Sakurový Park s altánkem

,,Nevím...Co to je." rekl sem la hamba nevedet co je ghoul kdyz sem to byl já.pak se mi taky představil a ukazal mi zada s jednou vekou jizvou,,Lovci?? " zamyslel sem se,,Nejaci dva..muži.Mejednou zastavili a..ptali se me na podezřele věci měli takové kufříky...to..byli ti lovci??" zeptal sem se..konečne neco normalniho co e si zapamatovaladalo se to použít.,,Ja ..budu rád kdyz..budu osobe neco Vědět ..jneznam ani své přijmení" rekl sem ,,A nebudvadit ldyz pujdu...stebou?" zeptal sem se a zakril si ruce aby je nikdo jiny nevidět. a sel sem bliž k nemu Strach z nej zeme opadal .

Sklopil jsem hlavu. "Ano to byli lovci. Já sám. Mám od nich tohle." ukázal jsem na značku začí nající na tváři a táhnoucí se po celém mém těle. "Tak pojď." vedl jsem ho k nám do kavárny a teď už končila směna i těm co měli odpolední. "Pochopitelně to nevadí. Vždyť jsi taky ghoul." usmál jsem se na něj. "A ka6dý ghoul jd u nás v kavárně výtán pokud nemá ty úmysli že by chtěl kavárnu podpálit." zasmál jsem se a vedl ho dál uličkami až se před námi objevila kavárna. "Připravený?" zeptal jsem se ho.

,,Takže...lovci nás ghouli chtejí zabít?? Proč? Ja..to nechapu" zašeptal sem ale to už me vedl pryč.Koukl sem se na kavarnu co se prednama oběvila,,T..to bych nikdy neudelal!! " rekl em honem .Koukl sem sna vchod a pak na něj ,,Myslím ..že jo " rekl sem zase ale stejne sem byl nervozni a plašt sem si zase držel tak aby mi zase nebyli videt do obličeje..bal sem se .

"Proč? Nejedl jsi měsíc, nejedl a nepil. To ti to nepřijde divný?" zašeptal jsem a uculil se. "Jo a tohle hoď dolů nepůsobíš tak zrovna dobrým dojmem." řekl jsem a shodil mu dolu kapuci. Pak jsem otevřel a vešel do kavárny. "Jsem doma" zavolal jsem. Kavárna byla zrovna ke konci úklidu. Toshihiro otravoval Haruku a ta se jen mračila.  "Vítej doma" řekla mi a pak se obrátila na Miru. "Promiňte ale máme zav-" zarazila se. Došla k němu a jakoby ho očichala. "Páni. Ty máš ale super podobu." zasmál se Toshihiro.  "To je můj kamarád. Přišel se na něco zeptat." vzal jsem Miru za ruku. "Notak neboj a ptej se." v místnosti bylo šest zaměstnanců kavárny plus Mira a já. A všichni kromě mě na něj teď hleděli.

,,Trošku ale ..stejne to nechápu" Zachvili mi sundal kapucu a jae citil jaksi..zranitelný ani nevim proč.Vešli sme a tam sem uvidel par osob.Dívka co mluvila na Satoru pak kemě šlaa ja mel proste s5rach a chuť utýct ale udr6el sem se a zustal sem na místě stát.Pak mě Satoru vzal za ruku a ja sem se na nej koukl.Nechtel se mi moc mluvit peředevšema ale asi sem neměl na v8běr,,J..já..Víte.." nadechl sem se avydechl abych strochu uklidnil,,Je...to měs8c..c..co sem se probudil u ne..jake řeky...a ..ja.už sem si uvedomil..že si..nepamatuju vubec nic...ja..vim jenom jak se jmenuju a kolik je mi let.Nevedel sem..a..ani co sem zač...ale S..Satoru mi to řekl..a jy ze...nas chteji zabijet lovci jenže../ja nevim proč...vubec nic nechapu...A..ja..sem chtel.jestli..by nebylo možne..zjistit...neco o mě..." reklem vsechno docela tiše alslyšet to bylo.Mnul sem si zjizvene ruce co byli videt .Byl sem nervozni jak na me všichni koukali a bi yllbi to takhle řikat buh vi co si o mě budou myst. 

Haruka na něj nevěřícně zírala. Ale jeden z těch co pracovali k němu došel a zahleděl se na něj. "Moje jméno je Tomio, řeknu ti co se ti stalo." řekl a klekl si k němu. Chytil ho za ruku. Zavřel oči a vypadalo to že se soustředí. "Ano ano." mumlal si pro sebe. "Měl jsi dva mladší sourozenxe. Spadl jsi do řeky. ale tady to vidím málo. Není to tak hluboké. Lovci." zamumlal a pak mu ruku pustil. "Máš někde dva mladší sourozence. Kde to nevím." řekl. Haruka mu odsunula židli u jednoho stolu a posadila tam Miru. "Jo a tvoje jméno je  Samura Mira." řekl ješte Tomio. 

Jeden..muž nebo kluk kemě přišel a řekl ź mi rtekne co se stalo.Chytil mza ruku aja sem na nej jen koukal.Pak řekl žmám ...sourozence a že sem spadl do řeky.To by davalo smysl když sem se probudil mokrý a u reky.,,Samura..Mira" rekl sem .Jakobych prtemýšlel nad tím přijmením.,,Děkuji...aspon neco vím " pomalu sem spousmál .Sedel sem ted na židli a koukal po všech co tam byli .Opravdu name ale furt zvláštne koukali a ja si jen chytil plášt.Zjizvene ruce už sem ani nezkrýval.

"Satoru co kdybys udělal kafe a já mu to vysvětlím." řekla najednou Haruka. Přikývl jsem. Haruka před něj postabila dortík. Pokynula mu. "Jez." ten dort vypadal normálně jenže nebyl, byl z krve a masa. Lidského masa a krve. Postavil jsem před něj kávu a sedl si. "Víš mi ghoulové, jíme lidi." začala Haruka. "Nejde o to že chceme ale o to že musíme. Jeden člověk na měsíc." usmála se. "Jediné co můžeme jinak je kafe a to je všexhno." zněla smutně. "Když jíme cokoliv jiného chutná to odporně a ničí nám to vnitřnosti a zdraví. Zkis třeba tohle a uvidíš." podalamu pak obyčejný sendvič obložený rajčaty a jinou zeleninou.

Koukal sem sena ně a pak na dortík.Vypadal dobrte a tak sem si opatrne vzal lžičku a kousek si dal do pusi.Bylo to dobré takovou chut sem si pamatoval ..jenže sem ji nedokazal k ničemu přiřadit.Pak dívka začala mluvit ajaesm hen udiveně zamrkal..lidi? Opravdu řekla lidi? Podival sem se na dort na ni.asi proto sem neměl hlad.A teď byla i vyřešena zahada proč po nas dou lovci.Pak řekla abych skusil nejaký sendvič.Najednu stranu semi to zkusit nechtelo neco mi říkalo 6e toho budu litovat.A ja nerad ryskoval,,Radeji..ne.." rekl em tiše a na tu obloženou věc sem koukal jakoby mi to mělo každou chvili ukousnout hlavu.Jedina zahada bla že ja ani po měsíci neměl hlad.A bůh ví jak dlouho sem nejedl předtím.

Haruka jen pokrčila ramsny a položila ho na stůl. Já jsem mezitím vstal a šel za Toshihirem který mě okamžitě začal provokovat. "Miro. Ty a Satoru jste se setkali dneska pokid se nepletu. Satoru nevypadal nijak agresivně že ne?" řekla a pohlédla na mou poskakující postavičku okolo Toshihira. "On je Satoru takový rozkošný. Ale když má hlad... Je opravdu nebezpečný. Takže se ho pokus nějak uklidnit jako jeho kamarád." usmála se na něj. "Má ve zvyku být hodně energický. Brzdi ho pros8m." usmála se.