Sakurový Park s altánkem

Dohonil mě a já se na něj zahleděl. "jasan že můžeš, proč bys nemohl." Řekl jsem. "Víš po takových jako jsem já jdou celkem často úchylové, prý jsem to chytil po tátovi. Takže se tady učím bránit, většinou jsou to ghoulové a když jsi se mnou, není to dobře." Zašeptal jsem.  "Mohli by ti ublížit." V tu chvíli se přímo před námi objevil mladý středoškolák, fialové vlasy ulízlé dozadu a hleděl na mě nadšeně. "Konečně tě zase vidím Kaneki-Kun." Zamračil jsem se na něj. "Nejsem Kaneki, jsem Akesaka." Zavrčel jsem. Mira možná slyšel o mém otci tady v Tokyu dost slavném, ale nejspíš by to zapoměl, možná.

Šel sem vedle něho a poslouchal,,Nevadí mi to...popravdě...radši bych tew ochranil.I když si nejsem sám sebou jistý." usmal sem se.Mel sem zase ale plášť jen na ramenou kapucu sem neměl.Přednámi se oběvil nejspíš další ghoul.Zustal sem stát s ledově klidnou tváří jakoby mě to nevivedlo z míry.Už sem věd3l kdo a co sem .Byl sem si sebou o neco málo víc jistý a vědel sem že se bát už jen tak nemusím.,,Kaneki Ken?" zašeptal sem...to jmeno...neco mi říkalo ..jo už vim...to jmeno pamatuju si ho ješte před tou nehodou.Ale nevedel sem proč si tohle jmeno pamatuju . 

Ten fialovej úchyl se ušklíbl  a zaměřil se na Miru. "Ale ale, tak ty ho taky znáš ale vlastně kdo by ho neznal. Zato moje rodiče nezná nikdo." zasmál se. Vztekle jsem zavrčel. Moje rpodiče nikdo nezná. Nikdy jsem je neviděl a on si hned vymyslí toho nejhroznějšího ghoula! "Ale já se rozhodl chodit ve šlépějích svého otce, a ty jak vysvětlíš vlasy, chování." objevil se za mnou a já jen sebou vyděšeně cukl. "Máš stejné chování Kaneki-Kun." zasmál se. "Dej mi pokoj." vykřikl jsem a ohnal se po něm. Uskočil do bezpečné vzdálenosti a hleděl na mě. "Miro prpsím jdi pryč." zašeptal jsem.

 Nelíbilo se mi to ale nehodlal sem odejít.,,Co je ti dotoho..Nech nás odejít" řekl sem s vážnou tváří ale měl sem trochu strach.Na to že sem se bál i Satoru ale tohle chování a to že sem se chtel postavit Před Satoru se mi líbilo.,,Nikam nejdu .Promiň ale neposlechnu tě" řekl sem a přesunul se tak abych byl blíž k tomu uchylovi než Satoru.Citil sem divný pocit a vstek.Dokonce mi parkrát mi problikli oči ale já si toho nevšiml

Ten jeho hlas mě vytáčel. Ten fialovej úchyl byl tak odpornej. Mira mě ještě ke všemu neposlechl. Proč mě nikdo nebere vážně?! To fialovýho úchyla zaujmulo a pohlédl na Miru. "Takže ty si chceš hrát na hrdinu?" zasmál se. "Tohle místo se hodí. Ale promiň. Plnohodnotné ghouly nejím."  ztuhl jsem to už on v klidu došel k Mirovi, chytil ho za ruku a bez problémů mu ji zlomil. Já couval. "Ale notak notak" došel až ke mě a nwbezpečně se usmál.  "To stačí." ozvalo se. Ten fialovej se otočil na dalšího fialovýho. "Tati? Proč jako?" starší se jen ušklíbl. "Není vyzrálý." chytil svého syna a odtáhl ho pryč. Já se vrhl k Mirovi. "Říkal jsem ti to!" zašeptal jsem se slzami na krajíčku

Ten uchyl mě štval a ja sem chtel Satoru pomoct.On kemě došel a zlomil mi ruku.Ale ja ani necekl jen sem bolestně sikl.Tu radost sem mu nechtel udělat.Bolelo to opravdu moc.Pak se tu ale oběvil jeho otec..no aspon nas už nechal napokoji,,Satoru sem v pořádku skoro to ..nebolí" lhal sem ale nechtel sem mu dělat starosti,,Chtel sem ti pomoct...nenechal bych tě tu..Budu ti pomáhat..nechci abyse ti něco stalo" usmal sem se a držel sem si ruku. 

"Nebolí?! Miro nelži mi. Ghoula může zranit jen ghoul. Ublížil ti. Nesnáším když mi někdo lže." chytil jsem mu jemně ruku. "Miro jsi na mě tak hodný." zašeptal jsem. "Oni mě neustále srovnávají se dvěma ghouly protože mám prý jejich pach a pak ještě další pach. Kaneki Ken, Touka Kirishima a Rize. Prý jsem cítit jimi. Ale já je neznám. Nikdy jsem je neviděl. Není možné aby byli mými rodiči. Miro musíšdo nemocnice." za chvíli jsme se už z nemocnice vraceli a Mira se sádrou. Před kavárnou parkovalo auto a z něj vystupoval bělovlasý středoškolák se středoškolačkou. Ken a Touka. "Toshihirovi přijeli rodiče." zašeptal jsem. Já se v nich necítil ani náhodou ale Mira to poznat musel. 

Vždy mě každý prokoukl neuměl sem lhát.Bez protestů  sem šel s ním do nemocnice a tam sem dostal sádru..no bezve.Ale co nevadí  aspon to neni nic horšího.Před kavarnou bylo auto a tam byli  dva ..dalši ghoulové ale...ja citil mezi nima  aSatoru spojení,,Satoru...ale oni...voni jako ty..on voní jako"zarazil sem se tenhle pach sem znal odjinud..znam ho z dřívějška,,Kaneki Ken??" nechapal sem jakto že ho znam a znal on mě nebo proč ho znam??,,Jakto že ho znam proč??" nechapal sem, to

Stejně se mu to do zítřka zahojí takže to nrbylo tak hrozné. Zatím. Pohlédl jsem na něj sotva promluvil, docela ndchápavě a nakonec se zamračil. "Oni nemůžou vonět jako já." zašeptal jsem. "Nikdy jsem svoje rodiče neviděl. Miro. Já svoje rodiče nikdy nepoznal a tak není možné aby byli moji rodiče." pak jsem se ale zarazil. "Tak ty poznáš lidi jen podle pachu?! To je dost hustý." řekljsem obdivně. Zahleděl jsem se na bělovlasého muže. Hleděl na svou p4ítelkyni nebo...ženu? No nevím. "Ty ho znáš? Jakto že ho znáš?"

Zahlede sem se na Satoru,,Ja ale citiim spojitost mezi tebou a jimi.Nevim proč ale je to tak " řekl sem a divale na nej.,,Tak trochu asi...Nebo já nevím..mozuna mam nejakou takovou moc" řekl sem ale to už se ptal jak je mozune źe ho znam.,,Ja nevím..Nevim odkud ho znam ale je asi jediny koho si pamatuju...nevim jestli on zna me nebo ne ale...ja si pamatuju jeho pach tvář a jmeno.jakobych ho znal dlouho "