Přírodní knihovna

Rin mi pověděl, jak to spolu s bratrem mezi sebou mají, vycítil jsem, že by nebylo správné pokračovat, idkyž touha a to pokušení bylo velice silné! Prostě vím, že bychom toho oba později litovali... Ikdyž to Rin chtěl zkusit, opravd moc, to bylo evidentní, tak moc jsem mu chtěl vyhovět, ale i přes všechny tyhle pudy a chuťe, pořád mým nejsilnějším nástrojem v tuhle chvíli byl mozek a rozvážné uvažování, moudrost a trpělivost, kterou jsem se naučil v klášteře. Nevím jak dlouho to trvalo, než jsem si utřídil myšlenky, každopádně, ať už bych se rozhodl jakkoliv stalo se něco, co jsem nepředpokládal. Do pokoje vešel jeho bratr a ikdyž v podstatě k ničemu pořádně ještě nedošlo, on si jistě udělal svůj obrázek, který mu jen tak někdo nerozumluví... Nepříjemná situace. Nevěděl jsem, co dělat a ani mě nenapadala v tu chvíli žádná slova, jediné na co jsem se zmohl bylo to, že jsem nahlas pronesl "O-ou" s provinilým výrazem směrem k Rinovi a čekal, jak bude reagovat on.

Myslel jsem že Yukiovi bude delší dobu trvat papírování. Ale najednou se otevřeli dveře. "Y-Yukio!" zašeptal jsem v obličeji úplně bledý. Ten jeho výraz se mi úplně obtiskl do mysli. Jsem takový idiot. Jak jsem tohle...co mě sakra ovládlo? Možná ta obrovská sexuální flustrase a já to už nedokázal potlačit. Ale já Yukia miloval, bez ohledu na krev,bez ohledu na to že byl můj mladší bratr, moje city byli prostě tak silné ale jeho touha chránit mě očividně silnější.  A tak jsem to vzdal. Vyhrabal jsem se z postele a pohlédl na Akihika. Oblékl jsem si v rychlosti košili. "Pomůžeš mi to vysvětlit!" řekl jsem mu. "Prosím. Já Yukia...strašně moc miluji." chytil jsem ho za ruku a rozběhl se chodbami ven z koleje a rovnou do knihovny. Věděl jsem že tam bude a taky byl. "Yukio! Yukio prosím dovol mi ti to vysvětlit!" vykřikl jsem zoufale.

V knihovne sem byl celkem rychle.Ja nevedel co ssima myst..on me podváděl? Jak dlouho?Proč? Vždy sem se snažil aby mel to nejlepší a on se mi takhle odvděčí? Ne..tohle nešlo ja ho stále miloval ale..teď sem si nebyl ničeho jistý.Sed3l sem u stolu..překvapiv3 bez knighy poprvi sem byl v knihovně a nečetl sem si.Slzy sem nezadrž i když sem se snažil.Pak ale vešel Rin i ten druhý.Otočil sem se aby nevid3l že brečim ,,Nemusíš mi nic říkat..Sme bratři a chapu že...to nebyl vstah ktery by si chtel..nemam pravo te držet delej..si co chceš...Rine" poprvi sem mu takhle přimo řekl jmenem..I pro me to bylo težke ale..teď pro koho víc. Ja citil zradu a bolest v hrudníku.Jakoby vzal mé srdce a probodl ho nožem.

Ani jsem se nestihl pořádně rozkoukat a vzpamatovat z toho, co se to vlastně stalo... ? Rin mě odvlekl do knihovny kde byl jeho bratr, zoufale se to chtěl snažit nějak vysvětlit. Věděl jsem, že to je celé unáhlené a nemá cenu cokoliv řešit TEĎ HNED. Dva bratři si mezi sebou vyříkávali co museli a já se zatím nenápadně ztratil opodál. Vybral jsem si knihu a nenápadně s ní vyšel o patro výš, kde jsem se schoval a začal si číst.

 Sklopil jsem hlavu. Akihiko někam zmizel. "Yukio ty sis to jen špatně vyložil! Já tě nepodvedl ani nic jiného. Bylo to jakoby moje tělo ovládal někdo jiný. Víš jaké to je když když tvoje tělo ovládá někdo jiný. Tohle byla jen touha co jsem nutně potřeboval aby zmizela. Já  bych ti to přece nikdy neudělal! Yukio prosím věř mi. Já ten jiný vztah než bratrský chci. A chci ho s tebou. Tak mě prosím, prosím poslouchej. A já vím že brečíš. Mám tě přečteného." zašeptal jsem se zoufalstvím v hlase. "Já tě hrozně miluji, nechci abys mě opustil ani abych já opustil tebe. Yukio prosím. Chtěl jsem ti Akihika představit ale pak se to zhrotilo." zašeptal jsem. 

,,Kdybych nep4išel ..tak by se to stalo.Takže to že si mě nepodvedl je jen diky tomu ź sem přišel.Vidět tě...ležet a nechat se osahavat odnekoho koho ani neznam..ne ne špatně...ja se te snažim chranit...ale jak vidím ty maš vždy svuj nazor a 4ešiš věci po svém..Nechat se ovládnout touhou..kdybych se nechal ovladnout já tak bych to udelal uz davno ja sam " rekl sem a otočil sem se knemu,,Dokaž mi ź mě miluješ ..že to nejsou jen řeči teď nevim jak ti mam věrit."

Věnoval jsem se knize, zvolil jsem si Buddhovi spisy. Sice nic co bych neznal, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti. Navíc jsem se stejnak nemohl plně věnovat čtení, nesoustředil jsem se... Myšlenky mi furt někam utíkali, jinam... Přemýšlel jsem, jestli mám zmizet z města a už se tady nikdy víc neukázat a nebo jestli setrvat? Na nocleh, který mi Rin zařídil už asi můžu zapomenout, to je jasný, ale ať dělám cokoliv, tak nemůžu zapomenout na Rina samotného! Akorát se nechci plést mezi něj a jeho bratra, je mezi nimi něco víc než jen klasický bratrský vztah, a já jsem páté kolo u vozu... A tak jsem se prostě dál utápěl v různých úvahách a k tomu letmo pročítal stránky v knize.

Hleděl jsem na Yukia a musel uznat že má pravdu. On to mohl udělat už dávno, ale taky se se mnou mohl milovat už dávno. Mohl se mnou spát kdykoliv by chtěl, ale on ne. Vždycky jen řekl že mě musí chránit. A vždycky mi jen vykouřil. Asi proto mě to opravdu štvalo. "Yukio..." zašeptal jse  a pohlédlvzhůru. Zahlédl jsem siuletu Akihika. Nakonec jsem se zhroutil na podlahu a nechal i téct slzy. "Neustále jsi říkal jak mě chceš chránit. Nikdy mi...srdce netlouklo tolik jako z tebe, nikdy jsem nikoho tak nemiloval. Já si myslel že sám sebe nedokážu ovládat. A on mě ani tak neosahával." zašeptal jsem a doplazil se k němu. Pomalu jsem se zvedl a objal ho. Věděl jsem že mě nejspíš okamžitě odstrčí. "Yukio věř mi prosím. Strašně moc tě miluji." šeptal jsem. "Je mi jedno jestli mě budeš nenávidět. Já tě prostě budu dál milovat. " zavzlykal jsem. "Prosím!"

Zamrkal sem ...Tohle sem nečekal...Rin moc nebrečel ale jen tehdy kdy to myslel jen vážně.Takže...nemohl sem mu teď neuv3řit.Objal m3 a ja se..Neodstrčil sem ho ale ani sem ho sám neobjal,,Nemužu tě nenavidět...to nejde..ja te stale miluji ale..tak moc to bolelo e vid3t v rukou nekoho jiného.Co je vubec zač jak dlouho ssnim znáš? Je to težke to prijmout..Ale chci vedet co je zač...ja..nebudu vyvádět..jen mi to nikdy nedelej." 4ekl sem a zahledel sem se nahoru nebyl moc vid3t alr byl tm.

Uplynula nějáká doba a dokonce se mi podařilo i dočíst knihu do konce. Měl jsem čisté svědomí, proto jsem se s klidem rozhodl sejít opět dolů, obhlédnout situaci, jak jsou na tom oba bratři. Myslím si, že už si to za tu dobu mohli vyříkat. Někdy je lepší mlčet než za každou cenu něco říkat. A právě teď to byl přesně ten případ. Stál jsem tam a pozoroval je. Objímali se, Rin měl rudé oči a opuchlé tváře od breku...