Psichiatrická nemocnice

Už nějakou dobu jsem zde jako psichyatr ale ještě jsem neměl tu možnost být s pacienty.Bohuzel jsem prý neměl ty skusenosti..a to tu pracovali i mladší než jsem já.Ale teď? Konečně jsem dostal případ!! Dostal jsem případ mladého osmnáctiletého chlapce..hmm.mel mysofobii nenáviděl špínu ale víte co? Já jsem taky nějak zvlášť špínu nemusel jo jo pardon vím..tohle je jiné.No k věci..šel jsme připravit teda spíše obhlidnout pokoj.Uz jsem sebou měl nějaké věci a zařídil jsem hlídání na kocoura.mel jsem jeho složku ale ještě jsem si ji ani pořádně neprohlédl.Pokoje byli útulné ..a jediné dveře co se dali zamikat byli hlavní a do kuchyně.To bylo vše.No chápu kdyby měl chuť si ublížit nemohl.Ale nebolí tu nikde napsáno že by měl sklony k sebe poškozování ne? Hmm..asi bych si to měl přečíst.Ale ne to teď neřeším musím počkat až ho přivedou.Pokoj byl vydizinfikovany a vonelo to tady.No pro začátek  si tu potřebuje tak nějak zvyknout a hlavně cítit se v bezpečí.

Nebyl jsem to já kdo tam chtěl jít, donutila mě sociální pracovnice co mě měla na starost. Nechtěla abych byl dál v mém malém bytečku, chtěla abych se léčil ale já netušil proč bych měl chodit do baráku plného bakterií. Už jen ta budova sama o sobě mi přišla hrozně odporná. Ale i tak jsem tam musel jít. A já nechtěl. Já tam tak moc nechtěl. V kufru jsem sice měl velkou dávku dezinfekcí a tak, ale i tak, určitě to nebude jako u mě doma. No došel jsem do té budovy. Abych byl upřímný, docela mě to tu děsilo. Řekli mi číslo kanceláře a jméno doktora kam bych měl jít. Žena docela povytáhla obočí nad mými dlaněmi které přes rukavice ani nebyli vidět. Došel jsem až ke dveřím a kufr postavil vedle sebe.na sobě jsem měl ještě stále školní uniformu. Novou samozřejmě, čistě vypranou. Nejdřív jsem vytáhl dezinfekci, důkladně vydenzidikoval kliku a místo kam jsems ee chystal zaklepat a teprve potom co jsem schoval dezinfekci jsem váhavě zaklepal a čekal na vyzvání. V papírech nebyl napsaný přímý důvod mojí mysofobie ale to se nic nedalo dělat.

Zrovna jsem byl ve své kanceláři a pročítal jsem si jeho kartu ..Shiroomi ..mysofobie ..není určena příčina ..no takže moje práce je zjistit příčinu ..a k tomu zbavit ho toho..dobrá to zvládnu ..uslyšel jsem zaklepání ,,Dále" vyzval jsem osobu stojící na chodbě..klepání bylo nejisté a docela tiché.Moje kancelář byla taky dost čistá uklízel jsem si tu sam .Všude bylo čisto a taky to tu mělo příjemnou květinovou vůní.Otevřeli se dveře a tam stál chlapec..,,Ah...ty budeš ..Shiroomi že?" Usmál jsme se a vstal..teď jsem si ho prohlížel pořádně abych věděl s kým vlastně budu pracovat jak můj pacient vůbec vypadá 

Otevřel jsem dveře a pohled se mi naskytl na docela mladého doktora. Stál jsem dál ve dveřích a očima projížděl po místnosti. Nelíbilo se mi to. Nová místnost, nepochybně tu jsou bakterie. Spousta bakterií. Sundal jsem si roušku ve které jsem přišel a mírně odvrátil pohled. "Dobrý den." Zašeptal jsem. "Ano moje jméno je Shiroomi Yori a jsem tu na doporučení sociální pracovnice co mě má na starost." Řekl jsem a pohlédl na něj, snažil jsem se netvářit znechuceně když jsem vcházel ale moc mi to nešlo. Postavil jsem se vedle židle na kterou jsem se asi měl posadit ale to bych neriskoval, leda bych vytáhl dezinfekci a důkladně ji vydezinfikoval. Je nechutné být v novém a ještě takovém prostředí, kdoví co tu dělá když tu nikdo není. Hleděl jsem na něj celkem očekávaně a tvářil se jako by mě mučili což pro mě mučení bylo když jsem tady.

Všiml jsem si jak se tvářil ale ..chápal jsem ho,,Nemusíš se bát chápu v jaké jsi situaci v této místnosti dlouho nebudeme " ujistil jsem ho a jen si ještě v rychlosti přečtu jeho papíry,,Já jsem Myky Ichigo a budu tvůj doktor." Nesnažil jsem se mu ani podat ruku věděl jsem že by to bylo ještě horší ..,,Tak..no myslím že bysme se mohli přemístit do pokoje tady nic nepotřebujeme." Usmál jsem se a vedl ho směrem k pokoji.,,Ten pokoj je vydizinfikovany prostěradla také vše je perfektně čisté nemusíš se bát" osznamil jsem než jsem otevřel dveře do našeho nového"bytu" chodbyčka a pak uzpokoj první je jeho pokoj ,,Jdi dál " pobydl jsem ho ..pokoj byl do zelená sladěný ..uklidňující ..dodávající pocit bezpečí ale hlavně čistoty..na každého to zabíralo tento pokoj byl vždy vyhrazen pro lidi s takovouto poruchou.

Jen jsem na něj kývl. Slečna Yami, moje sociální pracovnice mi všechno už vysvětlila. Upřímně možná to působí na každého, výjimkou jedné osoby, mě. Já viděl jedinou věc sotva jsem do toho pokoje vstoupil. I když jsem cítil dezinfekci,bylo mi to jedno, viděl jsem jen špínu a bakterie. Hned jak ten doktor odejde do vedlejší místnosti, všechno tady vydezinfikuju a vyměním povlečení a to všechno ještě s rouškou na puse. Navíc jsem dával přednost jiným barvám. A rozhodně v mém seznamu barev nebyla zelená. A ten doktor mi mohl nakukat co chtěl, nevěřil jsem mu ani slovo. Rozhodně nebudu někdo kdo ho bude na slovo poslouchat. Jsem tu kvůli terapii, kvůli léčbě. To bylo hlavní ale pořád jsem nechápal proč bych se měl léčit. Proč bych měl? Proč bych nemohl zůstat takový jaký jsem? Postavil jsem kufr vedle postele. Tak nechutné... "máte vysavač?" Zeptal jsems ee doktora. "Odmítám tu být dokud to tu neuklidím a nevydezinfikuju." Řekl jsem mu.

Zamkl jsem za náma a vešel do vnitř.vypadal hodně znechuceně.Tak ..tohle bude ještě těžké.Zacal se tu rozhlížet a zeptal se na visavač.premyslel jsem jestli mu ho mám dát ,,Dobře ale jen pro dnešek udělám výjimku" řekl jsem a došel do"svého" pokoje a vzal vysavač který jsem mu přinesl,,Máš žízeň nebo hlad?" Zeptal jsem se snažil jsem se byt milí aby věděl že se mu snažím pomoct a ne ublizit

To jak řekl že udělá vyjímku jsem naprosto ignoroval. Misto toho jsem ho zapojil a okamžitě to tu vyluxoval.  Pak jsem vytáhl dezinfekci. Natáhl jsem si nové rukavice, moje látkové jsem si strčil do kapsy. Vyměnil jsem povlečení a všechno za svoje. Pak jsem se pustil do dezinfikování celého pokoje.  Pak jsme se na něj otočil a zase si navlékl čisté rukavice. "Vařím si sám, pokud jídlo připravuje někdo jiný, jeho ruce jsou plné bakterií které se dostanou do jídla. Nikomu nedovolím aby mi připravoval jídlo a navíc jsem si vzal už z domova." Řekl jsem a vytáhl krabičku s rýží a řasou nori.  Kuchyň jsem taky vydezinfikoval a pak si sedl ke stolu. rukavice jsem si nechal, ale i tak, určitě viděl moje popraskané ruce od toho jak jsem si je často myl.  "Dobrou chuť." Řekl jsem a pustil se do jídla.

Povzdechl jsem si..koukal jsem na něj jak to tu vše vydezinfikoval ..s ním to budu mít těžké hodně těžké ..pak vydezinfikoval i kuchyň,,Projedou.." vydechl jsem si pro sebe .,,dobře..pár dní to nechám ale pak začneme s léčbou " nechal jsem ho najíst a on pak i umil po sobě ..no dobře .Povzdechl jsme si,,Vybalil si věci ..já si si taky Vybalil." Zamkl jsem kuchyň a vydal jsem se do svého pokoje ..Vybalil jsem si všechny věci a vše jsem uklidil úhledně do skříněk .Přemýšlel jsem jak to s ním udělám ..nic mě totiž nenapadlo.

Jen jsem se na něj koukal a kývl. Čím dál to bude, tím líp. Nechtěl jsem aby to bylo takhle. Nechtěl jsem se léčit, nepotřeboval jsem to. Došel jsem k sobě a sedl si na postel. Čisté, krásné a čisté to se mi Líbilo. Usmál jsem se a lehl si do postele. Zavřel jsem oči. Sundal jsem si rukavice a pohlédl na svoje ruce které byli celé popraskané a někde byli malé krvavé ranky. Ty ruce mi dělali starosti, co když se mi tam tak rychle dostanou bakterie? Byl jsem z toho vyděšený. Schoulil jsem se na posteli do klubíčka, bylo mi tak hrozně. Ruce jsem si tiskl k tělu. Asi to nepřežiju, pokud bude hodně bakterií, co když umřu?

Vybalil jsem si všechno a jen jsme si sedl na postel..povzdechl jsem si už ted jaem si s ním nevěděl rady.Mel jsem vybalení a tak jsem se vydal za ním..ležel na posteli viděl jsem jeho ruce ..to bude první věc .aby se mu to zacelilo a aby se tolik ne myl .,,Si v pořádku? Pokud si budeš chtít promluvit jsem tady a ..neboj nebudu na nic sahat ani na tebe " ujistil jsem ho s úsměvem.Vse pro něj muselo být nové a já ho chapal ,,Jsem tu od toho abych ti pomohl ale to neznamena ze ti budu říkat co máš delat nemusíš me brát jako doktora " usmál jsem se 

Byl mezi dveřmi a tak jsem se posadil a upřel na něj oči. Nešel dovnitř a toho jsem si cenil, přinesl by mi sem bakterie. "Děkuju že na mě berete ohledy." Řekl jsem tiše a vstal. Natáhl jsem si zase rukavice. "Pokud vás nemám brát jako doktora, jako koho vás mám brát?" Zeptal jsem se ho. Takhle jsem byl kousek od něj. Stihl jsem se ještě převléct. "Taky bych rád viděl koupelnu a pračku." Řekl jsem. Musím si umýt ruce. Měl jsem sundané rukavice, musím si je umýt dřív než se mi do ran dostanou bakterie. Byl jsem z toho zoufalý a úplně vyděšený, co když opravdu umřu? To mi dělalo největší starost. Bál jsem se že umřu. A tohle všechno bylo tak nechutné. "Taky bych rád věděl s jakým druhem léčby se mnou budete pracovat." Řekl jsem. Slečna Yami mi řekla že na mě půjde nejspíš se seznamem deseti věcí které jsou mi odporné že je to velmi účinný druh léčby ale já di to chtěl ověřit.

,,Ber mě jako....Hmm..kamaráda..třeba " usmál jsme se a koukám na něj,,Koupelna je zde pračka je tam taky rovnou ti ale reknu že míti rukou ..můžeš kdykoliv ale jen vymezenou chvíli..tohle jsme si já nevymyslel .." byla to pravda tohle byl prikaz od šéfa,,No léčba bude probíhat postupně..napíšeš mi deset věcí co ..ti přijdou odporné ..a postupně se je pokusíme překonat." Oznámil mu,,Dnes a zítra tě nechám ..a ještě budu tu bydlet s tebou ..je to tu takto zařízené ..kdyby se cokoli dělo jsem tady ano?"usmeju se ..nešel jsem do jeho pokoje teď ne musel si zvyknout

Zůstal jsem na něj zírat. Omezenou dobu? Ale než ty ruce vydrhnu a vydezinfikuju, to taky chvíli trvá. Zatvářil jsem se zoufale. Podrbal jsem se ve vlasech. Deset věcí. S tím jsem nějak počítal. No vzal jsem svůj notýsek a propisku a hleděl na papír. Co bych měl dělat?  Čeho se štítím nejmíň? No všechno mi přijde hrozně odporné. "Budete tubydlet se mnou?" Vykřikl jsem naprosto zděšeně. Hleděl jsem na něj s čirou hrůzou. "Jako nic proti vám ale mám rád svůj prostor. Nemůžu mít společnou kuchyň, společný byt a společnou." Naprázdno jsem polkl. "Koupelnu. To prostě nejde! Mám to napsané i v papírech. To co vyčistím bude během chvíle plné bakterií." Řekl jsem a v očích začínal mít slzy. "Nemůžu, já prostě nemůžu! Už takhle je hrozně nechutné."

Povzdechl jsme si nad jeho reakci,,omlouvám se ale já ty pravidla nevymyslel...teď tě nechám zviknout si na me koupelnu po sobě vždy umějí ano?" Ujistil jsem ho určitě ze začátku proč bych tu měl jinak dezinfekci a v koupelně taky byla ..,,Neplakej bude to v pořádku ..uklidni se ano? Vím že ti to přijde nechutně ale také mám rád čistotu víš ? " Nevim jak ho uklidnit sahat na nej nemůžu protože by to bylo ještě horší ..,,Mám svůj pokoj tady (ukážu na dveře) musíme to aspoň zkusit ano? Pak to dyztak skusym nějak vyřešit ale hned nemohu" povzdechnu si 

Hleděl jsem na něj neskutečně ublíženě. Opravdu mě nechá takhle trpět? To je snad ten nejhorší způsob léčby jaký si doktoři vymysleli. Vždyť budu mít z bakterií ještě větší hrůzu. "Je jedno jak moc máš rád čistotu, nejsi jako já." Řekl jsem. Už mi bylo jedno jestli budu vykat nebo tykat. Chvíli jsem přemýšlel. "Ale nesahej na moje dveře, moje věci a ani nic jiného co je moje." Řekl jdem nakonec. "Nebudu s nikým ale sdílet koupelnu! A když to mám v papírech, musíte mi prostě dát moji vlastní. A teď to jdu dopsat." Sedl jsem si a začal psát.přemýšlel jsem co tam napsat. Nakonec jsem to sepsal:

1: Sáhnout na něco bez rukavic "př. Klika dveří od restaurace)

2. Jet veřejnou dopravou

3. Nákup knihkupectví

4. Potřesení ruky bez rukavic

5. Pití ze stejného šálku popřípadě flašky ze které již někdo pil

6. Jít do kina

7. Polibek

8. Jít k někomu domů

9. Mít někoho u sebe doma

10. Sex

Prikyvl jsme ,,dobře ..tu koupelnu vyřeším a na tvoje věci sahat nebudu " usmál jsem se...pokud se vyřeší ta koupelna tak to bude v pohodě .Pak mi ukázal to co napsal ..,,Hmm.dobre..takze pak začneme pracovat postupně wna tom prvním ..." Koukl jsem se na desítku ...jasné ...to je nejtěžší vyměňování ..tělesných tekutin..jak tomu někteří říkali..možná se mu stalo něco co s tím souvisí ..,,Takže ...co bys chtěl dělat...teď ?" Musel jsem se zeptat .

Položil notýsek zpět na stůl. Pokud jsem věděl, jak mi řekl ředitel, kdykoliv můžu odejít a jen sem docházet. Takže jsme klidně mohli i ven do restaurace a podobně. "Co chci dělat? To snad záleží na doktorovi, já jsem jen pacient přece jen." Řekl jsem a svůj pohled zaměřil na svoje boty. Bílo růžové. "Možná že by bylo asi lepší kdybys o mě jako doktor něco věděl takže budu upřímný. Nepamatuju si jak přesně a kdy se u mě začala mysofobie projevovat a nemyslím si že je se mnou něco špatně, vlastně vůbec netuším proč bych se měl léčit. Ale....asi to má co dělat s mou minulostí. Jestli chceš, něco tik ní řeknu."

Prikyvl jsem ,,Ale i tak máš možnost si říct co bys chtěl dělat" pak začal o tom že bych o nem ml neco vědět což ..je pravda .zajimalo me to ..poslouchal jsem ho a pak si povzdechnu jaksne...neuvědomuje si ryziko,,Protože pokud to tak půjde dál nevylezes z bytu a skončíš špatně už sem to viděl " rekl jsem klidně ale starostlivě ,,A no..rád si poslechnu co se stalo možná najdu příčinu " zamyslel jsem se..Musim mu vymyslet uzdravený plán.

Pořád jsem pozoroval svoje boty. A přemýšlel kde začít. "Svůj život jsem strávil ve skříni." Začal jsem. Moje starší sestra ona... pokusila se mě znásilnit. Jenže nás vyrušil táta který se vrátil domů, ona mě strčila do skříně a pak si to rozdala s ním já...všechno jsem to viděl bylo to....bylo to nechutné." Propaloval jsem svoje boty. "A takhle se to dělo čím dál častěji, byl jsem ve skříni čím dál víc a pak je odvezli policajti a byt byl můj. Já začal bydlet sám a jen sociálka na mě dohlížela. Zhoršovalo se to. Nakonec jsem i začal nosit rukavice ale do školy a takhle jsem pořád chodil." Řekl jsem a pozoroval svoje boty dál a dál. "Byt mám zařízený podle sebe, koupelnu a všechno mám hned u vchodu."

Poslouchal jsem ho a kdyz domluvil bylo mi jasné kde je problém ..takže je to trauma z dětství ..,,chápu takže ..myslím ze to bude teď jednoduší vím co se ti dělo a tak se mi s tebou bude lépe pracovat" řekl jsem ,,Pračka je v koupelně hned za dveřmi vana se sprchou záchod umivadlo jednoduché .." vysvětlím .Bude těžké s ním pracovat i když jsem řekl opak..jeho nemoc je už hodně rozšířená takže ..musím si dávat pozor na vše co se stane a co já udělám.,,Teď ..tě nechám a dojdu zařídit tu koupelnu hned jsem zpadky" vydal jsme se ven a zamkl ..vydal jsem se směr do ředitelny 

Kývl jsem když řekl že jde vyřídit tu koupelnu. Zase jsem se uvelebil na své posteli. Hleděl jsem z okna na krajinu pod ním. Zamykal mě tu jako vězně, vždyť jsem taky měl právo na to odejít. Mračil jsem se,  ale tak co jsem mohl dělat. Lehl jsem si a zavřel oči. Byl jsem unavený, brzo jsem vstával abych si zabalil. Takže jsem s myšlenkami na čistotu usnul. Zdál se mi zvláštní sen, jako vždycky se mi zdáli zvláštní sny.  Byl jsem místnosti celé špinavé, byla tak plná bakterií. Hnusilo se mi to. Chvěl jsem se a pak se místnost změnila na ještě špinavější chodbu a já se jí rozběhl ale neskončila. Začal jsem křičet ale nic. Vykřikl jsem nahlas a probudil se. Prudce jsem se posadil. Zhluboka jsem dýchal a zase se třásl.

Vyřešil jsme to rychlé teda no půl hodinky ..pak jsem se vrátil do pokoje.koupelna ti jedná byla volná hned naproti našeho pokoje takže to bylo v pohodě  byl jsem teď v pokoji ale zaslechl jsem jak vykřikl vyběhl jsme za ním ,,si v pořádku co se děje?!" Vylekal jsem se a chtěl ho obejmout aby se uklidnil ale v čas jsem se zastavil a odstoupil jsem tak aby měl svůj prostor,,Byl to jen sen je to v pořádku" řekl jsme mu 

Pohlédl jsem na něj a zůstal na něj zírat. A pak se ke mě natáhl, málem jsem spadl z postele ze zoufalství aby se mě nedotkl. Ale zarazil se včas. Jen sjem na něj hleděl a po chvíli sklonil hlavu. "Nemám tyhle sny rád." Řekl jsem smutně. Sevřel jsem deku. Pousmál jsem se. Ale tohle bylo...pěkné jak se o mě zajímal. "Děkuju, je příjemné že se takhle staráš. I když to máš asi v popisu práce." Řekl jsem tiše.

Vypadal vystrašeně opravdu ..nedivím se mu já tomu moc nepomohl ,,Ne promiň malém..sem udělal něco čeho bych litoval " podepřel jsem si jakoby hlavu ,,v popisu práce mam se o tebe starat...ale ne tě uklidňovat a tak to dělám že svoji vule kdybych se choval jako normální doktor nacpal bych do tebe prášky nebo bych tě nechal trápit takže asi nejsem pravěk doktor co říkáš?" Zasmál jsme se..snažil jsem se odlehčit situaci pravda byla že sem se o něj bal

Sledoval jsem ho, opíral se o mojí postel, to mi nebylo dvakrát příjemné. Jeho tělo bylo samé bakterie. "Prosím mohl bys než vejdeš do mého pokoje jít napřed do sprchy? Bylo by lepší kdybys tam se pořádně umyl. Nechci abys...abys sem tahal bakterie." Pak jsem sklonil hlavu. "Určitě nejsi normální doktor, ti by byli jiní, ale ty mi vyhovuješ." Zašeptal jsem s pohledem upřeným na jeho ruce které se ještě před chvílí dotýkali mojí postele. 

Když jsem si uvědomil že mu dávám na postel .tak sem se chtěl praštit,,ach jo promiň ..moc se omlouvám" praštil se do čela ,,dobře...vždy se půjdu vysprchovat abysi se cítil pohodlněji ano?" Usmál jsme se a poodstoupila od jeho postele ,,Noemalniho doktora k tobě neputimm bůh ví co by stebou dělal...ne ne o tebe se budu starat já a..kdyby cokoli tak mi řekni vlastně...promiň že sem zamkl neuvědomil jsem si to..ty můžeš jít kam chceš" došel jsem odemknout a usmeju se na něj odedveri milé 

Jen jsem kývl jakože to je v pohodě. Pak vstal a došel odemknout, já už v ruce držel dezinfekci a všechno kde se dotkl vydezinfikoval. No možná...jsem na tom opravdu špatně ale já...si to neuvědomuju. A to je špatně. Byl jsem z toho smutný a zoufalý. Nelíbilo se mi že jsem se takhle choval k lidem. Jsem hlupák. Schoval jsem dezinfekci a zoufale se na svého doktora zahleděl. Cos e mnou udělá? Jak rychle mi pomůže? Doufám že rychle, nebo nedoufám, chci aby mi pomohl. 

ichigo Myky

uviděl jsem jak to vše čistil...povzdechl jsem si ale pak spatřím ten jeho pohled....musel být odně zoufalí..dojdu blíz aby nikdo za dveřma nic neslyšel,,pomužu ti od toho ano? nepřestanu dokud nbudeš v pořádku" řekl jsem mu a sledoval ho pevným poledem,,mužeme začít zítr co ty na to ale pujdeme z lehka..takže prvni to skusime jen tady v budově a venna trapiiaž příště?" řekl jsem mu své myšlenky

Poslouchal jsem ho. Jsou všichni doktoři tak hodní? Nebo jen tento? A čím jsem si tohle zasloužil? Jsem jen obyčejný člověk s mysofóbií. "Ano, začneme tady, děkuji doktore." Řekl jsem tiše a usmál jsem se na něj. Byl jsem vlastně i rád? Takže se aspoň můžu psychicky připravit na kliku plnou bakterií. Myslím že sena to nedokážu připravit, ale je mi teprve osmnáct a už trpím touhle fóbií, to je hrozné, to musím uznat i já. Sledoval jsem doktorovo pohyby, dával jsem si pozor aby se něčeho nedotkl. A kdyby, abych ho hned upozornil.