. Je to jednoduche rozhodoování. žit nebo umřít. Nic težkého na tom není kluku. Nicmeně v tuhle chvíli vác na chvíli musim nechat osamotě. Jelikož to nevypada že by tohle nic mělo vubec pomoci Budu muset na chvíli odsud. A lepší když bude Abaddon tady a zniči nejprve tuhle díry než něco jiného. Nicméně i přesto Abaddone pokus se alespon chvíli vydržet. Já se vrátil alespoň s jednimm lékem který by ti mohl na chvíli ulevit. "pomalým úpohybem ruky si znovu otevřel Branu kdy se zadíval ještě na ně. " Moc času na přemýšlení neni"zodpoveděl nakonec dokud z místnosti nezmizel