Psichiatrická nemocnice

Vybalil jsem si všechno a jen jsme si sedl na postel..povzdechl jsem si už ted jaem si s ním nevěděl rady.Mel jsem vybalení a tak jsem se vydal za ním..ležel na posteli viděl jsem jeho ruce ..to bude první věc .aby se mu to zacelilo a aby se tolik ne myl .,,Si v pořádku? Pokud si budeš chtít promluvit jsem tady a ..neboj nebudu na nic sahat ani na tebe " ujistil jsem ho s úsměvem.Vse pro něj muselo být nové a já ho chapal ,,Jsem tu od toho abych ti pomohl ale to neznamena ze ti budu říkat co máš delat nemusíš me brát jako doktora " usmál jsem se 

Byl mezi dveřmi a tak jsem se posadil a upřel na něj oči. Nešel dovnitř a toho jsem si cenil, přinesl by mi sem bakterie. "Děkuju že na mě berete ohledy." Řekl jsem tiše a vstal. Natáhl jsem si zase rukavice. "Pokud vás nemám brát jako doktora, jako koho vás mám brát?" Zeptal jsem se ho. Takhle jsem byl kousek od něj. Stihl jsem se ještě převléct. "Taky bych rád viděl koupelnu a pračku." Řekl jsem. Musím si umýt ruce. Měl jsem sundané rukavice, musím si je umýt dřív než se mi do ran dostanou bakterie. Byl jsem z toho zoufalý a úplně vyděšený, co když opravdu umřu? To mi dělalo největší starost. Bál jsem se že umřu. A tohle všechno bylo tak nechutné. "Taky bych rád věděl s jakým druhem léčby se mnou budete pracovat." Řekl jsem. Slečna Yami mi řekla že na mě půjde nejspíš se seznamem deseti věcí které jsou mi odporné že je to velmi účinný druh léčby ale já di to chtěl ověřit.

,,Ber mě jako....Hmm..kamaráda..třeba " usmál jsme se a koukám na něj,,Koupelna je zde pračka je tam taky rovnou ti ale reknu že míti rukou ..můžeš kdykoliv ale jen vymezenou chvíli..tohle jsme si já nevymyslel .." byla to pravda tohle byl prikaz od šéfa,,No léčba bude probíhat postupně..napíšeš mi deset věcí co ..ti přijdou odporné ..a postupně se je pokusíme překonat." Oznámil mu,,Dnes a zítra tě nechám ..a ještě budu tu bydlet s tebou ..je to tu takto zařízené ..kdyby se cokoli dělo jsem tady ano?"usmeju se ..nešel jsem do jeho pokoje teď ne musel si zvyknout

Zůstal jsem na něj zírat. Omezenou dobu? Ale než ty ruce vydrhnu a vydezinfikuju, to taky chvíli trvá. Zatvářil jsem se zoufale. Podrbal jsem se ve vlasech. Deset věcí. S tím jsem nějak počítal. No vzal jsem svůj notýsek a propisku a hleděl na papír. Co bych měl dělat?  Čeho se štítím nejmíň? No všechno mi přijde hrozně odporné. "Budete tubydlet se mnou?" Vykřikl jsem naprosto zděšeně. Hleděl jsem na něj s čirou hrůzou. "Jako nic proti vám ale mám rád svůj prostor. Nemůžu mít společnou kuchyň, společný byt a společnou." Naprázdno jsem polkl. "Koupelnu. To prostě nejde! Mám to napsané i v papírech. To co vyčistím bude během chvíle plné bakterií." Řekl jsem a v očích začínal mít slzy. "Nemůžu, já prostě nemůžu! Už takhle je hrozně nechutné."

Povzdechl jsme si nad jeho reakci,,omlouvám se ale já ty pravidla nevymyslel...teď tě nechám zviknout si na me koupelnu po sobě vždy umějí ano?" Ujistil jsem ho určitě ze začátku proč bych tu měl jinak dezinfekci a v koupelně taky byla ..,,Neplakej bude to v pořádku ..uklidni se ano? Vím že ti to přijde nechutně ale také mám rád čistotu víš ? " Nevim jak ho uklidnit sahat na nej nemůžu protože by to bylo ještě horší ..,,Mám svůj pokoj tady (ukážu na dveře) musíme to aspoň zkusit ano? Pak to dyztak skusym nějak vyřešit ale hned nemohu" povzdechnu si 

Hleděl jsem na něj neskutečně ublíženě. Opravdu mě nechá takhle trpět? To je snad ten nejhorší způsob léčby jaký si doktoři vymysleli. Vždyť budu mít z bakterií ještě větší hrůzu. "Je jedno jak moc máš rád čistotu, nejsi jako já." Řekl jsem. Už mi bylo jedno jestli budu vykat nebo tykat. Chvíli jsem přemýšlel. "Ale nesahej na moje dveře, moje věci a ani nic jiného co je moje." Řekl jdem nakonec. "Nebudu s nikým ale sdílet koupelnu! A když to mám v papírech, musíte mi prostě dát moji vlastní. A teď to jdu dopsat." Sedl jsem si a začal psát.přemýšlel jsem co tam napsat. Nakonec jsem to sepsal:

1: Sáhnout na něco bez rukavic "př. Klika dveří od restaurace)

2. Jet veřejnou dopravou

3. Nákup knihkupectví

4. Potřesení ruky bez rukavic

5. Pití ze stejného šálku popřípadě flašky ze které již někdo pil

6. Jít do kina

7. Polibek

8. Jít k někomu domů

9. Mít někoho u sebe doma

10. Sex

Prikyvl jsme ,,dobře ..tu koupelnu vyřeším a na tvoje věci sahat nebudu " usmál jsem se...pokud se vyřeší ta koupelna tak to bude v pohodě .Pak mi ukázal to co napsal ..,,Hmm.dobre..takze pak začneme pracovat postupně wna tom prvním ..." Koukl jsem se na desítku ...jasné ...to je nejtěžší vyměňování ..tělesných tekutin..jak tomu někteří říkali..možná se mu stalo něco co s tím souvisí ..,,Takže ...co bys chtěl dělat...teď ?" Musel jsem se zeptat .

Položil notýsek zpět na stůl. Pokud jsem věděl, jak mi řekl ředitel, kdykoliv můžu odejít a jen sem docházet. Takže jsme klidně mohli i ven do restaurace a podobně. "Co chci dělat? To snad záleží na doktorovi, já jsem jen pacient přece jen." Řekl jsem a svůj pohled zaměřil na svoje boty. Bílo růžové. "Možná že by bylo asi lepší kdybys o mě jako doktor něco věděl takže budu upřímný. Nepamatuju si jak přesně a kdy se u mě začala mysofobie projevovat a nemyslím si že je se mnou něco špatně, vlastně vůbec netuším proč bych se měl léčit. Ale....asi to má co dělat s mou minulostí. Jestli chceš, něco tik ní řeknu."

Prikyvl jsem ,,Ale i tak máš možnost si říct co bys chtěl dělat" pak začal o tom že bych o nem ml neco vědět což ..je pravda .zajimalo me to ..poslouchal jsem ho a pak si povzdechnu jaksne...neuvědomuje si ryziko,,Protože pokud to tak půjde dál nevylezes z bytu a skončíš špatně už sem to viděl " rekl jsem klidně ale starostlivě ,,A no..rád si poslechnu co se stalo možná najdu příčinu " zamyslel jsem se..Musim mu vymyslet uzdravený plán.

Pořád jsem pozoroval svoje boty. A přemýšlel kde začít. "Svůj život jsem strávil ve skříni." Začal jsem. Moje starší sestra ona... pokusila se mě znásilnit. Jenže nás vyrušil táta který se vrátil domů, ona mě strčila do skříně a pak si to rozdala s ním já...všechno jsem to viděl bylo to....bylo to nechutné." Propaloval jsem svoje boty. "A takhle se to dělo čím dál častěji, byl jsem ve skříni čím dál víc a pak je odvezli policajti a byt byl můj. Já začal bydlet sám a jen sociálka na mě dohlížela. Zhoršovalo se to. Nakonec jsem i začal nosit rukavice ale do školy a takhle jsem pořád chodil." Řekl jsem a pozoroval svoje boty dál a dál. "Byt mám zařízený podle sebe, koupelnu a všechno mám hned u vchodu."