Sakurový Park s altánkem

Už to byl měsíc co sem stratil pamět.Jediné co sem si opakoval bylo to že sjmenuji Mira..Mira..ani přijmení sem si nepamatoval .Co sem byl..kdo sem byl..to se mi pořád honilo hlavou proč si nic nepamatuju.Došel sem do jednoho parku kde bylo plno sakur...sakura nádherný strom došel sem k altánku .Nikdo tam nebyl .Vubec nikdo jen pár ptáčků zpěváčků co tam cvrlikali pro radost.Sedl sem si tam a zaposlouchal sem se do toho zvuku.Pomalu sem si i sundal z hlavy kapuci.Ale opravdu pomalu a to sem sprvni ujistil ze tu opravdu nikdo neni.Nemel sm hlad a ani žizen ..to lo divné..byl sem špinaví..a ruce sama jizva.

V kavárně mi skončila směna. Místo mě tam šel teď Toshihiro. Mě teď bylo tak dobře. Konečně klid. Žádné nádobí. Vydal jsem se do parku abych soi odpočinul. Ale v parku už někdo byl. A to nyl nezvyk. Většinou byl prázdný. Zůstal jsem stát kousek od tmavovlasého kluka a jen ho tiše sledoval. "Kdo to je?" zamumlal jsem si pod nos. Nikdo by mě stejně neslyšel. Protože si mě nikdo nevšiml. Sledoval jsem ho a přemýšlel. Proč je tu najednou někdo když tu do teď nikdo nebyl. Vždyť je tenhle park skoro opuštěný.

Povzdechl sem si .Byl sem tu sám a koukal do země.,,Co sem ?" zeptal sem se jakoby sám sebe protože sem nikoho kolem nevidel ,,Proč nevim co sem " Smutny hlas byl poznat alcoem mel delat?? Nic sem nevedel .Podival sem se na ruce plne jizev ...proč se je měl co semi vlastne stalo? Nic sem nevedel .Odhrnul sem sivlasy z oč8 a zustal sem koukat do dálky.

Nevěděl jsem co a jak. Došel jsem na cestu co se vedla mezi rozkvetlýmy stromy. Byl jsem cítit po kávě. Ukázal jsem na kluka prstem a zamračil se. "Hej ty! Co tady děláš?!" chtěl jsem znít drsně ale pochopitelně jsem tak nezněl. Spíš jsem si připadal jakodokonalý pitomec. Nervózně jsem si skousl ret. "Ehm." vydal jsem ze sebe a sklonil ruku s pohledem upřeným stále na něj. Rudé oči které přecházeli do fialové a měl jsem je prý mít po mámě jsem na něj upíral. Jo trochu jsem se bál ale to přece nemohl nikdo vědět. Stmívalo se a tak to tu působilo opravdu hezky.

Uslyšel sem jak nekdo mluvi a to me vylekalo otocil sem se k tomu klukovi s vidět nou tváří.Okamžite sem mel kapucu zase nahlvě a stažený rukavi aby mi nebli videt ruce..Bal sem se co mi chce udelat ato byl asi i menčí jak já.,,C..co..co mi c..chcete...j..ja jen...sedim n..nic vic" bylo videt zmatení a strach .Držel sem si kabát aby nebylo videt nic co nemuselo .także byl videt jen obličej .Moje oči byli zatim normální.

Prudce se otočil a to vyděsilo i mě. Mírně jsem couvl. Co mi ale došlo až teď. Vykal mi. A to mě naštvalo copak ty bílé vlasy ze mě dělají starýho dědka?! "Přestaň mi vykat! Je mi patnáct! Ne čtyřicet!" vykřikl jsem. Zněl jsem jako rozzuřené dítě. A ten kluk se přede mnou ještě schovával. Nejedl jsem asi třetí měsíc takže mě už každá věc dokázala rozdráždit. "Proč se přede mnou schováváš!?" zašeptal jsem skoro zoufale. "Já jen..." sklopil jsem hlavu. Chci kamaráda. To jsem neřekl. Bál jsem se. Kdoví co byl zač. On nebyl člověk to jsem věděl, stačilo se podívat.

Zakřičel a ja sem nevedel proč..byla to slušnost ..ne i když byl mladši...no mozna ne co j vim ..,,J..ja p..promin ..." rekl sem a loukal na pak se zeptal proc seschovavam ,,J..ja...n..nevim ...ja..bojim..se"zašeptal sem  ,,P..promin ja...se ti ..o.omlouvam..ja..ja jen....sem ..u..uplne ztraceny....ja...ja..nevim co sem ..nebo kdo sem ...ja si..nic nepamatuju" zašeptal sem a pustil plášt.Kapuca mi sklouzla z hlavy a tím em odhalil obličej ...Koukal sem na nej furt trochu se strachem ..Stal sem na miste v altanku ,,Ja..nevim co mam delat" zašeptam 

Omluvil se a já k němu zvedl tvář. Řekl že si nic nepamatuje. Našel jsem trochu té... Odvahy a došel k němu do altánku. Natáhl jsem ruku a položil mu ji na tvář. Nadechl jsem se. "Jsi ghoul. Nejedl jsi téměř měsíc a ani nepil. Nezkoušel jsi normální jídlo protože nemáš s sebou peníze. Víc nevím." řekl jsem a sklonil ruku. Pomohl jsem mu ne? To stačí ne? "Ale k tomu co můžeš dělat... U nás v kavárně  sháníme brigádníky." usmál jsem se na něj.

Vsiml sem si ze sel ke me a ja sem na nej koukal co de delat.Dotkl se me tváře a pak rekl neco čemuem pochopitelne nerozuměl,,Ghoul?? C..co to je?? A..ja..nemel hlad. A..ani žizen ...Ja..ja si pamatuju jenom ..sve jmno a ..věk ...nic víc..jsem Mira a je mi 16 .Ja...před..mesicem sem ...svzbudil u nejake řeky...a nevedel sem nic ...nevim ..c..co sestalo.S..schovavam se protoź....mam strach ..taky" vyhrnul sem si opatrne rukavi až po lokty a tam sem mel jizvi malé velké tahli se i k ramenům ,,Nevim ...kdsem knim prišel ...nehoji ..se " rekl sem a nechal odhalene ruce..mel sem pocit ze jemu jaksi v3řit můžu.

Poslouchal jsem ho. "Nevíš co je gjoul?" zašeptal jsem překvapeně. Tohle se mi ještě nestalo. Pak se ale i představil. "Já jsem Satoru, je mi patnáct to jsem ale už říkal." zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na jeho ruce a hned jsem měl jasno. "Vypadá to jako zbraně od lovců. Taky jeden mam." zašeptal jsem a otočils e k němu a vytáhl si tričko. Přes celé záda se táhla velká jizva. "Vezmu tě k nám do kavárny. Neumím vidět do budoucnosti ale v kavárně je někdo kdo vido všemi směry." usmál jsem se na něj.