Psichiatrická nemocnice

Už nějakou dobu jsem zde jako psichyatr ale ještě jsem neměl tu možnost být s pacienty.Bohuzel jsem prý neměl ty skusenosti..a to tu pracovali i mladší než jsem já.Ale teď? Konečně jsem dostal případ!! Dostal jsem případ mladého osmnáctiletého chlapce..hmm.mel mysofobii nenáviděl špínu ale víte co? Já jsem taky nějak zvlášť špínu nemusel jo jo pardon vím..tohle je jiné.No k věci..šel jsme připravit teda spíše obhlidnout pokoj.Uz jsem sebou měl nějaké věci a zařídil jsem hlídání na kocoura.mel jsem jeho složku ale ještě jsem si ji ani pořádně neprohlédl.Pokoje byli útulné ..a jediné dveře co se dali zamikat byli hlavní a do kuchyně.To bylo vše.No chápu kdyby měl chuť si ublížit nemohl.Ale nebolí tu nikde napsáno že by měl sklony k sebe poškozování ne? Hmm..asi bych si to měl přečíst.Ale ne to teď neřeším musím počkat až ho přivedou.Pokoj byl vydizinfikovany a vonelo to tady.No pro začátek  si tu potřebuje tak nějak zvyknout a hlavně cítit se v bezpečí.

Nebyl jsem to já kdo tam chtěl jít, donutila mě sociální pracovnice co mě měla na starost. Nechtěla abych byl dál v mém malém bytečku, chtěla abych se léčil ale já netušil proč bych měl chodit do baráku plného bakterií. Už jen ta budova sama o sobě mi přišla hrozně odporná. Ale i tak jsem tam musel jít. A já nechtěl. Já tam tak moc nechtěl. V kufru jsem sice měl velkou dávku dezinfekcí a tak, ale i tak, určitě to nebude jako u mě doma. No došel jsem do té budovy. Abych byl upřímný, docela mě to tu děsilo. Řekli mi číslo kanceláře a jméno doktora kam bych měl jít. Žena docela povytáhla obočí nad mými dlaněmi které přes rukavice ani nebyli vidět. Došel jsem až ke dveřím a kufr postavil vedle sebe.na sobě jsem měl ještě stále školní uniformu. Novou samozřejmě, čistě vypranou. Nejdřív jsem vytáhl dezinfekci, důkladně vydenzidikoval kliku a místo kam jsems ee chystal zaklepat a teprve potom co jsem schoval dezinfekci jsem váhavě zaklepal a čekal na vyzvání. V papírech nebyl napsaný přímý důvod mojí mysofobie ale to se nic nedalo dělat.

Zrovna jsem byl ve své kanceláři a pročítal jsem si jeho kartu ..Shiroomi ..mysofobie ..není určena příčina ..no takže moje práce je zjistit příčinu ..a k tomu zbavit ho toho..dobrá to zvládnu ..uslyšel jsem zaklepání ,,Dále" vyzval jsem osobu stojící na chodbě..klepání bylo nejisté a docela tiché.Moje kancelář byla taky dost čistá uklízel jsem si tu sam .Všude bylo čisto a taky to tu mělo příjemnou květinovou vůní.Otevřeli se dveře a tam stál chlapec..,,Ah...ty budeš ..Shiroomi že?" Usmál jsme se a vstal..teď jsem si ho prohlížel pořádně abych věděl s kým vlastně budu pracovat jak můj pacient vůbec vypadá 

Otevřel jsem dveře a pohled se mi naskytl na docela mladého doktora. Stál jsem dál ve dveřích a očima projížděl po místnosti. Nelíbilo se mi to. Nová místnost, nepochybně tu jsou bakterie. Spousta bakterií. Sundal jsem si roušku ve které jsem přišel a mírně odvrátil pohled. "Dobrý den." Zašeptal jsem. "Ano moje jméno je Shiroomi Yori a jsem tu na doporučení sociální pracovnice co mě má na starost." Řekl jsem a pohlédl na něj, snažil jsem se netvářit znechuceně když jsem vcházel ale moc mi to nešlo. Postavil jsem se vedle židle na kterou jsem se asi měl posadit ale to bych neriskoval, leda bych vytáhl dezinfekci a důkladně ji vydezinfikoval. Je nechutné být v novém a ještě takovém prostředí, kdoví co tu dělá když tu nikdo není. Hleděl jsem na něj celkem očekávaně a tvářil se jako by mě mučili což pro mě mučení bylo když jsem tady.

Všiml jsem si jak se tvářil ale ..chápal jsem ho,,Nemusíš se bát chápu v jaké jsi situaci v této místnosti dlouho nebudeme " ujistil jsem ho a jen si ještě v rychlosti přečtu jeho papíry,,Já jsem Myky Ichigo a budu tvůj doktor." Nesnažil jsem se mu ani podat ruku věděl jsem že by to bylo ještě horší ..,,Tak..no myslím že bysme se mohli přemístit do pokoje tady nic nepotřebujeme." Usmál jsem se a vedl ho směrem k pokoji.,,Ten pokoj je vydizinfikovany prostěradla také vše je perfektně čisté nemusíš se bát" osznamil jsem než jsem otevřel dveře do našeho nového"bytu" chodbyčka a pak uzpokoj první je jeho pokoj ,,Jdi dál " pobydl jsem ho ..pokoj byl do zelená sladěný ..uklidňující ..dodávající pocit bezpečí ale hlavně čistoty..na každého to zabíralo tento pokoj byl vždy vyhrazen pro lidi s takovouto poruchou.

Jen jsem na něj kývl. Slečna Yami, moje sociální pracovnice mi všechno už vysvětlila. Upřímně možná to působí na každého, výjimkou jedné osoby, mě. Já viděl jedinou věc sotva jsem do toho pokoje vstoupil. I když jsem cítil dezinfekci,bylo mi to jedno, viděl jsem jen špínu a bakterie. Hned jak ten doktor odejde do vedlejší místnosti, všechno tady vydezinfikuju a vyměním povlečení a to všechno ještě s rouškou na puse. Navíc jsem dával přednost jiným barvám. A rozhodně v mém seznamu barev nebyla zelená. A ten doktor mi mohl nakukat co chtěl, nevěřil jsem mu ani slovo. Rozhodně nebudu někdo kdo ho bude na slovo poslouchat. Jsem tu kvůli terapii, kvůli léčbě. To bylo hlavní ale pořád jsem nechápal proč bych se měl léčit. Proč bych měl? Proč bych nemohl zůstat takový jaký jsem? Postavil jsem kufr vedle postele. Tak nechutné... "máte vysavač?" Zeptal jsems ee doktora. "Odmítám tu být dokud to tu neuklidím a nevydezinfikuju." Řekl jsem mu.

Zamkl jsem za náma a vešel do vnitř.vypadal hodně znechuceně.Tak ..tohle bude ještě těžké.Zacal se tu rozhlížet a zeptal se na visavač.premyslel jsem jestli mu ho mám dát ,,Dobře ale jen pro dnešek udělám výjimku" řekl jsem a došel do"svého" pokoje a vzal vysavač který jsem mu přinesl,,Máš žízeň nebo hlad?" Zeptal jsem se snažil jsem se byt milí aby věděl že se mu snažím pomoct a ne ublizit

To jak řekl že udělá vyjímku jsem naprosto ignoroval. Misto toho jsem ho zapojil a okamžitě to tu vyluxoval.  Pak jsem vytáhl dezinfekci. Natáhl jsem si nové rukavice, moje látkové jsem si strčil do kapsy. Vyměnil jsem povlečení a všechno za svoje. Pak jsem se pustil do dezinfikování celého pokoje.  Pak jsme se na něj otočil a zase si navlékl čisté rukavice. "Vařím si sám, pokud jídlo připravuje někdo jiný, jeho ruce jsou plné bakterií které se dostanou do jídla. Nikomu nedovolím aby mi připravoval jídlo a navíc jsem si vzal už z domova." Řekl jsem a vytáhl krabičku s rýží a řasou nori.  Kuchyň jsem taky vydezinfikoval a pak si sedl ke stolu. rukavice jsem si nechal, ale i tak, určitě viděl moje popraskané ruce od toho jak jsem si je často myl.  "Dobrou chuť." Řekl jsem a pustil se do jídla.

Povzdechl jsem si..koukal jsem na něj jak to tu vše vydezinfikoval ..s ním to budu mít těžké hodně těžké ..pak vydezinfikoval i kuchyň,,Projedou.." vydechl jsem si pro sebe .,,dobře..pár dní to nechám ale pak začneme s léčbou " nechal jsem ho najíst a on pak i umil po sobě ..no dobře .Povzdechl jsme si,,Vybalil si věci ..já si si taky Vybalil." Zamkl jsem kuchyň a vydal jsem se do svého pokoje ..Vybalil jsem si všechny věci a vše jsem uklidil úhledně do skříněk .Přemýšlel jsem jak to s ním udělám ..nic mě totiž nenapadlo.

Jen jsem se na něj koukal a kývl. Čím dál to bude, tím líp. Nechtěl jsem aby to bylo takhle. Nechtěl jsem se léčit, nepotřeboval jsem to. Došel jsem k sobě a sedl si na postel. Čisté, krásné a čisté to se mi Líbilo. Usmál jsem se a lehl si do postele. Zavřel jsem oči. Sundal jsem si rukavice a pohlédl na svoje ruce které byli celé popraskané a někde byli malé krvavé ranky. Ty ruce mi dělali starosti, co když se mi tam tak rychle dostanou bakterie? Byl jsem z toho vyděšený. Schoulil jsem se na posteli do klubíčka, bylo mi tak hrozně. Ruce jsem si tiskl k tělu. Asi to nepřežiju, pokud bude hodně bakterií, co když umřu?