Psichiatrická nemocnice

Poslouchal jsem ho a kdyz domluvil bylo mi jasné kde je problém ..takže je to trauma z dětství ..,,chápu takže ..myslím ze to bude teď jednoduší vím co se ti dělo a tak se mi s tebou bude lépe pracovat" řekl jsem ,,Pračka je v koupelně hned za dveřmi vana se sprchou záchod umivadlo jednoduché .." vysvětlím .Bude těžké s ním pracovat i když jsem řekl opak..jeho nemoc je už hodně rozšířená takže ..musím si dávat pozor na vše co se stane a co já udělám.,,Teď ..tě nechám a dojdu zařídit tu koupelnu hned jsem zpadky" vydal jsme se ven a zamkl ..vydal jsem se směr do ředitelny 

Kývl jsem když řekl že jde vyřídit tu koupelnu. Zase jsem se uvelebil na své posteli. Hleděl jsem z okna na krajinu pod ním. Zamykal mě tu jako vězně, vždyť jsem taky měl právo na to odejít. Mračil jsem se,  ale tak co jsem mohl dělat. Lehl jsem si a zavřel oči. Byl jsem unavený, brzo jsem vstával abych si zabalil. Takže jsem s myšlenkami na čistotu usnul. Zdál se mi zvláštní sen, jako vždycky se mi zdáli zvláštní sny.  Byl jsem místnosti celé špinavé, byla tak plná bakterií. Hnusilo se mi to. Chvěl jsem se a pak se místnost změnila na ještě špinavější chodbu a já se jí rozběhl ale neskončila. Začal jsem křičet ale nic. Vykřikl jsem nahlas a probudil se. Prudce jsem se posadil. Zhluboka jsem dýchal a zase se třásl.

Vyřešil jsme to rychlé teda no půl hodinky ..pak jsem se vrátil do pokoje.koupelna ti jedná byla volná hned naproti našeho pokoje takže to bylo v pohodě  byl jsem teď v pokoji ale zaslechl jsem jak vykřikl vyběhl jsme za ním ,,si v pořádku co se děje?!" Vylekal jsem se a chtěl ho obejmout aby se uklidnil ale v čas jsem se zastavil a odstoupil jsem tak aby měl svůj prostor,,Byl to jen sen je to v pořádku" řekl jsme mu 

Pohlédl jsem na něj a zůstal na něj zírat. A pak se ke mě natáhl, málem jsem spadl z postele ze zoufalství aby se mě nedotkl. Ale zarazil se včas. Jen sjem na něj hleděl a po chvíli sklonil hlavu. "Nemám tyhle sny rád." Řekl jsem smutně. Sevřel jsem deku. Pousmál jsem se. Ale tohle bylo...pěkné jak se o mě zajímal. "Děkuju, je příjemné že se takhle staráš. I když to máš asi v popisu práce." Řekl jsem tiše.

Vypadal vystrašeně opravdu ..nedivím se mu já tomu moc nepomohl ,,Ne promiň malém..sem udělal něco čeho bych litoval " podepřel jsem si jakoby hlavu ,,v popisu práce mam se o tebe starat...ale ne tě uklidňovat a tak to dělám že svoji vule kdybych se choval jako normální doktor nacpal bych do tebe prášky nebo bych tě nechal trápit takže asi nejsem pravěk doktor co říkáš?" Zasmál jsme se..snažil jsem se odlehčit situaci pravda byla že sem se o něj bal

Sledoval jsem ho, opíral se o mojí postel, to mi nebylo dvakrát příjemné. Jeho tělo bylo samé bakterie. "Prosím mohl bys než vejdeš do mého pokoje jít napřed do sprchy? Bylo by lepší kdybys tam se pořádně umyl. Nechci abys...abys sem tahal bakterie." Pak jsem sklonil hlavu. "Určitě nejsi normální doktor, ti by byli jiní, ale ty mi vyhovuješ." Zašeptal jsem s pohledem upřeným na jeho ruce které se ještě před chvílí dotýkali mojí postele. 

Když jsem si uvědomil že mu dávám na postel .tak sem se chtěl praštit,,ach jo promiň ..moc se omlouvám" praštil se do čela ,,dobře...vždy se půjdu vysprchovat abysi se cítil pohodlněji ano?" Usmál jsme se a poodstoupila od jeho postele ,,Noemalniho doktora k tobě neputimm bůh ví co by stebou dělal...ne ne o tebe se budu starat já a..kdyby cokoli tak mi řekni vlastně...promiň že sem zamkl neuvědomil jsem si to..ty můžeš jít kam chceš" došel jsem odemknout a usmeju se na něj odedveri milé 

Jen jsem kývl jakože to je v pohodě. Pak vstal a došel odemknout, já už v ruce držel dezinfekci a všechno kde se dotkl vydezinfikoval. No možná...jsem na tom opravdu špatně ale já...si to neuvědomuju. A to je špatně. Byl jsem z toho smutný a zoufalý. Nelíbilo se mi že jsem se takhle choval k lidem. Jsem hlupák. Schoval jsem dezinfekci a zoufale se na svého doktora zahleděl. Cos e mnou udělá? Jak rychle mi pomůže? Doufám že rychle, nebo nedoufám, chci aby mi pomohl. 

ichigo Myky

uviděl jsem jak to vše čistil...povzdechl jsem si ale pak spatřím ten jeho pohled....musel být odně zoufalí..dojdu blíz aby nikdo za dveřma nic neslyšel,,pomužu ti od toho ano? nepřestanu dokud nbudeš v pořádku" řekl jsem mu a sledoval ho pevným poledem,,mužeme začít zítr co ty na to ale pujdeme z lehka..takže prvni to skusime jen tady v budově a venna trapiiaž příště?" řekl jsem mu své myšlenky

Poslouchal jsem ho. Jsou všichni doktoři tak hodní? Nebo jen tento? A čím jsem si tohle zasloužil? Jsem jen obyčejný člověk s mysofóbií. "Ano, začneme tady, děkuji doktore." Řekl jsem tiše a usmál jsem se na něj. Byl jsem vlastně i rád? Takže se aspoň můžu psychicky připravit na kliku plnou bakterií. Myslím že sena to nedokážu připravit, ale je mi teprve osmnáct a už trpím touhle fóbií, to je hrozné, to musím uznat i já. Sledoval jsem doktorovo pohyby, dával jsem si pozor aby se něčeho nedotkl. A kdyby, abych ho hned upozornil.