Sakurový Park s altánkem

Už to byl měsíc co sem stratil pamět.Jediné co sem si opakoval bylo to že sjmenuji Mira..Mira..ani přijmení sem si nepamatoval .Co sem byl..kdo sem byl..to se mi pořád honilo hlavou proč si nic nepamatuju.Došel sem do jednoho parku kde bylo plno sakur...sakura nádherný strom došel sem k altánku .Nikdo tam nebyl .Vubec nikdo jen pár ptáčků zpěváčků co tam cvrlikali pro radost.Sedl sem si tam a zaposlouchal sem se do toho zvuku.Pomalu sem si i sundal z hlavy kapuci.Ale opravdu pomalu a to sem sprvni ujistil ze tu opravdu nikdo neni.Nemel sm hlad a ani žizen ..to lo divné..byl sem špinaví..a ruce sama jizva.

V kavárně mi skončila směna. Místo mě tam šel teď Toshihiro. Mě teď bylo tak dobře. Konečně klid. Žádné nádobí. Vydal jsem se do parku abych soi odpočinul. Ale v parku už někdo byl. A to nyl nezvyk. Většinou byl prázdný. Zůstal jsem stát kousek od tmavovlasého kluka a jen ho tiše sledoval. "Kdo to je?" zamumlal jsem si pod nos. Nikdo by mě stejně neslyšel. Protože si mě nikdo nevšiml. Sledoval jsem ho a přemýšlel. Proč je tu najednou někdo když tu do teď nikdo nebyl. Vždyť je tenhle park skoro opuštěný.

Povzdechl sem si .Byl sem tu sám a koukal do země.,,Co sem ?" zeptal sem se jakoby sám sebe protože sem nikoho kolem nevidel ,,Proč nevim co sem " Smutny hlas byl poznat alcoem mel delat?? Nic sem nevedel .Podival sem se na ruce plne jizev ...proč se je měl co semi vlastne stalo? Nic sem nevedel .Odhrnul sem sivlasy z oč8 a zustal sem koukat do dálky.

Nevěděl jsem co a jak. Došel jsem na cestu co se vedla mezi rozkvetlýmy stromy. Byl jsem cítit po kávě. Ukázal jsem na kluka prstem a zamračil se. "Hej ty! Co tady děláš?!" chtěl jsem znít drsně ale pochopitelně jsem tak nezněl. Spíš jsem si připadal jakodokonalý pitomec. Nervózně jsem si skousl ret. "Ehm." vydal jsem ze sebe a sklonil ruku s pohledem upřeným stále na něj. Rudé oči které přecházeli do fialové a měl jsem je prý mít po mámě jsem na něj upíral. Jo trochu jsem se bál ale to přece nemohl nikdo vědět. Stmívalo se a tak to tu působilo opravdu hezky.

Uslyšel sem jak nekdo mluvi a to me vylekalo otocil sem se k tomu klukovi s vidět nou tváří.Okamžite sem mel kapucu zase nahlvě a stažený rukavi aby mi nebli videt ruce..Bal sem se co mi chce udelat ato byl asi i menčí jak já.,,C..co..co mi c..chcete...j..ja jen...sedim n..nic vic" bylo videt zmatení a strach .Držel sem si kabát aby nebylo videt nic co nemuselo .także byl videt jen obličej .Moje oči byli zatim normální.

Prudce se otočil a to vyděsilo i mě. Mírně jsem couvl. Co mi ale došlo až teď. Vykal mi. A to mě naštvalo copak ty bílé vlasy ze mě dělají starýho dědka?! "Přestaň mi vykat! Je mi patnáct! Ne čtyřicet!" vykřikl jsem. Zněl jsem jako rozzuřené dítě. A ten kluk se přede mnou ještě schovával. Nejedl jsem asi třetí měsíc takže mě už každá věc dokázala rozdráždit. "Proč se přede mnou schováváš!?" zašeptal jsem skoro zoufale. "Já jen..." sklopil jsem hlavu. Chci kamaráda. To jsem neřekl. Bál jsem se. Kdoví co byl zač. On nebyl člověk to jsem věděl, stačilo se podívat.

Zakřičel a ja sem nevedel proč..byla to slušnost ..ne i když byl mladši...no mozna ne co j vim ..,,J..ja p..promin ..." rekl sem a loukal na pak se zeptal proc seschovavam ,,J..ja...n..nevim ...ja..bojim..se"zašeptal sem  ,,P..promin ja...se ti ..o.omlouvam..ja..ja jen....sem ..u..uplne ztraceny....ja...ja..nevim co sem ..nebo kdo sem ...ja si..nic nepamatuju" zašeptal sem a pustil plášt.Kapuca mi sklouzla z hlavy a tím em odhalil obličej ...Koukal sem na nej furt trochu se strachem ..Stal sem na miste v altanku ,,Ja..nevim co mam delat" zašeptam 

Omluvil se a já k němu zvedl tvář. Řekl že si nic nepamatuje. Našel jsem trochu té... Odvahy a došel k němu do altánku. Natáhl jsem ruku a položil mu ji na tvář. Nadechl jsem se. "Jsi ghoul. Nejedl jsi téměř měsíc a ani nepil. Nezkoušel jsi normální jídlo protože nemáš s sebou peníze. Víc nevím." řekl jsem a sklonil ruku. Pomohl jsem mu ne? To stačí ne? "Ale k tomu co můžeš dělat... U nás v kavárně  sháníme brigádníky." usmál jsem se na něj.

Vsiml sem si ze sel ke me a ja sem na nej koukal co de delat.Dotkl se me tváře a pak rekl neco čemuem pochopitelne nerozuměl,,Ghoul?? C..co to je?? A..ja..nemel hlad. A..ani žizen ...Ja..ja si pamatuju jenom ..sve jmno a ..věk ...nic víc..jsem Mira a je mi 16 .Ja...před..mesicem sem ...svzbudil u nejake řeky...a nevedel sem nic ...nevim ..c..co sestalo.S..schovavam se protoź....mam strach ..taky" vyhrnul sem si opatrne rukavi až po lokty a tam sem mel jizvi malé velké tahli se i k ramenům ,,Nevim ...kdsem knim prišel ...nehoji ..se " rekl sem a nechal odhalene ruce..mel sem pocit ze jemu jaksi v3řit můžu.

Poslouchal jsem ho. "Nevíš co je gjoul?" zašeptal jsem překvapeně. Tohle se mi ještě nestalo. Pak se ale i představil. "Já jsem Satoru, je mi patnáct to jsem ale už říkal." zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na jeho ruce a hned jsem měl jasno. "Vypadá to jako zbraně od lovců. Taky jeden mam." zašeptal jsem a otočils e k němu a vytáhl si tričko. Přes celé záda se táhla velká jizva. "Vezmu tě k nám do kavárny. Neumím vidět do budoucnosti ale v kavárně je někdo kdo vido všemi směry." usmál jsem se na něj.

,,Nevím...Co to je." rekl sem la hamba nevedet co je ghoul kdyz sem to byl já.pak se mi taky představil a ukazal mi zada s jednou vekou jizvou,,Lovci?? " zamyslel sem se,,Nejaci dva..muži.Mejednou zastavili a..ptali se me na podezřele věci měli takové kufříky...to..byli ti lovci??" zeptal sem se..konečne neco normalniho co e si zapamatovaladalo se to použít.,,Ja ..budu rád kdyz..budu osobe neco Vědět ..jneznam ani své přijmení" rekl sem ,,A nebudvadit ldyz pujdu...stebou?" zeptal sem se a zakril si ruce aby je nikdo jiny nevidět. a sel sem bliž k nemu Strach z nej zeme opadal .

Sklopil jsem hlavu. "Ano to byli lovci. Já sám. Mám od nich tohle." ukázal jsem na značku začí nající na tváři a táhnoucí se po celém mém těle. "Tak pojď." vedl jsem ho k nám do kavárny a teď už končila směna i těm co měli odpolední. "Pochopitelně to nevadí. Vždyť jsi taky ghoul." usmál jsem se na něj. "A ka6dý ghoul jd u nás v kavárně výtán pokud nemá ty úmysli že by chtěl kavárnu podpálit." zasmál jsem se a vedl ho dál uličkami až se před námi objevila kavárna. "Připravený?" zeptal jsem se ho.

,,Takže...lovci nás ghouli chtejí zabít?? Proč? Ja..to nechapu" zašeptal sem ale to už me vedl pryč.Koukl sem se na kavarnu co se prednama oběvila,,T..to bych nikdy neudelal!! " rekl em honem .Koukl sem sna vchod a pak na něj ,,Myslím ..že jo " rekl sem zase ale stejne sem byl nervozni a plašt sem si zase držel tak aby mi zase nebyli videt do obličeje..bal sem se .

"Proč? Nejedl jsi měsíc, nejedl a nepil. To ti to nepřijde divný?" zašeptal jsem a uculil se. "Jo a tohle hoď dolů nepůsobíš tak zrovna dobrým dojmem." řekl jsem a shodil mu dolu kapuci. Pak jsem otevřel a vešel do kavárny. "Jsem doma" zavolal jsem. Kavárna byla zrovna ke konci úklidu. Toshihiro otravoval Haruku a ta se jen mračila.  "Vítej doma" řekla mi a pak se obrátila na Miru. "Promiňte ale máme zav-" zarazila se. Došla k němu a jakoby ho očichala. "Páni. Ty máš ale super podobu." zasmál se Toshihiro.  "To je můj kamarád. Přišel se na něco zeptat." vzal jsem Miru za ruku. "Notak neboj a ptej se." v místnosti bylo šest zaměstnanců kavárny plus Mira a já. A všichni kromě mě na něj teď hleděli.

,,Trošku ale ..stejne to nechápu" Zachvili mi sundal kapucu a jae citil jaksi..zranitelný ani nevim proč.Vešli sme a tam sem uvidel par osob.Dívka co mluvila na Satoru pak kemě šlaa ja mel proste s5rach a chuť utýct ale udr6el sem se a zustal sem na místě stát.Pak mě Satoru vzal za ruku a ja sem se na nej koukl.Nechtel se mi moc mluvit peředevšema ale asi sem neměl na v8běr,,J..já..Víte.." nadechl sem se avydechl abych strochu uklidnil,,Je...to měs8c..c..co sem se probudil u ne..jake řeky...a ..ja.už sem si uvedomil..že si..nepamatuju vubec nic...ja..vim jenom jak se jmenuju a kolik je mi let.Nevedel sem..a..ani co sem zač...ale S..Satoru mi to řekl..a jy ze...nas chteji zabijet lovci jenže../ja nevim proč...vubec nic nechapu...A..ja..sem chtel.jestli..by nebylo možne..zjistit...neco o mě..." reklem vsechno docela tiše alslyšet to bylo.Mnul sem si zjizvene ruce co byli videt .Byl sem nervozni jak na me všichni koukali a bi yllbi to takhle řikat buh vi co si o mě budou myst. 

Haruka na něj nevěřícně zírala. Ale jeden z těch co pracovali k němu došel a zahleděl se na něj. "Moje jméno je Tomio, řeknu ti co se ti stalo." řekl a klekl si k němu. Chytil ho za ruku. Zavřel oči a vypadalo to že se soustředí. "Ano ano." mumlal si pro sebe. "Měl jsi dva mladší sourozenxe. Spadl jsi do řeky. ale tady to vidím málo. Není to tak hluboké. Lovci." zamumlal a pak mu ruku pustil. "Máš někde dva mladší sourozence. Kde to nevím." řekl. Haruka mu odsunula židli u jednoho stolu a posadila tam Miru. "Jo a tvoje jméno je  Samura Mira." řekl ješte Tomio. 

Jeden..muž nebo kluk kemě přišel a řekl ź mi rtekne co se stalo.Chytil mza ruku aja sem na nej jen koukal.Pak řekl žmám ...sourozence a že sem spadl do řeky.To by davalo smysl když sem se probudil mokrý a u reky.,,Samura..Mira" rekl sem .Jakobych prtemýšlel nad tím přijmením.,,Děkuji...aspon neco vím " pomalu sem spousmál .Sedel sem ted na židli a koukal po všech co tam byli .Opravdu name ale furt zvláštne koukali a ja si jen chytil plášt.Zjizvene ruce už sem ani nezkrýval.

"Satoru co kdybys udělal kafe a já mu to vysvětlím." řekla najednou Haruka. Přikývl jsem. Haruka před něj postabila dortík. Pokynula mu. "Jez." ten dort vypadal normálně jenže nebyl, byl z krve a masa. Lidského masa a krve. Postavil jsem před něj kávu a sedl si. "Víš mi ghoulové, jíme lidi." začala Haruka. "Nejde o to že chceme ale o to že musíme. Jeden člověk na měsíc." usmála se. "Jediné co můžeme jinak je kafe a to je všexhno." zněla smutně. "Když jíme cokoliv jiného chutná to odporně a ničí nám to vnitřnosti a zdraví. Zkis třeba tohle a uvidíš." podalamu pak obyčejný sendvič obložený rajčaty a jinou zeleninou.

Koukal sem sena ně a pak na dortík.Vypadal dobrte a tak sem si opatrne vzal lžičku a kousek si dal do pusi.Bylo to dobré takovou chut sem si pamatoval ..jenže sem ji nedokazal k ničemu přiřadit.Pak dívka začala mluvit ajaesm hen udiveně zamrkal..lidi? Opravdu řekla lidi? Podival sem se na dort na ni.asi proto sem neměl hlad.A teď byla i vyřešena zahada proč po nas dou lovci.Pak řekla abych skusil nejaký sendvič.Najednu stranu semi to zkusit nechtelo neco mi říkalo 6e toho budu litovat.A ja nerad ryskoval,,Radeji..ne.." rekl em tiše a na tu obloženou věc sem koukal jakoby mi to mělo každou chvili ukousnout hlavu.Jedina zahada bla že ja ani po měsíci neměl hlad.A bůh ví jak dlouho sem nejedl předtím.

Haruka jen pokrčila ramsny a položila ho na stůl. Já jsem mezitím vstal a šel za Toshihirem který mě okamžitě začal provokovat. "Miro. Ty a Satoru jste se setkali dneska pokid se nepletu. Satoru nevypadal nijak agresivně že ne?" řekla a pohlédla na mou poskakující postavičku okolo Toshihira. "On je Satoru takový rozkošný. Ale když má hlad... Je opravdu nebezpečný. Takže se ho pokus nějak uklidnit jako jeho kamarád." usmála se na něj. "Má ve zvyku být hodně energický. Brzdi ho pros8m." usmála se. 

Poslouchal sem ji ,,Jen..ho naštvalo když sem mu vykal " rekl sem .Pomalu sem si sundal upln3 plášt a mel sem triko s kratkym rukavem takže jizvi byli nadherne videt jak šli až k ramenům.,,Ja..pokusim se..Ja nejsem až tak energický ja sem spiše rad v klidu" rekl sem .Miloval sem přírodu a proto sem vydržel i hodiny tiše sed3t a koukat na nebe nebo zvěř.,,Je..ješte neco co..bych mel o nas..jako o Ghoulech vědět??" zeptal sem se.Ja nevedel vlastne ani o kagune ani o schopnostech co každý měl.

"No když nic nevíš tak to asi nebudeš vědět ani..." zamyslela se a pak se otočila na mě a Toshihira. "Hele vy dva. Pojďte sem." oba jsme se otočili a pomalu k ní došli. Haruka vytáhla masku králíka. "Při takovém lovu musíš nosit masku. Kdyby tě někdo viděl, nenajde tě potom podle tváře." položila masku na zem. "Další je kagune. Tvoje obrana." ukázala na mě. Chvíli jsem na ní jen tak koukl. Pak mi to došlo. Zpod košile mi vylezli rudá chapadla. Teda jen to chapadla připomínalo. "Někdy když se to povede tak dostaneš Kagune svých rodičů. Jako právě tady Satoru. Tohle má po otci a pak ještě z jiné časti tam kde mají andělé křídla teď nevim jak se to jmenuje." zasmála se Haruka. A opravdu z toho místa mi vylezlo druhé kagune. "Satoru a Toshihiro jsou oficiálně jediní ghoulové v téhle části města se dvouma Lagune takže mají výhodu."  Toshihirovi jako na povel ze zad vyskočila podobná kagune jako jsem měl já. "Sobrý kluci schovejte to." řekla a Kagune se nám vrátilo do zad. "A Kagune se rozděluje do různých kategorií, můžeš ho mít z kříže, pánve a i jiných míst." řdkla Jaruka. "Další je magie je až neuvěřitelné jak se ti dva schodují." ukázala na mě. "Satoru má schopnost otěhotnět." řekla. Vytřeštil jsem na ní oči. Nemusí to všem vykládat. "A Toshi oplodnění." Toshihiro se na ní zamračil. "No a já mlhu. Co máš ty to nevím." pokrčila rameny.

Koukal sem sni a poslouchal abych rek pravdu bylo to zajimave vše si takhle vyslechnout a pak zapamatovat.Rekla mi všechno co jsem asi potřeboval vědět.Musim mit usebe vždy masku a pak kagune ...ja mel taky nějaké to mi bylo jasné a docela me zajimalo jake mám já.Pak řekla neco o magii.Ti dvaměli zvláštní ale také řekl bych velmi vijmečnou magii.Moje byla asi zkryta zatim,,To se..asi dozvím časem.." rekl sem Vlastne ja svou magii použival neustale ale neuvědomoval sem si to.Proto me lidi kolem nechavali na pokoji jen u nikoho tady v kavárne sem to nepoužil.Umět si s myslídělat co chci a dotoho se počítá čtení myenek .Jen ted jakoby nekdo neco říkal ale ve skutečnosti to bylo v mysli nekoho zde,,Rikali ste...neco??" zeptal sem a tech dvou protože Haruka nic neříkala.Bylo divne slyšet neco anevedet komu to pateřilo.

"Asi máš pravdu. Lepší časem než to nezjistit vůbec." řekla Haruka a pohrávala si s konečky svých vlasů.  Pak se na něj zahleděla. "Nikdo nic neříkal." řekla a zamyšleně se na něj zadívala. Já se zahleděl na jeho tvář. Pokrčil jsem ramemy. "Taky jsem nic neříkal." řekl jsem a Toshihiro přikývl. Pak jsem se pomalu posadil. "Haru-Chan jsi zlá. Nemusíš nikomu říkat co a jak se mnou je." zamračil jsem se na ní. Jen se pousmála.

,,Aleja neco slyšel.." zamumlal sem a snazuil se zjistit proč sem to slyšel jen ja.Satoru se obortil na Haruku aja sem se poprvé za tu dobu usmál,,Ale máš zajimavou magii.Si tím vijmečný " usmál sem se na nej což srem ješte neudelal.Pak sem sješte otočil na Haruku,,Když sem vic jak měsíc nejedl...neměl bych mít normálně ..hlad?" to me totiž strašne mátlo ja nepocitil ani trochu pocit hladu.

Pohlédl jsem na Miru. "Je to hrozně nebezpečné, kdybych se s kýmkoliv vyspal, tak mi hrozí že otěhotním." Zašeptal jsem skoro zoufale. Haruka se zahleděla na svoje prsty. "Ano hlad bys mít mohl ale třeba jsi byl hodně najedený to pak můžeš mít hlad i později." Pokrčila rameny. "nebo jsi jedl maso a pil krev aniž by sis to uvědomoval." Pokrčila bezmocně rameny a jen se na něj usmála.

Podival sem se na Satoru,,Je to ryziko ..to chapu"zašeptal sem .Pak sem na to nic už neřekl.,,Takže..hlad muže přijit dyl.."opakoval sem,,Dekuju...aspon uz vím kdo jsem "usmal sem se.Promnul sem si ruce..obcas ty jizvi ješte boleli jakoby jimi projel nůž alw to je vždy chvilkové.

Chvíli jsem jen tak seděl a sledoval ho. Ale potom jsem se postavil. "Myslím že bych měl jít uklidit." zašeptal jsem abych se vyhl další konverzaci. Ale všichni už uklidli. "Tak se půjdu projít." řekl jsem a zmizel venku dřív než mi to Haruka s tím že je tma zatrhla. Věděl jsem že si hodně koleduju. Už několikrát mě  napadli a já to tak tak přežil bez toho aby se na mě ti chlapy vyřádili.

Koukal sem jak Satoru odchází/Byla už tma a to se mi nelibilo.V noci byla vždy větši pravdepodobnost nejakeho utoku.,,Neměl by chodit ven ...Neco smu muže stát." rekl sem potichu k Haruce ,,Ja..pujdu aspon s ním .." řekl sem a pomalu sem szvedl.Ja se s ním vrátím " usmál sem se a vyšel ze dveří naštestí nebyl daleko a jho dohonil,,Satoru..mu6u jit stebou?" zeptal s se jestli mu to nevadí.

Koukal sem jak Satoru odchází/Byla už tma a to se mi nelibilo.V noci byla vždy větši pravdepodobnost nejakeho utoku.,,Neměl by chodit ven ...Neco smu muže stát." rekl sem potichu k Haruce ,,Ja..pujdu aspon s ním .." řekl sem a pomalu sem szvedl.Ja se s ním vrátím " usmál sem se a vyšel ze dveří naštestí nebyl daleko a jho dohonil,,Satoru..mu6u jit stebou?" zeptal s se jestli mu to nevadí.