Příběh

„Jsi strašně negativní, Lucifere.“ (Oddechne si.) „Nechápu, co kromě vzhledu na tobě ostatní vidí, když vzbuzuješ pozornost kamkoliv, kam vstoupíš.“ (Vzápětí se odrazí chodidly od půdy, kdy dopadá na zastíněný výrůstek skály.) „Nemusím snad připomínat, proč Samael nastoupil do čela desatero přikázaní, však?“ (Zúží zorničky.) „Může-li někdo zpacifikovat Abaddona během bestiálního běsnění, potom Samael.“ (Nelhal. Zaměří-li se na doposud zrozené potomky Ďábla, leda Abaddon & Samael byli obdaření silou, která bude v konkrétních bodech identická. I důvod, proč nikdo z bratrů neútočil během dávné vlády na Abaddona. Verdikt byl zkrátka viditelný.) „Zasedne-li opět do čela vlády osmé říše, Lucifere.. Pravděpodobně dokáže změnit i zacelená pravidla naší společností. Nemáš snad touhu s ním sdílet přítomnost, aniž bys podmínky Ďábla porušil?“ (Ostrým drápem si pohladí spodní rtík, s následným olíznutím.) „Jsem Incubus. Syn Laurenta. Vždy se mně snažily ze společností odstranit. Nezáleží mi na tom, zda si znepřátelím ostatní.. Jediné, co skutečně chci.. Aby zase Abaddon byl Abaddonem, kterého sem znal.“ (Víčka zanechá klesnout o centimetr, čímž si odstín získá intenzivní odstín v kombinaci se zastíněním.) „Chlapce, kterému v žilách proudí královská krev?“ (Procedí skrz plné rtíky tónem, naplněný zlobou.) „Nestrpím, točí-li se okolo Abaddona průměrná bytost.“ (Chodidly se odráží od nerovnoměrné základny skalního výrůstku, s automatickým dopadem do těsné blízkostí Lucifera.) „Vyrážíme.“ (Odsouhlasí.) 

„Vskutku?“ (Zúží zorničky.) „Proč klameš? Vstoupil-li by do místností, ihned bys změnil názor. Chceš-li mi dokázat opak.. Přistup k mé osobě a řekni mi přímo do očí, že to skončilo. Upřímně si nemyslím, že si zmíněného činu každopádně schopný.“ (Přimhouří oči. Zapřením dlaní si dopomůže obsadit celou lóži - kam si lehá, jakoby mu snad patřila. Libost u něho vzrůstala nad měkkostí matrace, skrz kterou se sám div úmyslně nepropadal. Víčka zanechá klesnout úplně.) „Jsi průhledný. Položil sis někdy otázku, proč tě opustil a odešel.“ (Hlesne do ticha. Otevřením očí opět dokořán, zaostří strop nad ním se zamyšleností. Koutkem oka zbystří mladíka u okna s čekáním na odpověď.) „Cestu? Není lepší říct, po čem skutečně prahneš?“ (Konečně se usadí.) „Není v mé charakteristice, hrát si s ostatními. Nečelím-li oponentů v průběhu války.“ (Nezapomíná podotknout.) „Mimochodem.. Opět zanecháš Accalii, aby sklidila vítězství a zároveň tě chránila?“ (Naráží na bytost, kterou celou dobu cítí. Vůní, kterou nesnášel od zrození. Nesnesl-li konkrétní společnost, posléze kříženců. Chodící dezerty si oblíbil, nabízeli-li pomoc po pozření k získání síly, kterou ztrácel každou vteřinou.) „Vážně dokážeš zacelit pečeť Ďábla, nedokážeš-li ani zpětně vrátit úder?“

"Negativni? Opravdu? Možna. Ale drahoušku  já vím co bylo kdysi. Vim proč jsem byl nucen jit sem a nehodlam znova riskovat to co předtim. Jelikož mi na jeho životě zaleži mnohem vic než si mysliš. A kdo ví co na mě kdo vidí. Ja se nijak o pozornost nežadam. Nijak mě to nezajima ani nic takoveho. Pohledy ostatnich jsou mi lhostejne. Nezajimají mě. Vždy mě zajimal a bude zajimat pohled jedine osoby kloučku."Zakroutil nad tim hlavou . " O Samaelovy nemluv laskavě ano? Někdy je lepší chlapče držet usta zavřene . " Zvlaštni. maly kluk a montoval se do něčeho takoveho. Zadíval se po okolí.. Ano tušil kam jít. Tam kde ho zanechal jinde jistě nebude. " Už mlč!"okřikl ho v dalšim okamžiku však se uklidnil." Nic o mě neviš. Neviš nic o minulosti ani toho co se udalo . Tak laskavě už drž usta zavřene ano? Žadnej ďabel mě nikdy nezajímal. " Incubus. .. ach tak sebevědomi a přitom? Tak zranitelný. Jak komicke že takovy kluk se rozhodl starat se o někoho jako je Abadon. A však jedno se musí nechat...uklidnit ho na chvíli umiš. Třeba tvou společost chce víc než tu mou kdo ví. Ach ano. Je u toho prcka. Bezceneho prcka který ma moc která je pro něj škoda. Jak smutné že zrovna v něm je něco tak mocneho. "Nakonec si otevřel portal  kdy pomalu šel dovnitř"Pojd"zašeptal nakonec. Když vešel  a ocitl se v místnosti kde ho zanechal zadíval se na Abaddona který stále uléhal v postely. Tiše si odkašlal a jen zakroutil hlavou"Ach...snad neruším. Nicméně jsme byl nucen zde přijit  a oznámit ti že tady prcek ti donesl pergamen. Pergamen kde je oznámeno e tve vyhnanství je zrušene. Mužeš znova nastoupi na trun. Jsi jistě rád. Teď se zde nemusíš zahazovat s touhle... lidskou troskou"

Nechala jsem svého tréningového úsilý a radši jsem si šla nějako odpočinout a zavzpomínat si nad starými událostmi z dřívějších časů. Obešla jsem párkrát jeden z tamních stromů než jsem se na něj rozhodla vyšplhat, šlo to sice krapet těžce, ale nakonec se mi podařilo dostat se aspoň do půlky cesty, kde jsem se uvelebila na jedné z větvi.

Uhmmm to by šlo, to by šlo, krásný výhled, klidné chvíle a hlavně zase odpočinek, jen tomu pořád něco chybí neptejte se mě proč jsem pořád měla nutkání něco vyhledávat, ale hold občas genům nezavelíš ani mysli, jen se mi nechtělo moc navazovat kontakty s tamními obyvateli a lozit jim do pozadí tak hluboko, když z toho nic nekápne a nebude.

Radši jsem se opřela hlavou o kmen a sledovala jsem nebe, dokud mě to neuspalo a tak jsem se aspoň mohla pobavit a akčně se zapojit ve svých snech a starých záležitostech co mě tam doprovázeli.

"Najdu tu dýku. Ale moc nepočítám s tím že bych zvítězila." Řekla jsem s obavou. Letěly jsme dál až konečně jsme byli už jen kilometr od hradu, a už jsem viděla Kali. Zničeho nic jsem dostala nápad. "Avšak možná tu dýku zřejmě nepotřebujeme.  Použiju proti ní moji novou techniku." Řekla jsem s úsměvem ke Kurumi. "Jelikož emoce jako hněv, smutek, radost. Můžou mi zvýšit moji sílu. Ale tato technika kterou použiju je opačná. Neutrální emoce zvýší kontrolu mé energie. Je zato velice a to asi nemožné získat takovou kontrolu energie že moje tělo by se hnulo pod svým instinktem."  Řekla jsem Kurumi. "Brzy to uvidíš. Avšak stejně to nemusí vyjít."

"Dělej jak myslíš." říkala Kurumi. "Jen doufám, že to tentokrát klapne a nedopadne to stejným fiaskem jako tvůj předešlý útok na ní. Nezapomeň, že moje ryvhlostní magie, je už pro dnešek vypotřebovaná." pokračovala dál. Už se pomalu blížily k hradu, byl už nadohled a děsivá Kali byla už vidět taky.

Naokec jsme doletěly na hrad. "Pusť mě." Spadla jsem na nohy před Kali. "Nedovolím ti bojovat s Accaliou! Tvůj plán je pro tebe nemožný.!" Vyštěkala jsem na Kali. "Použiju moji novou poslední techniku. Tohle je moje nejvyšší síla." Řekla jsem a transformovala jsem se. Pode mnou se zformoval magický kruh. Moje vlasy ihned zmodraly a z mých zad vyrostly ledové ostří. "Tak jo. Připrav se Kali." Řekla jsem ke Kali.

(Zúží zorničky pohlazením prstíky hrdlo Lucifera k bradě s uculením.) „Zamiloval si se, však?“ (Mírně nakloní obličej do strany.) „Vážně si troufáš myslet, že by o mně případně o kohokoliv dalšího Abaddon měl zájem? Zpytuj svědomí.“ (Neodpustí si hlasité zasmání nad poslední poznámkou. Paži zanechá dopadnout k tělu, neodstoupí-li o pár kroků od Lucifera.) „Jablko nepadá daleko od stromů.“ (Zamlaská pokáráním. Chůzí zamíří do otevřeného portálu za Luciferem. Došlápne-li bosými chodidly na chladnou podlahu, automatický se během mžiku nachází u Abaddona, sedící mu obkročmo v klíně s prohloubením očního - vzájemného kontaktu, kdy slyšitelnou verzi Lucifera odsouhlasí s uculením.) „Můžeš domů. Není potřebné už hledat pomoc.“ (Vsune mu prstíky do dlouhých černých vlásku, které prohrábne. Vždy měl rád onu hebkost, kterou nepřekonala ani božská hebkost nošených látek. Možná to byl i důvod, proč měl přísný zákaz zúčastnit se klasických lázní. Mírně se otočí do strany, prohlížením si mladíka v místností, kterého pravděpodobně žádal o zacelení.) „Souhlasím s Luciferem. Nemyslím si, že by splnil žádost.“ (Obmotá mu paže okolo krku. Vzhledem nesahá po kotníky ani Luciferu. Natož, že stoprocentně klame už od pohledu. Hlupák by mu leda věřil. Lepší záchranou dobu si vybrat vskutku nedokázali.) „Nepatříme sem. Nikdo z nás.“ (Veškerou pozornost zpět zaměří na Abaddona, jakoby tam ten mladík ani nebyl.)

Viděla jsem jak se ke mě blížily az pak Anna seskočila a pár metrů přede mnou dopadla. Pak na na mě zakřičela a transformovala se na její formu královny ledu. Uchechtla jsem se. "Aha? Tak dobře. Máš ale poněkud velkou sebedůvěru. Dobře. Ukaž mi svoji pravou moc." Řekla jsem na Annu. Pak jsem si ale rozmyslela říct můj pravý plán. "I když bych ti mohla říct můj pravý plán." Řekla jsem Anně. Viděla jsem Annin udivenej obličej. Nadechla jsem se před mým vyslovením. "Já chci se stát... Druhou Mágyní Zkázy a Počátku." A zvýraznila na Annu svůj zlý úsměv. Samozřejmě že Mágyně Zkázy byla taky Mágyně počátku. "Jakmile získám Magii Bílý Mars, nic mě nezastaví. Díky tomu budu umět úplně vsechny magie, techniky či posílení naplno. A Nekromancie deset tisíc krát silnější než Nekromancie jedné holky která ve tvém světě byla, která málem zahubila cely svět za jednu hodinu, Fanstasmagorii, všechno budu mít. Můj hlad konečně zmizí. A taky se postarám o tom planu kterou založila originalní Magyně Zkázy. A nebo jestli bych řekla.. Ialda. Postarám se aby se tvůj svět a i tenhle změnil v ráj. Predstav si to. Světy bez mocných bytostí. Stvořím si vlastní svět. A vsichni z meho světa mě budou následovat. Vymažu všechny mocné bystosti!" Dořekla jsem.

Když přiletěly na hrad, tak Anna pobídla Kurumi aby jí pustila. Ta uvolnila své pařáty a Anna z nich vypadla přímo před Kali. Kurumi pak zakroužila nad nádvořím a usedla na hradby jako na hřad. Viděla jak Anna se chystá použít tu svojí techniku, ale Kali nevypadá nijak zastrašeně. Kurumi byla připravena, kdyby to s Annou vypadalo zle, pro ní opět letět, ale svou rychlostní magii by pořád ještě použít nemohla.