Příběh

„Vzpomínám-li si, ty sám si činil a poslal mou osobu do té díry. Mýlím se snad?“ (Až nyní otáčí obličej do strany, čímž zaostří sedícího mladíka.) „Objasním ti to lépe. Pomůžeš-li mi, zůstanu ti dlužný. V lepším znění; Můžeš zmíněný dluh zneužít kupříkladu k tomu, aby sis zvýšil sebevědomí. Podpořil sestru v ochraně Wonderfulu. Zamyslí se nad tím z logického hlediska. Nezapomínej, že nepatřím do skupiny obyčejných démoních pěšáku, které můžeš potkat v údolí Nox.“ (Následně si pozornost získá Lucifer. Chápe ho. Kdo by žádal o pomoc osobu, která zavání božstvem? I kdyby částečně zacelil pečeť, pořád by to nestačilo.) „Zadrž. Věř mi.. Ať bych ho chtěl zabít, někdo by mi v tom zabránil.“ (Naráží tím na Poseidóna, se kterým už tu čest měl. Vidí ve výraze Lucifera čistou nelibost, že se zdržují v přítomností mladíka. Jaký je v tom rozdíl? Pekelné večírky jsou také osazené mladíky kamkoliv, kde se dotyčný podívá. Nepočítá-li že krev, která proudí v žilách mladíka není nízké úrovně, nýbrž královská. A tudíž má dosti navrch. Odchází-li z místností, musí si tiše oddechnout.) „Není podstatní lpět na tom, že ti dává na výběr mezi život a smrti. Takže.. Závěrečná otázka tedy zní; Pomůžeš mi zbavit se mé démoní podoby, či nikoliv?“ (Otáže se mladíka, ke kterému opět otáčí obličej, aby ho zbystřil.)

Sěděla na tom místě dost dlouho, nabírala tak síly na další cesty po okolí, kde ještě nebyla, navíc byla ráda, že tu nikdo nebyl a že si ji zatím nikdo nevšiml, prozatím se věnovala ve volném čase lovením menší zvěře, aby se nějako uživila a potom co měla hotovo se pustila do zdokonalování svých schopností na menších terčích, které si vyrobila ze dřeva a kamení.

Byla to celkem zábava, ale i tak tomu chybělo napětí a akce, přesto se však nechtěla hned vrhat do nějakých zbytečných žabomyších válek, když věděla, že tu může být skrytě i něco horšího než jenom rivalita mezi národy a různými druhy bytostí co tu jsou skryti.

Prostě intuice a roky tréningu nic víc k tomu nebylo třeba, aby ji přinutily k tomu se držet zatím stranou a uděřit, když to bude opravdu nutně třeba.

Pozoroval jsem ho ignorantským pohledem a soustředil se na to aby to vypadalo, že mi je to opravdu jedno. Proč bych já, měl poslouchat někoho takového? Zrovna já s mým postavením? Nechat si rozkazovat od někoho takového. Už mu nebudu věřit ani náhodou. Ani kdyby se sebevíc snažil něco udělat. Sledoval jsem jak ten první odchází, než jsem svůj pohled znovu upřel na démona. "Nevidím důvod, proč bych tobě měl omahat. Někomu jako jsi ty. Něčemu jako jsi ty. Někdo kdo si mou pomoc nezaslouží. Unesl jsi mě. A vzhledem k tomu, že jsi mě unesl, jsi dost mocný sám, na nic mou pomoc nepotřebuješ. Uvítal bych, kdybys toho laskavě nechal." Oznámil jsem mu. 

„Mmm.. Jaký lhostejný výraz i přístup.“ (Volnou dlaň vsune do mezery deky, čímž mladíka poslepu chopí za zápěstí s přitáhnutím do těsné blízkostí - nechopí-li druhými prsty bradu mladíka s hlubokým zahleděním do tyrkysových očí.) „Tolik vzpoury i drzostí. Pomoct si sám.. Osud Wonderfulu by znamenal zkázu. Definitivní pád do temnoty. Čím víc získáš náklonnost mocných říší, tím zabráníš kterékoliv pravděpodobností prohry. Účel králů, královen, princů i princezen. Zamyslí se trochu z hlediska sestry.. Každý den sem budou přicházet mocní, kteří i za cenu života budou čelit Accalii. Aby nasbírali informace, které každopádně budou předávat dál. Jednou dorazí bytost, která překoná i Accalii. Pro upřesnění, princi Aki.. I můj společník by tě snadně unesl, kdyby chtěl. Není to o síle.“ (Propustí bradu i zápěstí mladíka, kdy ukazováčkem namíří na mladíkovou hruď, v oblastí srdce.) „Co forma obchodu? Pomůžeš-li mi.. Vyhledám a přivedu ti zpět osobu, která v tobě probudila snad čistou lásku?“ (Vzápětí levým chodidlem došlápne na matraci, aby paži zapřel o koleno a obličej bradou položil na hřbet dlaně, aniž by mladíka ztrácel ze zorného pole.) „Horší varianta zní, že dokud nezměníš názor, zůstanu tady. Vážně bys chtěl žít s vědomím, že tady budu? Není rčení; Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž?“

Ucítila jsem dvě temné bytosti ve hradu. Zdá se že mám podporu. Já ale raději pracuji sama. Co ale tady dělají? Koho hledají? Nebo už tu osobu mají. Cítila jsem energii jednoho démona jakoby u té osoby byl velmi blízko a něco na něm dělal. To však nemůže být Accalia. Mohl by to být Princ Aki anebo někdo jiný. Avšak bych si mohla Akiho vzít a přinést k mé společnice Crail. To by nebylo špatné než ho taky pohltit. Mezitím jsem cítila blížící se Anninu energii. Opravdu je tak šílená proti mě bojovat i když proti mě brutálně prohrála? Nebudu moci mít na vybranou než ji vyřídit úplně.

Tiše jsem vydechl a pohlédl mu do očí, sotva si mě tak chytil. Unesl mě on sám, a teď říká že by mě unesl i jeho společník? Moc velká novinka to nebyla. Věděl jsem moc dobře že jsem slabý, nemusel mi to předhazovat do obličeje. Pár pramínků vlasů, mi spadlo do obličeje. Polkl jsem. Pak mě ale pustil a já si zastrčil vlasy za ucho. Ruce se mi mírně třásli a já se chvěl. Jenže to co řekl dál, mě donutilo se ironicky zasmát. "Přivézt zpět? Opravdu si myslíš, že to jde? Ne... Nejde. A mě nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Což musím udělat." Řekl jsem tiše. "A moje láska k němu je už dávno pryč. Nesnáším ho kvůli tomu co mi udělal." Zahleděl jsem se k oknu. Pak jsem se zvedl. "Jestli chceš tak moc mou pomoc. Budeš si muset najít jinou cestu." Řekl jsem a zvedl se z postele. Vydal jsem se k oknu a vyhlédl z něj. Díky své bolesti jsem ale nemohl létat. Křídla byla nemocná. Plná černé magie která tížila všechno a já nedokázal nic udělat. Protože jsem nebyl má sestra. A ta o tom nevěděla. Tiše jsem se nadechl. Rty se mi mírně zachvěli. Otočil jsem se k němu. "Takže?" Otázal jsem se. 

(K pozdním hodinám se pár metrů od skály - prohlášená za útočiště - otevřel průchod, opouštějící ho mladík s automatickou chůzí do útrob skály, kdy činnost ukončil ve samotném středu. Vážně? Udělal to zase?) „Odešel.“ (Zodpoví skrz zuby. Víčka zanechá přimhouřit o pár centimetrů. Opustí útroby skály. Veškeré kroky zastaví před vchodem s naprosto šíleným uculením.) „Lucifere!“ (Křikne do prázdna.) „Lucifere!“ (Bystře si prohlídne okolí, zda-li nezaznamená poblíž přítomnost Lucifera.) „Abaddon ohlásil sňatek s dcerou Belzebuba.“ (Snad tato zpráva ho dokáže přimět, aby se ukázal. I lidská bytost by dokázala stručně zavolat knížete pýchy. Stačí znát identitu démona. Maximálně hlupáci prozradí identitu druhého před ostatními, či osobní. Odsykne si dlouhou dobou čekání. Nestrpí, když přichází s něčím naprosto absolutním a musí dotyčné společníky hledat. V pořádku. Počká si. Přeci.. Zdržel se dole z konkrétního důvodu. Princ zkázy byl oficiálně zbavený titulu; vyhnanství. Což znamená, že se může definitivně vrátit a zasednout opět na vlastní trůn. Ale! K tomu musí zjistit, kde se nachází, aby mu to oznámil.)

Už to bylo znovu nějakych par dni kdy se neviděl s Abaddonem. Od doby co ho nechal u toho dětska se tam nevrátil. Nějak měl tušení že jeho přitomnost ani nebyla nutna. Proto také se ocitl ve svém starém dobrem domově kde měl klid a nikdo ho tam již neobtěžoval. Nicméně klid skončil. Zrovna v tuhle chvíli byl víš ve vzduchu kd ysledoval vše z výški. Sledoval okolí dokud nezaznamelan mladíka ktereho znal. Nespokojeně zamrmlal ve chvíli kdy zaslechl své jméno. Musel zde být zrovna kvuli němu? Měl chut ho ignorovat nicméně ve chvíli kdy zaslechl onu novinu tak mu na tváři vyskočila žilka. Ihned přistal za zady mladíka kdy se vzduchem trochu rozvířil prach a špína co byla na zemy. Nespokojené zamrmlání vyšlo ihned z jeho ust. "Takže ten hlupak nakonec se k tomu odhodlal? Vskutku zajímavé. A ty jsi mi to přišel oznámit kvuli čemu? Abych mu snad šel za svědka ? Nebo snad jsi mi chtěl znepříjemnit den? "Zakroutil hlavou kdy pomalu obešel chlapce a zamířil do utrob skály kdy šel hluboko dokud nedošel na místo kde svítilo světlo z několika svíček. " Být tebou mluvím rychle. Už jsi mi velice znepříjemnil den tímto oznámením. Jistě netoužíš po tom abych byl na tebe nepříjemny. Tak mluv rychle."

(Ideální způsob, jak si získat Luciferův čas. Otočí se na patách nohou, čímž zastaví čelem na Lucifera.) „Netušil sem, že by tě tato zpráva tolik rozhněvala.“ (Vykročí za Luciferem, nezastaví-li pár kroků od něho.) „Dělám si srandu.“ (Objasní se zasmáním. Nezvážní-li.) „Upřímně..“ (Z pod látky odebírá kus pergamenu, ozdoben pentagramem Ďábla.) „Dneska Abaddona oficiálně prohlásily opět za korunního prince.“ (Objasní stručně.) „Abaddon se může vrátit zpět na trůn, Lucifere!“ (Zodpoví nadšeností.) „Chápeš to?! Může nadobro opustit tuto zemi. Není ani potřebné, abychom zacelily zlomenou pečeť.“ (Dlaně si natiskne na líčka s viditelným úsměvem. Napřed ale zahalí pergamen opět, pod látku. Nezanechá-li paže volně dopadnout podél těla, jakoby ho nadšení během vteřiny opustilo.) „Mimochodem.. Kde se Abaddon nachází? Nechal sem ho tady..“ (Pohodí pažemi ujasněním, že mluví o útrobách skály.) „Musíme mu to říct. Alespoň ty sám. Než udělá nějakou zásadní chybu.“ (Zacelil-li by totiž někdo pečeť i přes to všechno, těžko by obnovil sílu, která mu byla zapečetěná. A nemyslí si, že by s tím šel za otcem.)

"Rozhněvala? Mluv ještě chvíli a probodnu tě tady na místě. Když je hlupak tak je hlupak. Já mu gratulovat nebudu k takove ohavnosti pitomec jeden"zavrčel nespokojeně kdy se usadil na zem a opřel se o skalu kdy zavřel oči. Neměl tam nic krom svíček a knih které ziskal . Nic víc nechtěl ani nepotřeboval. Nicmeně dalši slova mu hnuly žluči." vskutku? A to se ti zdá vtipne mluvit o tomto ? Važně legračni , ale jediný ty se usmivaš"zavrčel nespokojeně. Nakonec pomalu otevřel oči a zadíval se na něj. " Ach opravdu? To je velice mile. Jistě bude mit radost.. muže  zalest si domu do pohodlíčka na trun. A co já přesně stím? Mluvíš jako by to bylo něco užasneho. Mžna tak pro něj." Zakroutilhlavou nad tím. Možna ho to těšilo ale pro něj to neznamenalo nic. Odešel do těchto míst jen kvuli tomu aby se Abaddonovy něco nestalo. Nestal o další řeci vyhružek a tak. Povzdychl si nakonec. " Vskutku netuším kde je. Naposledy jsme ho viděl u toho kralovskeho dětska a od te doby o něm nic nevím. Nicmeně nic asi zatím neprasklo kddyž to tu vše zatím stojí. " Zaklonil lehce hlavu kdy se zadíval na strop jeskyně. " Takže v tuhle chvíli žádáš abych ho nalezl a oznámil mu tu veselou zprávu že se konečně muže vratit domu bez obav a žít tak jak žil kdysi . Chapu to dobře? Velice zabavne. "nakonec pomalu vstal kdy se lehce oprášil. " Jistě tu někde bude. Ale kdybys zahledl nekde padat stromy či tak tak na tom místě bude. Nicmeně hledani  možna bude trochu složitější. Není hloupej aby se nechal lehce najít. "Zvažnil ve chvíli kdy se zadíval na chlapce. Pomalým krokem došel až kněmu kdy mu prsty prave ruky zachytil lička a pevněji mu je stiskl." Abych byl k tobě upřimny chlapče. Nemysli si že to bude vyhra. Jen jak se tam vráti tak tě možna veme sebou, ale v tu chvíli nebudeš nic než jen terč pro jeho sourozence. Což není nic přijemneho. Budou se tě chtít zbavit. Dej na má slova"nakonec ho postil a s povzdychem pomalu šel znovu ven." Jdeš? nebo tu budeš čekat na boži smilovani? Pokud ano tak toho se vskutku nedočkaš"