Sakurový Park s altánkem

Už to byl měsíc co sem stratil pamět.Jediné co sem si opakoval bylo to že sjmenuji Mira..Mira..ani přijmení sem si nepamatoval .Co sem byl..kdo sem byl..to se mi pořád honilo hlavou proč si nic nepamatuju.Došel sem do jednoho parku kde bylo plno sakur...sakura nádherný strom došel sem k altánku .Nikdo tam nebyl .Vubec nikdo jen pár ptáčků zpěváčků co tam cvrlikali pro radost.Sedl sem si tam a zaposlouchal sem se do toho zvuku.Pomalu sem si i sundal z hlavy kapuci.Ale opravdu pomalu a to sem sprvni ujistil ze tu opravdu nikdo neni.Nemel sm hlad a ani žizen ..to lo divné..byl sem špinaví..a ruce sama jizva.

V kavárně mi skončila směna. Místo mě tam šel teď Toshihiro. Mě teď bylo tak dobře. Konečně klid. Žádné nádobí. Vydal jsem se do parku abych soi odpočinul. Ale v parku už někdo byl. A to nyl nezvyk. Většinou byl prázdný. Zůstal jsem stát kousek od tmavovlasého kluka a jen ho tiše sledoval. "Kdo to je?" zamumlal jsem si pod nos. Nikdo by mě stejně neslyšel. Protože si mě nikdo nevšiml. Sledoval jsem ho a přemýšlel. Proč je tu najednou někdo když tu do teď nikdo nebyl. Vždyť je tenhle park skoro opuštěný.

Povzdechl sem si .Byl sem tu sám a koukal do země.,,Co sem ?" zeptal sem se jakoby sám sebe protože sem nikoho kolem nevidel ,,Proč nevim co sem " Smutny hlas byl poznat alcoem mel delat?? Nic sem nevedel .Podival sem se na ruce plne jizev ...proč se je měl co semi vlastne stalo? Nic sem nevedel .Odhrnul sem sivlasy z oč8 a zustal sem koukat do dálky.

Nevěděl jsem co a jak. Došel jsem na cestu co se vedla mezi rozkvetlýmy stromy. Byl jsem cítit po kávě. Ukázal jsem na kluka prstem a zamračil se. "Hej ty! Co tady děláš?!" chtěl jsem znít drsně ale pochopitelně jsem tak nezněl. Spíš jsem si připadal jakodokonalý pitomec. Nervózně jsem si skousl ret. "Ehm." vydal jsem ze sebe a sklonil ruku s pohledem upřeným stále na něj. Rudé oči které přecházeli do fialové a měl jsem je prý mít po mámě jsem na něj upíral. Jo trochu jsem se bál ale to přece nemohl nikdo vědět. Stmívalo se a tak to tu působilo opravdu hezky.

Uslyšel sem jak nekdo mluvi a to me vylekalo otocil sem se k tomu klukovi s vidět nou tváří.Okamžite sem mel kapucu zase nahlvě a stažený rukavi aby mi nebli videt ruce..Bal sem se co mi chce udelat ato byl asi i menčí jak já.,,C..co..co mi c..chcete...j..ja jen...sedim n..nic vic" bylo videt zmatení a strach .Držel sem si kabát aby nebylo videt nic co nemuselo .także byl videt jen obličej .Moje oči byli zatim normální.

Prudce se otočil a to vyděsilo i mě. Mírně jsem couvl. Co mi ale došlo až teď. Vykal mi. A to mě naštvalo copak ty bílé vlasy ze mě dělají starýho dědka?! "Přestaň mi vykat! Je mi patnáct! Ne čtyřicet!" vykřikl jsem. Zněl jsem jako rozzuřené dítě. A ten kluk se přede mnou ještě schovával. Nejedl jsem asi třetí měsíc takže mě už každá věc dokázala rozdráždit. "Proč se přede mnou schováváš!?" zašeptal jsem skoro zoufale. "Já jen..." sklopil jsem hlavu. Chci kamaráda. To jsem neřekl. Bál jsem se. Kdoví co byl zač. On nebyl člověk to jsem věděl, stačilo se podívat.

Zakřičel a ja sem nevedel proč..byla to slušnost ..ne i když byl mladši...no mozna ne co j vim ..,,J..ja p..promin ..." rekl sem a loukal na pak se zeptal proc seschovavam ,,J..ja...n..nevim ...ja..bojim..se"zašeptal sem  ,,P..promin ja...se ti ..o.omlouvam..ja..ja jen....sem ..u..uplne ztraceny....ja...ja..nevim co sem ..nebo kdo sem ...ja si..nic nepamatuju" zašeptal sem a pustil plášt.Kapuca mi sklouzla z hlavy a tím em odhalil obličej ...Koukal sem na nej furt trochu se strachem ..Stal sem na miste v altanku ,,Ja..nevim co mam delat" zašeptam 

Omluvil se a já k němu zvedl tvář. Řekl že si nic nepamatuje. Našel jsem trochu té... Odvahy a došel k němu do altánku. Natáhl jsem ruku a položil mu ji na tvář. Nadechl jsem se. "Jsi ghoul. Nejedl jsi téměř měsíc a ani nepil. Nezkoušel jsi normální jídlo protože nemáš s sebou peníze. Víc nevím." řekl jsem a sklonil ruku. Pomohl jsem mu ne? To stačí ne? "Ale k tomu co můžeš dělat... U nás v kavárně  sháníme brigádníky." usmál jsem se na něj.

Vsiml sem si ze sel ke me a ja sem na nej koukal co de delat.Dotkl se me tváře a pak rekl neco čemuem pochopitelne nerozuměl,,Ghoul?? C..co to je?? A..ja..nemel hlad. A..ani žizen ...Ja..ja si pamatuju jenom ..sve jmno a ..věk ...nic víc..jsem Mira a je mi 16 .Ja...před..mesicem sem ...svzbudil u nejake řeky...a nevedel sem nic ...nevim ..c..co sestalo.S..schovavam se protoź....mam strach ..taky" vyhrnul sem si opatrne rukavi až po lokty a tam sem mel jizvi malé velké tahli se i k ramenům ,,Nevim ...kdsem knim prišel ...nehoji ..se " rekl sem a nechal odhalene ruce..mel sem pocit ze jemu jaksi v3řit můžu.

Poslouchal jsem ho. "Nevíš co je gjoul?" zašeptal jsem překvapeně. Tohle se mi ještě nestalo. Pak se ale i představil. "Já jsem Satoru, je mi patnáct to jsem ale už říkal." zašeptal jsem. Zahleděl jsem se na jeho ruce a hned jsem měl jasno. "Vypadá to jako zbraně od lovců. Taky jeden mam." zašeptal jsem a otočils e k němu a vytáhl si tričko. Přes celé záda se táhla velká jizva. "Vezmu tě k nám do kavárny. Neumím vidět do budoucnosti ale v kavárně je někdo kdo vido všemi směry." usmál jsem se na něj.

,,Nevím...Co to je." rekl sem la hamba nevedet co je ghoul kdyz sem to byl já.pak se mi taky představil a ukazal mi zada s jednou vekou jizvou,,Lovci?? " zamyslel sem se,,Nejaci dva..muži.Mejednou zastavili a..ptali se me na podezřele věci měli takové kufříky...to..byli ti lovci??" zeptal sem se..konečne neco normalniho co e si zapamatovaladalo se to použít.,,Ja ..budu rád kdyz..budu osobe neco Vědět ..jneznam ani své přijmení" rekl sem ,,A nebudvadit ldyz pujdu...stebou?" zeptal sem se a zakril si ruce aby je nikdo jiny nevidět. a sel sem bliž k nemu Strach z nej zeme opadal .

Sklopil jsem hlavu. "Ano to byli lovci. Já sám. Mám od nich tohle." ukázal jsem na značku začí nající na tváři a táhnoucí se po celém mém těle. "Tak pojď." vedl jsem ho k nám do kavárny a teď už končila směna i těm co měli odpolední. "Pochopitelně to nevadí. Vždyť jsi taky ghoul." usmál jsem se na něj. "A ka6dý ghoul jd u nás v kavárně výtán pokud nemá ty úmysli že by chtěl kavárnu podpálit." zasmál jsem se a vedl ho dál uličkami až se před námi objevila kavárna. "Připravený?" zeptal jsem se ho.

,,Takže...lovci nás ghouli chtejí zabít?? Proč? Ja..to nechapu" zašeptal sem ale to už me vedl pryč.Koukl sem se na kavarnu co se prednama oběvila,,T..to bych nikdy neudelal!! " rekl em honem .Koukl sem sna vchod a pak na něj ,,Myslím ..že jo " rekl sem zase ale stejne sem byl nervozni a plašt sem si zase držel tak aby mi zase nebyli videt do obličeje..bal sem se .

"Proč? Nejedl jsi měsíc, nejedl a nepil. To ti to nepřijde divný?" zašeptal jsem a uculil se. "Jo a tohle hoď dolů nepůsobíš tak zrovna dobrým dojmem." řekl jsem a shodil mu dolu kapuci. Pak jsem otevřel a vešel do kavárny. "Jsem doma" zavolal jsem. Kavárna byla zrovna ke konci úklidu. Toshihiro otravoval Haruku a ta se jen mračila.  "Vítej doma" řekla mi a pak se obrátila na Miru. "Promiňte ale máme zav-" zarazila se. Došla k němu a jakoby ho očichala. "Páni. Ty máš ale super podobu." zasmál se Toshihiro.  "To je můj kamarád. Přišel se na něco zeptat." vzal jsem Miru za ruku. "Notak neboj a ptej se." v místnosti bylo šest zaměstnanců kavárny plus Mira a já. A všichni kromě mě na něj teď hleděli.

,,Trošku ale ..stejne to nechápu" Zachvili mi sundal kapucu a jae citil jaksi..zranitelný ani nevim proč.Vešli sme a tam sem uvidel par osob.Dívka co mluvila na Satoru pak kemě šlaa ja mel proste s5rach a chuť utýct ale udr6el sem se a zustal sem na místě stát.Pak mě Satoru vzal za ruku a ja sem se na nej koukl.Nechtel se mi moc mluvit peředevšema ale asi sem neměl na v8běr,,J..já..Víte.." nadechl sem se avydechl abych strochu uklidnil,,Je...to měs8c..c..co sem se probudil u ne..jake řeky...a ..ja.už sem si uvedomil..že si..nepamatuju vubec nic...ja..vim jenom jak se jmenuju a kolik je mi let.Nevedel sem..a..ani co sem zač...ale S..Satoru mi to řekl..a jy ze...nas chteji zabijet lovci jenže../ja nevim proč...vubec nic nechapu...A..ja..sem chtel.jestli..by nebylo možne..zjistit...neco o mě..." reklem vsechno docela tiše alslyšet to bylo.Mnul sem si zjizvene ruce co byli videt .Byl sem nervozni jak na me všichni koukali a bi yllbi to takhle řikat buh vi co si o mě budou myst. 

Haruka na něj nevěřícně zírala. Ale jeden z těch co pracovali k němu došel a zahleděl se na něj. "Moje jméno je Tomio, řeknu ti co se ti stalo." řekl a klekl si k němu. Chytil ho za ruku. Zavřel oči a vypadalo to že se soustředí. "Ano ano." mumlal si pro sebe. "Měl jsi dva mladší sourozenxe. Spadl jsi do řeky. ale tady to vidím málo. Není to tak hluboké. Lovci." zamumlal a pak mu ruku pustil. "Máš někde dva mladší sourozence. Kde to nevím." řekl. Haruka mu odsunula židli u jednoho stolu a posadila tam Miru. "Jo a tvoje jméno je  Samura Mira." řekl ješte Tomio. 

Jeden..muž nebo kluk kemě přišel a řekl ź mi rtekne co se stalo.Chytil mza ruku aja sem na nej jen koukal.Pak řekl žmám ...sourozence a že sem spadl do řeky.To by davalo smysl když sem se probudil mokrý a u reky.,,Samura..Mira" rekl sem .Jakobych prtemýšlel nad tím přijmením.,,Děkuji...aspon neco vím " pomalu sem spousmál .Sedel sem ted na židli a koukal po všech co tam byli .Opravdu name ale furt zvláštne koukali a ja si jen chytil plášt.Zjizvene ruce už sem ani nezkrýval.

"Satoru co kdybys udělal kafe a já mu to vysvětlím." řekla najednou Haruka. Přikývl jsem. Haruka před něj postabila dortík. Pokynula mu. "Jez." ten dort vypadal normálně jenže nebyl, byl z krve a masa. Lidského masa a krve. Postavil jsem před něj kávu a sedl si. "Víš mi ghoulové, jíme lidi." začala Haruka. "Nejde o to že chceme ale o to že musíme. Jeden člověk na měsíc." usmála se. "Jediné co můžeme jinak je kafe a to je všexhno." zněla smutně. "Když jíme cokoliv jiného chutná to odporně a ničí nám to vnitřnosti a zdraví. Zkis třeba tohle a uvidíš." podalamu pak obyčejný sendvič obložený rajčaty a jinou zeleninou.

Koukal sem sena ně a pak na dortík.Vypadal dobrte a tak sem si opatrne vzal lžičku a kousek si dal do pusi.Bylo to dobré takovou chut sem si pamatoval ..jenže sem ji nedokazal k ničemu přiřadit.Pak dívka začala mluvit ajaesm hen udiveně zamrkal..lidi? Opravdu řekla lidi? Podival sem se na dort na ni.asi proto sem neměl hlad.A teď byla i vyřešena zahada proč po nas dou lovci.Pak řekla abych skusil nejaký sendvič.Najednu stranu semi to zkusit nechtelo neco mi říkalo 6e toho budu litovat.A ja nerad ryskoval,,Radeji..ne.." rekl em tiše a na tu obloženou věc sem koukal jakoby mi to mělo každou chvili ukousnout hlavu.Jedina zahada bla že ja ani po měsíci neměl hlad.A bůh ví jak dlouho sem nejedl předtím.

Haruka jen pokrčila ramsny a položila ho na stůl. Já jsem mezitím vstal a šel za Toshihirem který mě okamžitě začal provokovat. "Miro. Ty a Satoru jste se setkali dneska pokid se nepletu. Satoru nevypadal nijak agresivně že ne?" řekla a pohlédla na mou poskakující postavičku okolo Toshihira. "On je Satoru takový rozkošný. Ale když má hlad... Je opravdu nebezpečný. Takže se ho pokus nějak uklidnit jako jeho kamarád." usmála se na něj. "Má ve zvyku být hodně energický. Brzdi ho pros8m." usmála se. 

Poslouchal sem ji ,,Jen..ho naštvalo když sem mu vykal " rekl sem .Pomalu sem si sundal upln3 plášt a mel sem triko s kratkym rukavem takže jizvi byli nadherne videt jak šli až k ramenům.,,Ja..pokusim se..Ja nejsem až tak energický ja sem spiše rad v klidu" rekl sem .Miloval sem přírodu a proto sem vydržel i hodiny tiše sed3t a koukat na nebe nebo zvěř.,,Je..ješte neco co..bych mel o nas..jako o Ghoulech vědět??" zeptal sem se.Ja nevedel vlastne ani o kagune ani o schopnostech co každý měl.

"No když nic nevíš tak to asi nebudeš vědět ani..." zamyslela se a pak se otočila na mě a Toshihira. "Hele vy dva. Pojďte sem." oba jsme se otočili a pomalu k ní došli. Haruka vytáhla masku králíka. "Při takovém lovu musíš nosit masku. Kdyby tě někdo viděl, nenajde tě potom podle tváře." položila masku na zem. "Další je kagune. Tvoje obrana." ukázala na mě. Chvíli jsem na ní jen tak koukl. Pak mi to došlo. Zpod košile mi vylezli rudá chapadla. Teda jen to chapadla připomínalo. "Někdy když se to povede tak dostaneš Kagune svých rodičů. Jako právě tady Satoru. Tohle má po otci a pak ještě z jiné časti tam kde mají andělé křídla teď nevim jak se to jmenuje." zasmála se Haruka. A opravdu z toho místa mi vylezlo druhé kagune. "Satoru a Toshihiro jsou oficiálně jediní ghoulové v téhle části města se dvouma Lagune takže mají výhodu."  Toshihirovi jako na povel ze zad vyskočila podobná kagune jako jsem měl já. "Sobrý kluci schovejte to." řekla a Kagune se nám vrátilo do zad. "A Kagune se rozděluje do různých kategorií, můžeš ho mít z kříže, pánve a i jiných míst." řdkla Jaruka. "Další je magie je až neuvěřitelné jak se ti dva schodují." ukázala na mě. "Satoru má schopnost otěhotnět." řekla. Vytřeštil jsem na ní oči. Nemusí to všem vykládat. "A Toshi oplodnění." Toshihiro se na ní zamračil. "No a já mlhu. Co máš ty to nevím." pokrčila rameny.

Koukal sem sni a poslouchal abych rek pravdu bylo to zajimave vše si takhle vyslechnout a pak zapamatovat.Rekla mi všechno co jsem asi potřeboval vědět.Musim mit usebe vždy masku a pak kagune ...ja mel taky nějaké to mi bylo jasné a docela me zajimalo jake mám já.Pak řekla neco o magii.Ti dvaměli zvláštní ale také řekl bych velmi vijmečnou magii.Moje byla asi zkryta zatim,,To se..asi dozvím časem.." rekl sem Vlastne ja svou magii použival neustale ale neuvědomoval sem si to.Proto me lidi kolem nechavali na pokoji jen u nikoho tady v kavárne sem to nepoužil.Umět si s myslídělat co chci a dotoho se počítá čtení myenek .Jen ted jakoby nekdo neco říkal ale ve skutečnosti to bylo v mysli nekoho zde,,Rikali ste...neco??" zeptal sem a tech dvou protože Haruka nic neříkala.Bylo divne slyšet neco anevedet komu to pateřilo.

"Asi máš pravdu. Lepší časem než to nezjistit vůbec." řekla Haruka a pohrávala si s konečky svých vlasů.  Pak se na něj zahleděla. "Nikdo nic neříkal." řekla a zamyšleně se na něj zadívala. Já se zahleděl na jeho tvář. Pokrčil jsem ramemy. "Taky jsem nic neříkal." řekl jsem a Toshihiro přikývl. Pak jsem se pomalu posadil. "Haru-Chan jsi zlá. Nemusíš nikomu říkat co a jak se mnou je." zamračil jsem se na ní. Jen se pousmála.

,,Aleja neco slyšel.." zamumlal sem a snazuil se zjistit proč sem to slyšel jen ja.Satoru se obortil na Haruku aja sem se poprvé za tu dobu usmál,,Ale máš zajimavou magii.Si tím vijmečný " usmál sem se na nej což srem ješte neudelal.Pak sem sješte otočil na Haruku,,Když sem vic jak měsíc nejedl...neměl bych mít normálně ..hlad?" to me totiž strašne mátlo ja nepocitil ani trochu pocit hladu.

Pohlédl jsem na Miru. "Je to hrozně nebezpečné, kdybych se s kýmkoliv vyspal, tak mi hrozí že otěhotním." Zašeptal jsem skoro zoufale. Haruka se zahleděla na svoje prsty. "Ano hlad bys mít mohl ale třeba jsi byl hodně najedený to pak můžeš mít hlad i později." Pokrčila rameny. "nebo jsi jedl maso a pil krev aniž by sis to uvědomoval." Pokrčila bezmocně rameny a jen se na něj usmála.

Podival sem se na Satoru,,Je to ryziko ..to chapu"zašeptal sem .Pak sem na to nic už neřekl.,,Takže..hlad muže přijit dyl.."opakoval sem,,Dekuju...aspon uz vím kdo jsem "usmal sem se.Promnul sem si ruce..obcas ty jizvi ješte boleli jakoby jimi projel nůž alw to je vždy chvilkové.

Chvíli jsem jen tak seděl a sledoval ho. Ale potom jsem se postavil. "Myslím že bych měl jít uklidit." zašeptal jsem abych se vyhl další konverzaci. Ale všichni už uklidli. "Tak se půjdu projít." řekl jsem a zmizel venku dřív než mi to Haruka s tím že je tma zatrhla. Věděl jsem že si hodně koleduju. Už několikrát mě  napadli a já to tak tak přežil bez toho aby se na mě ti chlapy vyřádili.

Koukal sem jak Satoru odchází/Byla už tma a to se mi nelibilo.V noci byla vždy větši pravdepodobnost nejakeho utoku.,,Neměl by chodit ven ...Neco smu muže stát." rekl sem potichu k Haruce ,,Ja..pujdu aspon s ním .." řekl sem a pomalu sem szvedl.Ja se s ním vrátím " usmál sem se a vyšel ze dveří naštestí nebyl daleko a jho dohonil,,Satoru..mu6u jit stebou?" zeptal s se jestli mu to nevadí.

Koukal sem jak Satoru odchází/Byla už tma a to se mi nelibilo.V noci byla vždy větši pravdepodobnost nejakeho utoku.,,Neměl by chodit ven ...Neco smu muže stát." rekl sem potichu k Haruce ,,Ja..pujdu aspon s ním .." řekl sem a pomalu sem szvedl.Ja se s ním vrátím " usmál sem se a vyšel ze dveří naštestí nebyl daleko a jho dohonil,,Satoru..mu6u jit stebou?" zeptal s se jestli mu to nevadí.

Dohonil mě a já se na něj zahleděl. "jasan že můžeš, proč bys nemohl." Řekl jsem. "Víš po takových jako jsem já jdou celkem často úchylové, prý jsem to chytil po tátovi. Takže se tady učím bránit, většinou jsou to ghoulové a když jsi se mnou, není to dobře." Zašeptal jsem.  "Mohli by ti ublížit." V tu chvíli se přímo před námi objevil mladý středoškolák, fialové vlasy ulízlé dozadu a hleděl na mě nadšeně. "Konečně tě zase vidím Kaneki-Kun." Zamračil jsem se na něj. "Nejsem Kaneki, jsem Akesaka." Zavrčel jsem. Mira možná slyšel o mém otci tady v Tokyu dost slavném, ale nejspíš by to zapoměl, možná.

Šel sem vedle něho a poslouchal,,Nevadí mi to...popravdě...radši bych tew ochranil.I když si nejsem sám sebou jistý." usmal sem se.Mel sem zase ale plášť jen na ramenou kapucu sem neměl.Přednámi se oběvil nejspíš další ghoul.Zustal sem stát s ledově klidnou tváří jakoby mě to nevivedlo z míry.Už sem věd3l kdo a co sem .Byl sem si sebou o neco málo víc jistý a vědel sem že se bát už jen tak nemusím.,,Kaneki Ken?" zašeptal sem...to jmeno...neco mi říkalo ..jo už vim...to jmeno pamatuju si ho ješte před tou nehodou.Ale nevedel sem proč si tohle jmeno pamatuju . 

Ten fialovej úchyl se ušklíbl  a zaměřil se na Miru. "Ale ale, tak ty ho taky znáš ale vlastně kdo by ho neznal. Zato moje rodiče nezná nikdo." zasmál se. Vztekle jsem zavrčel. Moje rpodiče nikdo nezná. Nikdy jsem je neviděl a on si hned vymyslí toho nejhroznějšího ghoula! "Ale já se rozhodl chodit ve šlépějích svého otce, a ty jak vysvětlíš vlasy, chování." objevil se za mnou a já jen sebou vyděšeně cukl. "Máš stejné chování Kaneki-Kun." zasmál se. "Dej mi pokoj." vykřikl jsem a ohnal se po něm. Uskočil do bezpečné vzdálenosti a hleděl na mě. "Miro prpsím jdi pryč." zašeptal jsem.

 Nelíbilo se mi to ale nehodlal sem odejít.,,Co je ti dotoho..Nech nás odejít" řekl sem s vážnou tváří ale měl sem trochu strach.Na to že sem se bál i Satoru ale tohle chování a to že sem se chtel postavit Před Satoru se mi líbilo.,,Nikam nejdu .Promiň ale neposlechnu tě" řekl sem a přesunul se tak abych byl blíž k tomu uchylovi než Satoru.Citil sem divný pocit a vstek.Dokonce mi parkrát mi problikli oči ale já si toho nevšiml

Ten jeho hlas mě vytáčel. Ten fialovej úchyl byl tak odpornej. Mira mě ještě ke všemu neposlechl. Proč mě nikdo nebere vážně?! To fialovýho úchyla zaujmulo a pohlédl na Miru. "Takže ty si chceš hrát na hrdinu?" zasmál se. "Tohle místo se hodí. Ale promiň. Plnohodnotné ghouly nejím."  ztuhl jsem to už on v klidu došel k Mirovi, chytil ho za ruku a bez problémů mu ji zlomil. Já couval. "Ale notak notak" došel až ke mě a nwbezpečně se usmál.  "To stačí." ozvalo se. Ten fialovej se otočil na dalšího fialovýho. "Tati? Proč jako?" starší se jen ušklíbl. "Není vyzrálý." chytil svého syna a odtáhl ho pryč. Já se vrhl k Mirovi. "Říkal jsem ti to!" zašeptal jsem se slzami na krajíčku

Ten uchyl mě štval a ja sem chtel Satoru pomoct.On kemě došel a zlomil mi ruku.Ale ja ani necekl jen sem bolestně sikl.Tu radost sem mu nechtel udělat.Bolelo to opravdu moc.Pak se tu ale oběvil jeho otec..no aspon nas už nechal napokoji,,Satoru sem v pořádku skoro to ..nebolí" lhal sem ale nechtel sem mu dělat starosti,,Chtel sem ti pomoct...nenechal bych tě tu..Budu ti pomáhat..nechci abyse ti něco stalo" usmal sem se a držel sem si ruku. 

"Nebolí?! Miro nelži mi. Ghoula může zranit jen ghoul. Ublížil ti. Nesnáším když mi někdo lže." chytil jsem mu jemně ruku. "Miro jsi na mě tak hodný." zašeptal jsem. "Oni mě neustále srovnávají se dvěma ghouly protože mám prý jejich pach a pak ještě další pach. Kaneki Ken, Touka Kirishima a Rize. Prý jsem cítit jimi. Ale já je neznám. Nikdy jsem je neviděl. Není možné aby byli mými rodiči. Miro musíšdo nemocnice." za chvíli jsme se už z nemocnice vraceli a Mira se sádrou. Před kavárnou parkovalo auto a z něj vystupoval bělovlasý středoškolák se středoškolačkou. Ken a Touka. "Toshihirovi přijeli rodiče." zašeptal jsem. Já se v nich necítil ani náhodou ale Mira to poznat musel. 

Vždy mě každý prokoukl neuměl sem lhát.Bez protestů  sem šel s ním do nemocnice a tam sem dostal sádru..no bezve.Ale co nevadí  aspon to neni nic horšího.Před kavarnou bylo auto a tam byli  dva ..dalši ghoulové ale...ja citil mezi nima  aSatoru spojení,,Satoru...ale oni...voni jako ty..on voní jako"zarazil sem se tenhle pach sem znal odjinud..znam ho z dřívějška,,Kaneki Ken??" nechapal sem jakto že ho znam a znal on mě nebo proč ho znam??,,Jakto že ho znam proč??" nechapal sem, to

Stejně se mu to do zítřka zahojí takže to nrbylo tak hrozné. Zatím. Pohlédl jsem na něj sotva promluvil, docela ndchápavě a nakonec se zamračil. "Oni nemůžou vonět jako já." zašeptal jsem. "Nikdy jsem svoje rodiče neviděl. Miro. Já svoje rodiče nikdy nepoznal a tak není možné aby byli moji rodiče." pak jsem se ale zarazil. "Tak ty poznáš lidi jen podle pachu?! To je dost hustý." řekljsem obdivně. Zahleděl jsem se na bělovlasého muže. Hleděl na svou p4ítelkyni nebo...ženu? No nevím. "Ty ho znáš? Jakto že ho znáš?"

Zahlede sem se na Satoru,,Ja ale citiim spojitost mezi tebou a jimi.Nevim proč ale je to tak " řekl sem a divale na nej.,,Tak trochu asi...Nebo já nevím..mozuna mam nejakou takovou moc" řekl sem ale to už se ptal jak je mozune źe ho znam.,,Ja nevím..Nevim odkud ho znam ale je asi jediny koho si pamatuju...nevim jestli on zna me nebo ne ale...ja si pamatuju jeho pach tvář a jmeno.jakobych ho znal dlouho " 

Zamyslel jsem se. Nechápal jsem to a tak jsem jen pokrčil rameny. "Nevím jak to je. Nevím proč tam tu spojitost cítíš." ponrčil jsem rameny. "Možná si ho někdy viděl." řekl jsem. Zamyslel jsem se. Jasně to by ho adi nenapadlo. To už k nám Kaneki zamířil. "Ahoj Satoru jak je? To je tvůj kamarád?" usmál se na mě. Kývl jaem. "To je Mira Samura. Ghoul." řekl jsem jednoduše. Usmál se na něj. "Těší mě. Já jsem Kaneki Ken."

Roześel se k nám a tim se jeho pach znasobil.,,Taky mě těší" řekl sem potichu a zamyslel sem se chtel se vedet proč si ho pamatuju..jakobych snim byl častejš aleo nbylo asi možné..,,Promiňte ale....neni možne že sme se u6 nekde potkali? mám dojem jakobych vás znal už dlouho ale...nejsem si jistý." řeklem ...Ale atejne sem si stal ztim že oba voní stejně dokonci vypadaj podobně prostě musela být spojitost mezi ním a Satoru

Kaneki jen s úsměvem přikývl. Pak se ale ale zarazil. "Znáš mě?" zeptal se udiveně. "To je zvláštní. Celou dobu jsem byl v Rusku se svou přítelkyní a synem. Do Japonska jsme jezdili teprve až když Toshihiro potkal tadyhle Satorua. To jsme potom jezdili sem docela často. Toshihiro se snažil najít svého mladšího bratra. A našel Satorua." povzdechl si. "Ale ty... Znal jsem jednomo Samuru, byl to můj dobrý kamarád."

,,Ja taky nevím ..jak je to możné...ja asi pred msicem sem stratil pamět..kdybych nepotkal Satoru ani bych nevedel kdo sem ...ale vas sem hnet poznal pach a i vzhled...ja netušim jak je to mozuiné..ani si nepamatuji jak vypadal muj tata mama a sourozenci co pry mám .." povzdechl sem si..jedina znamka a voditko jak poznat kdo je muj otec bylo kagune to sem měl po tátovi. 

Kaneki si ho prohlédl. "Vůbec nejsi cítit po mém kamarádovi." řekl nakonec. "Jo jo, Samurů je víc. Ale znal jsem ještě jednoho ale už si ho vůbec nepamatuju." pokrčil jsem rameny. "Prptože jsem ho opravdu nesnášel." řekl nakonec skoro vztekle. "A už jsi ukázal kagune? Celkem mě to zajímá" řekl nakonec a usmál se.

Poslouchal se ho a tak trocghu doufal že muj otec nebude ten druhy ..Možna to neni ani jden a ja si ho spletl nebo sem ho videl nekde jinde co já vim.Podival sem se a zakroutil hlavou,,Ne ješte..ne...ja..neska sem teprve zjistil co se zač..teda...po ztrate paměti..." vlastne..sem ani nevedel jako mam udelat...byl sem zabedněnej a to hodně..Nevedel sem jak ho ovladat.,,Ehm..ja...mam to nejak..zkusit?" zeptal sem se..bylo to divne ptat se na takovou vec..a pak..co když budu syn toho ktereho nesnáší..nesnšel by automaticky i mě? A kdybych byl synem jeho kamarada...nepomohl by mi najit rodice?? To byly jen doměnky ..buh vý či sem syn. Poslouchal se ho a tak trocghu doufal že muj otec nebude ten druhy ..Možna to neni ani jden a ja si ho spletl nebo sem ho videl nekde jinde co já vim.Podival sem se a zakroutil hlavou,,Ne ješte..ne...ja..neska sem teprve zjistil co se zač..teda...po ztrate paměti..." vlastne..sem ani nevedel jako mam udelat...byl sem zabedněnej a to hodně..Nevedel sem jak ho ovladat.,,Ehm..ja...mam to nejak..zkusit?" zeptal sem se..bylo to divne ptat se na takovou vec..a pak..co když budu syn toho ktereho nesnáší..nesnšel by automaticky i mě? A kdybych byl synem jeho kamarada...nepomohl by mi najit rodice?? To byly jen doměnky ..buh vý či sem syn.

"Zkus to. Soustřeď se. Zkus si připadat ohrožený" poradil jsem mu.  Tak to učili mě. Teda Haruka mi lámala ruku do doby než se moje kagune objevilo. Došel jsem k němu a zahleděl se mu do tváře. "Musíš si představit že tě chce někdo zabít." řekl jsem. Kaneki přikyvoval. "A přijela Touka. Ještě jsi ji neviděl Satoru viď?" řekl a já pomalu zakroutil hlavou. "Hele Kene. Vem ty zavazadla!" uslyšel jsem vzápětí ženský hlas. "Dobře kagune počká." zasmál se Kaneki a došel ke krátkovlasé ženě. Ta si ho měřila dost naštvaně. Pak se otočila na mě a zamrkala. "Tohle je..." zašeptala. Kaneki kývl. "Jop, to je Satoru." okamžitě dostal pěstí. "Ty idiote!" zařvala a vrhla se ke mě. Splašeně jsem couvl. To mě vzala za ramena, zkoumala mou tvář a najednou mě objala. 

poslouchal sem je a prikyvl..to sem chápal...a moje představivost je dost dobrá.To ale začali mluvit o nějaké ženě...která se tam oběvila...slyšel sem její hlas a ucítil i její vůni..Nemohl sem si pomoct ale ..oni dva a Satoru byli spojení..on tvrdil opak ale ./tohle sou jeho rodiče..Stoprocrntně.Ken dostal od té żeny pěstí a ta se vydala k Satou který couvl .Ale neměl čeho se bát ona mu neublíżí..Objala ho a ja se usmál.On si to neuvědomoval ale oni byli jeho rodiče.Zase sem se zhluboka nadechl a nasál vzduch a pach tech tří..Byl stejný..cítil sem to.

Nechápal jsem nic, co se děje ani nic jiného. Proč ně ta žena objala? Co se stalo?! "Našli jsme tě i když jsme tě měli celou dobu před nosem až teď." zašeptala šťastně. Já bxl dál v moři zmatení. Pohkédl jsem na Miru jako na jedinou záchranu. Ale věděl jsem že on mi asi moc zrovna nepomůže.  

 Koukal sem še na Satoru který vypadal opravdu zmateně a vyděšeně. A po slovech té ženy sem měl úplně jasno.Přistoupil sem k Satoru blíž a položil mu ruku na vlasy a něžne ho pohladil,,Já ti rtíkal že z nich cítím tebe" usmál sem se na newj a na ženu.Aspoň někdo má své rodiče. Ale smutek sem na sobě nedával skoro znat teda snad.